Maroko: zapomenutý Meknes

Meknès, jedno ze čtyř marockých královských měst, leží jen pár desítek kilometrů východně od Fèsu, kde se nachází mezinárodní letiště. 

Cizinci proto bývá na úkor frekventovanějšího Fesu často opomíjen. Za návštěvu přitom stojí nejen Meknes samotný s krásným historickým centrem, ale i jeho blízké okolí, zejména staré římské osídlení Volubilis a marocké poutní místo Moulay Idriss, které se od Meknesu nacházejí coby kamenem dohodil.

Ani my jsme Meknes neplánovali. Přejezd ze saharské Merzougy do Chefchaouenu na severu země ovšem čítal skoro 1.000 km po místy kodrcavých nezpevněných silnicích se spoustou zastávek. Už jsme byli na cestě několik dní, málo spali, ještě méně jedli a do auta se pomalu vkrádala ponorková nemoc. Protože mě Maťo tvrdohlavě odmítal pustit za volant, upravili jsme itinerář, aby mohl po dlouhém řízení nabrat síly. Pauzu už jsme potřebovali jako sůl.

Do Meknesu jsme dojeli ve čtvrtek navečer, což bylo tak akorát, abychom ještě před setměním našli ubytování, úchvatný Riad Mama H&K, který jakoby vypadl z pohádek tisíce a jedné noci. Topení! Teplá voda! Pohodlná postel!

Mama H&K

Riád si zachoval kouzlo starých časů, ale přitom byl čistý, voňavý a vybavený moderními vychytávkami. Naše nadšení nebralo konce, a to jsme ještě neviděli střešní terasu, ze které se rozprostíral výhled na celé město, a bohatou snídani následující den. Netrvalo dlouho a domluvili jsme se se správcem, že zůstaneme dvě noci namísto jedné.

Orientální romantiky jsme si ale nakonec příliš neužili, protože první večer jsme usnuli ještě před tím, než jsme stihli otevřít láhev vína, a druhý večer můj milý odpadl s horečkou a zimnicí. Viróza naštěstí odezněla stejně rychle jako přišla, Maťo neumřel a já nemusela řídit do Chefchaouenu sama, ani tak to však nebylo příjemné. Holt i podobné zážitky k cestování patří.

Zpátky k Meknesu. Město byl založeno již starými Římany, proslavil ho však až sultán Moulay Ismail, který si na přelomu 17. a 18. století Meknes zvolil za sídelní město celé říše. Slavný sultán, mimo jiné krutý a nelítostný panovník, který si vydržoval harém s více než 500 manželkami a konkubínami, po vzoru Ludvíka XIV. budoval celá města, přístavy a opevnění. Jen v samotném Meknesu vzniklo za jeho vlády přes 50 paláců a 45 km hradeb. Dnes se Meknes člení na bývalé královské budovy, ville imperiale, starou zástavbu, medinu, a moderní část města, ville nouvelle.

uličky mediny

Večer jsme vyrazili obhlédnout medinu, která zrovna začínala ožívat nočním lomozem, a prošli i část bývalého královského města. Zmatek nad zmatek, ale bylo nám zde dobře. Líbily se mi roztomilé stříšky nad vstupními dveřmi do domů, minimum skútrů v uličkách mediny, zajímavé památky i milí lidé. K úplné spokojenosti mi chyběly jen cukrárny s francouzskými zákusky, na kterých jsem ujížděla v Marrakéši a Merzouze.

Hlavní náměstí Place El Hedim soutěžilo s Djemaa El Fna v Marrakéši o status nejživějšího místa v Maroku:

Place El Hedim

Nejzajímavější památkou je zdobná městská brána Bab Mansour z roku 1732, která se nachází hned u hlavního náměstí. Mezi další zajímavé stavby patří budova madrasy, náboženské školy, mauzoleum Moulaye Ismaila a Dar el Makhzen, královský palác. My jsme město prošli jen zlehka, prohlídky jsme tentokrát vynechali.

Bab Mansour

V pátek nás probudil déšť, ale kolem oběda se vyčasilo, takže jsme mohli vyrazit na výlet do Volubilis, pozůstatků antického města, jehož rozloha mě pořádně překvapila.

Volubilis

Volubilis bylo obchodním a správním centrem staré římské provincie Mauritania Tingitana. Město založili Féničané ve 3. století př.n.l., později přešlo pod kartagénský a nakonec římský vliv. Ve 2. století n.l. již Volubilis zabíralo 40 hektarů a jeho součástí byly nejen honosné vily bohatých občanů, ale i bazilika, chrám a vítězný oblouk. Hlavním zdrojem příjmů se staly úrodné olivové háje v okolí.

Volubilis

Ve 3. století n.l. se Římané z města stáhli poté, co Volubilis padlo do rukou místních kmenů. Osídlení bylo opuštěno v 11. století a město dlouho zůstávalo časem netknuté, devastující vliv mělo až zemětřesení v polovině 18. století. V současnosti je díky práci francouzských archeologů odkrytá zhruba polovina původního města a Volubilis se hrdě vyjímá na seznamu památek UNESCO.

Volubilis

Za symbolické vstupné jsme získali tři hodiny koncentrované antické historie a prolézání po rozvalinách. Jenom obdivováním nádherných mozaik bych dokázala strávit celý den! U vstupu se navíc nachází menší muzeum s nejzajímavějšími nálezy, přibližujícími dějiny místa i archeologický výzkum. Volubilis se mi ohromně líbilo.

Volubilis

Hned na dohled od římských ruin pak najdete nejznámější marocké poutní místo Moulay Idriss. Město rozkládající se v prudkém kopci založil panovník Idris I., který se zde v roce 789 n.l. usadil, přinášeje s sebou do země šíitský islám. Právě jemu se mu podařilo sjednotit berberské kmeny a založil slavnou dynastii Idrísovců.

Moulay Idriss

Maročanům slouží Moulay Idriss jako poutní místo - sedm cest do Moulay prý vydá za jednu pouť do Mekky. Moulay zůstávalo do roku 1917 nemuslimům zcela nepřístupné a první hotel pro zahraniční klientelu byl otevřený až roku 2005. Cizinci zde evidentně nejsou příliš vítaní.

Moulay

Městečko si dodnes drží velmi uzavřený, až stísněný charakter, a tak jsme jen rychle nakoukli, propletli se uličkami na vyhlídku z vrcholku kopce a zase zmizeli. Zdejší památky, včetně hrobky Idrise I., jsou nemuslimům stejně zapovězené.

Moulay Idriss

Meknes, ač neplánovaný a poznamenaný Maťovou nemocí, se mi velmi líbil. Musím se ale přiznat, že už jsem nedočkavě vyhlížela naši další zastávku, kterou se stal Chefchaouen, slavné "modré město".

zapadající slunce nad Meknesem

Související články:

předchází: Vzhůru na sever!

následuje: Chefchaouen, modré město 

Maroko - všechny články