Srí Lanka: praktický průvodce 2/2

Druhá část cestovního průvodce po Srí Lance, částečně využitelná i  pro cesty do dalších zemí jihovýchodní Asie.

- číst první díl - 

Předchozí část jsem věnovala obecnému úvodu: dějinám, bezpečnostní situaci a podnebí. Také jsem představila nejzajímavější místa Srí Lanky a náš itinerář. Dnes se zaměříme na vstupní formality, ubytování, dopravu, stravu, vhodný obsah zavazadla a lékařskou péči. Snad přijdou mé postřehy vhod.

Vstupní formality:

Pro vstup na Srí Lanku je nutné vyřídit ETA víza. K tomu slouží nezabezpečené stránky ministerstva zahraničí eta.gov.lk (občas nefunkční). V minulém roce byla víza zdarma, dnes už se platí 35 USD. Potvrzení jsme na e-mailu měli během pár hodin. Při kontrole na imigračním stačilo vyplnit formulář s číslem žádosti, raději jsem ale měla vytištěný mail s sebou. Cestuje se standardně na pas platný min. 6 měsíců od data příjezdu. 

Před odletem doporučuji zkontrolovat aktuální informace na stránkách MZVČR a zaregistrovat se do systému DROZD, který zasílá notifikace při zhoršení bezpečností nebo epidemiologické situace.

Měna:

Platí se srílanskou rupií (Rs.), přičemž 1 CZK = 7,4 LKR. Platby kartou nejsou rozšířené, směnárnu jsme ale vůbec nepotřebovali, protože bankomaty se nacházejí na každém rohu. Ne vždy se nám však podařilo vybrat. Některé bankomaty se zahraničními kartami nespolupracovaly a má domácí banka mi v polovině pobytu zablokovala převody na Revolut účet. Vždycky proto vozím více karet a nějaké dolary v hotovosti pro případ nouze.

Přímo na letišti jsme si vyřídili místní SIM karty u operátora Dialog. Za necelých 1300 Rs. jsme získali 6 GB dat a hromadu volných minut.

Doprava:

Za letenky z Prahy s přestupem v Dubaji jsme u Emirates nechali 12.500 Kč na osobu, určitě by to ale šlo levněji. Létá se do hlavního města Colomba, odkud se lze přesunout vlakem, autobusem, tuk-tukem, skútrem nebo taxi. Řídí se nalevo. Pro zapůjčení auta je třeba vyřídit místní řidičský průkaz (mezinárodní řidičák nestačí!). Skútry jsme párkrát půjčené měli, u těch se místní řidičák neřeší, ale do větších měst bych se s nimi nepouštěla. Doprava vypadá, no, jako v Asii. :)

skútry, tuk-tuky a krávy

Na první delší přesun z Colomba na jih země jsme najali soukromého řidiče s autem, na kterého jsme dostali kontakt v FB skupině, a pak jsme využili jeho služeb ještě několikrát. Předem domluvená nabídka bývá výhodnější než dohadovat se o ceně až na letišti. Na menší výlety jsme vyráželi na skútru (není nutné hledat oficiální půjčovny, skútr rádi půjčí místní v nejbližší taverně) nebo tuk-tuky (cenu je dobré usmlouvat ještě před nástupem).

Autobusy a vlaky jsou na Srí Lance pomalé, ale jako spojení mezi městy poslouží dobře a cestování s nimi je zážitek. Autobusy připomínají malou diskotéku: rozvěšené diskokoule a hlasitý srílanský pop je nutností. Jezdí se s otevřenými dveřmi, do kterých za jízdy naskakují cestující. Veřejná doprava je úžasně levná a na přejezdech se tak dá hodně ušetřit. Za 2 hod přesun mezi městy jsme běžně platili v přepočtu kolem 20 Kč. Co se vlaku týče, trasa mezi Kandy a Ellou je hodnocená jako jedna z nejkrásnějších železničních tratí na světě, a už proto si stojí aspoň část projet.

interiér linkového autobusu

Ubytování:

Ubytování jsme řešili až na místě, dopředu jsme měli zabookované jen první dvě noci. Využívali jsme převážně "home stay", ubytování u místních doma, které jsme rezervovali přes Booking.com den předem. Na Srí Lance se nachází také velké množství hotelů, hostelů a na plážích potkáte fancy komunitní centra, kde vám k ubytování nabídnou i kurzy surfování nebo jógy, případě prostory pro freelancing.

Na většině ubytování najdete klimatizaci, moskytiéru, možnost snídaně a koupelnu se záchodem. Teplá voda byla výjimkou, ani na dražších hotelech se s ní nepočítá. Bála jsem se švábů a štěnic, ale všude bylo čisto. Hygienické standardy jsou zde určitě vyšší než v dalších asijských zemích, běžné jsou evropské toalety vybavené papírem nebo jakýmsi bidetem se sprchou.

Ubytování se pohybuje od mimosezóních 150 Kč za noc za vlastní bungalov až po tisíce za luxusnější resorty. Cena i obsazenost záleží na konkrétní destinaci, sezóně a zájmu západních turistů.

home-stay snídaně

Očkování a hygiena:

Na Srí Lanku je doporučených hned několik očkování: tetanus, žloutenka A a B, břišní tyfus a vzteklina. Očkovací kalendář plánujte s několikaměsíčním předstihem. Nejhorší reakci jsme měli oba na vzteklinu, která se očkuje natřikrát. Určitě bych se na ni nenechala očkovat až těsně před dovolenou, to raději odletět bez.

Na Srí Lance hojně řádí horečka dengue přenášená komáry, proti které zatím neexistuje účinná vakcína. Chránit se lze jen používáním repelentů a moskytiéry. Úmrtnost je však nízká a nebezpečí skýtá spíše pro děti a těhotné ženy. Mimo očkování je vhodné zajistit si cestovní pojištění. My jsme využili nabídku Emirates přes pojišťovnu AIG. Praktické zkušenosti s místní zdravotní péčí však naštěstí nebyly žádné.

Obecně bych hygienu hodnotila jako odpovídající evropským standardům. Od poloviny pobytu jsme občas pili i kohoutkovou vodu a na našem zdravotním stavu se to nijak nepodepsalo. Naopak jsem měla pocit, že se díky pobytu na čerstvém vzduchu, pohybu a zdravé místní kuchyni cítím mnohem lépe než v Česku.

Kuchyně:

Z kuchyně jsem byla nadšená. První dny mi trvalo, než jsem se smířila, že je jídlo bez výjimky ostré, ale je to jen otázka zvyku. Srí Lanka nabízí jakousi "fusion" mezi indickou a vietnamskou kuchyní pracující s místními surovinami: rýží, kokosem, rybami, mořskými plody a zdejším kořením.

Nejtypičtější jídlo je rice and curry - hromada rýže, ke které vám přinesou několik misek s masem a různě pálivými omáčkami. Já jsem si oblíbila kottu, smaženou zeleninovou směs s vajíčkem, masem nebo sýrem, do které se přidávají zbytky placek rotti ze snídaně. Hodně jsem si užívala darů moře a pečených ryb. V oblastech zacílených na turisty je strava bližší evropskému menu, já jsem ale preferovala malé podniky, kam chodili místní. Najíst se dá od cca 50 Kč.

kottu

Z ovoce mě určitě nejvíce uchvátily mangostany - červenohnědé scvrklé koule, ve kterých se ukrývají sladké bílé půlměsíčky. Na pobřeží na každém rohu koupíte king coconut, kokos s oranžovou slupkou, jehož šťáva se pije brčkem. Zamilovala jsem si ho během výletů, kdy osvěžil a doplnil energii, i jako vyprošťovák po dlouhých nocích.

mangostany

Tradiční pálenkou je arak z kokosu, která mě mile překvapila v míchaných drincích. Mimo to se dá na Srí Lance koupit nepříliš dobré místní pivo Lion. Víno je drahé, stejně jako veškerý importovaný alkohol a cigarety. Z nealkoholických nápojů musím vyzdvihnout černý cejlonský čaj. Tradičně se zde pije ve variaci na indickou masalu, tzv. milk tea, doplněný o mléko a prohřívající koření.

Sbalit se na dovolenou:

Ačkoliv fandím cestování jen s příručním zavazadlem, na Srí Lanku jsem jela s krosnou. Polovinu zabral příruční batoh, který posloužil do letadla i na větší výlety, zatímco krosnu jsem nechávala na ubytování. Balení bylo o to jednodušší, mohla jsem domů dovézt hodně čaje, nějaké suvenýry a zároveň získala flexibilitu při výletech. S krosnou se mi přesouvalo dobře, problém v autobusech ani ve vlaku nenastal. Maťo to řešil stejně jako já.

Jaké oblečení s sebou? Pár plážových kousků, svetr nebo bundu do hor (klesá tu teplota až k 10 °C) a vhodné oblečení k procházení památek. Většina z nich je součástí chrámů, do kterých jsou nezbytná zahalená ramena a kolena (muži i ženy). Osvědčila se mi sukně do půli lýtek a lehké viskózové kalhoty. Ramena se dají zahalit pašmínou nebo lehkým šátkem.

Oblečení jsem brala jen minimum s tím, že si budu prát. Nepočítala jsem však s faktem, že hadříky sice na místě můžu přeprat, ale kvůli vysoké vlhkosti mi neuschnou. Jedinou možností tak byly místní prádelny.

chrámový model

Co se týče obuvi, do chrámů se chodí bosky. Hodí se proto boty, co se snadno nazouvají a přežijí občasné brodění v kalužích. Místní chodí ve flip-flopkách a my jsme to od nich rychle přejali. Měla jsem s sebou ještě trekové tenisky do hor a mokasíny do Dubaje. Bez tenisek bych se v pohodě obešla.

Co dál nezapomenout? Pořádnou lékárničku včetně širokospektrálních antibiotik a dezinfekce. Repelent, opalovací krém, pláštěnku, klobouk nebo něco na hlavu. Příště bych zauvažovala o malé přenosné moskytiéře a láhvi s filtrem na kohoutkovou vodu. Co se týče adaptéru na zásuvky, kupovali jsme na místě. Srí Lanka je civilizovaná země a prakticky vše lze sehnat až během dovolené.

proč asi chodí místní v žabkách?

Celkové hodnocení:

Pro první cestu do Asie byla Srí Lanka skvělou destinací. Cestuje se zde snadno a dobře se dá plánovat až na místě podle aktuální nálady i počasí.

Když nepočítám letenky, tak nejdražší byly hodiny surfování a památky. Památky vedené na UNESCO seznamu a některé národní parky mají pro turisty nastřelené vstupné, obvykle kolem 30 USD za osobu. Samozřejmě se jim lze vyhnout, ale když už jsme jednou na Srí Lance byli, aspoň část jsme zařadili do programu.

Necelé tři týdny nás vyšly na 35.000 za osobu, a to včetně letenek, pojištění a zbytečně drahého layoveru v Dubaji. Určitě by to šlo levněji, kdybychom více plánovali a méně utráceli za jídlo a drinky (jenže kdy jindy si zajít do 5* hotelu na tříchodovou večeři než na dovolené?). Minimální útratu na místě odhaduji na 10.000 Kč za 3 týdny cestování.

Místní jsou velmi přátelští a turismus jim ještě nepřerostl přes hlavu. Jsou hovorní, nápomocní a většina se domluví alespoň základy angličtiny. Důležitý je zde akcent na tradiční rodinu. Svobodná a bezdětná jsem v 25 letech byla pro místní trochu "divná". I z kulturního hlediska to tak byla obohacující dovolená.

Srí Lanku vřele doporučuji a budu moc ráda, pokud se v komentářích podělíte o vaše postřehy z cest do dalších asijských zemí!

sendvič, nebo písečná čarodějnice? :)

- další články ze Srí Lanky -