Výlet do Vídně - 1. díl

 Dlouho odkládaný report z letos již druhého výletu do rakouské metropole.

Koncem srpna se mi konečně podařilo domluvit dlouho plánovaný víkend ve Vídni. Čekal mě příjemný pátek a sobota, spousta památek a hlavně kamarádi, které jsem dlouho neviděla. Co se turistických atrakcí týče, na programu byla tentokrát zejména Hundertwasserova architektura, hřbitov Sankt Marxer Friedhof a největší rakouské akvárium Haus des Meeres.

V pátek jsem si vzala v práci volno, abych mohla vyrazit už dopoledne. Z Brna je to do Vídně blíž než do Prahy, a tak jsem už kolem jedenácté čekala na zastávce u stadionu, kde mě měl vyzvednout Yvain. Yvain je můj francouzský kamarád, který dlouhé roky žil v Brně. Začátkem loňského roku se však odstěhoval do Vídně a od té doby mě přemlouval na návštěvu. Výlet do Vídně tak byl jedním z bodů, které jsem přes prázdniny prostě musela stihnout.

Od Yvaina jsem měla slíbená hlavně turisty opomíjená místa dál od historického centra; to už mám totiž celé prochozené. První zastávkou byly dva z vídeňských architektonických skvostů: domy od F. Hundertwassera (1928-2000). Budovy hýřící barvami, překypující nepravidelností a snažící se o co nejhlubší sepětí s přírodou, jak jen je to uprostřed města možné: na balkonech proto bují stromy a zdi jsou zhusta zarostlé břečťany.

V jedné z budov funguje muzeum KunstHausWien, svatostánek Hundertwassera, který se angažoval nejenom v architektuře, ale i v sochařství a malířství, filmové vědě a užitém umění. Vevnitř na vás čeká průřez dílem tohoto umělce a útulná kavárna na dvorku. Na expozice čas nebyl, stavba však stojí za vidění i bez návštěvy muzea (navíc je částečně průchozí i bez lístků). Zaujaly mě zejména podlahy - dokonce ani ty nejsou rovné, a s typickými mozaikami se setkáte i na záchodech.

Kunst Haus Wien

Druhým domem, ještě slavnějším, je o pár ulic dál stojící Hundertwasserhaus, původně navržený jako činžák pro sociálně slabé. Dnes je z něj však magnet pro turisty, ačkoliv se v domě dosud bydlí; dovnitř se proto nedostanete. Nápaditá stavba je vrcholem Hundertwasserovy tvorby.

Hundertwasserhaus

Dalším bodem programu byl hřbitov Sankt Marxer Friedhof, ležící v ústraní od hlučného centra. Znáte hřbitov Père Lachaise v Paříži? Svatý Marx vám nabídne totéž: množství polorozpadlých mramorových náhrobků a hrobky pomalu se poddávající všudypřítomné zeleni. Odpočívá tu několik slavných Rakušáků: nejslavějším bude jistě W. A. Mozart, kterému nedávno postavili nový pomník.

Sankt Marxer Friedhof

Hřbitov byl využíván v letech 1784-1874. O několik desetiletí později byl zarostlý neudržovaný Sankt Marxer znovu otevřen veřejnosti. Z letitých náhrobků na občasné návštěvníky doslova dýchá historie. Hřbitov je tichý, klidný a neuvěřitelně malebný; tím spíše, že o něm turisté neví.

Zapomenuté zátiší

Protože mi slušně vyhládlo, zastavili jsme se na pozdní oběd. Heh, poprvé jsem objednávala stylem "nahodile ukážu prstem do jídelního lístku". Vyšly z toho bramborové noky se špekem a salátem, co mi ohromně připomínaly naše halušky; nejspíš nějaké tradiční rakouské jídlo, protože mi je servírka donesla na kovové pánvi. Ani vyfotit jsem talíř nestihla, jaký jsem měla hlad! :)

Zbytek odpoledne jsme se drželi blíže centru. Přiznala jsem se, že jsem ještě neviděla Belveder, a tak jsme zamířili do krásných zahrad barokního zámku. Zámek byl postaven mezi lety 1714-1723 pro Evžena Savojského a mimo budovy Horního a Dolního Belvederu je součástí i velký francouzský park.

Horní Belveder

V parku

Horní Belveder mi hodně připomínal Schönbrunn, kde jsem navštívila již dříve - však styl je obdobný. Dovnitř jsme každopádně nešli (údajně tu má být umělecké muzeum), jen jsme prošli zahrady. Část uměleckých instalací jsem však měla možnost zhlédnout i venku. Letos vystavuje Ai Weiwei, který využil velkou fontánu před palácem pro instalaci lotosového květu a soch představujících znamení čínského horoskopu.

Vchod do Horního Belvederu směrem od fontány

Druhý díl výletu k přečtení ZDE.

Kam jste se naposledy vydali vy? Pochlubte se!