Pilátská duna a břehy Atlantiku

La dune du Pilat a přímořské letovisko Arcachon jsou od Bordeaux vzdálené asi 60 km. 

Pilátská duna (též Pylská duna) je s výškou 110 m nejvyšší písečnou dunou v Evropě. Masa písku ohraničená z jedné strany Atlantikem a z druhé borovicovými lesy na první pohled působí jako z jiného světa. 

Měla jsem radost, když jsem se dozvěděla, že tento přírodní úkaz, o kterém jsem se před lety učila na hodinách francouzštiny, lze z Bordeaux navštívit v rámci příjemného jednodenního výletu, navíc spojeného s  koupáním v moři a návštěvou městečka Arcachon.

V neděli jsme vstávaly už před osmou, abychom se stihly včas nasnídat a přesunout na nádraží Gare Saint-Jean, odkud nám vyrážel vlak do Arcachonu. Za hodinovou cestu jsem platila 7 EUR na osobu. Lístky lze koupit buďto na nádraží, nebo na internetu, pak je ale třeba jízdenky vytisknout nebo naexportovat do aplikace OUI.sncf. Rychlejší nákup přímo v appce bez francouzského telefonního čísla nefungoval.

V Arcachonu jsme přímo před vlakovým nádražím přestoupily na autobus směr La Teste-de-Buch, který nás za krásné 1 euro dovezl až na místo. Autobusy provozuje společnost Bus Baia a mimo linku č. 1 jezdí k duně i tzv. Dune express, který 45 min cestu zvládne za polovinu času. Jízdní řády najdete zde. 

Autobus nás vysadil v borovicovém háji, kde se nachází zázemí pro kempování, několik bister a obchodů se suvenýry. Koupily jsme si na cestu zmrzlinu a nechaly se unášet davem výletníků ze všech koutů Francie směrem k duně. Ta se po chvíli vynořila z lesa přímo před námi.

Na fotkách se to nezdá, ale Dune du Pilat je ve skutečnosti pořádný kopec! Vystoupat až nahoru, když jsme se do půli lýtek bořily do ujíždějícího písku, dalo fyzičce zabrat. Byla jsem ráda, že sluníčko celý den vydrželo schované v předbouřkovém oparu, a tak nebyl písek příliš rozžhavený. Pro teplejší dny (a lenošné turisty) každopádně na dunu vedou i klasické schody.

La Dune du Pilat

Duna vznikla navátím písku z pobřeží a neustále se rozšiřuje směrem do lesa. Průměrné tempo činí 5 metrů ročně a již se jí podařilo zasypat několik budov.

La Dune du Pilat

Z druhé strany se rozprostírá krásný výhled na oceán. Francouzi si donesli piknikové koše a přímo na duně hodovali a diskutovali, zatímco děcka se v písku honila a válela sudy. Mě bavilo sledovat písčité ostrůvky v dáli, mezi kterými proplouvaly motorové čluny jeden za druhým. Dokážu si živě představit, jak nádherné tu musí být západy slunce.

La Dune du Pilat

Ze strany od moře je duna pozvolněji tvarovaná a končí velkou pláží. Vzhledem k prudkým přílivům údajně nepatří do kategorie pláží bezpečných, ale žádné černé prapory nikde nevlály, a tak jsme si zde rozbalily plážovou výbavu i my.

La Dune du Pilat

Většinu dne jsme se spíše opalovaly než koupaly. Atlantik byl v červenci snad studenější než Středozemní moře v listopadu. Sestra plavání vzdala, že si počká na Krétu, kam se chystala o měsíc později. Na mě žádná Kréta nečekala, a tak jsem do moře skočila celá. Nespornou výhodou nižší teploty ale byla nižší salinita vody, a tedy žádné solné mapy na kůži nebo ve vlasech, což jsem vzhledem k absenci sprch docela ocenila.

Když nás sluníčko přestalo bavit, přesunuly jsme se autobusem nazpět do Arcachonu. Arcachon je malebné plážové letovisko s 11.000 obyvateli, typickou přímořskou architekturou, promenádami s palmami a plavčíky na vyvýšených židlích.

Arcachon

Velmi se nám líbily zdejší obchody se suvenýry, konkrétně s roztomile zabalenými francouzskými delikatesami. A taky kolotoče! Miluji historické carrousely s koníky, co se při jízdě pohybují nahoru a dolů.

Arcachon

Kolem šesté jsme se vydaly na vlak a na večeři si zašly až "doma" v Bordeaux, do restaurace, kterou jsem si vyhlédla předchozí den. Mušlí jsem se tam přecpala snad na několik měsíců dopředu.

těstoviny, bylinky, slávky a mušle sv. Jakuba 

Francie je překrásná a pestrá země, a byla by ohromná škoda omezit její kouzlo jen na přelidněnou Paříž. Každý region měl jiný kulturně-historický vývoj a uvítá vás jinou architekturou, gastronomií, počasím i mentalitou obyvatel. Překvapilo mě, jak jsou k sobě lidé na jihu Francie milí. Mimo to, že byli vřelí k nám jakožto turistkám, jsme také opakovaně byly svědky situací, kdy mladí lidé v MHD uvolňovali místo starším nebo rodičům s dětmi, což je jev, který se u nás jeví být samozřejmostí, ale v jiných částech západní Evropy jsem jej ještě nezaznamenala, až nyní ve francouzské Akvitánii. :)

Kam jste v létě vyrazili vy?

Předchozí článek: Léto v Bordeaux