Budapešť 2016 - 2. část

Pokračování z víkendu v Budapešti. První díl k přečtení zde.

Jestli je noční Budapešť něčím známá, tak jsou to ruin bary, polorozpadlé kluby a hospůdky, situované obvykle přímo na pavlače bytů nebo bývalých továren, případně do jejich sklepů. Trosky ověšené světýlky a disko koulemi, popsané zdi, zákoutí s výčepy. Každý ruin bar je jiný a něčím originální, přesto ale všechny vyzařují podobně uvolněnou atmosféru. První večer jsme s Verčou začaly v malém ruin pubu přímo u našeho hostelu.

Mile mě překvapil výběr čepovaného piva: česká jsou zde samozřejmostí, já si ale raději dala místní višňový krieg. Bylo tam snad až příliš ticho, a tak jsme brzy vyrazily dál. Další zastávkou byla malá hospůdka, na kterou jsme narazily, když jsme se marně snažily najít některý z větších ruin barů. Hospůdka nás nakonec zabavila na dost dlouho, protože v ní měli deskovky - maďarskému Scrabble se špatně odolává. O co větší improvizace s pravopisem, o to větší zábava. Hlavně si nevytáhnout "písmenka" SZ a GY. :)

dole vlevo můj "blog" v maďarském přepisu 8-)

Další na pořadu večer měl být rooftop club Corvin, odradilo nás ale vysoké vstupné. Nevadilo nám to, toulaly jsme se dál a hned na první odbočce narazily na nejslavnější maďarský bar v troskách bývalé továrny - Szimpla Kért. Ta atmosféra! Celý pavlačák je jedním obřím klubem s nejrůznějšími zákoutími a menšími bary včetně čajovny. Opadající omítka, spousta světel a dunící hudba. Uprostřed Szimply trůní vrak auta a DJ hraje z předsunutého balkónku. Zajít si sem ale můžete i přes den, to Szimpla funguje jako obchod s farmářskými dobrotami a bio restaurace. Szimpla byla úžasná.

Szimpla!

Ve dvě v noci jsme se rozloučily s našimi německými nápadníky a ještě v rytmu electroswingu odcupitaly zpátky na hostel, abychom měly v sobotu sílu na pořádně nabitý program. Ráno následovala lehká snídaně a vzhůru do objevování místních obchůdků, kaváren a zmrzlináren. Budapešť je vše, jen ne mainstreamová. Tolik skvělých secondhandů, obchodů se zbožím typickým pro určité subkultury, ručně vyráběné suvenýry. Nedalo se odolat. Nakoupily jsme pohledy a objevily slavný Sputnik shop, obchod s vintage šaty, největší radost nám ale udělaly pasáže plné blešáků a stánků s ručně vyráběnými výrobky: šperky, keramikou i kosmetikou. Celá Budapešť se vezla na vlně nekončící letní pohody. Za celý víkend jsem neviděla žádného pána v obleku nebo spěchající dámu na lodičkách. Zato byli všichni usměvaví a uvolnění.

Netrpělivá jsem byla jen já. Těšila jsem se na prohlídku parlamentu a když se hodinové ručičky přehouply k jedenácté, začala jsem mít strach, že ji nestíháme; navíc jsme se tak trochu ztratily. Pohled na budovu maďarského parlamentu Országház, když jsme jej konečně našly, byl každopádně velkolepý: majestátní novogotická stavba připomínající londýnský Westminster zářila proti azurově modré obloze a mlha z fontány před průčelím halila parlament do páry.

Országház

Podezření na pozdní příchod se potvrdilo, když jsme se dozvěděly, že jsou všechny prohlídky v angličtině na daný den rezervované. Nevadí, přihlásily jsme se pohotově na francouzskou, co začínala za půl hodiny. Prohlídka nás jakožto studenty v EU stála jen asi 1000 HUF (100 CZK), což bylo příjemné. Verča sice proti cílenému prohlížení památek brojila, ale nakonec jsme byly z prohlídky nadšené obě. Parlament je nádherný i zevnitř, celý v kombinaci ryzího zlata a krvavě rudé, maďarské národní barvy. Zlata prý bylo použito celých 40 kg ve formě tenkých plátků a stavba trvala téměř 20 let; dokončena byla roku 1904. Průvodkyně měla nádherný přízvuk, bylo jí pěkně rozumět a celá prohlídka zabrala necelou hodinu

V prvé řadě je parlament symbolem národní identity, samostatnosti a hrdosti. Zatímco jedno křídlo parlamentu plní svou hlavní funkci se všemi zasedacími místnostmi a kancelářemi, druhé je otevřené pro turisty. V nejhonosnější místnosti, dómu pod kupolí, jsou mimo obří lustr k vidění také maďarské korunovační klenoty. To je ale také jediná místnost, kde se nesmí fotit. Tak aspoň fotka jedné z chodeb:

interiéry parlamentu

Odpoledne jsme se vydaly na Markétin, též Margaretin, ostrov (Margitsziget). Velký park s fontánami a prolézačkami uprostřed Dunaje láká celoročně k procházkám. Cesta rozpáleným centrem (zejména část po mostě, kdy se nebylo před sluníčkem kam schovat) byla dost nepříjemná, tak jsme se těšily, až si na ostrově odpočineme. Podobný nápad však mělo snad celé město. Na ostrově byli všichni: rodiny lenošící na břehu Dunaje, děti projíždějící se na obřích tříkolkách a dvojkolech, davy turistů, přicházejících se podívat na záplavy ledové tříště z fontány. Poseděly jsme tak jen chvíli na největší fontáně, mrkly se na obří vodotrysk a brzy se vydaly dál. Byly jsme čím dál více vyhladovělé, a tak jsme přešly na budínskou stranu, že si vyfotíme parlament přes řeku (must have maďarské foto) a následně se najíme v některé z restaurací pod Rybářskou baštou. To by tam ovšem nějaké musely být - neobjevily jsme žádnou. 

aspoň že tu fotku s parlamentem máme!

Než abychom absolvovaly náročnou cestu nazpět pěšky, nasedly jsme na nejbližší metro a pod řekou podjely zpátky do Pešti, kde jsme zamířily do Hummus baru. Ten má v Budapešti poboček hned několik. Guláš ani čabajku já totiž nerada, a tak jsme se maďarské kuchyni spíše vyhýbaly. Nu což, pálivou papriku jsme automaticky dostaly i do arabského hummusu. Jídlo měli každopádně vynikající a se spoustou zeleniny, k tomu domácí okurková limonáda a skvělá obsluha, jak my jsme byly spokojené! Nacpala jsem se až k prasknutí. To se mi na Budapešti moc líbilo, že se jídlo nacházelo ve stejné cenové relaci jako u nás. Po všech těch výletech na západ, kdy jsem šetřila každé euro, šlo o příjemnou změnu.

Večer jsme měly domluvený sraz s jedním z hostelových spolunocležníků na Náměstí Hrdinů. Cesta vedla přes Andrássyho třídu (Andrássy út), na které stojí drahé luxusní obchody a taky plno památek, třeba překrásná Opera. Okurková limonáda vzbudila touhu po komnatě nejvyšší potřeby, a tak Verču napadlo, že bychom mohly zkusit štěstí přímo v Opeře. Mise byla úspěšná a my se mimo pozlacené záchody mohly podívat i na nádherné interiéry, které v mnohém připomínaly interiéry parlamentu.

Opera

Pěšky jsme pak došly až na Náměstí Hrdinů (Hősök tere), kde jsme konečně zhlédly slavný Památník tisíciletí - obří mramorový sloup se sochou archanděla Gabriela. Následovaly jsme příkladu místních, uvelebily se přímo na památníku a počkaly na Martena, abychom společně zhodnotili, že se vlastně stejně chceme vrátit do hostelu osprchovat a najíst, než vyrazíme do víru noci. Hrubým odhadem jsme v sobotu s Verčou nachodily přes 20 km. Jo, jestli chcete někdo se mnou na výlet, hlavně si vezměte dobré boty. :)

Náměstí Hrdinů

S Martenem to bylo veselé - tak dlouho ráno naléhal, ať ho vezmeme večer ještě s jedním z kluků s sebou, až Verča neprozřetelně kývla a domluvila sraz. Marten nakonec dorazil sám. Vyklubal se z něj velice příjemný společník, navíc nás neobtěžovali chlapi, když jsme měly jednoho s sebou, a taky znal ve městě další fajn místa, která bychom samy s Veru neobjevily. U rooftop barů jsme bohužel nepochodili, jediný otevřený byl jen na pozvání, a tak jsme na první část večera skončili v jednom z menších ruin barů, odkud jsme se přesunuli do Szimply a následně ještě do jednoho klubu v bývalé továrně - ten byl největší, na každém patře jedna stage, a tak jsme tančili na D'n'B a vypili mnoho, mnoho drinků. V Budapešti jsem poprvé viděla v přímém přenosu prodej drog přímo na ulici a taky mi je poprvé někdo přímo na ulici nabízel, jinak to ale bylo super.

Szimpla!

Do hostelu jsme došli až za světla - z klubu pěkně 3 km pěšky, to se dobře střízlivělo. Marten zcela nekorektně zabral jednu z postelí na naší "girls dorm" a my ani neměly sílu ho vyhánět. Ráno jsem ale byla nekompromisní. O půl deváté jsem zaklapla budík, uvařila všem ke snídani čaj, s Verčou jsme se sbalily a tentokrát už bez pánského doprovodu vyrazily do termálů.

Budapešť, to není jen parlament a ruin bary, ale i termální lázně - v samotném městě jich stojí 6, některé ještě z dob Osmanů. My si vybraly pro návštěvu nejznámější Széchényiho lázně, které jsme měly relativně blízko a doporučil mi je kamarád, co v Budapešti vyrostl. Krásná pseudobarokní žlutá budova hostí lázeňské hosty od roku 1876 a jde o jedny z největších lázní v Evropě.

Mno, lázně očekávání nenaplnily. Celodenní vstupné mají jednoznačně nejvyšší, 4900 HUF (což teda bylo pořád levnější než 4 hodiny v brněnském Infinitu), ale servis tomu neodpovídal. Dlouhé  fronty na vstup, problémy s platbou kartou, "retro" převlékárny a sociální zařízení, co mi ale vadilo nejvíce, byl šílený průvan v chladných budovách, kterému se nebylo možné vyhnout a mokré plavky tak na každém kroku nepříjemně zábly. Ve výsledku, i když jsme byly v lázních v horkém létě, jsem si tam pěkně nachladila močové cesty. :(

Jinak jsou ale lázně na první pohled moc pěkné, situované do krásného parku. My si užívaly hlavně tří venkovních bazénů. Já tedy jen jednoho, protože v plaveckém byla povinná čepička, kterou jsem neměla, a nejmenší z bazénů byl horký až příliš. Na oběd jsem si dala vařenou kukuřici, opalovala se na rozpáleném betonu (možnosti, kam si dát ručník, byly dost omezené) a 4 hodiny velmi rychle utekly, zvlášť po propařené noci. Docela mě také překvapilo, kolik bylo v lázních mladých lidí, čekala jsem tam spíše staroušky.

Széchényiho lázně

Po lázních jsme se jen bleskově otočily na hotel pro věci a pak se ještě bleskověji přesunuly k autobusu, který už čekal přistavený. Do Brna autobus dorazil před jedenáctou večerní.

Co se mi na Budapešti líbilo? Ta nesmírná pohoda. Turisté se zde nehoní za památkami, ale spíše si jezdí užívat, a místní to ví (to množství rozluček se svobodou, co jsme s Verčou potkaly!). Anglicky se domluvíte kdekoliv, v obchodech se dá platit kartou, všude se bez problémů přijímají eura. A když náhodou ne, tak bankomaty najdete i přímo v klubech, stejně tak třeba poštu. Obchody i památky mají příjemnou otevírací dobu, fungují i v neděli.

Zdejšího nočního života se člověk asi jen tak nenabaží, zejména na Szimla Kért mám skvělé vzpomínky. Centrum Budapešti (alespoň levá strana řeky - Pešť) je navíc docela malé a pokud bydlíte někde poblíž, tak ani nebudete potřebovat metro. V Budapešti je levno, přátelsky a bude vás tu čekat spousta památek a krásných výhledů. Byl to úžasný výlet a ráda se do Budapešti zase někdy vrátím. Některé z památek jsem nestihla, stejně tak ani žádná muzea nebo galerie. Těším se, až to budu moci napravit.

A co vy? Jak se líbila Budapešť vám? Nebo někdo zrovna uvažujete o návštěvě? :)

Odkazy:
1. díl článku
doprovodný článek s fotkami

u parlamentu