Den v Dubaji

Svoje vyprávění o loňské dovolené na Srí Lance začnu trochu netradičně od samého konce, totiž ze Spojených Arabských Emirátů.

Když jsme se rozhodovali, u které společnosti koupíme letenky, jedním z kritérií byla možnost "layoveru", tedy minimálně půlden času ve městě, ve kterém budeme mít přestup. Nakonec jsme vybrali Emirates s přestupem v Dubaji, kteří delší layover nebo stopover (zastávka na více než jeden den) i aktivně nabízejí. Na cestě zpátky jsme tak získali 20 hodin, abychom si prohlédli megalomanskou Dubaj, město neomezených zdrojů, nočního života a ohromných mrakodrapů.

Dubaj je z Prahy vzdálená 6 hodin letu, na Srí Lanku to pak byly další 4,5 hodiny; cesta zpátky byla kvůli cestování proti času o dvě hodiny delší. Cestu tam jsme absolvovali přes noc, nazpátek jsme naopak vylétali brzy ráno, takže dávalo větší smysl ponechat Dubaj jako třešinku na závěr dovolené. Tam jsme letěli Boeingem 777-300ER, zpátky Airbusem A380-800.

Poprvé jsem letěla s jiným než low cost dopravcem, a tak jsem byla překvapená, jak může být létání komfortní. Krásné elegantní prostředí s decentním stropním nasvícením a dřevěným obložením na toaletách, interaktivní obrazovky s širokou databází filmů. Pohodlné sedačky s polštářkem a teplou dekou byly samozřejmostí, stejně jako tříchodová pozdní večeře, snídaně i oběd, a také bezplatný bar. Nikdo po nás nevyžadoval elektronické odbavení předem, nikdo neřešil limity na zavazadla, nikde žádné dodatečné poplatky. Nelétám ráda, ale díky neustálé pozornosti jsem si připadala jako královna i v naší economy a oba lety si užila. Počítejte však s chladem v letadle, svetr a huňaté ponožky s sebou! Interaktivní zábavní systém u Emirates se jmenuje Ice, to mluví samo za sebe. :)

letiště v Dubaji

Cestu tam jsem vesměs prospala, pokud jsem se zrovna necpala dobrotami, a nazpátek jsem zhlédla celý seriál Černobyl. Také mě bavilo sledovat palubní kamery v okamžiku přistávání a vzletu. Těch 12.500 Kč za zpáteční letenky Praha - Colombo stálo, cenový rozdíl oproti low cost dopravcům byl malý, zato komfort nesrovnatelný. Let s Emirates je zážitek sám o sobě. Teď už však k naší přestupní zastávce.

přílet do Dubaje

Dubaj je součástí Spojených Arabských Emirátů, federace 7 konstitutivních emirátů na Blízkém východě (= provincie spravované princem, emírem). Hlavním městem je Abu Dhabi. V čele státu stojí prezident, součástí místní legislativy je náboženské právo šaría a celé hospodářství Emirátů se z 85 % zakládá na těžbě ropy a zemního plynu.

Vývoz ropy byl zahájen roku 1962 a již během 70. let se začala budovat Dubaj tak, jak ji známe dnes - jako ultramoderní, futuristické velkoměsto. Koncem 60. let však stále byly na místech dnešních mrakodrapů prašné pouštní stezky a jako dopravní prostředek sloužili velbloudi a muly. Pro představu o překotném růstu: v roce 1968 bylo v celých Emirátech registrováno pouhých 13 aut, dnes je jich přes 1,5 milionu. Město se stále rozšiřuje, dnes už směrem do moře, kde vznikají nové umělé ostrovy.

Dubaj v roce 1961 - zdroj IDNES

Země EU nemají vízovou povinnost pro vstup do SAE, náležitosti na letišti tak byly vyřízeny raz dva. Z letiště jsme se vymotali kolem druhé hodiny odpolední. Letiště se nachází asi 20 minut jízdy metrem od centra města. 

Dubajské metro má jen dvě linky, ale vede přes většinu významných míst. Jezdí od 5 hodin ráno do jedenácti večer, v pátky (= muslimská neděle) pak od 10 hodin do půlnoci. Celodenní jízdenka byla dobrá investice; taxi jsme vůbec nepotřebovali. Metro částečně vede po viaduktech, a tak z něj lze dobře obdivovat městská panoramata. Jedná se o nejdelší bezobslužnou podzemní dráhu na světě.

ulice kousek od hotelu

Na přespání jsme vybírali hotel na trase metra. Jako první jsme sjeli vyřídit check-in a odložit věci. Nejvíce mě uchvátila vana - po třech týdnech na Srí Lance se mi tekoucí teplá voda jevila jako zázrak. Hotely v Dubaji mají široký cenový rozptyl, my jsme za pokoj platili v přepočtu 1200 Kč. Obecně lze říct, že ceny služeb a jídla jsou srovnatelné s Českem, pokud člověk nezamýšlí utrácet za luxus. Platí se dirhamy, přičemž 1 AED = 6,75 Kč, ale prakticky všude berou karty. Měnili jsme jen pár drobných, abychom si mohli koupit jídlo na ulici.

Kamarádku, která v Dubaji pracuje jako letuška, jsem osobně nezastihla, ale když jsem vyzvídala, kam se máme jít s Matěm podívat, zrazovala mě, ať si toho hlavně moc neplánujeme. Ač se to nezdá, Dubaj se svými 2,7 mil obyvatel je obrovské město a vzdálenosti mezi hlavními památkami jsou veliké. Jako hlavní cíl jsme si tedy vybrali Burj Khalifu a obří akvárium v Dubai Mall. 

Nejvyšším z honosných mrakodrapů, kterými Dubaj oplývá, je Burj Khalifa, postavená v letech 2004 - 2010 developerem EMAAR za 1,5 miliard USD. Burj Khalifa má se svými 829,8 m aktuálně status nejvyšší budovy na světě. Nachází se v ní 189 podlaží, kanceláře, hotel a vyhlídka, na kterou jsme mířili i my.

Burj Khalifa

O vyhlídku je velký zájem. Lístky je nejlépe koupit online, přesto jsme však stáli přes hodinu ve frontě, než jsme se dostali dovnitř. Večerní výhled ze 124. a 125. patra nás vyšel na 224 AED, cca 1500 Kč každého, přičemž v ceně byla káva a zákusek v kavárně v přízemí. Jestli to stálo za to? Těžko říct. Na jednu stranu se jedná o drahou srandu a hlavní atrakci přecpanou turisty, na druhou, jak často si můžete užít západ slunce z nejvyšší budovy světa?

Burj Khalifa

Zajímavost: výtahy v budově jsou české provenience a jedná se o nejvýše instalované výtahy na světě. Do 124. patra jsme vyjeli za minutu.

Na vyhlídce jsme nakonec zůstali až do úplného setmění. Bylo krásné sledovat, jak město červená západem slunce, postupně se rozsvěcují světla, až se nakonec celá Dubaj ponořila do noci. Přímo pod věží je fontána, která každou půlhodinu spouští ohromný vodotrysk, a my toto představení sledovali z výšky nad ní.

Burj Khalifa

Dubai Fountain jsme si užili i ze země - zrovna začínala znovu hrát, když jsme sestoupili dolů z budovy. 

The Dubai Fountain

Přímo pod Burj Khalifou se nachází Dubai Mall, největší nákupní centrum na světě. Dubai Mall bylo spolu s letištěm jediným místem, kde jsme zahlédli pár místních obyvatel. Občané SAE tvoří v zemi jen necelých 12 % obyvatelstva, ostatní jsou pracující přistěhovalci, kteří se starají o chod ekonomiky. Potkat místního na ulici nebo v obchodě s potravinami je prakticky nemožné - zřejmě žijí spíše ve svých palácích.

The Dubai Mall

Na nákupy jsme se nechystali, ale Dubai Mall by byla škoda nenavštívit. Tolik bohatství, luxusních značek a těžkých parfémů, jimiž byl celý komplex prosycený, jsem nikdy neviděla a asi už ani neuvidím. Najdete zde spoustu ohromných dekorací, obří kostru dinosaura nebo skutečné akvárium se žraloky a rejnoky.

Dubai Mall

Akvárium nás lákalo nejvíc. Z nákupního centra je volně přístupná jen jeho menší část, pro zbylou je nutné koupit vstupenky. Bohužel už se připozdívalo a my neměli dost času, abychom si akvárium prošli celé, takže z původního plánu na procházku celým mořským světem sešlo.

rejnoci v Dubai Mall

Večer jsme se ještě vydali na Jumeirah Beach, písečnou pláž s hotelovými rezorty a výhledem na Dubai Eye, největší ruské kolo na světě. Těch světových "nej" má Dubaj opravdu hodně. Všechno nové, impozantní, až to na mě místy působilo uměle, jako bych se ocitla v Disneylandu. Žádná příroda, jen železobeton budov a zábavní atrakce mezi nimi.

Jumeirah Beach

Cestou na hotel jsme se zastavili na jídlo u jednoho z pouličních stánků a celý utahaní kolem půlnoci zapadli do postele. Další den dopoledne už jsme toho moc nestihli, hned ráno jsme se vraceli zpátky na letiště na let do Prahy. 

V Dubaji jsme byli v listopadu a užili si příjemných 25 °C. Létu, kdy teplota šplhá až ke 40° C, bych se vyhnula, zvlášť protože pro ženy zde na veřejnosti platí nutnost zahalování - šátek na vlasy nutný není, ale zakryté nohy a ramena ano. Kvůli silné klimatizaci ve všech budovách i v metru jsem hojně využívala pašmínu, teplotní šoky byly i tak nepříjemné.

ulice kousek od hotelu

Pocity mám stále protichůdné. Na jedné straně je neskutečné, co SAE dokázaly během několika málo desetiletí vytvořit a stojí za to tuhle velkolepou výstavbu vidět. Na stranu druhou, jde o zemi, která stále porušuje základní lidská práva, zejména pak práva žen a menšin. Je však nutné dodat, že SAE jsou považovány za bezpečné i pro ženy samostatně zde cestující nebo žijící a postavení žen je výrazně lepší než v sousedních státech.

Ubytovat se v hotelu s drahou polovičkou můžete i nesezdaní, z pohledu legislativy se však jedná o porušení zákona. Podobně je to i s alkoholem. Platí zde jeho všeobecný zákaz, přičemž jedinou výjimku mají nearabští cizinci, kteří v zemi pracují a mají oficiální povolení ke konzumaci. Celá Dubaj je přesto známá nočním životem a velkolepými party. Jinými slovy, dokud se cokoliv nestane, je vše na oko v pořádku, protože zemi turismus přináší peníze. Trochu pokrytecké, že?

Jsem ráda, že jsem měla možnost Dubaj navštívit, takhle na otočku mi to však stačilo. Jak působí Emiráty na vás?

Dubaj trochu jinak