Lyžařská sezóna zahájena!

Jupí, konečně jsem se dočkala! A nejen lyžování, ale i spousty dalších radostí. 

Letošní zima je divná. Na Štědrý den ráno cestou k rodičům svítilo slunce a panovalo takové teplo, že jsem šla v rozepnutém kabátě, zatímco v zahrádkách rozkvétaly první sněženky. Vánoční rodinný výjezd na lyže jsme tak museli odložit. Když byl čas, nebyl sníh. Když v polovině ledna sníh napadl, ruplo taťkovi v zádech. No jo, není každý den posvícení.

Na horách jsem nicméně strávila Silvestra. Oslavit Nový rok v dřevěné horské roubence byl můj sen už několik let a a teď se mi konečně splnil, když mě Maťo pozval na chalupu ke kamarádům do Jizerských hor. Cesta z Brna byla sice dlouhá, navíc se zajíždkou do Nového Boru pozdravit rodinu, ale víkend se vydařil.

V sobotu jsme vyrazili na procházku na rozhlednu Královku. Než jsem na ni došli, padla taková mlha, že nebylo nic vidět, ale cestou zpátky jsme potkali útulnou dřevěnou budku, kde rozlévali domácí svařák, takže spokojenost. V neděli si šel Maťo zalyžovat. Já ne, svoje lyže jsem si kvůli komplikované dopravě nebrala, ale vzhledem k dešti a rozbředlému sněhu mi to ani nevadilo. Příchod nového roku jsme oslavili hraním Dixitu a Karet proti lidskosti (kdo zná, ten se potutelně usměje) a následně ohňostrojem na vrcholku sjezdovky s výhledem na Jablonec. Hezky bylo!

Lyžování jsem se dočkala až na samém konci ledna, kdy jsme s kamarády vyrazili do Jeseníků na tradiční prodloužený víkend. Ohromně jsem se těšila, protože jsem si loni v jarních výprodejích koupila nové pohodné lyžáky, které jsem ale už nestihla vyzkoušet, a na narozeniny se k nim přidaly i nové lyže. Sportovní a tvrdé, přesně takové, jaké jsem si už dlouho přála. Poslední dva roky jsem se totiž bavila testováním lyží ze ski akcí, které se občas konají v různých areálech, no a pak jsem si "omylem" vyzkoušela lyže mé mamky a zjistila, že už žádné další lyže zkoušet nechci, protože nutně potřebuji ty mamčiny. Takže teď máme obě stejné. Na horách bylo skvěle a za dva týdny vyrážím na svahy znovu - musím se něčím za zkouškové odměnit.

Zkouškové bylo dlouhé. Opět jsem se přesvědčila, že stačí jediný problematický předmět a veškerá snaha zakončit semestr brzy padne vniveč. Utěšuje mě, že to bylo naposledy; teď už mě čekají "jen" červnové státnice. Každopádně mě celé zkouškové demotivovalo a únavu dospávám ještě teď. Těšila jsem se, až doma konečně pořádně uklidím, proberu se hromadou poznámek a papírů, vyčistím si disk v počítači a vyvolám fotky do alba... Ale energii v sobě hledám pořád dost těžko. Mým cílem je dostat byt do takového stavu, abych tu měla pouze věci, které bych si při potenciálním stěhování brala s sebou. Nejvíc zanedbávaná kuchyň už je vytříděná, teď se ještě vrhnout na zbytek.

Jak jsem toho měla hodně do školy, byla věčně nemocná a ještě mě opět rozbolel zub (za chvíli spolu oslavíme krásný půlrok a konec problémů stále v nedohlednu), zjistila jsem, že má permanentka na 20 vstupů na jumping zůstala přes zimu téměř netknutá a v polovině února propadne. Uii, to přeci nemůžu dopustit! Tak teď chodím skákat 3x týdně, abych zminimalizovala ztráty. K tomu něco procházek, bruslení s kamarádkami a občas velké trampolíny. Nohy sice bolí, ale mám ze sebe aspoň radost. Pohyb jsem už potřebovala jak sůl. :)

Poslední milou drobností byla předvánoční návštěva escape game. Na své první únikovce jsem byla loni (nebo už předloni?) v Brně s kolegyněmi v rámci teambuildingu. Vpustili nás do tmavé místnosti a my další hodinu luštily šifry, které měly za cíl vydat číselné kódy na zámky, pod kterými se skrývaly další indicie. Nebylo to špatné, ale ani nešlo o zábavu, na kterou bych se vydala podruhé. Obě únikovky, které jsem tehdy hrála, si byly hodně podobné a tak trochu "ploché" - bez pořádného příběhu a rekvizit.

Takže když v prosinci přišel Maťo, jestli nechci zajít v Praze na Galactic Pioneers od Mindmaze, byla jsem skeptická. O to větší mě však čekalo překvapení. Několik propojených místností, které napodobují prostory vesmírné lodi včetně všech možných myslitelných detailů, silný příběh, umělá inteligence jakožto vynikající komunikátor, úkoly, co nejsou číselné šifry a často u nich byla nutná spolupráce všech čtyř členů posádky. Atmosféra byla úžasná, hra dokázala vtáhnout od začátku až do konce. Vřele doporučuji a těším se, až budu mít možnost vyzkoušet od Mindmaze i další únikovky.

Přemýšlím, co je ještě nového, ale moc se toho přes zimu neděje. Jak se máte vy? Vykročili jste do nového roku tou správnou nohou?

Článek byl z větší části sepsán minulý týden v rámci pracovní doby. To je tak, když přijdete poslední den před dovolenou do práce a zjistíte, že nikomu z týmu nefunguje přístup na vzdálený server. Než jsem po 4 hodinách čekání vzdala a odkráčela domů, v klidu jsem se nasnídala, naobědvala, sepsala dva nové články na blog a v Candy Crush Saga překonala level 410. :)