Polemika nad plusy a mínusy spolubydlení. Proč lidé bydlí na sdíleném bytě i poté, co už dávno nemusí?
Udivené reakce, když jsem se v práci zmínila, že byt sdílím nejen s přítelem, ale i někým dalším, mě v prvé chvíli zaskočily. Co když tak někteří bydlí, protože jim to tak zkrátka vyhovuje? My třeba doma ani jeden moc času netrávíme, a když už ano, nacházím u spolubydlení spíše samé výhody.
Vyzkoušela jsem si různé druhy domácího uspořádání. Když jsem se v 19 letech stěhovala od rodiny, měla jsem štěstí, že jsem šla rovnou do "vlastního", takže jsem se vyhnula kolejím i studentským bytům. Následujících pár let jsem žila s partnerem v garsonce a po rozchodu v bytě dva roky zůstala bydlet úplně sama.
Spolubydlení jsem si poprvé zkusila na Erasmu, kde jsem dostala namísto kolejí přidělený sdílený univerzitní byt. Se spolubydlící jsme si tehdy dobře rozuměly a harmonii napomáhala i paní na úklid, která k nám dvakrát týdně docházela. Jo, to byly fajn časy.
Spolubydlení jsem si poprvé zkusila na Erasmu, kde jsem dostala namísto kolejí přidělený sdílený univerzitní byt. Se spolubydlící jsme si tehdy dobře rozuměly a harmonii napomáhala i paní na úklid, která k nám dvakrát týdně docházela. Jo, to byly fajn časy.
Když jsem se stěhovala za Matěm do Prahy, natrefili jsme za rozumné peníze na větší byt, než jsme původně plánovali. Brzy se objevila otázka, co budeme dělat s nevyužitým třetím pokojem? Sušárna, výběh pro potkanky, skladiště? Společná kamarádka tou dobou zrovna hledala bydlení, a tak jsme jí třetí pokoj pronajali. Necelý rok jsme bydleli se slečnou, teď máme nově na bytě kluka, neb kamarádka se zamilovala a odstěhovala za přítelem. Znovu jsme tak s Matěm zhodnocovali, jak budeme další měsíce bydlet, a znovu jsme skončili u spolubydlení. V čem je vlastně tak dobré?
Ušetříte!
Vzrůstající zájem o bydlení v Praze společně s chybějící novou výstavbou vyhnaly nájmy do extrémních výšin, takže tento argument začíná být relevantní i pro středně až výše příjmové skupiny. V našem případě se jedná o roční úsporu kolem 80.000 Kč. To jsou dvě slušné dovolené pro oba.
Ve třech se lépe uklízí
Bude to znít paradoxně, ale nejvíce jsem s úklidem bojovala, dokud jsem bydlela sama. Na sdíleném bytě oproti tomu uklízí ten, kdo má zrovna čas a chuť. Rozpisy ani služby nevedeme, přesto je doma čisto a úklidem trávím výrazně méně času než kdykoliv dříve.
Socialistické bydlení
Když dojdou vajíčka nebo mléko do kafe, není třeba chodit k sousedům, ale stačí se v lednici natáhnout do vedlejší police. Občas se doma zjeví erární zásoby od maminek či zbylé svatební koláčky. Já se zase ráda podělím o navařené jídlo. Jak moc je fajn, když se člověk učí na zkoušky a spolubydlící mu donese čerstvý poctivý vývar, asi psát ani nemusím. Z našeho socialistického zřízení profitují všichni zúčastnění.
Kamarádi po ruce
Zatímco při bydlení se Silvinkou jsem hned ve vedlejším pokoji měla 24/7 vztahovou a módní poradnu, Honza se pro změnu parádně osvědčil na večerní opiové dýchánky s čajem, vínem a vodní dýmkou. Není to super, mít pořád okolo spřízněné duše?
Jeden by řekl, že máme doma úplnou idylu. Věřím, že hodně záleží, jak se člověk na daný model bydlení naladí. Zda na něm dokáže vidět i výhody, nebo zda vnímá ostatní obyvatele domu jako vetřelce a spolubydlení jako ekonomickou nutnost.
Na co v každém případě myslet předtím, než si nastěhujete někoho domů?
Nakolik si cením soukromí? Je pro mě důležitější chodit doma ve spodním prádle a moci si zpívat ve sprše, nebo ušetřit na nájmu? Budu raději bydlet ve starší garsonce na kraji města a každý den trávit hodinu dojížděním do práce, nebo si za stejné peníze pronajmu větší novostavbu v centru, ovšem za cenu spolubydlení? Vše je otázka priorit a osobních potřeb, které se různí pro každého z nás.
Je byt dost velký? Nejde jenom o celkovou výměru, ale i rozložení pokojů. My máme dvě ložnice na opačných koncích bytu, mezi kterými leží společný průchozí obývák s jídelnou. Obývák tak slouží nejen jako hluková izolace, ale zároveň i jako jakýsi neutrální prostor oddělující dvě soukromé klidové zóny.
Boje o koupelnu a kuchyň? Osobně vnímám tři osoby na jednu koupelnu jako dlouhodobě udržitelné maximum, zvlášť jestli doma přespávají i návštěvy nebo drahé polovičky. Totéž se týká také kuchyně.
Nepořádek a zlozvyky? Čím víc lidí na malém prostoru, tím nutnější bude tolerance k návykům druhých. A také nadhledu nad nesklopeným záchodovým prkýnkem, ponožkami pohozenými vedle vany a špinavými hrnci od nedělního oběda. My máme štěstí, že jsme se sešli tři s podobným přístupem k úklidu i společným výdajům, takže nikdo neřeší, kdo jako poslední umyl nádobí nebo dokupoval toaletní papír. Jsem za to vděčná.
Bydlenkovatím? Máte potřebu být paní domu, vytvářet si hnízdečko lásky plné dekorací, naaranžovaných záclon a vydrhnutých oken? Já jsem si tímto stavem prošla před lety a v současnosti už mě podobné záchvěvy nechytají, což mnohé usnadňuje. Věřím však, že když se slečna poprvé stěhuje se svým partnerem do společného, tak na ni záchvat radosti nad "vlastním" dříve či později dolehne, a že se tyto stavy se spolubydlením silně vylučují.
Jaký je ideální spolubydlící? Kamarád, se kterým zajdu na pivo, nebo spíše nerd, o kom nebudu přes týden vědět a na víkend odjede k rodičům? Podobně je vhodné hned v samých počátcích zadefinovat, co vše je na bytě společné a jak si kdo představuje úklid. Jednou zažité špatné vzorce se špatně napravují.
Samozřejmě, že přijde čas, kdy budeme chtít soukromí, zatím jsem ale za společnou domácnost ráda. A zda je lepší mít jako spolubydlícího kluky, nebo holky? Věřím, že je to úplně jedno, hlavně když si celá parta bude rozumět.
Jak to máte vy? Spolubydlíte, nebo nedáte dopustit na soukromí vlastního hnízda? Dokážete si spolubydlení jednou představit? Jsem zvědavá na vaše postřehy.
Ušetříte!
Vzrůstající zájem o bydlení v Praze společně s chybějící novou výstavbou vyhnaly nájmy do extrémních výšin, takže tento argument začíná být relevantní i pro středně až výše příjmové skupiny. V našem případě se jedná o roční úsporu kolem 80.000 Kč. To jsou dvě slušné dovolené pro oba.
Ve třech se lépe uklízí
Bude to znít paradoxně, ale nejvíce jsem s úklidem bojovala, dokud jsem bydlela sama. Na sdíleném bytě oproti tomu uklízí ten, kdo má zrovna čas a chuť. Rozpisy ani služby nevedeme, přesto je doma čisto a úklidem trávím výrazně méně času než kdykoliv dříve.
Socialistické bydlení
Když dojdou vajíčka nebo mléko do kafe, není třeba chodit k sousedům, ale stačí se v lednici natáhnout do vedlejší police. Občas se doma zjeví erární zásoby od maminek či zbylé svatební koláčky. Já se zase ráda podělím o navařené jídlo. Jak moc je fajn, když se člověk učí na zkoušky a spolubydlící mu donese čerstvý poctivý vývar, asi psát ani nemusím. Z našeho socialistického zřízení profitují všichni zúčastnění.
Kamarádi po ruce
Zatímco při bydlení se Silvinkou jsem hned ve vedlejším pokoji měla 24/7 vztahovou a módní poradnu, Honza se pro změnu parádně osvědčil na večerní opiové dýchánky s čajem, vínem a vodní dýmkou. Není to super, mít pořád okolo spřízněné duše?
Jeden by řekl, že máme doma úplnou idylu. Věřím, že hodně záleží, jak se člověk na daný model bydlení naladí. Zda na něm dokáže vidět i výhody, nebo zda vnímá ostatní obyvatele domu jako vetřelce a spolubydlení jako ekonomickou nutnost.
 |
| zdroj |
Na co v každém případě myslet předtím, než si nastěhujete někoho domů?
Nakolik si cením soukromí? Je pro mě důležitější chodit doma ve spodním prádle a moci si zpívat ve sprše, nebo ušetřit na nájmu? Budu raději bydlet ve starší garsonce na kraji města a každý den trávit hodinu dojížděním do práce, nebo si za stejné peníze pronajmu větší novostavbu v centru, ovšem za cenu spolubydlení? Vše je otázka priorit a osobních potřeb, které se různí pro každého z nás.
Je byt dost velký? Nejde jenom o celkovou výměru, ale i rozložení pokojů. My máme dvě ložnice na opačných koncích bytu, mezi kterými leží společný průchozí obývák s jídelnou. Obývák tak slouží nejen jako hluková izolace, ale zároveň i jako jakýsi neutrální prostor oddělující dvě soukromé klidové zóny.
Boje o koupelnu a kuchyň? Osobně vnímám tři osoby na jednu koupelnu jako dlouhodobě udržitelné maximum, zvlášť jestli doma přespávají i návštěvy nebo drahé polovičky. Totéž se týká také kuchyně.
Nepořádek a zlozvyky? Čím víc lidí na malém prostoru, tím nutnější bude tolerance k návykům druhých. A také nadhledu nad nesklopeným záchodovým prkýnkem, ponožkami pohozenými vedle vany a špinavými hrnci od nedělního oběda. My máme štěstí, že jsme se sešli tři s podobným přístupem k úklidu i společným výdajům, takže nikdo neřeší, kdo jako poslední umyl nádobí nebo dokupoval toaletní papír. Jsem za to vděčná.
Bydlenkovatím? Máte potřebu být paní domu, vytvářet si hnízdečko lásky plné dekorací, naaranžovaných záclon a vydrhnutých oken? Já jsem si tímto stavem prošla před lety a v současnosti už mě podobné záchvěvy nechytají, což mnohé usnadňuje. Věřím však, že když se slečna poprvé stěhuje se svým partnerem do společného, tak na ni záchvat radosti nad "vlastním" dříve či později dolehne, a že se tyto stavy se spolubydlením silně vylučují.
Jaký je ideální spolubydlící? Kamarád, se kterým zajdu na pivo, nebo spíše nerd, o kom nebudu přes týden vědět a na víkend odjede k rodičům? Podobně je vhodné hned v samých počátcích zadefinovat, co vše je na bytě společné a jak si kdo představuje úklid. Jednou zažité špatné vzorce se špatně napravují.
Samozřejmě, že přijde čas, kdy budeme chtít soukromí, zatím jsem ale za společnou domácnost ráda. A zda je lepší mít jako spolubydlícího kluky, nebo holky? Věřím, že je to úplně jedno, hlavně když si celá parta bude rozumět.
Jak to máte vy? Spolubydlíte, nebo nedáte dopustit na soukromí vlastního hnízda? Dokážete si spolubydlení jednou představit? Jsem zvědavá na vaše postřehy.
Spolubývanie som riešila tiež, keď sme sa sťahovali do Prahy. Nakoniec sme však s partnerom prišli na to, že toto nie je pre nás, pretože potrebujeme súkromie. :) Každopádne však poznám mnohých, ktorým tento spôsob vyhovuje a absolútne to chápem. :)
OdpovědětVymazatJeště před pár lety bych řekla totéž. Teď jsem ale ráda, že máme velký sdílený byt, protože soukromí tam mám paradoxně mnohem více, než když jsem bydlela s partnerem v garsonce. Je zábavné sledovat, jak se priority s postupem času mění. :)
VymazatS přítelem už bych asi s nikým dalším spolubydlet nechtěla, soukromí je pro mě důležité. Ale na Erasmu nás bylo na bytě sedm a šlo to, se spolubydlící jsem se dokonce skamarádila natolik, že jsme nejdřív chodily jedna za druhou do našich pidipokojů bez oken, až jsme se nakonec sestěhovaly. Ale není každý tak bájo jako ona. :)
OdpovědětVymazatErasmus je dobrá škola, že? Nemít zkušenost z Erasmu, že spolubydlení může být i fajn, tak bych do něj dobrovolně nikdy nešla. My jsme se spolubydlící taky zůstaly kamarádky a doteď se vídáme. :)
VymazatKdyž jsem byla svobodná, bydlela jsem asi rok v pokojíku v rodinném domě, kde bydleli další dva kluci a jedna holka. Já byla v přízemí a oni v patře, takže jsem tam měla soukromí docela dost a bylo to v pohodě. Akorát na sebe ti kluci tak jednou týdně šíleně řvali, že jsem si myslela, že se zabijou. Pak jsem chvíli bydlela s přítelem v jednom domě s jeho rodiči, což zní nebezpečně, ale bylo to v pohodě, protože má opravdu skvělé a tolerantní rodiče. Ale od té doby, co jsme se přestěhovali do vlastního bytu a vzali se, si fakt neumím představit mít tu ještě někoho dalšího. To by se mi asi fakt nelíbilo. Každopádně by se sem už nikdo jiný nevešel, na to máme malý byt.
OdpovědětVymazatDíky za sdílení zkušenosti. U nás právě spolubydlení vzniklo jako řešení opačné situace, kdy je byt zbytečně velký. Nechtěla jsem, aby by třetí pokoj sloužil jen jako skladiště všeho nepotřebného. Takto z něj nejen máme příjem, ale nakonec jsme i zjistili, že nám toto uspořádání vyhovuje i po ostatních stránkách. Já si zase nedovedu představit, že bych měla bydlet s partnerovými rodiči. Máš v tomto můj obdiv! :)
VymazatJee, tak to máte opravdu skvělé, že jste se zvládli takto najít. Já sama nevím, když už, raději ušetřím, ale jsem hodně vybíravá, nemohla bych být s člověkem, co má opravdu vyloženě bordel. Kdyby to šlo, raději sama nebo s přítelem, na něj a jeho tendence jsem si už navykla, stejně tak on na moje.
OdpovědětVymazatMně třeba přijde, že bydlet s partnerem je mnohem náročnější než se spolubydlícím. Méně respektu k soukromí, u nás často i horší komunikace. Se spolubydlícím se nastaví jasné podmínky, které mají obvykle obě strany zájem dodržovat, partnerovi žádné podmínky nastavovat nemůžu, i když bychom je (obě strany) občas taky potřebovali. Ale jsem samozřejmě ráda, že jsme se sestěhovali, protože kdybych dalších 5 let bydlela sama, tak budu do párového bydlení už navždycky nepoužitelná. :D
VymazatZaujímavý článok, myslím, že záleží človek od človeka. Napríklad ja sa neviem dočkať bývať sama a na intráku som to neznášala :D. A asi to závisí aj od spolubývajúcich a celkovo toho ako je človek nastavený :)
OdpovědětVymazatľúbezná
Já se taky nemohla dočkat, ale po pár letech mě to omrzelo. Teď si tu společnost moc užívám. :)
VymazatAčkoliv jsem bydlela ve velké rodině, tak jsem byla ráda, že jsme s partnerem bydleli sami, protože jsem byla ráda za soukromí. A kdybych měla bydlet s někým teď, tak by to musel být hodně dobrý kamarád nebo kamarádka.
OdpovědětVymazatA co se týká koupelny, no nás je na ní teď 5. :D Naštěstí ne ráno, to já jí mám sama pro sebe a pak jsou na ní 3, což se vystřídat dá a brácha jí má pak zase opět sám pro sebe.
Když jsem bydlela s rodinou, tak jsme ve 4 lidech měli na koupelnu regulérní rozpis. :D
VymazatJa bych si to uz uprimne neumela predstavit treba ve 3 a vice lidech, nase soukromi je pro nas s pritelem posvatne, a jsme stastni za nasi malou utulnou garsonku. oba jsme si uzili spolubydleni na koleji ve vice lidech, a pak ruzne prespavani po bytech kamarádů, nebo u rodicu, a nemeli jsme skoro zadny klid a soukromi, takze ted si to o to vic uzivame, ze muzeme kdykoliv a cokoliv :) jen my dva. v nasem byte. a je to nejvic. :) ale chapu vyhody spolubydleni, jen uz mě to za ty roky stacilo :D :)
OdpovědětVymazatMít za sebou roky strávené na koleji, tak nejspíš také přemýšlím jinak a vážím si toho svého. Díky za sdílení zkušenosti!
VymazatJá se pořád držím v rod(in)ném domku, takže zkušenosti nemám, ale spolubydlení by mi nevadilo. Vlastně mě i docela láká, i když ho asi nikdy nezažiju, ten ideální věk už jsem asi propásla. :-D Ten koncept se mi ale líbí a myslím si, že pokud si člověk správně zvolí osazenstvo, tak výhody výrazně převáží nad nevýhodami. :)
OdpovědětVymazatJá na to taky šla obráceně, prvně bydlet sama, resp. s partnerem, a až poté spolubydlení. Takže nic není nemožné. :D
VymazatNo já mám doma v podstatě taky takové spolubydlení :D bydlím se ségrou, jejím prckem a psem. Jednu dobu jsem uvažovala právě přestěhovat se do Prahy a jediná schůdná možnost byla přesně to spolubydlení, jenže bych musela jít do bytu s cizími lidmi, a to já prostě odmítám. Ono upřímně já bych asi nechtěla bydlet ani s kamarády. Mám ráda svůj klid a ne moc ráda se dělím :D bydlet s přítelem, tak to bych samozřejmě brala, ale žádného nemám, takže jsem se rozhodla prostě zůstat doma se ségrou. Protože přece jen jak píšeš, má to výhody. Když nemám čas nakoupí jídlo, stará se doma o pořádek (přece jen většinu stejně zaneřádí prcek :D) a tak. Ale často mi chybí mít prostor jen sama pro sebe. Teď budu doma dva týdny úplně sama, tak si aspoň udělám představu, jaké by samostatné bydlení bylo :D
OdpovědětVymazatVidíš, já jsem doma dva dny sama a už mi chybí společnost. Když jsem bydlela na bytě sama, stejně jsem se většinu času snažila trávit mimo, protože mi lidi hrozně chyběli. Ze stejného důvodu bych nikdy nemohla pracovat z domu. Ale toto máme nastavené asi každý jinak. :)
VymazatO bože, bych nemohla. Miluju ten klid, ticho a samotu. Chci doma chodit nahá a mít špinavé nádobí ve dřezu tak dlouho, jak já chci. Chci si větrat, topit a svítit podle sebe atd. Mohla bych pokračovat do nekonečna. Spolubydlící jsem měla a byla to hrůza. Ale věřím, že to může být v pohodě, když je byt dostatečně velký, pokoje nejsou vedle sebe a všichni zúčastnění mají všech pět pohromadě.
OdpovědětVymazatPřesně tak, pravdu díš. U nás je to dané i tím, že doma vlastně moc času netrávíme. Ani nepočítám, že by to bylo řešení "na věky", jednou budu určitě taky ráda za svůj klid.
VymazatVyzkoušela jsem to jednou a stačilo mi. :D Asi jsem divná, ale je pro mě důležité soukromí a klid a ne, abych měla z bytu průchoďák, kde je akorát hluk a bordel. (Jasně, nejsou takoví všichni, ale dost často to tak je.) Navíc, člověk si to může zařídit všechno podle sebe a nemusí se bát, že mu třeba někdo rozbije skleničky na víno po babičce, nebo pije z jeho privátního hrnku.
OdpovědětVymazatZrovna v tvém případě to plně chápu, jestli z domu i pracuješ (pamatuji si to dobře?). To je úplně jiná situace. Já doma trávím času minimum, oba kluci také, takže těch třenic z podstaty věci ani moc být nemůže. A zrovna privátní hrnky a čajové nádobí si vzájemně respektujeme bez problému. :)
VymazatDo spolubydlení bych už nešla. Po příšerných neshodách po půl roce soužití, jsem se odstěhovala do menšího bytu tady. A nemůžu si to vynachválit. Nikdo mě tam nebudí, neotravuje.
OdpovědětVymazat