pondělí 29. června 2020

Červen bez psaní

Někdy se to prostě sejde. Ačkoliv jsme celá rodina přežili koronavirovou pandemii ve zdraví, dvouměsíční karanténa mi docela zamávala se životem.  

Bylo to zvláštní jaro, co přineslo spoustu změn. Snažím se oklepat a začít fungovat v běžném režimu, ale jde to pomalu. Svět je najednou plný otazníků a místy v něm dost škobrtám. Tak tedy shrnutí posledních měsíců.

Praha mě zoufale netěšila. Vidět všechny památky bez návalu turistů bylo sice zajímavé, ale zároveň dost ponuré. Jakou radost je možné mít z ulic tak nuceně vylidněných? A tak se sice snažím využít sníženého ruchu a projít si jinak frekventované části Prahy, zajít do všech těch galerií, kde jindy není k hnutí, ale na druhou stranu se těším, až se život vrátí do normálu. Až nás nebudou večer vyhánět z barů, zavírajících ještě před půlnocí, a až ke mně budou moct přijet na návštěvu zahraniční kamarádi, aniž bychom si kladli otázku, zda budou otevřené hranice.

orloj sama pro sebe!

Kdykoliv to šlo, snažila jsem se z Prahy vyrazit do přírody. Prošla jsem pěšky oblast kolem Závisti i Roztok u Prahy, slaňovala na skalách nad Vltavou a když počasí dalo, vyjeli jsme s Matěm za jeho rodinou na sever Čech do novoborských lesů. A svým způsobem to bylo kouzelné, jak si člověk každého malého povyražení vážil, nastavoval tvář prvním slunečním paprskům a uši švitoření ptáků.

Když se situace zlepšila, začala jsem na víkendy jezdit i do rodného Brna, užívala si rozkvetlé zahrady u rodiny, po delší době se viděla s kamarády, odzimovala kolo a vyrazila na první letošní výlet s babičkou. Zlaté Brno, jak ty jsi mi chybělo!

jarní lesy za Prahou

Pracovně se mně koronavirus téměř nedotkl; jakožto správná kancelářská krysa jsem se jen přesunula na home office. Chyběli mi kolegové a iritovaly online meetingy, které najednou zabíraly většinu dne a já pak vlastní práci dodělávala po večerech, ale pořád jsem byla vděčná, že do našeho odvětví karanténa zavítala jen s minimálními omezeními. Řízením osudu jsem se během kritických měsíců přesunula do oddělení IT, což stále vnímám jako jeden ze zábavných životních paradoxů. A tak se každý den učím něčemu novému, dost často zmatkuji nebo mám pocit, že ničemu nerozumím, ale jinak si novou a mnohem zajímavější pozici ohromně užívám. Je to jedno velké dobrodružství.

poloprázdný Karlův most

Nu a zde se dostáváme k té peprnější části. První den celostátní karantény mi Maťo oznámil, že by se rád odstěhoval. Překvapená jsem byla velice, bývala bych čekala spíše prstýnek nežli rozchod. Nikdo samozřejmě nemohl tušit, že spolu za této bojové situace budeme nuceni strávit následující dva měsíce na home officu. Nakonec to nebyla taková hrůza - měli jsme aspoň dost prostoru vše probrat a srovnat se s nevyhnutelným.

Začátkem června se Maťo, po blíže neurčeném množství společně vypitých láhví vína a rumu, opravdu odstěhoval, a já následující měsíc bojovala s přepisem nájemní smlouvy i energií, revizí kotle, opětovném zapojení internetu a shánění nového spolubydlícího, protože se shodou okolností začátkem léta plánoval odstěhovat i tehdejší spolubydla, a já tudíž ve velkém třípokojovém bytě zůstala sama. Byla to groteska, nabízela jsem spolubydlení snad v nejméně vhodnou dobu vůbec (konec semestru, koronavirus a spadlé ceny všech nájmů, jen ne toho mého), ale nakonec se mi ozval jeden brněnský bývalý kolega, jenž úplnou náhodou narazil na můj inzerát. Plácli jsme si okamžitě, Morava nezklamala!

A aby nebylo toho zařizování málo, rozhodla jsem se konečně zlomit své řidičské prokletí, pořídit si vlastní kočár a rozjezdit se. Zatím jsem ve stádiu hledání vhodného, málo otlučeného, avšak nepříliš drahého vozu, a moc se těším, až budu konečně vyrážet na pořádné výlety za Prahu. Teď každopádně trávím večery studiem rozdílů mezi HTP, TSI a MPI motory, které budou snad již brzy vystřídané opakováním autoškoly.

upršená Jižní Morava

Mám za sebou první prodloužený víkend, kdy jsme s kamarády vyrazili na kolech na Pálavu, nicméně pršelo tak vytrvale, že jsem nenajela všehovšudy ani 100 km. Stanovali jsme však, grilovali, užívali si úžasného wellness ve Vinařství u Kapličky i blízkosti pavlovských vinných sklípků. A ač jsme se nakonec vraceli o den dříve, protože deště bylo pro kempování vážně až příliš, příjemně jsem se odreagovala.

kola či sklep?

Občas na té své cestě trochu klopýtám, ale když už se to tak semlelo, snažím se ze stávajících okolností vytěžit maximum. Tápám, zda zůstat v Praze, nebo zda se přesunout jinam, a riziko druhé vlny koronaviru ani báječní kolegové mi rozhodování příliš neusnadňují. A tak pomaličku začínám randit, poznávat nová místa, nic neplánovat a místo toho zase trochu žít.

Tak hlavně už žádnou karanténu, prosím, a všem krásné léto! :)

20 komentářů:

  1. A já jsem zas celou karanténu /a i teď/ trpěla, že nejsem v Praze a s hrůzou vyhlížím blížící se výlet do Čech, aby zas nezavřeli hranice. :-D Držím palce, ať na té cestě není už moc klopýtání, přeju hodně sil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To úplně chápu, rodina už vám musí chybět! Ať se cesta vydaří. :) Já mám všechny v Brně, tak jsem si v Praze trochu stýskala a netěšila mě to tam. Děkuji moc za podporu!

      Vymazat
  2. Vidím, že pro tebe byla karanténa dvojnásob náročná ... Tak ať jsou všechny změny k lepšímu :).
    Pokud jde o prázdnou Prahu, tak já se na návrat turistů zrovna moc netěším, ale to je tím, že pracuju pár desítek metrů od Karlova mostu a o turisty (a odložené koleběžky) jsem zakopávala, sotva jsem vystrčila nos ze dveří úřadu. Takže pro mne je úbytek lidí v tom nejcentrovatějším historickém centru docela příjemná změna. Ale chápu, že provozovatelé všech podniků v okolí mé nadšení nesdíli...
    Krásné léto i tobě

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hluční a bezohlední turisté mi taky nechybí, avšak když ulice nezaplnili ani místní, působilo na mě centrum smutně a ponuře, jako bychom jej vystřihli z postapo filmu. Teď, když už město zase ožívá, je mi v něm lépe. Ale úplně chápu! Pracovat přímo v historickém centru musí být zvlášť v sezóně náročné...

      Vymazat
  3. S Matěm mě to mrzí, že to tak dopadle. :/
    Je hezké, že sis udělala výlet i do lesů v okolí a pak jsi si vše zpestřila v Brně s kamarády. :)
    Hodně štěstí na IT oddělení. Koupě auta je dobrý plán.
    Jak to slyším všude okolo, asi bych se taky v tomhle mohla pohnout dál. :D Jenže jaksi mi nastal v řízení nějaký blog a nechci sednout za volant a když mi někdo ohledně toho říká,jsem dost podrážděná a tuším, že by ani nepochopil,proč to tak je.
    Hodně štěstí ve všem a uvidíš, jak se to bude vyvíjet, třeba tě vše nakonec ke stěhování zavede. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za milý komentář, Kači. Já se k řízení taky odhodlávala dlouho, ale cítím, že už nastal ten správný čas. Nebýt rozchodu, tak to vůbec neřeším. Díky a hodně štěstí i tobě! :)

      Vymazat
  4. Mrzí mě, že to s Matěm dopadlo takto.. Přijde mi, že si ani nemohl vybrat horší chvilku na to ti říct, že by se chtěl odstěhovat, ale máš můj obdiv, žes to nějak ustála, tak snad už bude jen líp! :)
    Držím palce, aby ti řízení šlo :) Sama se marně odhodlávám k tomu, abych začala opět řídit, stále mám pocit, že to nutně nepotřebuju, na druhou stranu jsou okamžiky, kdy by se hodilo, abych byla aktivní řidič ;)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za milý komentář, Domi. Holt se to tak všechno sešlo. :)

      S řízením to mám podobně jako ty. Na jednu stranu si říkám, že je auto v Praze zbytečné, na druhou čím dál častěji řeším situace, kdy bych jej potřebovala, a carsharingem to řešit nemůžu, když nejsem vůbec rozježděná.

      Vymazat
  5. Praha bez turistů se mi prostě líbí. Žádné tlačenice, člověk slyší taky zase češtinu a koupí si kafe v centru za normální peníze. Jen už teda, pravda, nemá takové to kouzlo kosmopolitního velkoměsta, ale je z ní taková malá provinční maloměstská Praha :) Václavák dopoledne působí úplně stejně ospale jako jakékoli jiné náměstí.

    Jinak, no, chlapi mají talent na extrémně špatně načasovaná rozhodnutí. Tak přeju, aby teda rozchod bolel co nejméně. Nového adepta na prstýnek časem najdeš, o tom tedy nepochybuju, ale to má v téhle chvíli určitě čas. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podpis, chybí mi podpis! :) Takový milý komentář, děkuji za něj. S provinčním Václavákem plně souhlasím, ale během úplné karantény, kdy téměř nikdo nevylézal ven, mě to tam vůbec netěšilo.

      Vymazat
  6. Ty jo, tak to jsi skutečně neměla lehké. Přeju ti hodně síly do dalších dnů a už jen samé dobré zážitky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Silwiniel! A přeji také jen samé hezké dny.

      Vymazat
  7. Teda to bylo koukám období :-/ Nezbývá než doufat, že už všechno bude lepší. Že druhá vlna nepřijde, že tě randění bude bavit a brzy se objeví někdo sympatický a stálý, že tě nepřestane bavit nový obor v práci. U toho jsem se trochu pochechtávala - vítej v mém světě! Je to přechodné, nebo v IT zůstaneš? :-) A s autem ti fandím! Taky se letos budu muset poohlédnout po novém vozu, ve svém už si na sníh netroufnu. Tak snad budeme mít obě šťastnou ruku ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář, Eithné. Co se práce týče, SAP mě baví velice a z toho technického pohledu ještě mnohem více než jako koncového uživatele, takže dokud to bude jenom trochu možné, budu se IT držet jako klíště. Sice jsem z práce občas na prášky, ale každý den se učím něco nového a více podporující kolegy už bych si snad ani přát nemohla. Je to teď hlavní důvod, proč zůstat v Praze.

      Vymazat
  8. Tos teda neměla jednoduché období :( Snad už je to teď aspoň o trošku lepší!

    Do Prahy jedu příští týden a jsem zvědavá, jestli se už vrací k běžnému režimu. Pořád trochu doufám, že stihnu ty české ceny na Staromáku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď už je v Praze docela živo, ale pořád chybí velké skupiny mimoevropských turistů, takže nejvyšší čas pro návštěvu. Nepražská rodina za mnou taky pojede využít situace, tak se těším, až je tu provedu. :)

      Vymazat
  9. Ty jo, Bouddi, to je změn. Něco málo samozřejmě vím i z Twitteru, přesto jsme si tvůj osobnější článek přečetla ráda. Doufám, že vše zvládáš v pohodě a s nadhledem tobě vlastním. Tvé články čtu pravidelně, ačkoliv v poslední době nějak není energie na komentování...
    Drž se, korona je možná za námi a pokud ne, tak jsme na další vlnu připravení. Je asi jedno, jestli zasáhla do osobních životů nebo pracovních, zasáhla asi trošku každého.
    :-)
    Krásné léto přeji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, přiznávám se, že teď jsem i já ten nadhled na chvíli ztratila, ale už je to lepší. Měj se pěkně a děkuji za milý komentář, Juli.

      Vymazat
  10. No, dostalas tedy pořádně naloženo. Horší čas by Maťo hledal asi jen těžko, ale ustáli jste to a držím palce, ať je to na dlooooooouhou dobu to nejhorší, co tě potkalo, a čekají tě už zase jen dobré věci. Protože spousta z toho, co tu zmiňuješ, ten potenciál rozhodně má! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Tlapko! Pořád mám kolem sebe rodinu, kamarády... Však i s Matěm jsme to koneckonců zvládli v dobrém. Od příštího týdne navíc začínám řídit; těším se! :)

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!