pondělí 24. října 2016

Myšky z "kidervajca"

To si tak jistá Slovenka ze zverimexu donesla dobře živenou potkanici. Jaké bylo její překvapení, když mladá potkanka za měsíc porodila deset ukvičených potkáňat. 

Dvě "kindervajcová" mimina, jak se v chovatelském slangu podobným případům říká, mám doma. Holky mají rok a půl, takže potkanice v nejlepším věku, a i přes svůj pochybný původ jsou zdravé jako řípy. Nejvyšší čas je představit, a spolu s nimi i třetí potkaní slečnu, která mi tu zůstala po dlouhodobém hlídání.


V současnosti chovám druhou myší generaci: Ginny a Peanutka odešly v krásných 2,5 letech. Nová mimina byla pracovně pojmenovaná Černá myš a Bílá myš (ačkoliv Bílá až tak úplně bílá není), a už jim to zůstalo. 

Co mě na potkanech fascinuje, jsou jejich povahové rysy: každý potkan je jiný. Černá myš, přezdívaná též Torpédo, je dobře stavěná potkanka se zvědavým kukučem, rozená průzkumnice  a jasná vůdkyně smečky, která se okamžitě po otevření klece dere ven. Na mazlení ji neužije, protože raději čenichá, kde je co dobrého. Ráda se ale nechává nosit na rameni, případně mi leze do výstřihu, odkud pak kouká ven jen hlava. Černá myš je zvědavá, pohodová, hravá a reaguje na jednoduché pokyny jako je přiběhnutí na zavolání; zkrátka je to taková typická potkaní představitelka.

 
snapchatové momentky s Černou myškou:
výpomoc s mikroekonomií a společný čaj o páté

Bílá myška, zvaná též Drobek, je i přes svůj apetit drobounká, oproti Černé váží snad polovinu. Své muší váhy hojně využívá v akrobacii: žádná překážka pro ni není příliš vysoko a jako mimino dokonce zvládala lézt i po stěnách. Povahově je Bílá úplný opak Černé: těžko hledat lekavější zvíře. Nemá ráda změny a poslouchá, jen když má zrovna náladu. Ráda o ní prohlašuji, že je tak trochu "autistická".

Myšky jsem dostala až celkem veliké, někdy v 5 měsících; do té doby to byly samorosty. Bílé pomohl pevný režim, zejména procházky jen když sama chce a po každém výletu na ni v kleci čeká sušený banán, který miluje. Vlastně stačilo jen napozorovat její rituály a přizpůsobit se jim, třeba když vždy před vykouknutím z klece několik minut drhne kožíšek. A tak se z Bílé stala fajn společnice, co mě po delším odloučení celou olíže a nechá se u odpoledního odpočinku v hamaku drbat za oušky. Mazlící myš to není a nikdy nebude, ale jsme kámošky.
Bílý provazochodec

Nedávno se smečka rozrostla ještě o třetí potkanici, totiž sestřiného Špekáčka. Původně ke mně šel Špekáček na hlídání, než jí ségra najde kamarádky - druhá sestřina potkanka totiž před pár měsíci odešla za Duhový most a Špekáček se sám v kleci trápil. Nakonec u mě Špekulka zůstala natrvalo. Aklimatizace do nové smečky proběhla na jedničku; hned první ráno jsem je našla všechny tři spát v klubíčku natažené jednu přes druhou. Pravda, kdyby se Špekulka pořád nesnažila krást ostatním myším žrádlo, asi by ji měly Černá a Bílá ještě o trochu raději. Špekáček je totiž neskutečně vypasená myš, pro kterou dost není nikdy dost. Spotřeba žrádla se zvýšila s příchodem Špekule na dvojnásobek a stejně se potkanice pořád tváří, jako by týden nejedla. Je ale tak mazlivá, že jí člověk i to obžérství rád odpustí. :)
Špekulka

Tak si říkám, že čím více myší, tím větší je sranda. A ve třech už je to docela slušná smečka.

Narazím zde na dalšího chovatele potkanů? Nebo jsou potkani stále rarita? Od zahraničních kamarádů se setkávám s rozpačitými reakcemi, u nás mi přitom potkani přijdou běžní.

15 komentářů:

  1. To je super, jak je každá jiná! A taky, že holky přijaly Špekulku tak snadno mezi sebe. Ještě bys mohla ukázat v čem bydlí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to mě vůbec nenapadlo, ale zvažovala jsem článek s tipy pro chov. Tak snad časem. :) Holky mají klec pro fretky, konkrétně Furet 2, což je u nás asi nejrozšířenější model klece mezi chovateli potkanů.

      Vymazat
  2. Špekáček, to je tak úžasný jméno! :D
    Celá partička je moc sympatická :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se myšky líbí. Inteligenčně jsou potkani na úrovni menšího pejska. A jak jsou družní a přátelští, vnímám je jako ideální společníky. :)

      Vymazat
  3. Pěkný, ale doma bych je chovat nechtěla. :D
    I když já bych nechtěla domů žádné zvíře, stačí ty rybičky, co chtěl přítel. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych chtěla ještě žabky drápatky a ježka. :)

      Vymazat
  4. Tyhlety myšky, to je moje :) Neskutečně roztomilá zvířátka. Být o pár let mladší, chovám je taky, teď už není čas, a i ty finance jdou bohužel trochu jinam. Měla jsem morčata, ale dopadlo to s nimi špatně (ne mou vinou, genetická věc), a od té doby jsem se ani na žádné jiné zvířátko neodvážila. Tak třeba jednou :)

    Strašilka, atraktivnistrasilka.pise.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď bydlím sama, tak jsem za společnost, ačkoliv "jen" myší, vděčná. :) Potkani jsou skvělí společníci, na druhou stranu, často trpí na genetické vady a nádory, takže se málokterý dožije více než 2,5 let a veterině se v průběhu potkaního života obvykle člověk nevyhne...

      Vymazat
    2. S posledním morčetem jsem na veterině svého času byla dvacet dní každý den, měsíc pauza a pak několikrát týdně po dobu tří měsíců. A stejně mi odešel. Takže jsem si načetla, kdybych se třeba jednou rozhoupala, a tak nějak jsem se rozhodla, že to bude králík, a nikoli zakrslý, ale úplně obyčejný, od někoho z králíkárny. Tohle mi potvrdila jak kamarádka, jejíž rodiče chovají králíky na maso, ale i "naše" veterinářka, kterou jsem nedávno náhodou potkala v krámě, takže jsme pokecaly (pořád si mě pamatuje, ono být tam několikrát týdně a denně konzultovat přes mail, to utuží vztahy :D). Ale to je hudba budoucnosti, s tím, jak to mám doma postavené dnes, by si klec na králíka moc nerozuměla.

      S.

      Vymazat
    3. Ehe, nějak jsem se nedobrala k tomu, co mi obě potvrdily. :D Potvrdily mi, že králíci úplně obyčejní, nezakrslí a ne ze zverimexu, mají nejméně genetických defektů. Což mě opět přivádí k tomu, že zvířátko bych si ve zveráku už nikdy nekoupila... Před měsícem tam kamarádka "nakoupila" pár myšek, a jedné týden nazpět z ničeho nic upadlo ucho... Na veterině došlo k uspání, samozřejmě mutace. Ale u myší fakt častý jev.
      S.

      Vymazat
    4. Potkany jsme se sestrou taky měly z chovatelských stanic, na druhou stranu mi ale nevadí ujmout se myšek, které se na světě ocitly "omylem", nebo když někdo potřebuje udat už starší dospělé zvířátko. V těchto situacích původ tolik neřeším.

      Ve zverimexu bych si zvíře nekoupila. Se přístupem zverimexů nesouhlasím, mimo nemoci mají zvířata i malou péči, takže jsou lekavá a lidí se bojí. U potkanů je problém, že vlastně všichni v zajetí chovaní potkani pochází z těch laboratorních, u kterých se křížení neřešilo. Takže ačkoliv se v současnosti chovatelé snaží o co největší "rozředění" krve, pořád je tam velký sklon ke genetickým onemocněním, kterými venkovní divocí potkani tolik netrpí.

      Vymazat
  5. Jé, to jsou sympaťačky. A jak hezky vzala třetí mezi sebe, hodné holky! :)
    Jedna z mých spolužaček potkánky chovala, nikoho jiného neznám, ale přijde mi to jako shoda náhod. Považuju je za naprosto běžné domácí mazlíčky, to už mi jako větší exotika připadají papagáji. Možná se na tom podepsal trochu i Harry Potter. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám ve svém okolí asi 2-3 další kamarády, co chovají nebo chovali potkany, když tedy nepočítám přímo lidi z chovatelských stanic. Jak jsem psala v článku, v Česku mi přijdou potkani běžní, v zahraničí bývají reakce rozpačitější. :)

      Myšky jsou celkem hodné, ale jsou i dny, kdy mě zoufalým pištěním v noci budí. Zrovna dnes jsem Špekáčkovi našla slušný kousanec za uchem. Podezřívám Bílou, umí se pěkně rozzuřit, zvlášť když jí někdo chce sebrat banány. :D

      Vymazat
  6. Potkanky jsou všechny moc krásné. Stýská se mi po mých klucích, ale bohužel jsem teď tak vytížená, že bych na ně vůbec neměla čas. V jednu dobu jsem taky měla tři (akorát kluky) a můžu potvrdit, že čím víc, tím větší je s nimi sranda. Zvlášť když se tři samci snaží narvat do jediné krabice od kapesníčků. :)
    Tak ať se holkám daří a moc tě nezlobí! (a nebudí :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za milý komentář! Je pravda, že myšky piští snad neustále, zvlášť když zhasnu, že půjdu spát. Já jsem naštěstí typ, co by zaspal, i kdyby se kolem něj jezdilo v tanku, takže to moc neřeším, ačkoliv mám klec hned vedle postele. :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!