středa 29. března 2017

Březen, za kamna vlezem?

Nebo taky ne, protože už je venku krásně teplo. Zazimovala jsem kabát a oprášila lodičky, přes zimu schované na vrchních policích skříní. Dokonce i prádlo už můžu sušit na balkóně namísto neustálého přesouvání sušáku po bytě. Na to jsem se těšila snad celou zimu!

Zkrátka, jaro je tu a s ním i postřehy z posledních několika měsíců. Plesy, festival japonských filmů, moje lezecké poprvé a spousta dalších zážitků, které stály za zapamatování.

Začněme kulturou. Znáte Princeznu Mononoke? Tu animovanou japonskou pohádku? V době mého dětství patřila mezi mé nejoblíbenější filmy. V lednu jsem se zúčastnila filmového festivalu Hajao Mijazaki - Velmistr animace studia Ghibli, který se konal v brněnské Scale. Součástí byly i doprovodné workshopy a ochutnávky japonských specialit. S Verčou jsme se vypravily právě na Princeznu Mononoke, Mijazakiho nejznámější film. Ačkoliv jsem snímek viděla po cca 12 letech, pořád měl stejně dechberoucí atmosféru a kouzelné scény i hudbu. Přímo v kině jsme se cpaly sushi, popíjely tradiční švestkové víno a užívaly si návrat o pár let zpátky, ačkoliv myslím, že zrovna Mononoke má do "pohádky" docela daleko a naplno jsem si její poselství uvědomila až teď. Vůbec se mi po skončení nechtělo domů.

zdroj
Úspěšná byla i letošní plesová sezóna. Konečně jsem mohla vynést smaragdově zelené šifónové šaty až na zem, které jsem si v očekávání plesů koupila už předloni a od té doby smutně čekaly ve skříni. V listopadu měla sestra prodlouženou v tanečních. S Matěm jsme se šli podívat, zkusili si pár společenských tanců, zkonstatovali, že nám to spolu moc nejde, a na další ples, tentokrát mojí fakulty, jsem po této zkušenosti mého milého přemlouvala snad měsíc. Nakonec jsme ale vyrazili a bylo to seznační! Ples se nesl v netradičním duchu: namísto klasického sálu jsme měli k dispozici hned celé divadlo. Menší taneční sál, místnost s cimbálkou, sklep, kde DJ hrál electroswing a hity z Pomády, a velké oddělené prostory pro občerstvení, povídání, tombolu a ochutnávky vína. Dost jsme tančili, korzovali, cpali se dortíky, nadšeně se účastnili vinných degustací a moc si celý večer užili, zejména výborné koncerty, které ples doprovázely. Víc podobných akcí! 

Máme jen fotky, kde se Maťo šklebí nebo mračí, a na žádné nejsou pořádně vidět šaty, ale co už. :)

Ples ESF

Týnčina prodloužená

Když zrovna neplesám, snažím se sportovat. Mimo malé trampolínky, jumping, jsem začala chodit i na velké trampolíny do jump parku (chystám o skákání článek, tak se těšte). S kamarády jsme navíc založili lezecký pseudo-kroužek. Poprvé jsem lezla už loni s Matěm, který mě vzal na boulder, a pak odevzdaně poslouchal můj jekot při padání. Z boulderu, lezení navolno bez jištění, jsem tolik nadšená nebyla, ze stěny ano. Když jsem v polovině a svaly už se třesou, tak si můžu na chvíli odpočinou a vytřepat ruce, a navíc nemusím řešit, jak se po dosažení vrcholu dostanu dolů. Lezení s partou je super, pokecáme a každý se snaží dle svých možností.

   Lezení poprvé:
   "Hlavně se nekoukej dolů, Baru!" křičí na mě zkušenější Tom, když jsem v půlce stěny.
   "Proč?" otáčím se na něj, balancuji na jedné noze a mávám mu.
   "Aha, tak tobě to nevadí. Tak se dolů klidně koukej!"
   (Aneb když vás učí lézt kamarád, co sám trpí fóbií z výšek).


Začátkem roku skončil projekt Cesty do dospělosti, do kterého jsem byla 4 roky zapojená. Pod záštitou FSS MUNI projekt hledal hodnoty mladé generace a způsob, jakým se "staví na vlastní nohy". Každé dva měsíce mi v mailu přistál podrobný několikastránkový dotazík, věnující se otázkám od subjektivního vnímání světa až po vztahy s rodinou nebo milostné eskapády. Dotazníky byly zábavné, bavily mě. Byla jsem tedy mile překvapená, když mi tentokrát nedošel dotazník, ale poděkování za čtyřletou účast a odkaz na knihu a několik odborných studií, které díky všem těm několika stovkám mladých respondentů, co se celou dobu účastnili, vznikly. Knížku jsem ještě nečetla, ale už ji mám staženou a těším se na ni.

Konec zimy mi zpestřil i Yvain, francouzský kamarád, který se po delší době přijel podívat do Brna, kde dříve žil. Na sobotní večer mě pozval na taneční bachata party (tu pravidelně organizuje další francouzský kamarád) a na neděli jsme domluvili palačinkový brunch v kočičí kavárně, na který se přidali i další známí z brněnské frankofonní komunity.

Envi café

O týden později jsem se byla podívat na veletrzích módy Styl a Kabo, kde jsme s mamkou prezentovaly šité šperky Eponiny korálky. Naživo budeme vystavovat opět na Minerálech Brno, tentokrát i na jarním běhu, který se koná 20.-21. května. Přijdete se podívat?

Těším se také na letošní festivalovou sezónu. Kvůli Bitvě pěti armád jsem si dokonce začala šít svůj vlastní středověký kostým. Už mám hotové střihy (díky, mami!) a koupenou látku. Opět smaragdově zelenou, jak jinak. Právě z výroby šatů je úplně první fotka nahoře.

Ve škole jsem moc spokojená, dokonce i zadání diplomky už se mi začíná rýsovat. Mám za sebou několik zajímavých přednášek, minulý týden jsme třeba měli povídání s jednatelem českého Lidlu, a příští měsíc mě čeká třídenní seminář s profesorem Nashem, britským expertem na dopravní politiku. Sice mám strach, že nebudu ničemu rozumět, ale zároveň jsem příšerně nedočkavá, zvlášť, když budu moct nové poznatky rovnou zapracovat do diplomky.

A co máte na jaro v plánu vy? 

10 komentářů:

  1. Já tě obdivuji, tolik elánu a tolik úžasný věcí, co děláš. :)
    Na chuť animovaným japonským pohádkám jsem nepřišla, i když jinak pohádky mám ráda.
    Ten ples zní hodně dobře. Ta barva šatů je úžasná a máš úplně boží náušnice. :)
    Pobavil mě ten rozhovor při tom lezení. :D Já bych to teď už bohužel nedala, ještě tak před pěti lety bych tam lezla s velkou radostí. Vždycky mě tyhle věci lákaly.
    Kočičí kavárny jsou super. Byla jsem takhle už ve dvou v Praze. :)
    Jsi dobrá, že si takhle sama šiješ kostým.
    Přeji plno dalších úžasných akcí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář! Náušnice vyrábí moje mamka, mrkni na facebookový profil, který je v odkazu v článku, nebo na její blog: epona.svetu.cz. Na přání ti vytvoří, cokoliv budeš chtít. ;)

      V jedné kočičí kavárně v Praze jsem byla taky už před 2 lety, když v ČR začínaly. Tehdy jsem odcházela dost zklamaná, protože kočiček bylo v kavárně málo, zato řcoucích dětí hodně. Envi café bylo mnohem klidnější.

      Vymazat
  2. Páni, ty to rozjíždíš na všech frontách. :)
    Šaty nevidíme, ale ta barva je nádherná, ať už mají jakýkoli střih. :-D
    Ha, s tím lezením a výškami... Zítra mě čeká další výpomoc na akci fakulty. Část programu se odehrává na Bolt Tower, hned jsem si vzpomněla, jak jsme ji v létě pokořily! :-) Jinak lezení by mě taky bavilo, ale nemám v okolí nikoho, kdo už by lezl a zaškolil mě, takže dlouhodobě nic. Na článek o trampolínách se budu těšit! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šaty jsou empírové, ve skutečnosti trochu světlejší, víc ladí odstínem k náušnicím a náramku. :D

      Bolt tower byla skvělá! Ráda na náš výet vzpomínám.

      Vymazat
  3. Líbí se mi, že stíháš tolik aktivit, já poslední dobou nestíhám vůbec nic.

    Ty zelené šaty vypadají moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! Kdybych tušila, že se šaty budou tolik líbit, tak sem dám fotku, kde jsou vidět celé. :D

      Vymazat
  4. Páni, to je článek vyloženě nabušený aktivitami a zážitky, musíš se mít fakt skvěle! :-) Škoda, že šaty nejsou vidět celé, ale ono je to fuk. Je mi jasný, že ti určitě moc slušely. A ty šperky k tomu, no, paráda!

    Tak ať jde diplomka hezky od ruky a ať se další měsíce nesou ve stejném duchu :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Julčo. Krásné měsíce i tobě. :)

      Vymazat
  5. Jaké máš téma diplomky? A co vám povídal jednatel Lídlu? Konkurence, pchch.
    Tentokrát ses mi hodně trefila do vkusu. Lezení je jasné, to zbožňuju. Bitva 5 armád byla moje úplně první larpová bitva (no, tehdy vlastně ještě spíš nelarpová, prostě bitva). Miazaki je boží a Mononoke mám moc ráda, raději už mám snad jen Naušiku z Větrného údolí. No a Cesty do dospělosti zní hrozně zajímavě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Naušiku se mám v plánu podívat už od ledna a ještě jsem to nestihla. Napravím! :) Z B5A se pomalu stal spíše festival než dřevárna, asi bys byla překvapená, jaký vývoj bitva nabrala, ale lidi pořád jezdí a to je hlavní.

      S jednatelem Lidlu jsme hodně řešili vývoj vize a celkového cílení Lidlu v Česku a pak aktuální témata: zvyšování mezd, stravenky a tak. Jo a co se diplomky týče, tak budu dělat mezinárodní komparace vysokorychlostních železnic.

      Jsem ráda, že se článek trefil do vkusu! :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!