Čtenářský deník II

Knihy za období leden - březen 2015.  Druhý díl mého online čtenářského deníku; tentokrát recenze tří knih, z nichž je každá zástupcem zcela jiného žánru. Která z nich vás zaujme nejvíce?

• Hvězdy nám nepřály - John Green
• Nana - Emile Zola
• Obřad - Leslie Marmon Silk

Hvězdy nám nepřály

autor: John Green
nakladatelství: Euromedia Group, 2014
první vydání: The Fault in Our Stars, 2012
překlad: Veronika Volhejnová

Je jí šestnáct a má rakovinu štítné žlázy, takže s sebou všude nosí kyslíkovou bombu. Seznamte se s Američankou Hazel. Lehce ironická, kousavá dívka, co si prožila své a ví, že už na tomto světě dlouho nebude, takže tráví celé dny koukáním na televizi a opakovaným čtením své oblíbené knihy od jednoho neznámého holandského autora. 

Na schůzce podpůrné skupiny se Hazel setkává s Augustem, který už si rakovinu odžil - zůstala mu po ní protéza namísto jedné z noh. Je to právě Augustus, jehož láska probudí v Hazel chuť žít normální život. Augustovi se dokonce podaří spojit s autorem Hazeliny oblíbené knížky, a ten oba mladé lidi pozve do Holandska, kam se jim společně podaří odcestovat. Všichni totiž ví, že nejspíš jde o Hazelin poslední výlet...

Hvězdy byly moje první setkání s novodobou young adult literaturou, čili literaturou určenou pro náctileté. Greenova kniha je smutná, dojemná, bezesporu výborně napsaná, jen mi místy přišla až neskutečně kýčovitá, zbytečně se plácající v dramatických okamžicích. Co si z ní odnést? Úctu k vlastnímu zdraví, ač to musí vyznít jako klišé.

ukázka:
"Co se stalo, holčičko?" skočila mi máma do řeči.

"Já jsem jako... jako... Jsem jako granát, mami. Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?" Táta naklonil hlavu trochu ke straně a zatvářil se jako pokárané štěně. "Jsem granát," opakovala jsem. "Chci se vyhýbat lidem a číst knížky a přemýšlet a být s váma, protože vám už ublížím tak jako tak, s tím nemůžu nic dělat, vy jste v tom až po uši. Tak mě nechte, jo? Nemám depresi. Nepotřebuju chodit víc mezi lidi. A nemůžu být normální teenager, protože jsem granát."

Nana

autor: Emile Zola

nakladatelství: Československý spisovatel, 2011

první vydání: Nana, 1880

překlad: Jiří Žák

Naturalistický román ze série Rougon-Macquart nás přenese do Paříže za 2. císařství (1852-1870). Nana je krásná a živelná dívka ulice, které se podařilo okouzlit celé město svým představením v divadle. Nana si ale obdivných pohledů mužů, kteří se jí chodí dvořit, ani darů, které jí nosí, neváží, a raději touží žít s hercem Fontanem, násilným dobytkem, ten si ale pro změnu neváží Nany. Nana se tak zmítá mezi snahou žít počestný život a zároveň nutností šlapat, protože od Fontana věčně utíká a divadlo jí dostatek peněz na cetky i peníze pro malého synka nenese. Je nespokojená, nešťastná a její život je jednou velkou houpačkou.

Nana mě zklamala. Dějově je kniha dost plytká a snadno předvídatelná, zároveň je zcela zřejmé, že autorovi nešlo ani tak o čtenářův požitek z četby, jako spíše o mravokárné poučení, jak je společnost zkažená, když dokáže oslavovat "štětku". Prý jsou Zolova ostatní díla čtivější, ale po Naně na ně nemám odvahu.

ukázka: Vyšvihla se náhle a jednou provždy, vstoupila na samý vrchol prostopášnosti hříšného světa a ocitla se v plném světě šílenství, peněz a bezostyšného kupčení s krásou. Okamžitě se stala královnou těch nejchudších. Její fotografie zdobily výlohy a pravidelně ji citovali v novinách. Když projížděla v kočáře po bulvárech, lidé se zastavovali, otáčeli se za ní a vyslovovali její jméno s nadšením, jako by šlo o královnu.

Obřad

autor: Leslie Marmon Silková

nakladatelství: JOTA s.r.o., 2010

původní vydání: Ceremony, 1986

překlad: Alexandra Hubáčková

Míšenec Tayo, indiánský válečný veterán, ztratil v Japonsku během 2. světové války svého bratrance. I po 30 letech stále trpí psychickými poruchami, poválečným šokem a neumí se srovnat se světem okolo sebe. Ten jej nepřijal, protože Tayo není ani běloch, ani indián. Návrat do chudé rezervace na hranicích s Mexikem, kde je jedinou zábavou pivo a lehké holky, mu jeho duševní cestu neusnadňuje. Pomoc mu nabízí až starý šaman. Přeludy, staré tradice, sny a Tayovy zážitky se slévají dohromady. 

Obřad je hrozně zvláštní kniha. Nedokážu ani říct, jestli se mi líbila, nebo ne. Vyprávění je hrubé, sleduje více dějových linek zároveň, nemá jasnou linii ani konec. Popis chudoby, nerovnováhy amerického způsobu života v různých oblastech a krutého chování ze strany bílých Američanů k původním obyvatelům kontrastuje s básněmi, úryvky pověstí a s překrásnými ilustracemi.

ukázka: Opakoval slova, tak jak si je pamatoval; nebyl si jistý, jestli je to tak správně, ale měl pocit, že ano, že za svítání se v jedné chvíli setkají všechny věci - poslední hvězdy, vrcholky hor, mraky a vítr - aby oslavily východ slunce. Síla a moc každého dne se v nezměrném tichu rozlije na kopci. Ukončil svou modlitbu oslovením slunce, protože věděl, že lidé Úsvitu tak začínají a končí všechny své promluvy. 

Četli jste Johna Greena nebo některou z dalších knih? Jak se líbily vám?