Velký skotský roadtrip 2/3

Putování Skotskou vysočinou, díl druhý. Když jsme v sobotu navečer s Editou dojely k největšímu skotskému jezeru Loch Lomond, lilo jako z konve. 

V neděli se naštěstí vyčasilo a my mohly pokračovat v naší krasojízdě. Za cíl jsme si daly objet jezero po silnici A82 a pokračovat směrem na Glencoe. Kolik toho lze stihnout za jediný den?

• 1. díl k přečtení zde •

Jezero Loch Lomond má tvar úctyhodné 36 km dlouhé nudle, již vyhloubil ledovec během poslední doby ledové. Ohromně mě bavilo pozorovat, jak se krajina kolem jezera pozvolna mění a z malých buclatých kopečků na východní straně jezera se stávají stále vyšší a rozeklanější štíty hor na severozápadě. Národní park Trossachs, který se kolem jezera rozpíná, je totiž dokonalým vzorem skotské přírody: střetávají se v něm hranice nížin (Lowlands) a vysočiny (Highlands). 

Zastavily jsme se na snídani v Inveruglas, konkrétně v malé kavárně The Den přímo na břehu jezera, a chvíli si pohrávaly s myšlenkou vydat se na trek kolem Lomondu, ale nakonec jsme jen krátce protáhly nohy po okolí a pokračovaly dál.

Loch Lomond

Navigovala jsem dle bezkonkurenční aplikace Mapy.cz, které díky funkci Tipy na výlet upozorňovala na zajímavá místa po cestě. Takto jsme objevily třeba vodopády Falls of Falloch, vzdálené jen pár desítek metrů od hlavní silnice. O kousek dál jsme se prošly k Holly Pool, posvátnému jezírku na řece Fillan, o kterém je doložené, že bývalo v předkřesťanských časech využívané k léčebným rituálům. Bořily jsme opatrně nohy do naducaného mechového polštáře, který jezírko lemoval, a doufaly, že v posvátné vodě při našem průzkumu neutopíme boty.

Falls of Falloch

Jak jsme se přibližovaly ke Glencoe, co chvíli jsme zaparkovaly auto někde u krajnice. Vdechovaly jsme vůni vřesovišť, užívaly si výhledy na hory a vymýšlely, na kterou z nich si vylezeme.

Glencoe, bezpochyby jedno z nejkrásnějších míst ve Skotsku, je 16 km dlouhé úzké údolí, sevřené vysokými skalami. Údolí působí rozervaně, divoce a ačkoliv je v té surové kráse nádherné, nemohla jsem se zbavit tísnivého pocitu. Později jsem se dočetla, že právě zde v 17. století proběhl krvavý masakr klanu MacDonaldů.

Glencoe

Docela mě v této oblasti překvapila hustota provozu a množství turistů. Na jednu stranu je to pochopitelné - do Fort William a dál na ostrov Skye vede z Glasgow jen jedna úzká silnice a o víkendech zde lze očekávat nápor milovníků přírody. Na druhou stranu, takhle plné cesty jsem si ze Skotska nepamatovala. Když jsem před 8 lety procestovala celou jeho severovýchodní část, byla doprava mimo města prakticky nulová.

Vychází mi z toho, že oblast mezi Loch Lomond a Fort William je instagramové must-see, klasika pro každého turistu, co chce ze Skotska vidět více než jen Edinburgh. Pokud si však chcete Highlands užít více autenticky, vydejte se spíše do zbylých částí, kde, snad jen vyjma Loch Ness, nebudete míjet zájezdové autobusy a bojovat s plně obsazenými hotely.

My byly v Glencoe mimo sezónu, a ač to ze snímků není patrné, zdejší kopce byly značně zalidněné, na odstavných parkovištích jsme místy měly problém zaparkovat a se sháněním ubytování na poslední chvíli jsme bojovaly i ve dvou - kdyby nás jelo více lidí, nejspíš bychom nocovali odděleně.

Loch Leven, Ballachulish

Na konci údolí Glencoe se nachází vesnice Glencoe Village a hned o kousek dál Ballachulish, kam jsme s Editou zamířily jako první, protože navigace slibovala návštěvu první skotské zříceniny, která se měla nacházet hned u Loch Leven.

Terminologická vsuvka: slovíčko "loch" sice obvykle označuje jezero (a "glen" údolí), ale zrovna v tomto případě se jedná o mořskou zátoku. Skotština je zrádná!

Z hledání hradu se stala groteska. Tak dlouho jsme se rozhlížely kolem dokola, až nám konečně došlo, že co dříve býval hrad, je dnes už jen hromada zarostlé sutě, po které se procházíme. Ballachulish však nakonec přinesl úplně jiný typ památky, hned opodál se totiž nacházel opuštěný břidlicový lom.

Lom fungoval přes 250 let, od roku 1694 do 1955. Právě odsud byl těžen kámen na střechy domů v Edinburghu a Glasgow. Přišlo mi těžko uvěřitelné, že v malebném ztichlém Ballachulish kdysi pracovaly stovky mužů a nad celou vesnicí se vznášel neustálý rachot odstřelů spolu s vrstvou šedomodrého břidlicového prachu. Dnes se v lomu a jeho okolí nachází výborně zpracovaná naučná stezka se spoustou dobových fotografií. Třeba most níže sloužil tak, že po jeho horní hraně byly posílány vozíky s břidlicí na vlakové koleje, které vedly podél dnešní silnice. Návštěva lomu vykompenzovala zklamání z neexistujícího hradu a ještě jsme se něco dozvěděly.

Ballachulish, most u břidlicového lomu

Ve vesnici jsme se zastavily v COOPu na doplnění zásob, což se ukázalo být prozíravým tahem, protože až do pondělního večera už jsme na žádný otevřený obchod nenatrefily. Protože nám dost kručelo v břiše, rozhodly jsem se najít i nějakou otevřenou restauraci. Uspěly jsme v Glencoe Café, kde za rozumnou cenu nabízeli hrachovou polévku a baked potato, zapečenou bramboru s fazolemi a cheddarem. Vevnitř měli hezké posezení a také zde byly k prodeji knihy nějak související se Skotskem. Z Glencoe jsem si tudíž jako suvenýr odvezla román The Island Nurse, abych se mohla po večerech vzdělávat v psané podobě srandovního skotského dialektu. :)

Glencoe Village

Spokojené s obědem jsme se vydaly do blízkého turistického centra zjistit, jaké máme možnosti treků. Dostaly jsme přehršel doporučení, nicméně s ohledem na blížící se déšť i pozdní hodinu se shodly, že si v neděli uděláme už jen malý okruh nad Glencoe Village a větší výšlap do hor odložíme na pondělí.

Glencoe Lochan

Z párkilometrového okruhu kolem jezírka Glencoe Lochan byl nakonec slušný výlet, protože se nám podařilo sejít z cesty a kus jsme se vracely. Trasa ovšem vedla převážně krásným lesem, ve kterém vyrůstaly úplné koberce malých modrých zvonků, a bylo se stále na co koukat. Lesy jsou v Británii vzácné a většina z nich je chráněna jako přírodní rezervace; tento nebyl výjimkou.

v ráji zvonků

Začalo poprchávat, ale do setmění stále zbývaly dvě tři hodiny. Chvíli jsme uvažovaly, zda se na noc ubytovat poblíž Glencoe, nebo ještě dojet do Fort William podívat se na Ben Nevis, nejvyšší horu Británie. Nakonec převážila zvědavost nad pohodlím a my pokračovaly dál. O tom však až zase příště.

Související články:

předchází: Velký skotský roadtrip 1/3

následuje: Velký skotský roadtrip 3/3

 - všechny články ze Skotska -