Kunsthaus Zürich

Jak lépe strávit poslední den dovolené, než zavítat na celé odpoledne do umělecké galerie? 

Na Kunsthaus Zürich jsem neměla žádné reference, a tak mě návštěva švýcarské galerie velmi mile překvapila. Ačkoliv není tak dechberoucí jako pařížské Musée d'Orsay nebo Rijksmuseum v Amsterdamu,  pokud jste milovníky moderny, vlámské klasiky nebo naopak umění přelomu 19. a 20. století, bude vám mít co nabídnout. Je zde k vidění množství děl, o kterých jsem si myslela, že se s nimi naživo snad nikdy nepotkám. Monet, El Greco, Chagall, to jsou jen malé střípky ze všeho zhlédnutého.

Galerie, vyprojektovaná Karlem Moserem a Robertem Curjelem, byla otevřená roku 1910. Budova v následujících desetiletích doznala tři výrazná rozšíření, takže dnes ze všeho nejvíce připomíná bludiště. Když jsem zde byla já, zrovna se jedna část přestavovala a návštěvníci byli nuceni využívat boční požární schodiště. Bez směrovek a mapy bych se neobešla.

Vystavované sbírky se zaměřují na období od středověku po současnost, přičemž největší důraz je kladený na švýcarské umělce. Většina kolekcí je v muzeu trvale. U vstupu si můžete požádat o audioprůvodce zdarma, což vřele doporučuji, ke spoustě obrazů se totiž vážou poutavé příběhy.

První patro bylo zaměřené na současné malíře a přišlo mi velmi strohé. Až jsem začala přemítat, jestli nebylo lépe jít raději do švýcarského národního Landesmusea, protože lístky do Kunsthausu byly pěkně drahé (studentský mě stál 19 CHF). Zaujal mě hlavně Andy Warhol a Anselm Kiefer, jehož obří plátna můžete vidět níže.

Anselm Kiefer

Zajímavé mi přišly koláže Richarda Hamiltona ze 60. let. Malba Interior II (1964) je tak plná detailů, že vás donutí pěknou chvíli nad obrazem strávit: skutečná tužka a zrcadlo přilepené na obraze, na pozadí precizně vymalovaná zmenšenina celého výjevu nebo třeba krev na podlaze, kontrastující s krásnou neznámou.

Richard Hamilton - Interior II

V druhém patře to začalo být zajímavější. Právě zde se nachází původní část galerie z počátku 20. století a zároveň i výstava nejstarších obrazů, tzv. Oldmasters. Kunsthaus uvádí rozsáhlou sbírku Fra Angelicy, El Greca, manýrismu a vlámských mistrů (v hlavě mi zůstal hlavně Jan Steen).

Abych neopomněla švýcarské umělce, obraz níže je autoportrétem desetileté (!) Anny Waser z roku 1691. Anna se v malířství vzdělávala přímo v Curychu pod vedením Josepha Wernera, který maloval i na dvoře Ludvíka XIV. Ačkoliv si talentovanou Annu vyžádali až v Paříži, malířství se bohužel z rodinných důvodů musela vzdát.

Anna Waser

A zde již se dostáváme ke 3. patru galerie a umění přelomu 19.-20. století, což je mé nejoblíbenější období. Třeba raná Picassova tvorba mě fascinovala; tolik se liší od kubismu, kterým se umělec vyznačoval později.

Pablo Picasso, 1901

Čekal na mě ale i Georges Braque, další ze zakladatelů kubismu, Salvador Dalí, Delacroix, baletky Edgara Degase, Edward Munch a jeho secesní výjevy, barevný Henri Matisse a pošmourný Kokoschka, který smutek ze ztráty nenarozeného dítěte přenášel na tmavá plátna. Ohromně se mi líbily planetární motivy Augusta Giacomettiho a symbolismus Alberta Ankera, který se stal národním švýcarským malířem.

Spoustu obrazů měl v galerii vystavených i Van Gogh (1853-1890). Autoportrét malíře s uříznutým uchem a dýmkou z roku 1889 patří k nejznámějším.

Vincent van Gogh

Naprosté překvapení a nápor štěstí pro mě ale připravil Claude Monet (1840-1926). Jeho impresionismus jsem měla možnost obdivovat už v mnoha galeriích, ale nikde jsem nenarazila na takto obrovská plátna. Lekníny, Les Nymphéas, byly Monetovým nejčastějším motivem; celkem jich namaloval cca 250. Kunsthaus se pyšní dvěma obřími plátny o délce 6 metrů. Ten na fotce níže maloval Monet celých 8 let.

Claude Monet

A zde ještě pohádkový Marc Chagall (1887-1985). Ten maloval především světsko-církevní výjevy plné snových prolínání a pestrých barev. A na téměř všech figuruje aspoň jedna koza - u modrého obrazu koza stojí na levé straně jako tichý přihlížející svatebního obřadu.

Marc Chagall

Součástí vstupenky byla i prohlídka dočasné výstavy Cantastorie, která návštěvníky přenesla na jih Itálie. Jde o plátna, která se využívala při divadelním vypravování, tradičním italském umění. Plátna s obrazovými příběhy měla obvykle charakter biblických příběhů nebo řeckých pověstí.

Abych celý zážitek shrnula, i přes pomalý rozjezd návštěva stála za to. Sbírky jsou opravdu prvotřídní. Až budete mít cestu do Curychu, určitě návštěvu Kunsthaus Zürich alespoň zvažte, už jenom kvůli úžasnému Monetovi. :)