Léto v Bordeaux

Bordeaux mě nadchlo. Charakterizovala bych jej jako historické město plné památek, vína a klidu. 

V Bordeaux se mísí od každého trochu přesně do té míry, abych jej mohla hodnotit jako ideální destinaci na letní prodloužený víkend. Nejedná se o přímořské letovisko, avšak k oceánu dojedete za slabou hodinku a půl. Naleznete zde plno památek a muzeí, ovšem bez návalu zahraničních turistů. Těžko hledat lepší místo na koštování francouzského vína než jeho rodiště. Ale hlavně, v Bordeaux si užijete francouzského savoir-vivre ve své nejryzejší podobě.

Již dříve mě napadlo, že jsme se sestrou nikdy nevyrazily na pořádnou dámskou jízdu. Když proto začátkem července slavila 20. narozeniny, rozhodla jsem se ji vzít na prodloužený víkend někam, kam by se sama nepodívala. Celý výlet se nesl v duchu překvapení - společně jsme vybraly termín a týden před odletem Týnka dostala instrukce ke sbalení, cílovou destinaci se však dozvěděla až cestou na letiště.

Původně jsem měla v hledáčku Barcelonu nebo Porto, kvůli množství lidí v sezóně jsem však váhala. Když pak kamarád Francouz začal básnit o rodném Bordeaux, bylo rozhodnuto. Logisticky však šlo o docela náročnou akci. Zatímco já při cestování vše řeším takříkajíc za pochodu a zásadní jsou pro mě zážitky, sestra preferuje detailní itineráře a vysedávání po kavárnách. Tentokrát jsem tedy musela hodně plánovat, aby narozeninový výlet splnil očekávání a my si jej užily obě. I tak jsme se několika výdrbům nevyhnuly.

Garonne, Bordeaux

Bordeaux, hlavní město regionu Nouvelle-Aquitaine, najdete na jihozápadě Francie. Město se může chlubit pestrou historií. Poblíž se nachází jeskyně Lascaux, proslavené malbami ze starší doby kamenné. Poté navázalo keltské a římské osídlení. Významnou pozici Bordeaux získalo za časů Eleonory Akvitánské, která se ve 12. století stala francouzskou (a později také anglickou!) královnou. Od 15. století město bohatlo díky námořnímu obchodu s vínem, cukrem a otroky.

V Bordeaux se nachází velké množství pamětihodností a muzeí; historická část města je dokonce na seznamu památek UNESCO. Přesto ve čtvrtmilionovém městě v létě potkáte jen minimum turistů. Atmosféra je zde klidná a líně plynoucí, lákající k posezení nad skleničkou vynikajícího místního vína. Za tři dny jsme se sestřičkou navštívily vše, co se dalo, a stihly i jeden výlet na pobřeží Atlantiku.

Výlet jsme zahájily v Praze večeří v mojí oblíbené burgrárně, odkud jsme se přesunuly rovnou na letiště. Letěly jsme s Volotea, které ráda doporučím; nabízí výrazně lepší servis než Ryanair nebo Wizz. Nevýhodou byl pozdní přílet v 1:15 v noci. Transfery z letiště do centra Bordeaux v noci nefungují, s čímž jsem ale počítala předem a rovnou objednala Uber. Ten byl paradoxně dražší než letenky přes půl Evropy, ale pořád vycházel lépe než taxi.

Ubytování jsem z důvodu nočního příjezdu vybírala s 24hod recepcí. S výborným poměrem cena/výkon vyhrál nově otevřený hotel Eklo Bordeaux. Pokojík byl miniaturní a bez klimatizace, ale soukromá koupelna a nadmíru ochotný personál vše vyvážily. Líbilo se nám tam natolik, že jsme sem nakonec chodily i na tradiční francouzské snídaně.

Na prohlídku Bordeaux jsme měly sobotu a pondělí, neděli jsme věnovaly koupání v moři. V Bordeaux mě mile překvapilo množstvím krásných volně přístupných kostelů. Nejvýznamnějším z nich je katedrála Saint-André, dominující centru města hned vedle radnice. Vysvěcena byla již v 11. století, nicméně její dnešní podoba je čistě gotická. Katedrála byla svědkem několika královských svateb, vdávala se zde i Eleonora Akvitánská za Ludvíka VII. Zaujal mě hlavně zdobený vstupní portál.

Cathédrale Saint-André

Ke katedrále náleží předsunutá gotická zvonice Pey-Berland z 15. století, odkud se rozkládá krásný panoramatický výhled na město.

výhled z Pey-Berland na katedrálu

Ještě o něco více se mi líbila bazilika Saint-Michel, vystavená v 14.-16. století. Nachází se ve stejnojmenné arabské čtvrti, kde se zrovna konaly trhy, a nízká bazilika mezi stánky s hlučnými trhovci působila až nepatřičně, uvnitř nás však čekal úžasný klid. Také Saint-Michel má svoji samostatně stojící zvonici. Věžička zvaná Flèche ("šipka") je s výškou 114 metrů na první pohled větší než samotný svatostánek.

Basilique Saint-Michel a zvonice Flèche

Z věže byl hezký výhled na řeku Garonnu, která městem protéká a určuje jeho chod. Ačkoliv působí na první pohled špinavě, ve skutečnosti jde o jednu z nejčistších evropských řek. Barvu bílé kávy získává díky chemické reakci jílovité půdy se slanou vodou, kterou sem z blízkého oceánu vhání příliv. Tam někde na druhém břehu Garonny jsme byly ubytované. 

Garonne, Pont de pierre

Bordeaux má tu výhodu, že se většina památek nalézá na malém perimetru historického centra, a tak se mezi nimi dá přecházet pěšky. V sobotu jsme se procházely po nábřeží Garonny (ta nám sloužila jako skvělý orientační prvek), když nás zaujala krásná brána v bývalém městském opevnění. Jednalo se o Porte Cailhau, která byla koncem 15. století vystavená na oslavu vítězného tažení Karla VIII. Dnes je uvnitř malá historická expozice.

Líbil se mi i Monument aux Girondins. Poblíž Place des Quinconces se nachází obrovská fontána z období Velké francouzské revoluce věnovaná politické frakci girondistů.

Porte Cailhau, Monument aux Girondins a pózující sestra

Hned v sousedství se nachází budova parlamentu a také Miroir d'eau, největší "vodní zrcadlo" na světě. Nejznámější památka v celém Bordeaux slouží přes léto jako brouzdaliště pro děti a místo setkávání pro dospělé.

Posezení na nábřeží u Miroir d'eau bylo docela příjemné. Člověk by vůbec neřekl, že ještě v nedávné historii se právě zde nacházel rušný oceánský přístav. Přitom právě podle meandru řeky Garonny město získalo svoje přízvisko Porte de la Lune, "Měsíční přístav". Dnes je již přístav přesunutý blíže k moři.

Miroir d'eau

Trefily jsme na teplý víkend a ani lehký větřík od oceánu třicítku na teploměru pocitově nesrazil, a tak když nám bylo v poledním žáru vedro, mířily jsme do stínu muzeí. V sobotu jsme navštívily Musée d'Aquitaine, které se nám líbilo oběma.

Muzeum výborně mapuje historii celého širšího regionu, zároveň se ale věnuje i geografii a ekonomickému využití. Největším lákadlem muzea jsou ale jednoznačně historické sbírky. Oslovila mě zejména část věnovaná 18. století, kdy v Bordeaux vrcholil námořní obchod s Afrikou a Amerikou. Netušila jsem, jak významně se Francie podílela na otrokářství! V muzeu byly k vidění třeba detailní soupisy otroků nebo záznamy z lodních deníků.

Musée d'Aquitane

V pondělí jsme zavítaly do Cité du vin na expozici světového dědictví vína. Muzeum bylo otevřené před pouhými třemi roky a místní jsou na něj ohromně pyšní. Cité du vin zabírá architektonicky zajímavou budovu, kde se mimo hlavní interaktivní výstavu nachází také restaurace a ateliéry na degustační workshopy.

Cité du vin

Cité du vin nám všichni svorně doporučovali, a tak jsem se přenesla i přes vstupné 20 EUR za osobu. Interaktivita výstavy však spočívá v proklikávání dotykových obrazovek, ze kterých se spouští zbytečně podrobné litanie. Expozice nás provedla po jednotlivých pěstitelských regionech, specifiky různých odrůd, historií vína, zpracováním a poznáváním chutí. Zaujala mě historická část, kde jsem se třeba dozvěděla, že šampaňské vzniklo omylem a že skleněné láhve s bublinkami vybuchovaly, a tak je nikdo nechtěl převážet. Přesto jsme však po třech hodinách odcházely zklamané a nemám pocit, že bych si toho moc zapamatovala. Ani sklenička degustačního vína v ceně vstupenky, vypitá v nejvyšším patře na prosklené vyhlídce, to nezachránila. Ateliéry by nejspíš byly zajímavější, ale každopádně čas strávený v Cité du vin jsme mohly využít lépe.

Trochu mě mrzelo, že nám chyběl jeden den navíc, abychom se podívaly přímo na některou z vinic. Na mnoho z nich se jezdí na exkurze, kde mimo ukázku výroby vína navštívíte i některý ze soukromých zámečků. Inu, my jsme víno důsledně koštovaly aspoň ve všudypřítomných kavárnách.

Cité du vin

Čím se dostávám i k francouzské gastronomii. Jižní Francie má pověst drahé destinace, ale přes kapsu jsem se nakonec plácla pouze s jídlem. Sehnat polední menu pod 14 EUR bylo bez šance. Francouzská kuchyně za to ale stojí; z každé návštěvy restaurace se stal zážitek. Kvalitní jídlo, příjemné posezení a milá obsluha byly samozřejmostí kamkoliv jsme přišly. Dobré je vědět, že mezi 15. a 19. hodinou většina podniků jídlo nevydává. Já jsem to netušila, a tak jsme první den skončily namísto restaurace na lavičce v parku, vděčné za croissanty ze supermarketu a čokoládovou pěnu. Zatímco Týnka lamentovala, já jsem nostalgicky vzpomínala na své první výlety do zahraničí, kdy se podobným stylem odehrávala všechna jídla dne.

Pochválit musím i místní MHD. První den jsme se přesouvaly výhradně pěšky; bavilo nás objevovat překvapení v podobě zvonic či vítězných oblouků uprostřed staré zástavby. V dalších dnech už jsme z časových důvodů volily MHD. Doprava je v Bordeaux přehledná, praktická a levná. Jízdenky, tvářící se na první pohled jako jednorázové, lze opakovaně dobíjet. Označují se přímo v dopravních prostředcích, a to při každém přestupu. Velkou výhodou je, že MHD v denních hodinách dojedete i na letiště Bordeaux-Mérignac. Cena byla tuším kolem 1,20 EUR za cestu.

Miroir d'eau

Městské a státní památky (i muzea a galerie) mají regulované vstupné, pro mládež často zcela zdarma, jinak 5-7 EUR. Zpáteční letenky jsme měly kolem 70 EUR na osobu a hotel mě také mile překvapil svojí dostupností. Drahé bylo pouze taxi z letiště, lístky do Cité du vin a pak všechny ty restaurace. Bordeaux bych se každopádně nebála ani se studentským rozpočtem, zvlášť když stravování lze zvládnout svépomocí.

Jestli mě něco bavilo, tak to byla vstřícnost pracovníků ve službách, kteří byli bez výjimky usměvaví a ochotní splnit první poslední, i kdyby měli francouzské menu pro Týnku přeložit za pomoci Google překladače. Často jsme se během nákupů s obsluhou jen tak zapovídali a já si tyto vzájemné interakce velmi užívala. Zvlášť v kontrastu s Paříží je mentalita jižanů úplně jiná.

Bordeaux

Vracely jsme se v pondělí večer s příletem do Vídně (protože Vídeň odlétala o pár hodin později než Praha, takže více času na památky, a navíc za výrazně nižší cenu). Cesta zpět byla náročná. Na letišti v Bordeaux zřejmě stávkovala úklidová firma, a tak bylo nechutně špinavé. Sestra se stresovala, že kvůli zpoždění letadla nestihneme poslední autobus z Vídně do Brna, který jsem rezervovala v týž den poté, co se z beznadějně vyprodaného spoje jako zázrakem uvolnila dvě místa. A já jsem se bavila obvoláváním rakouských kamarádů, u koho můžeme ve Vídni přespat, pokud nám autobus vážně ujede.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, letadlo vzlétlo a na druhý pokus i přistálo. Na přestup jsme měly 15 minut, což stačilo i k tomu, abych si koupila večeři a kafe. Týnka končila svůj výlet v Brně, já jsem Regiojetem pokračovala do Prahy. Když jsem v pět ráno, pomačkaná po celé noci na cestě, vystupovala na Florenci, tak už mi přílet do Vídně jako tak dobrý nápad nepřišel, ale co už, i tak to bylo povedené narozeninové překvapení.

Bordeaux má atmosféru a k návštěvě jej ráda doporučím, zvlášť v létě. Strávit 2-3 dny ve městě, vyrazit si na den dva k oceánu a naplánovat si i výlet za vínem a zámky, z toho musí vyjít krásná francouzská dovolená. Už teď se těším, až se na jih Francie zase někdy podívám.

c'est la vie, c'est la France!

pokračování: Pilátská duna a břehy Atlantiku