Berlín 2017 - 2. část

Pokračování z lednového výletu do Berlína. První část naleznete k přečtení zde.

Single cestování má plno výhod: jdete přesně tam, kam chcete, strávíte u každé památky přesně tolik času, kolik chcete, když se v cizím městě ztratíte kvůli vaší zamrzlé GPS nebo mapě obrácené vzhůru nohama, tak vám to nikdo nevyčítá, a navíc si při tom všem bloudění báječně pročistíte hlavu.

Jenže pak jsou tu ty nevýhody. Když si potřebuji ve vlaku odskočit, nemá mi kdo pohlídat věci. Když si chci udělat fotku na památku, s prosebným pohledem odchytávám ostatní turisty, protože na selfie jsem se ještě nenaučila a v době iPhonů je už klasický foťák hipsterská záležitost. A v neposlední řadě hrozí neustálé riziko, že se se mnou budou chtít kamarádit divní týpci. Sama na bar bych večer  nešla. Shrnuto a podtrženo, cestování á la Berlín mi moc vyhovovalo. Většinu dne jsem si užívala sama a večery jsem trávila se Saku.

Oberbaum most

Když jsme se v pátek konečně potkaly, vydaly jsme se k berlínskému vysílači TV Tower poblíž náměstí Alexanderplatz. Vzhledem k tomu, že byla mlha, takže bychom z města nic neviděly, jsme si ale výstup za 12 € rozmyslely. Náhradním řešením byla berlínská katedrála - Berliner Dom. Katedrála stojí na Muzejním ostrově (Museumsinsel) a překvapilo mě, jak je rozsáhlá. Starých staveb v Berlíně moc k vidění není; většina domů padla za oběť bombardování během 2. světové války a s obnovou se Němci neobtěžovali. Nádherná katedrála, stojící ve východní části města, byla naštěstí výjimkou.

 vysílač a podvečerní interiéry katedrály

Prohlédly jsme si ji celou - spodní kryptu s rakvemi Hohenzollernů, kde mě překvapilo velké množství malých zdobených dětských rakviček, na které byl dost smutný pohled. Velký hlavní sál s krásně vyzdobeným dómem a vahrany a nakonec tisíc schodů na vyhlídku z vrcholku kupole. Nahoře jsme byly samy a trochu jsem se bála, aby nás tam nezamčeli. Berlín pod mlhou se nakonec ukázal být příjemně fotogenický. Blikající vysílač v pozadí mi trochu evokoval Hunger Games. :)

noční Berlín

Ahh, jaký já měla hlad! Skončily jsme v Que Pasa, mexickém koktejl baru, známém díky happy hours, aneb kde jinde v Berlíně seženete v pátek večer koktejly za 3 €? K tomu mexický burger, o jehož kvalitě jsem sice pochybovala, ale nakonec jsem jeho konzumaci přežila. Koktejly hodnotím jako nižší průměr, ale posezení je v Que Pasa útulné a se Saku a Timem, co se k nám později přidal, bylo v baru velmi příjemně.

Ištařina brána

V devět ráno jsem se vyhrabala z improvizovaného pelechu (= nafukovací madrace a chlupaté deky) a vydala se metrem k Museusinsel, Muzejnímu ostrovu. Zde najdete na malém ostrůvku většinu berlínských muzeí hezky pohromadě: archeologická, historická i galerie. A že je z čeho vybírat! Moje první volba padla na Pergamonmuseum, o kterém jsem hodně slyšela. Report z prohlídky Ištařiny brány a milétské trhové brány si můžete přečíst v samostatném článku pod odkazem.

Několikrát mě pobavilo, jak Němci dbají na předpisy. V muzeu byl zákaz batohů a velkých tašek. Moje kabelka velká nebyla, ale paní za přepážkou se nelíbila. Hodila jsem smutné oči, že si doklady a další nezbytnosti přece nemůžu nechat v šatně. Dostala jsem tedy obří pevnou igelitku, ať si těch pár věcí dám do náhradní tašky a tu si vezmu s sebou. Nová taška byla podstatně větší než moje kabelka, co zůstala v šatně, ale vlk se nažral a předpisy byly splněny. Podobnou situaci jsem zažila i v metru, když jsem se snažila koupit si celodenní lístek. Automat hlásil, že bere karty - nebral. Přešla jsem k druhému, taky nebral. Vylovila jsem 20 € bankovku a snažila se zaplatit postaru. Automat ji odmítl - moc velká částka. Uaa! Za mnou se začal tvořit štos lidí. Omluvně jsem se usmála na starého pána ve frontě a boj o lístek vzdala, však aspoň ušetřím. O pár minut později vidím, jak se ke mně vítězoslavně blíží starý pán a má v ruce 2 desetieurové bankovky na rozměnění. Bylo to moc milé, ale svým způsobem taky zábavné: jak by mohli Němci někoho nechat jet načerno? A ještě poslední poznatek k tomuto tématu: Berlíňani sice všichni přechází výhradně na zelenou (přesný opak Pařížanů :)), ale přitom je zcela normální, že si mladší generace udělá v metru party. Posedáte si na podlahu, vytáhnete láhve vodky, začnete hrát a zpívat, v ideálním případě vás doprovodí ještě štěkající pes. Ostatní cestující jsou buďto pobavení, anebo celou situaci ignorují. I takový byl Berlín.

Cestou zpátky z Pergamonmusea jsem se příjemně prošla, protože autobusová linka, kterou jsem potřebovala, byla kvůli demonstraci odkloněná. Pokud jsem to dobře pochopila, tak šlo o nějaký go green vegan pochod, naštěstí docela neškodná záležitost :). Toulala jsem se kolem katedrály, prošla si stánky s ručně vyráběným zbožím a nakonec v kavárně počkala na Saku, se kterou jsme na sobotní odpoledne naplánovaly výpravu k berlínské zdi. Čokoládky Lindt jsem tentokrát ke kávě dostala rovnou dvě.

East Side Gallery, natřené a nasprejované pozůstatky berlínské zdi, se nacházejí v hipsterské čtvrti Kreuzberg. Prý je tam zvlášť v létě moc hezky, plno barů, kaváren a alternativních obchodů. Dominantou čtvrti je červený most zvaný Oberbaumbrücke. Most přes řeku Spree zažil několik významných momentů v době rozděleného Berlína. Západní Berlíňané tehdy mohli se speciálním povolením přes most přejít a setkat se se svými rodinami uvězněnými ve východním bloku. Překvapilo mě množství bezdomovců, co pod mostem bivakovali. Měli zde stany, dokonce i celé postele, a bylo jich fakt hodně. V té zimě a mokru mi jich bylo líto.

most Oberbaum

Samotná East Side Gallery měří 1,3 km a dnes jde o jedinou souvislou dochovalou část Zdi. Obrazy z historie Berlína, doplněné o citáty o příměří, začaly vznikat hned po pádu Zdi v roce 1989. Ten nejznámější od Dmitriho Vrubela zobrazuje Brežněva s Honeckerem. East Side je neskutečně silným manifestem míru a svobody, úžasná památka.

Dmitri Vrubel

East Side

Hlady mi kručelo v břiše, a tak Saku vymyslela, že musím ochutnat slavný Mustafa kebab, což je údajně ten nejlepší kebab na světě. Přejely jsme půl Berlína, abychom zjistily, že stejný nápad bohužel měla spousta dalších lidí. Zařadily jsme se do podupávající fronty před hladovým okýnkem, abychom na kebab čekaly přesně hodinu - na minutu přesně. Byly jsme zmrzlé, hladové... Kebab se tak rázem proměnil v božskou manu. Zhltaly jsme ho v metru; ani jsem si ho nemohla pořádně vychutnat.

Cestou do Weddingu, kde Saku bydlela, jsme ještě prošly blízkou nákupní galerii, abych se zásobila nugátem a zaběhla si do mé oblíbené Müller drogerie. Nakoupily jsme spoustu dobrot na pizza party, kterou pořádali Sakurčini spolužáci. Na místo jsme nakonec dorazily se slušným zpožděním "jen" 2,5 hodiny a pizzy jsem taky moc nesnědla, protože obří kebab. Brzy jsme se s celou skupinkou přesunuli z kolejí (mimochodem velmi pěkných a prostorných bytů) do studentského baru pod nimi. Tam zrovna probíhala 90s' party, panáky nalévali za euro, malovali jsme po sobě fluorescenčními barvičkami, trochu pili, hodně tančili a dobře se bavili. Ooo, jak mně v tu chvíli chyběl Erasmus!

I když se Saku dušovala, že se ještě v Berlíně neopila, se mnou se jí to podařilo, takže jsme ji domů táhli tři - nejprve metrem a poté taxíkem. Ač to k nám bylo kousek, cestovali jsme 2 hodiny, protože doprovázející chlapci popletli směr metra. Když jsem seděla 45 minut na zastávce a čekala na metro v protisměru, tak už mi Erasmus nechyběl ani náhodou.

Vzhledem k party jsem toho moc nenaspala, z bytu jsem však zvládla vyrazit ještě před desátou ranní. Byl to můj poslední den v Berlíně, tak jsem se i preventivně sbalila (co kdybych odpoledne spěchala na autobus do ČR), což se ukázalo být nadmíru prozřetelným krokem, když jsem odpoledne popletla metro já, udělala si 40 min zajížďku, takže mi autobus do ČR málem ujel. Ale nepředbíhejme.

V neděli bylo tak krásně, až mě mrzelo, že jsem si venkovní památky, konkrétně East Side a televizní vysílač, nenechala právě na neděli. Místo toho jsem klusala na Muzejní ostrov do Neues Musea. Původně jsem si myslela, že bych prohlídku vysílače mohla stihnout, ale muzeum mě nakonec vtáhlo natolik, že čas přestal existovat a vysílač se začal jevit jako nezajímavý v porovnání s egyptskými mumiemi a vykopávkami Tróje (více zde).

Neues Museum

Odpoledne jsem si tak už jen dopřála rychlý pozdní oběd v rybím bistru, zakončený donutem posypaným lentilkami, dobloudila jsem na byt, rychle se rozloučila se Saku, popadla tašku a následující půlhodinu se modlila, hlavně ať se nikde nezaseknu, protože jinak by mi autobus do Brna zcela regulérně ujel. Naštěstí vše klaplo dle plánu, já se ani na jednom ze 3 přestupů nezamotala a přesně 2 minuty před odjezdem jsem úspěšně dofuněla ke správnému nástupišti. Nedělní vlaky byly bohužel dost drahé, tak mi nezbylo než vzít zavděk autobusem, a přebookovat na pozdější už nebylo kam. Do Prahy jsme dojeli s rezervou a milá paní stewardka mi vstřícně přerezervovala navazující autobus do Brna, takže jsem ani nikde nečekala a domů dorazila už někdy po jedné hodině ranní.

Jak celý výlet hodnotím? Berlín není skanzen pro turisty, pokud vás tedy nefascinuje poválečné uspořádání Evropy. Berlín je moderní město pro život. Pokud to tak budete brát, tak vám nabídne spoustu možností, skvěle se najíte, užijete si noční život. V létě tam musí být určitě ještě o dost více živo než v lednu. V Berlíně a okolí je plno dalších zajímavých míst, které jsem nestihla projít, třeba tento opuštěný lunapark. Na druhou stranu je třeba počítat, že "centrum" v Berlíně neexistuje, zajímavé body jsou rozmístěné každý jinde, a tak strávíte hodně času v metru nebo pochodem mezi šedivými paneláky.

Do Berlína se asi cíleně vracet nebudu, ale výlet to byl skvělý a v mnohém i dost poučný: dokud jsem neviděla zbytky Zdi, dokud jsem si nemohla si ošahat příběhy lidí, co utíkali z východního bloku do západního, moc jsem si tuto část dějin neuvědomovala. V Berlíně je historie 20. století doslova zhmotněná, a tak má celé město zvláštní nádech, který byl v mém případě ještě umocněný lezavým lednovým počasím.

 Co vy a Berlín, navštívili jste? Co dalšího mi z Německa doporučíte?

You're leaving the American sector

Odkazy:
 - 1. díl berlínského deníku
 - Návštěva Muzejního ostrova