Muzejní ostrov najdete přímo v centru Berlína, poblíž Berlínské katedrály. Komplex muzeí, který začal vznikat roku 1830, se dnes nachází na seznamu památek UNESCO. Já během svého berlínského výletu zvládla navštívit dvě z pěti muzeí a už se těším, až někdy v budoucnu stihnu i zbylá tři.
Zatímco Staré muzeum (Altes Museum) a Nové muzeum (Neues Museum), postavené K. F. Schinkelem na přání Fridricha Viléma IV., vás provedou antickými sbírkami a starým Egyptem, Pergamonmuseum ohromuje návštěvníky islámským a babylónským uměním, Stará národní galerie (Alte Nationalgalerie) se zaměřuje na moderní umění, zejména z přelomu 19. a 20. století, a Bode Museum na středověké malby a plastiky.
Mé kroky vedly do slavného Pergamonmusea a Neues Musea. Ceny za vstup byly velmi příjemné, zlevěné studentské vstupné mě vyšlo na 5 EUR za jedno muzeum; plné pak stojí 10 EUR. V případě návštěvy vícero muzeí v jednom dni navíc můžete koupit zvýhodněné lístky. Pergamonmuseum je velmi známé a dostala jsem na něj doporučení, Nové muzeum jsem zvolila spíše nahodile.
Pergamonmuseum
Když vstoupíte do Pergamonmusea, prvním dílem, které uchvátí váš pohled, je obrovská Ištařina brána, postavená v 6. století př.n.l. babylónským vládcem Nabukadnesarem II. Ten je známý i díky výstavbě jednoho z divů světa, Semiramidiných zahrad. Brána zasvěcená bohyni plodnosti Ištar a přilehlé ulice tvořily jeden ze vstupů do starověkého Babylonu. Brána je velkolepá, nádherná v kombinaci tmavě modré a žluté glazury. Většina cihel je původních.
Další podobně dechberoucí částí muzea je i trhová brána z Milétu a u ní stojící antické stavby, po kterých se můžete projít a vychutnat si pohled na bránu. Milétská brána je příkladem řecko-římské helénistické architektury 2. století našeho letopočtu. V Milétu (dnešní Turecko) ji zbořilo zeměstřesení, a tak bránu znovu sestavili kámen po kameni až v Pergamonmuseu.
V druhém patře muzea se nacházejí expozice islámského umění; já se trefila do výstavy pojmenované Dědictví starých králů (Das Erbe der alten Könige), která se soustředila na perské kořeny islámského umění v dnes již zaniklém městě Ctesiphon, ležícím na řece Tigris, jižně od Bagdádu. Součástí výstavy byla keramika, sklo, kamenné panely, úryvky z koránu. Zaujalo mě, v jaké harmonii v Ctesiphonu působily různé národy a jazyky. Tak třeba perština byla jazykem básníků, arabština se využívala ke vzdělání, řečtinou se dorozumívala většina populace, až na vládce říše, Seldžuky, kteří mluvili turecky.
Součástí druhého patra byla i stálá část muzea, třeba dřevěná komnata z Aleppa, soubor dřevěných panelů vyřezaných kolem roku 1600. Komnata sloužila jako přijímací místnost křesťanské rezidence v samotném centru osmanské říše.
Značná část muzea se bohužel za mé návštěvy rekonstruovala, a tak jsem neměla možnost zhlédnout na vlastní oči třeba Pergamonský oltář, podle kterého celé muzeum nese své jméno.
Neues Museum
Značnou část Nového muzea tvoří staroegyptské sbírky. Dosyta jsem si užila sochy, sarkofágy, mumie, knihy mrtvých i předměty denní potřeby.
Líbilo se mi, jak Egypťané na sochách často zobrazovali páry, držící se za ruce, nebo i celé rodiny pohromadě. Ženy zde měly takřka stejná práva jako muži.
Hlavním pokladem muzea je busta královny Nefertiti, berlínské Mony Lisy. Nefertiti vládla jako spoluvládkyně faraona Achnatona během 18. dynastie Nové říše (14. století př.n.l.). Bustu nejspíše vymodeloval královský sochař Thutmos a šlo o model, podle kterého zhotovoval další díla s portréty Nefertiti. Nefertiti je známá krásně tvarovanými rysy obličeje a doslova královským vzezřením. I ze samotné busty dýchá hrdost a elegance. Už roky se ale vede spor o navrácení busty do Egypta, odkud byla už začátkem 20. století nelegálně odvezena. Foto stažené z internetu:
Obrovskou radost mi udělala část muzea věnovaná staré Tróji. Tróju, nacházející se v dnešním Turecku, objevil podle popisu z Homérovy Iliady amatérský archeolog Heinrich Schliemann v letech 1870-1873. V muzeu si tak můžete prohlédnout třeba slavný zlatý poklad - šperky, se kterými byla vyfotografovaná Schliemannova žena Sophia.
V Novém muzeu lze zhlédnout obrovské sbírky pergamenových svitků, další části expozice jsou věnované starému Řecku, Byzanci a Persii. V těch nejkrásnějších pokojích, zdobených freskami, je však zakázano fotit. Muzeum mě dále provedlo i životem starých Germánů a Slovanů, zejména co se šperků a předmětů denní potřeby týkalo, a nejvyšší patro je věnované pravěku. Jedním ze zásadních nálezů je třeba tzv. Goldhut, zlatá rituální ozdoba hlavy, zhotovená extrémně náročnou technikou plátkováním zlata v době bronzové (14. století př.n.l.), o jejímž účelu se toho dodnes moc neví.
Obě muzea mě velice bavila, možná právě tím, že ač se obě zaměřují na historii, každé je pojaté zcela jinak. Zatímco v Pergamonmuseu uvidíte rekonstrukce obrovských staveb, kdy jedna památka zabírá celý sál, Neues Museum je spíše "klasické" historické muzeum. Hodně mě lákal i Cézanne, Degas a Monet ve Staré národní galerii, ale i tak jsem ráda, že jsem se vydala právě do historických muzeí, protože podobné sbírky jinde v Evropě nenajdete.
Které muzeum by se líbilo vám? Nebo už jste Muzejní ostrov navštívili?
 |
| Ištařina brána |
Další podobně dechberoucí částí muzea je i trhová brána z Milétu a u ní stojící antické stavby, po kterých se můžete projít a vychutnat si pohled na bránu. Milétská brána je příkladem řecko-římské helénistické architektury 2. století našeho letopočtu. V Milétu (dnešní Turecko) ji zbořilo zeměstřesení, a tak bránu znovu sestavili kámen po kameni až v Pergamonmuseu.
 |
| Milétská brána |
V druhém patře muzea se nacházejí expozice islámského umění; já se trefila do výstavy pojmenované Dědictví starých králů (Das Erbe der alten Könige), která se soustředila na perské kořeny islámského umění v dnes již zaniklém městě Ctesiphon, ležícím na řece Tigris, jižně od Bagdádu. Součástí výstavy byla keramika, sklo, kamenné panely, úryvky z koránu. Zaujalo mě, v jaké harmonii v Ctesiphonu působily různé národy a jazyky. Tak třeba perština byla jazykem básníků, arabština se využívala ke vzdělání, řečtinou se dorozumívala většina populace, až na vládce říše, Seldžuky, kteří mluvili turecky.
 |
| Dědictví starých králů - keramické mozaiky |
Součástí druhého patra byla i stálá část muzea, třeba dřevěná komnata z Aleppa, soubor dřevěných panelů vyřezaných kolem roku 1600. Komnata sloužila jako přijímací místnost křesťanské rezidence v samotném centru osmanské říše.
 |
| Komnata z Aleppa |
Značná část muzea se bohužel za mé návštěvy rekonstruovala, a tak jsem neměla možnost zhlédnout na vlastní oči třeba Pergamonský oltář, podle kterého celé muzeum nese své jméno.
Neues Museum
Značnou část Nového muzea tvoří staroegyptské sbírky. Dosyta jsem si užila sochy, sarkofágy, mumie, knihy mrtvých i předměty denní potřeby.
 |
| dětské mumie |
Líbilo se mi, jak Egypťané na sochách často zobrazovali páry, držící se za ruce, nebo i celé rodiny pohromadě. Ženy zde měly takřka stejná práva jako muži.
staroegyptské umění
Hlavním pokladem muzea je busta královny Nefertiti, berlínské Mony Lisy. Nefertiti vládla jako spoluvládkyně faraona Achnatona během 18. dynastie Nové říše (14. století př.n.l.). Bustu nejspíše vymodeloval královský sochař Thutmos a šlo o model, podle kterého zhotovoval další díla s portréty Nefertiti. Nefertiti je známá krásně tvarovanými rysy obličeje a doslova královským vzezřením. I ze samotné busty dýchá hrdost a elegance. Už roky se ale vede spor o navrácení busty do Egypta, odkud byla už začátkem 20. století nelegálně odvezena. Foto stažené z internetu:
Obrovskou radost mi udělala část muzea věnovaná staré Tróji. Tróju, nacházející se v dnešním Turecku, objevil podle popisu z Homérovy Iliady amatérský archeolog Heinrich Schliemann v letech 1870-1873. V muzeu si tak můžete prohlédnout třeba slavný zlatý poklad - šperky, se kterými byla vyfotografovaná Schliemannova žena Sophia.
poklad krále Priama
V Novém muzeu lze zhlédnout obrovské sbírky pergamenových svitků, další části expozice jsou věnované starému Řecku, Byzanci a Persii. V těch nejkrásnějších pokojích, zdobených freskami, je však zakázano fotit. Muzeum mě dále provedlo i životem starých Germánů a Slovanů, zejména co se šperků a předmětů denní potřeby týkalo, a nejvyšší patro je věnované pravěku. Jedním ze zásadních nálezů je třeba tzv. Goldhut, zlatá rituální ozdoba hlavy, zhotovená extrémně náročnou technikou plátkováním zlata v době bronzové (14. století př.n.l.), o jejímž účelu se toho dodnes moc neví.
 |
| Goldhut |
Obě muzea mě velice bavila, možná právě tím, že ač se obě zaměřují na historii, každé je pojaté zcela jinak. Zatímco v Pergamonmuseu uvidíte rekonstrukce obrovských staveb, kdy jedna památka zabírá celý sál, Neues Museum je spíše "klasické" historické muzeum. Hodně mě lákal i Cézanne, Degas a Monet ve Staré národní galerii, ale i tak jsem ráda, že jsem se vydala právě do historických muzeí, protože podobné sbírky jinde v Evropě nenajdete.
Které muzeum by se líbilo vám? Nebo už jste Muzejní ostrov navštívili?
Miluju Berlín. Byla jsem tam jednou asi na tři dny, ale hrozně jsem si ho zamilovala. Ostrov jsem ale bohužel nestihla, ale strašně mě fascinuje :-) Líbí se mi ta architektura
OdpovědětVymazatAno, typická německá architektura pruského gründerzeitu. :) I když zrovna v Berlíně se toho kvůli bombardování tolik nedochovalo. I všechna muzea byla během válek těžce poškozená; je to na nich vidět vidět dodnes.
VymazatObě muzea vypadají dobře, ale mě více zaujalo Neues muzeum. Pokud se jednou vydám do Berlína, tak aspoň budu vědět, co navštívit. :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsem tě inspirovala. :) Za návštěvu určitě stojí i další muzea, ale nechtěla jsem se zbytečně honit, tak jsem je odložila.
VymazatJá osobně jsem spíše na moderní umění, ale tohle by se moc líbilo mojí babičce - ty egyptské věci. Vlastně si teď uvědomuju, že mluvila o nějakém muzeu v Berlíně... tak teď už chápu. A vážně to nevypadá vůbec špatně.
OdpovědětVymazatPodobné sbírky jsem viděla jen v Louvru, ale tam je vše "sesypané" dohromady, zato Němci si vybrali jen to nejlepší a teď ty krásy svezené z celého světa dávají patřičně na odiv. Pro návštěvníka jsou jejich muzea zážitek.
VymazatKdyž jsem byla v Berlíně poprvé, měla jsem jen tři dny a omezený rozpočet, takže jsem si den před odjezdem musela vybrat jen jedno z muzeí na Museuminsel a bylo to právě Pergamonmuseum. Dodnes nevím proč, když od dětství miluju Egypt. Snad kvůli tomu, že jsem ještě na střední četla v učebnici němčiny úryvek o Ištařině bráně a od té doby ji toužila vidět. Pod tlakem (tehdy časovým a finančním) se rozhoduji legračně. Ne že bych litovala. Na obě brány jsem hodnou chvíli hleděla s otevřenou pusou a i ostatní exponáty mi protáčely bulvy, jen o Mezopotámii a spol toho nevím ani zdaleka tolik kolik o Egyptě, takže jsem si občas připadala ztraceně. Příště určitě zamířím do Neues Museum.
OdpovědětVymazatDíky, že jsi mi připomněla, jak moc mi Německo chybí. A navíc teď musím sesmolit nějaký článek k Berlínu, aby mi nebylo smutno. Nemám tě vůbec ale vůbec ráda! :D
Napiš, ráda si počtu! Pro mě byla Ištařina brána větší zážitek než busta Nefertiti, zato jsem byla úplně nadšená z Tróji. Já se rozhodovala podobně legračně jako ty, protože jsem vlastně chtěla jít do Staré národní galerie. :D
Vymazat