Domů jsem si nový přírůstek donesla přímo z brněnské veterinární univerzity VFU, kde se každoročně konají adopce potkanů a králíků určených na pokusy. A protože venku panoval pořádný mráz, byla vyplašená bílá myška pojmenována Vločka.
 |
| oficiální letáček, který JIŽ NENÍ PLATNÝ |
Potkani ani králíci na VFU neslouží na pokusy v klasickém slova smyslu, spíše se na nich budoucí veterináři učí, jak vůbec se zvířaty pracovat. Zvířata tedy nejsou traumatizovaná a ani se lidí nějak zvlášť nebojí. Na druhou stranu na ně ale ani nejsou zvyklá. Nikdo si s nimi nehraje, nemazlí je, bydlí v malé plastové klícce, kde nemůžou pořádně běhat a objevovat. Každý rok začátkem prosince, když hlodavci splní "studijní účel", začíná hledání nových majitelů, aby se zvířata nemusela uspat. Většinu si poberou přímo studenti veteriny. Na adopce jsou ale vyhrazené pouze dva týdny, během kterých se např. letos udávalo 40 potkanů a přes 50 králíků. Času tedy nebylo mnoho, a tak se hledali zájemci i mimo řady studentů.
Od VFU mi tato akce přijde skvělá, protože dává zvířatům férovou možnost na klidné a hezké dožití, což si ti malí drobci tak moc zaslouží! Je super, že univerzita do toho i přes časovou a administrativní náročnost jde (u každého zvířete je nutné osobní převzetí a vystavení darovací smlouvy). Domluva byla svižná: v neděli jsem poslala email, v pondělí mi došly bližší informace, v úterý jsme si s panem vedoucím zavolali a ještě to odpoledne jsem měla Vločku doma. Vyučující VFU, se kterými jsem přišla do styku, byli vřelí a ke zvířátkům moc hodní.
 |
| Vločka - první den |
Pětiměsíční Vločka mě od první chvíle překvapila tím, jak byla drobná (vážila snad třetinu, co ostatní myšky) a pak taky svojí zvědavostí, protože nelenila a hned prozkoumala celý výběh i moje ruce. Do smečky se nicméně i přes svoji bezkonfliktnost aklimatizovala pomalu a starší potkanky v prvních dnech nevěděly, co s ní mají dělat.
Když se situace poddala a já se těšila, až se s Vločkou konečně začnu více seznamovat i já, začalo se u ní projevovat respirační onemocnění. Sípala, hlasitě dýchala, přestala žrát a další týden to vypadalo, že tu se mnou dlouho nebude. Myška odmítala zbašit cokoliv jiného, než pelety z VFU, na které byly zvyklá, jenže ty jí během několika dnů snědla nenažraná Špekulka. A tak jsem zkoušela, co s ní, protože šance na rozmíchání antibiotik v tvarohu byla rovná nule a ATB injekčně jsem si při její konstituci netroufla, nehledě na náročné každodenní přesuny na veterinu a zpátky v -10 °C.
Vločce jsem vyrobila vlastní domeček, vyměnila piliny za speciální bezprašnou podestýlku, i když z ceny Asanu jsem málem padla do mdlob, a postupně experimentovala se žrádlem. Než pidimyš začala pořádně jíst, dostávala vitamíny přes napáječku, ve které měla průduškový čaj slazený jitrocelovým sirupem - ten tuze chutnal i zbylým třem holkám. Veterině jsem se nakonec stejně nevyhla, protože si Vločka zlomila nohu (předpokládám, že ji zalehla některá ze starších potkanek). Rovnou jsem tedy pidimyš nechala přeléčit antibiotiky i na dýchací potíže.
Antibiotika Vločce bohužel moc nezabrala a nemoci se tak nejspíš už nezbaví, ale až na občasné záchvaty je hravá a čilá; nemocně už nepůsobí. Stala se z ní zvědavá průzkumnice, co škemrá o dobroty kdykoliv se někdo mihne kolem klece, spolu se staršími potkankami většinu dne spokojeně peleší v hamaku a je z ní přebornice v louskání buráků. Překvapivě se kamarádí hlavně s Bílou myší (což je dle mého názoru tyran největší) a ve všem se po ní opičí. Už za mnou přijde na zamlaskání, jen chytání do ruky zatím pořád nemá ráda. K pilinám jsem se už raději nevrátila. Podestýlám teď dětskými přebalovacími podložkami, na kterých mají myšky hadříky. Je to levnější než Asan a praktické.
Vločce jsem vyrobila vlastní domeček, vyměnila piliny za speciální bezprašnou podestýlku, i když z ceny Asanu jsem málem padla do mdlob, a postupně experimentovala se žrádlem. Než pidimyš začala pořádně jíst, dostávala vitamíny přes napáječku, ve které měla průduškový čaj slazený jitrocelovým sirupem - ten tuze chutnal i zbylým třem holkám. Veterině jsem se nakonec stejně nevyhla, protože si Vločka zlomila nohu (předpokládám, že ji zalehla některá ze starších potkanek). Rovnou jsem tedy pidimyš nechala přeléčit antibiotiky i na dýchací potíže.
Antibiotika Vločce bohužel moc nezabrala a nemoci se tak nejspíš už nezbaví, ale až na občasné záchvaty je hravá a čilá; nemocně už nepůsobí. Stala se z ní zvědavá průzkumnice, co škemrá o dobroty kdykoliv se někdo mihne kolem klece, spolu se staršími potkankami většinu dne spokojeně peleší v hamaku a je z ní přebornice v louskání buráků. Překvapivě se kamarádí hlavně s Bílou myší (což je dle mého názoru tyran největší) a ve všem se po ní opičí. Už za mnou přijde na zamlaskání, jen chytání do ruky zatím pořád nemá ráda. K pilinám jsem se už raději nevrátila. Podestýlám teď dětskými přebalovacími podložkami, na kterých mají myšky hadříky. Je to levnější než Asan a praktické.
I přes všechny komplikace jsem moc ráda, že jsem do adopce šla. Z mé strany šlo o dost spontánní rozhodnutí, i když jsem si s myšlenkou pořídit čtvrtou myšku do party pohrávala už dříve. Byla to radost, když kolem mě běhaly všechny čtyři a na střídačku se chodily tulit, ale i starost: věčně špinavá klec, půlnoční soutěže v hlasitém pištění, boje o žrádlo. Je to pár dnů, co mám myšky opět jen tři, nejstarší Špekulka odešla v úterý za Duhový most. Vzhledem k jejímu věku a tělesnému stavu to byl odchod očekávaný, i když v závěru dost rychlý. Jsem ráda, že se dlouho netrápila a že jsem si ji aspoň ke konci pořádně užila - už jí moc nesloužily zadní nožky, tak jsem celý poslední týden měla Špekáčka "na marodce", v dece na své posteli, kde byla drbaná a mazlená několikrát do hodiny. :)
Máte také zkušenost s adopcemi? Adoptovali byste zvířátko určené "na pokusy"?
Ráda bych upozornila, že potkani z adopce se hodí spíše pro doplnění už sehrané skupiny potkanů, od kterých se rychle naučí co a jak. Nejsou příliš vhodní pro chovatele-začátečníky, které by mohla počáteční plachost odradit od dalšího seznamování.
A ještě jedno starší foto pro Lvici, kterou zajímalo, jak to u potkanic vypadá. Jako domeček slouží velká fretčí klec Furet, kde mají myšky zavěšené hamaky (pelíšky) na spaní. Tam taky tráví nejvíce času. Spodní část obměňuji, akuálně jsou tam prolézačky a kartonový domek.
 |
| Špekáček, Bílá myš a Černá myš |
Trhá mi to srdce. A určitě plánuji někdy v budoucnu adoptovat nějaké zvířátko. Jakékoliv. Králíka, pejska, kočku. Ale zatím na to nemám prostor.
OdpovědětVymazatAle Vločka je nádherná. I ostatní tvoji potkánci jsou úžasní :-). Je vidět, že u tebe vedou nadstandardní život! Jo a co se Asanu týče, taky jsem ho párkrát koupila a ta cena je fakt vražedná. Ještě, že má náš králík hustou srst. Ten "popkorn" roznášel po celém domě, takže se u nás zakázal :D.
Je mi líto Špekulky. Ale určitě se u tebe měla královsky!
Přijde mi, že se dneska adopce staví až do pozice jakési "povinnosti", když si někdo chce zvířátko pořídit. Podle mě je jen důležité, aby lidé o této možnosti měli větší povědomí, a pak ať se každý rozhodne dle svého uvážení. :)
VymazatS Asanem byla sranda. Dotáhla jsem si domů obří pytel snad za 300 a pak mi stěží vystačil na jedno čištění, to mě docela rozčarovalo. A že by měl delší výdrž než piliny, jak slibovali na obalu, to se taky říct nedalo...
Týjo, ta je krásná! Adopce zvířátka, záslužný to čin. Ani jsem nevěděla, že VFU něco takového pořádá.
OdpovědětVymazatJá osobně jsem nikdy žádné zvířátko neadoptovala, ale ne z toho titulu, že bych nechtěla. Spíše proto, že na to teď nemám prostor, všechno mám doma řešené provizorně a od doby, co mi umřel morčák, jsme doma milionkrát přestavovali nábytek, takže teď prostě není klec kam dát. Mrzí mě to, ráda bych nějakýmu zvířeti pomohla, ale nejde to, minimálně ne teď.
Mrzí mě i ta věc s duhovým mostem. Vždycky, když odejde zvířátko, tak je to nemilé. Ale co jsem tak četla o tvých potkáncích, tak nepochybuju, že měla hezký život. Když mně umíral morčák, bylo to strašný, ale jsem ráda, že už se nemusí dál trápit, a on se trápil opravdu dost, ke konci určitě.
Život dává a život bere. Potkánci ho mívají bohužel velmi krátký. Špekulka měla pěkný život a se sestrou jsme si ji užily; teď už je zase někde, kde na ni čeká pořád plná miska a plno kamarádek. Jen, jak trefně poznamenal Bremoš: "To nevím, jak ji v tom nebi uživí". :))
VymazatZajímavá akce. Strašné, že ty nerozebrané pak uspí. Jak dlouho takové zvíře slouží k pokusům? Semestr? Dva?
OdpovědětVymazatJá musím přiznat, že bych do adopce nešla. Chci zdravé zvířátko bez psychických traumat. A ráda si vybírám podle barvy srsti, očí, tělesné konstrukce a tak.
Nicméně v případě psa, pokud na něj někdy vůbec dojde, bych tu adopci zvážila. Chtěla bych pomoct.
Myslím, že se k uspávání v posledních letech přistoupit nemuselo. Díky tomu, že se akce koná pravidelně a že se letáky šíří přes Facebook do skupin chovatelů a dočasek, tak si je lidé rozeberou.
VymazatCo se názoru na adopci týče, tak jej chápu. Já měla technicky vzato všechny čtyři myši adoptované, tak mi to přišlo docela samozřejmé. VFU má velmi dobrou pověst, jejich zvířata bývají zdravá a vhodná na další chov - toto mi potvrdily jak chovatelské stanice, tak i na mojí veterině, kde se dost divili, že je Vločka nemocná. Já to brala tak, že už tři mazlivé potkanky mám, tak prostě ta čtvrtá mazlivá nebude. Ale je hodná, sice trochu lekavější, ale jinak se nechová nijak traumatizovaně. Už se nechá drbkat, přijde na zavolání, občas mi i sama skočí na ruku, když ji mám vrátit z výběhu do klece...
Zvířátka na VFU slouží vždy jen podzimní semestr, pak se dávají do adopce. Na jarní semestr potřeba nejsou.
Je to moc pěkné, že je dávají k adopci a je to od tebe úžasné, že si Vločku adoptovala, je moc pěkná. :)
OdpovědětVymazatZvířata mám ráda, ale problém pak bývá, když chceš někam jet na delší dobu, že musíš řešit, kdo ti je pohlídá nebo bude chodit krmit. A třeba, co se týká psů, tak toho bych do bytu nechtěla, protože by mi toho psa bylo líto, že je celý den doma, kdybych byla v práci. Něco jiného je pes do baráku, který hlídá na dvoře. Takže bych hodně zvažovala zda si zvíře adoptovat.
Nelze než souhlasit. Já mám naštěstí v Brně super zázemí s hlídáním, a to jak na krátkodobé výlety, tak i kdybych někam jela na delší dobu. V tomto ohledu jsou potkani báječní, protože změny prostředí zvládají bez problému (na rozdíl od kočiček nebo pejsků). Kdybych jistotu hlídání neměla, tak si zvířata nepořizuji.
VymazatTo je fajn, že místo uspání je nabízejí k adopci a ještě víc fajn je, že je o ně skutečně zájem a zvířátka tak dostanou šanci mít domov a pěkný život.
OdpovědětVymazatPotkánci jsou moc roztomilí, kdyby se nedožívali tak krátkého věku, snad bych si je pořídila taky :) Ale mně by to zlomilo srdce.
Doma máme kocoura adoptovaného z depozita a hrozně mě dojímá, jak strašně vděčný je za pohlazení, domov a lásku, protože si jako kotě chudák prošel peklem. Teď je z něj mazel, který se hrozně rád tulí :)
To je paráda, že máte adoptovaného kocourka! Mně se třeba líbí i koncept některých kočičích kaváren, kde je možnost zvířátka přímo adoptovat. Je super, že se o adopcích obecně začalo více mluvit. Už jenom uvědomit si, že depozitech nekončí jen stará a nechtěná zvířata, ale často i úplná miminka...
VymazatVločka je krásná. Držím pěsti, ať se jí u tebe daří a ať dlouho dělá radost :)
OdpovědětVymazatZvířátko teď nemám a pořizovat ani nebudu (i když bych moc chtěla). Skoro doma nejsem a tenhle můj život na cestách bude ještě asi chvíli pokračovat. Každopádně jsem rozhodnutá, že až nazraje ten správný čas, nějakého zvířecího parťáka si právě adoptuji nebo přinesu odněkud z útulku. Ostatně i s potkany jsem si vždycky rozuměla lépe s těmi staršími než s nevybouřenými mláďaty. A taky jsem zažila, jak hrozný problém byl udat jednoho osamělého samečka, když mu starší kámoši umřeli a já už nechtěla pořizovat další (protože jsem věděla, že přichází ona již zmiňovaná doba cestovatelská). Takže budu ráda, když jednou třeba ulehčím situaci nejen zvířátku, ale i chovateli :)
Moc děkuji, Cayenne! Mně právě vyhovuje, že mám teď jednu myšku mladší divošku a ty zbylé dvě už jsou starší dámy, co raději vrní v hamaku nebo se tulí, než aby sprintovaly po bytě. Tak je to takové hezky vyvážené. :)
VymazatSkvělá akce univerzity! Jsem ráda, že jsem to tehdy mohla sledovat skoro v přímém přenosu. :-) Vločka musí být ráda, že se dostala zrovna k tobě, taková péče a trpělivost! :-) Je vidět, že už jsi zkušená chovatelka. Špekulky škoda, ale měla krásný život. A ostatní holky se u tebe taky mají jako v bavlnce! :)
OdpovědětVymazatU Vločky je možné sledovat posun týden od týdne. Už není zdaleka tak lekavá, nechá se brát do ruky, nesnaží se mi za každou cenu vyškrábat z náruče. Myslím, že jsou všechny tři myšky spokojené. :)
Vymazat