Blogová zákoutí

Cítím, jak mému psaní došel dech. V rozepsaných se líně povaluje několik článků a já místo toho sedím nad seminárkou o společném evropském trhu dopravních služeb, návrhem diplomky, u které stále netuším, co chci vlastně zkoumat, motivačními dopisy na letní stáže a úkoly do holandšiny. Pro tento týden tedy zpomalíme. Po příkladu Lyry a Tlapky jsem se pro odreagování rozhodla zapojit do milého řetězáku, který koluje po mých oblíbených blozích. Vzhůru do tajných zákoutí, která ukrývá má již desetiletá blogovací kariéra!

1) Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

První blog jsem založila na popud své kamarádky v roce 2007, to mi bylo 13 let. Přezdívku jsem měla už tehdy stejnou jako dnes, jen doména byla jiná, a to tehdy populární blog.cz. Už v tomto období mě zajímala kultura, čaje, fascinovala mě ethno hudba a horoskopy. Nadšeně jsem přepisovala články z časopisů a přidávala obrázky od Anne Geddes. První blog mi vydržel asi tři měsíce, další pak zhruba rok.

V létě 2008 jsem se registrovala na Pise.cz a od té doby se toho moc nezměnilo. Stávající stránky se od mých blogerských začátků odlišují hlavně psaním osobnějších článků  a větším množstvím fotek. Dnes už články nekopíruji, ale tvořím si obsah sama.

2) Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?

Jak jsem si párkrát sama vyzkoušela, nezvládám psát blog zaměřený jen na jednu konkrétní oblast. Můj život je docela pestrý a blog tuto diverzitu zájmů odráží. Ačkoliv si vedu seznam článků, které bych chtěla napsat, ve skutečnosti stejně sednu k počítači a píšu o tom, na co mám zrovna náladu.

Ráda bych, aby si tu každý našel něco svého. Vím, že se kvůli své nevyhraněnosti připravuji o čtenáře, protože ti obvykle preferují konkrétní žánry blogů, ale je to právě volnost v psaní, díky čemu dokážu vnímat blog jako koníček a ne jako povinnost. 

3) Jak vznikly tvé blogové přezdívky?

Přezdívku Boudicca jsem si přivlastnila od keltské válečnice a náčelnice kmene Icenů, která vedla v 1. století n.l. povstání proti nadvádě Říma. Ke keltským tradicím mám blízko a jméno se mi líbí i svým prostým významem: Vítězná. Za ty roky používání jsem se s ním už sžila.

Dříve jsem používala delší verzi téhož jména, Boann Boudicca, protože přezdívka Boudicca už byla tehdy registrovaná. Boann je také převzatá z keltské mytologie, jde o bohyni řeky Boyne.

4) Který ze svých článků považuješ za nejlepší? 

Velký úspěch slaví série literárních rozborů k maturitě, kterou jsem zveřejnila před lety na svém starším blogu; na ni jsem dost pyšná. Dále mám radost ze všech recenzí na kulturní akce, které mi vždy dají pořádně zabrat, a ze článků z cest, ty jsou totiž obecně dost náročné na čas.

5) Proč bloguješ?

Blog je pro mě pomocníkem, jak se věnovat věcem více do hloubky. Když jedu někam na výlet, snažím se toho o dané lokalitě zjistit co nejvíce, všechno fotím, na divadelních představeních sleduji každý detail a u knížek si při čtení vypisuji poznámky, který úryvek použít při psaní recenze. Blog mi umožňuje předávat poznatky dál, a tím se sama více dozvědět. Je už tak samozřejmou součástí mého života, že kdyby zmizel, jen těžko bych si hledala náhradní kanál, jak šířit své dojmy a mít je přitom snadno přístupné na jednom místě.

6) Lituješ někdy založení blogu?

Ne. Kdyby mě blogování nebavilo, věnovala bych se jiným činnostem. :)

7) Jak dlouho plánuješ blog mít?

Stejně jako se vyvíjím já, vyvíjí se postupně i blog. Nevím, co by se muselo v mém životě přihodit, abych se psaním sekla.

8) Co by sis přála do budoucna (nejen v souvislosti s blogem)? 

Zůstaneme-li u blogů, přála bych si, aby jejich psaní a čtení lidi bavilo. Nikdy jsem nepochopila trend youtouberů a i samotné blogování prodělalo za posledních pár let pořádnou změnu. Deníčkové blogy téměř vymizely, zato těch s módou, kosmetikou nebo fitness je všude přehršel. Úspěšné blogy jsou dnes ty, kde autoři spolupracují se značkami, tím se ale odkláníme z volnočasové činnosti směrem do komerční sféry. Tento vývoj je sice pochopitelný, ale trochu mě mrzí. Ráda bych, aby se pořád našlo dost dobrých blogů, co se komercializaci vyhýbají a přitom nemají nouzi o čtenáře.

9) Co na blogování považuješ za největší výhru?

Největší výhrou jsou stálí čtenáři a jejich komentáře. Návštěvnost je relativní. Jsem raději za 20 stálých čtenářů než za 1.000 náhodných návštěv stažených vyhledávači, kdy se návštěvníci nezdrží déle než půl minuty. 

Obrovskou odměnou jsou i kamarádství, která díky blogu vznikla. Osobně se znám asi s 10 lidmi, které jsem jen čistě díky blogu potkala, a mám nespočet dalších kamarádů, co blogují podobně jako já a máme tak věčné téma k rozhovoru.

10) Odrazoval tě někdy někdo od blogování?

Ze začátků mé blogerské kariéry si vzpomínám na několik poučení od rodiny, ať na blog hlavně nedávám fotky a nepíšu své kontaktní údaje. Je pravda, že k psaní pod svým občanským jménem jsem se stále neodhodlala a ani to neplánuji, i když obdivuji všechny, co to udělali.

11) Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo? 

Loni se stal zajímavý incident. Zveřejnila jsem reportáž z návštěvy festivalu a hned další den mi v emailové schránce přistál výhružný mail od partnerky jednoho z organizátorů, ať článek okamžitě stáhnu, neb jedna z doprovodných fotek zobrazuje jejího kluka. Podotýkám, že šlo o snímek v rozlišení 400x300 px, kdy byl přítel zachycený na pozadí, tedy i značně rozmazaný a špatně identifikovatelný. Požadavek na stažení fotky by mohl být, řekněme, ještě legitimní. Doprovodná záplava urážek už však nikoliv.

Není dobrého blogera bez vlastního hatera. Celá událost ale přesto nechala divnou pachuť za jinak skvělou akcí.

12) Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Jak se k tomu staví?

Jasně že ví, vždyť i má mamka sama bloguje. Adresou stránek disponuje také zbytek rodiny, přítel, kamarádi a některé kolegyně, z nichž jedna část tvoří pravidelné čtenáře a druhá část mé psaní neřeší vůbec. Blog nikomu nenutím, ale vždy mě potěší, když ho čtou i kamarádi.

13) Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.

Tato otázka by vydala na samostatný článek. Oblíbených umělců i životních vzorů mám hodně. Co se blogu týče, ovlivňovalo mě spíše prostředí vyvíjející se komunity než konkrétní autoři.

14) Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?

Nevzdala jsem to, protože mě blogování baví, i když i já prošla obdobím, kdy jsem stěží sepsala dva články do měsíce. Nejsilnějším pohonem jsou komentáře, které vnímám jako vaši zpětnou vazbu, a stejně tak občasné emaily od čtenářů. Děkuji za ně! ♥

15) Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?

Ne. Za ty roky jsem se naučila zveřejňovat jen tolik ze svého soukromí, kolik opravdu sdílet chci. To je nejspíš jediná rada a řešení.

Tak co, zapojíte se do řetězáku taky?

Boudicca v době, kdy jí bylo sladkých 16
Nizozemský Scheveningen a první větší výlet do ciziny