Trampolíny v jumpparku

Trampolíny mě bavily odjakživa. Předloni jsem objevila jumping fitness, kdy se na malých trampolínkách vybavených řidítky skáčou sestavy podobné těm z aerobiku nebo zumby. A když si chci od jumpingu odpočinout, jdu si zaskákat do jumpparku na velké trampolíny.

Trampolínové parky začaly vznikat v Česku asi před 5 lety. Jde o obrovské arény, vybavené velkým množstvím různě velkých trampolín, na kterých si můžete akrobaticky zaskákat i bez odborného vedení. 

Skvěle se na trampolínách hubne i posiluje tělo, ale hlavně je to zábava. Skákání snižuje stresové hormony v těle, posiluje koordinaci a pročistíte si u něj hlavu. Výhodou i nevýhodou je, že jsou jumpparky otevřené všem věkovým kategoriím, takže pokud si jdete zaskákat jako dospělák, můžete mít pocit, že jste se omylem ocitli na dětském hřišti. Z tohoto důvodu chodím skákat buďto brzy ráno hned po otevíračce, nebo až později večer. Ne že by mi děti až tak vadily, spíše z důvodu bezpečnosti a vlastní obsazenosti trampolín.

Každý jumppark je sestavený lehce odlišným způsobem, vždy v něm však najdete plochu na volné skákání - množství menších nebo větších trampolín, oddělených pěnovými mantinely, mezi kterými můžete volně přeskakovat. Další častou atrakcí je foam pit, "bazén" naplněný měkkými kostkami, do kterého se z trampolíny skáčou salta, případně jiné, méně koordinované skoky. Některé jumpparky jsou vybavené hřištěm na vybíjenou, jiné mají nafukovací atrakce na přelézání ve stylu pevnosti boyard, součástí jsou často i klidnější zóny se slackline na cvičení rovnováhy.

JumpPark Brno s kamarádkou

Pokud budete mít štěstí, můžete se během skákání po očku koukat na trénink parcouristů nebo kaskadérů, kteří chodí do trampolínových parků cvičit. Taky jsou trampolíny čím dál oblíbenějším cílem teambuildingů. Ve více lidech jsou trampolíny větší zábava, ale já si občas chodím zaskákat i sama.

Jak s trampolínami začít? Při příchodu vás čeká krátká instruktáž, co v jumpparku nedělat. Tím však jakékoliv vedení končí. Já se skákat učila odkoukáváním od ostatních - až jsem si zvykla na svoji trampolínu, přidala jsem přeskoky z jedné na druhou (s meziskokem i bez), následně skákání do sedu a na záda, s odražením od rukou a bez. Na salta si netroufám, zablokovaná záda mi za to nestojí. I tak mě po skákání záda často bolí, stejně jako některé další svaly, které běžně moc nepoužívám. V tomto ohledu je skákání báječné, že cvičíte celé tělo rovnoměrně.

JumpArena Zličín

Do jumpparku doporučuji sportovní upnuté oblečení, které nebude při skákání povlávat. Je dobré mít zakrytá kolena, ať si je při špatném dopadu neodřete. Skáče se bosky nebo ve speciálních protiskluzových ponožkách, které se dají koupit u vstupu. V Brně máme jumppark jen jeden menší a bývá často okupovaný malými dětmi, v Praze je možností více - ucházející je jumppark na Žižkově nebo jump arena na Zličíně, kterou mám ještě o něco raději. Taky je možnost jít si zaskákat na multifunkční freestyle arénu Kolbenka, po jejíž návštěvě toužím už delší dobu, ale zatím jsem se k tomu nedostala. Skákání většinou stojí kolem 160 Kč/hod, takže nejde o nejlevnější záležitost, ale často se dá sehnat zvýhodněný vstup na Slevomatu. Některé arény berou i Multisport karty.

Nalákala jsem vás? Chodíte taky skákat, nebo trampolíny raději přenecháte dětem? :)