sobota 6. ledna 2018

Curych 2017

Švýcarsko. Byl to vlastně náhradní plán, protože se tato země nikdy nevyskytovala na mém "travel bucket listu", seznamu míst, kam bych se jednou chtěla podívat.

Když jsem loni na jaře zjistila, že na letní dovolenou budu muset sama, protože můj milý si koupil letenky do Brazílie a na mě v samém zápalu zapomněl, zabrousila jsem na stránky s dobrovolnickými projekty. Vybrala jsem si pár evropských workcampů, které se mi obsahově a termínově zamlouvaly a nakonec mi vyšel právě projekt do Švýcarska, konkrétně do kantonu Aargau poblíž Curychu. Do Curychu jsem odjela o pár dní dříve, abych si stihla Švýcarsko před zahájením  projektu trochu projet.

Odjezd byl dost srandovní. Na pátek 1. září jsem měla s kamarádkami domluvený večírek, odjíždět z Brna jsem plánovala následující den navečer, přičemž sobota měla být zároveň i balící den. Holky ovšem na poslední chvíli oslavu zrušily a mého milého ve 20:30 nenapadlo nic lepšího, než ať do Prahy přijedu ještě v pátek. Výzva je výzva, a tak jsem za hodinu a půl stála s taškou a věcmi na 2 týdny na autobusovém nádraží. Slavná věta "Co nemáš, to nepotřebuješ" se ve mně mísila s drobnými pochybnostmi, zda jsem nic zásadního nenechala doma (spacák, roztok na čočky, ponožky?). Zvlášť, když jsem polovinu času na balení exportovala knihy do čtečky.

Po pohodovém víkendu stráveném v Praze mě čekal noční přesun do Švýcarska. Ačkoliv sem létá dost letů včetně nízkonákladovek, velké zavazadlo by stálo skoro jako letenka, a tak jsem volila ekonomičtější variantu žlutým autobusem. Cestu jsem celou prospala a v pondělí ráno po 10 hodinách jízdy vystoupila v Curychu. Obří cestovní tašku jsem podle filmu Wild přejmenovala na Monster, Příšeru, jelikož byla tak těžká, že jsem ji stěží unesla. To jsem ještě netušila, že mě s ní čeká výstup do 5. patra hostelu po úzkých točitých schodech, haha.

Zürich Old Town

Curych, častěji psáno Zürich, je největším městem Švýcarska, takže jsem tak nějak logicky očekávala velké moderní finanční centrum s prosklenými kancelářskými budovami. A ono ne, Curych na mě místo toho působil spíše jako poklidné historické městečko - kanály s blankytně modrou vodou, domy s květinovými truhlíky a podloubím, úzké křivolaké uličky dlážděné kočičími hlavami. Významnost města naznačovalo jen množství mužů v oblecích a dam v lodičkách, spěchajících na pracovní schůzky. A taky extrémní ceny čehokoliv.

most přes Limmat

V Curychu je "levný" backpackers hostel jeden jediný a i v něm mě noc na sdíleném pokoji vyšla na tisícovku, a to ačkoliv jsem spala ve vlastním spacáku (ložní prádlo bylo za příplatek). Biber hostel leží přímo v centru města ve čtvrti plné barů a kaváren zvané Niederdorf. Jeden večer se přímo na ulici před hostelem konal venkovní koncert klasické hudby, to byla paráda, a celkově tam bylo po setmění dost živo.

Poloha hostelu mi vyhovovala, dost jsem ušetřila za MHD. Personál byl nápomocný, sociálky čisté a hned po příjezdu jsem se seznámila s Američankou, co další den odlétala, a tak mi přenechala svoje zásoby jídla. Jak jsem totiž brzy zjistila, drahé nebylo jen ubytování. Ačkoliv jsem čekala vyšší cenovou hladinu než u nás, zcela vážně se mi stalo, že jsem zoufale stála před regály v Coopu a přemítala, jestli potřebuji jíst, nebo zda se dá přežít z prány.

Jídlo obecně bylo ve Švýcarsku naprosto vynikající. Valná většina má nálepku fabriqué en Suisse, vyrobeno ve Švýcarsku, a to včetně kávy nebo čokolády, a téměř vše je v bio nebo fair trade kvalitě. Bohužel taky vše úměrně této kvalitě stojí a levnější diskonty v Curychu nevedou. Croissant v Coopu vycházel na cca 4,50 CHF (100 Kč), plněné balené toasty se pohybovaly kolem 10 CHF (220 Kč), zmrzlina 8 CHF (170 Kč). Jídlo na ulici bylo také adekvátně dražší (meníčka v přepočtu za pětikilo), ale naštěstí mě zachránilo bistro vedle hostelu, kde prodávali bagety z předchozího dne s 60% slevou. Dokupovala jsem pouze ovoce, pečivo a samozřejmě úžasné švýcarské čokolády. Zejména jsem se zamilovala do Cailler, těch jsem vezla domů snad půl kufru, mňam.

Schanzengraben, slepé rameno kanálu

Curych neoplývá "klasickými" památkami, zato nabízí překrásné výhledy, pokud se vydáte jen tak na procházku. První tři dny jsem měla pěkné teplé počasí, tak jsem je strávila celé venku. Město se nachází v ledovcové kotlině na břehu Curyšského jezera, Zürichsee, a středem protéká úžasně čistá řeka Limmat. Při jasném počasí šlo v dálce zahlédnout zasněžené čepičky Alp. Hned první den jsem prošla většinu zajímavostí v centru. Vzala jsem si s sebou čtečku a když se mi někde líbilo, tak jsem si sedla a četla a kochala se. Tímto stylem jsem za 12 dnů ve Švýcarsku zvládla přečíst všech 5 dílů Zaklínače.

Dominantu města tvoří trojice kostelů: Grossmünster, Fraumünster a Peterskirche. Kostel Grossmünster údajně založil slavný Charlemagne, Karel Veliký. Románská bazilika pochází ze 12. století a věžičky kostela nabízí krásný výhled na Curyšské jezero a celé město.

Grossmünster - výhled z věže

Na opačné straně řeky jsem navštívila i Fraumünster, románsko-gotický kostel z 9. století. Chlubí se nádhernými vitrážemi od Marca Chagalla ze 70. let a obrovskými varhany. V interiérech se bohužel nesmí fotit a zvenčí kostel není moc zajímavý. Poslední Peterskirche, kostel Sv. Petra, má zase největší kostelní hodiny v celé Evropě.

náměstí před kostelem Fraumünster

Centrum Curychu je velmi pěkné, ale tuze maličké. Má to však svoji výhodu, vše leží v docházkové vzdálenosti. Dokonce i na nádraží jsem z hostelu chodila pěšky. Z vlakového nádraží (mimochodem, velmi krásného!) vede slavná nákupní ulice Bahnhofstrasse, nejdražší ulice v celém městě posetá luxusními obchody. Tak pokud si někdo toužíte vybrat nové brilianty nebo třeba auto Tesla..

Krásný výhled na staré centrum a Limmat nabízí i vyhlídka z kopce Lindenhof, který se zvedá přímo v centru města. Jde o malý parčík, kde dříve stávala římská pevnost a později si zde Charlemagne postavil rezidenci, ze které se však dochovalo jen opevnění.

Panorama z kopce Lindenhof

Nejvíce se mi líbila procházka podél Zürichsee. Čistá voda, kotvící lodě, děti krmící labutě a spousta laviček na posezení.

Zürichsee

Právě zde jsem hned první den narazila na sympatického Makedonce, dalšího z řady "single travellers". Na rozdíl ode mě už Curych znal. Společnost jsem uvítala a navíc mě protáhl na curyšskou univerzitu a na další vyhlídku, tentokrát z terasy jednoho z věžáků (tak přece tam nějaké měli!).

Zürichsee od Makedonce

Večery jsem trávila v hostelu čtením na terase, povídáním s ostatními cestovateli a přípravami na další den. První tři dny byly velmi klidné a příjemné. Curych se mi líbil, zároveň však na mě působil dost smutně. Obchody, kam nikdo po celý den nevešel; spousta luxusních restaurací, co měly i během poledne prázdno. Máte-li cestu přes Curych, udělejte si pár hodin čas a běžte se projít podél Zürichsee a vyjděte si na Lindenhof, je tam opravdu malebně, zvlášť, když vyjde počasí. Na delší pobyt však Curych nedoporučuji. Po prvním dni jsem neměla co dělat a vymýšlela, kam si vyjedu na výlet. Sice je tu možné navštívit ještě ZOO a botanickou zahradu, ale ty mají ledaskde, a z kulturního vyžití mi přišla zajímavá jen umělecká galerie Kunsthaus (článek z návštěvy zde) a Švýcarské národní muzeum.

Opera a příklad nádherné architektury

Zde je ještě pár užitečných postřehů pro cestování do německy mluvících části Švýcarska:

- Němčinu nepotřebujete, angličtina bohatě dostačuje. Francouzsky bych se ale nedomluvila, protože ač jde o druhý úřední jazyk, místní z německých kantonů ji vesměs neovládají.

- Zásuvky jsou divné. Fén mi někde bez problému fungoval, jinde jsem jej do zvláštně tvarovaných zásuvek nedostala, a to ačkoliv má jen dva ploché čuplíky (vidlici). Mobil je v pohodě, ale redukcí v kufru nic nezkazíte.

- Roaming je tabu. Švýcarsko se nově neřadí pod zvýhodněné EU volání, takže 1 minuta do ČR vyšla na bratru 35 Kč a 1 MB dat na 75 Kč. Místní SIMku se vyplatí pořídit i kvůli jednomu jedinému telefonátu.

- Když kupujete jízdenku na švýcarské vlaky SBB Swiss Bahn, kupte si ji online tady a zaklikněte políčko Supersaver. Cena tak klesne o 40 %. Na mobilní aplikaci to nefungovalo (byla vyžadována registrace pomocí Swiss Pass, která je dost zdlouhavá a zpoplatněná), ale klasické webovky zatím Supersaver lístky dovolí koupit i bez registrace.

Příště se budu těšit s článkem o Lucernu a výstupu na horu Pilát - to nejkrásnější, co jsem ve Švýcarsku zažila. Lákalo by vás Švýcarsko? Byli jste se tam někdy podívat?

Související články: Workcamp na švýcarském festivalu & Jak se stát dobrovolníkem

13 komentářů:

  1. Krásné fotky! :) A také bych se tam chtěla podívat :D no já bych se chtěla podívat všude, kde jsem prostě nebyla :D. Švýcarsko jsem navštívila myslím 2x a popravdě si nepamatuju, jak se to tam jmenovalo :D, protože to bylo na otočku s taťkou a právě i s tim roamingem je to šílené, když tam taťka jezdí do teď:).

    www.shardofdreams.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se ve Švýcarsku velmi líbil nějaký delší výlet do hor. Mají tam úžasnou přírodu. A ve frankofonní části už jsou i ceny nižší, hostel se dá sehnat už za nějakých 300 Kč v přepočtu.

      Vymazat
  2. Vypadá to moc hezky na to procházení se. :)
    Ty ceny mě teda překvapily, to je dost a za tu zmrzlinu a to si říkám, jak jí mají u nás drahou. :D Ale pokud mají sorbety, tak za ně klidně víc dám a dokonce se občas najdou místa, kde tu zmrzlinu nešidí a fakt ti tam dají plnou naběračku bez nějakého otírání o kraje.
    Jsi dobrá, že jsi takhle přečetla knihy. Já nemůžu číst, když někam jedu, já bych si to prostě neužila natolik, nevím proč, ale radši se třeba jen kochám přírodou nebo sedím venku na terase s kávou, rodinou a povídám si při nádherným okolí. No možná je to tím, že nejezdím sama, že prostě to čtení vynechávám a že dost často něco podnikáme. :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, tou zmrzlinou jsem myslela "obyčejného" nanuka v supermarketu. Joo, na ulici si dát sorbet, to bych se nedoplatila už vůbec. :))

      Čtení mě dost baví, ale doma čtu převážně jen věci do školy. Tak jsem byla ráda, že jsem si konečně mohla užít i nějakou beletrii.

      Vymazat
  3. Teda, to tam mají hodně vysoké ceny. Zlatá zmrzlina na váhu v Bulharsku :D To jsem myslela, že Švýcarsko bude působit tak nějak moderněji, ale i tak to tam vypadá hezky :) za Zaklínače by tě přítel pochválil, je jeho oblíbený :D

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem čekala moderní architekturu a staré město mě v první chvíli zarazilo. Ale je to tam moc hezké, o tom žádná.

      Zaklínače má v mém okolí rádo plno lidí, tak jsem ráda, že jsem jej konečně taky přečetla. Až mě překvapilo, jak se mi líbil! :)

      Vymazat
  4. Ukládám si tento článek do složky s názvem: "Až pojedu do Curychu" :D :D.

    Krásný článek, jako vždy! Ráda jsem si početla o místě, na kterém jsem ještě nebyla :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Curych byl pěkný, ale co teprve Lucern, o kterém bude příští článek! Ten mě opravdu nadchl. :) Děkuji moc, Juli.

      Vymazat
  5. Tak jsem na jednu stranu ráda, že Curych jsme vynechali, respektive že jsme tam jen přiletěli a pak zase odletěli. Bylo by fajn mít tak půl dne na procházku starým městem a podél jezera, ale asi určitě by to nepředčilo všechny ty krásy, co jsme viděli jinde, mimo jiné Lucern a Pilatus. Na ten další článek se těším :) A máš recht s tím, že v té francouzské části jsou ty ceny přeci jen o něco snesitelnější!

    OdpovědětVymazat
  6. Tak jsem na jednu stranu ráda, že Curych jsme vynechali, respektive že jsme tam jen přiletěli a pak zase odletěli. Bylo by fajn mít tak půl dne na procházku starým městem a podél jezera, ale asi určitě by to nepředčilo všechny ty krásy, co jsme viděli jinde, mimo jiné Lucern a Pilatus. Na ten další článek se těším :) A máš recht s tím, že v té francouzské části jsou ty ceny přeci jen o něco snesitelnější!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, když vy jste si frčeli jinou ligu. Jungfrau a Chocolate train, pokud si dobře vzpomínám, to musela být teprve pecka. :)) Ve francouzské části mám kamarádku, studuje v Ženevě a zvala mě už několikrát na návštěvu. Přiznám se ale, že mě Švýcarsko až tak neuchvátilo, abych se v dohledné době vracela.

      Vymazat
  7. Páni, páni, páni... při čtení těch cen na mě šly mdloby. To bych si radši zmrzlinu přivezla vlastní, i kdyby mi z kufru měla téct... :D
    Curych je malebný, ale hádám, že se v něm vyžití najdou hlavně fotografové, spíše než velcí turisté. Ale ty výhledy! Ty jsou vskutku nádherné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, Curych není moc turistické město. Přišlo mi, že je dost drahý i pro Švýcary.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!