V článku se zaměřím na těžiště Národního muzea. Základní muzejní komplex se skládá z historické budovy z konce 19. století, dominující Václavskému náměstí, a budovy moderní z roku 1937. Já jsem muzeum navštívila v červenci 2021 a pak podruhé o tři měsíce později. Jen pár týdnů od mé první návštěvy totiž otevřeli nové expozice, ale co více, jedno odpoledne bylo zkrátka na Národní muzeum málo.
Než přejdu k aktuálním expozicím, za zmínku stojí historie obou budov. Monumentální novorenesanční budova z návrhu Josefa Schulze byla dokončena roku 1891. Palác zaujme honosným zdobením: nádherná dvorana hlavního schodiště, alegorické sochy, historické malby, mramorové sloupy a ozdobné zlacené štuky. Na výzdobě se podílely české umělecké špičky své doby, a představuje tak zážitek sám o sobě. Pro veřejnost je přístupná i kopule, ze které se rozkládá výhled na Václavské náměstí. Věřím, že už jen kvůli této nádheře stojí muzeum za návštěvu.
Pod kopulí se nachází Pantheon, který Schulzovi pomohl vyhrát architektonickou soutěž. Po vzoru římských chrámů sál po svém obvodu prezentuje 55 bust významných českých osobností.
 |
| Pantheon, Národní muzeum |
Nová budova Národního muzea byla vystavena roku 1937 podle návrhu architekta Jaroslava Rösslera. Stojí hned vedle, ukrytá ve stínu historické budovy. Původně sloužila jako pražská burza, později parlament, sídlo rádia Svobodná Evropa a konečně od roku 2009 rozšířila kapacitu Národního muzea. Obě budovy jsou propojené spojovací chodbou, ve které lze v těchto dnech zhlédnout vynikající promítání pojmenované Momenty dějin. Hned vedle spojovací chodby se navíc nachází příjemná kavárna, kde jsem i já s potěšením dala mezi jednotlivými výstavami pauzu.
 |
| Momenty dějin |
Mou první navštívenou expozicí byla výstava ke 400. výročí bitvy na Bílé hoře, pojmenovaná 1620. Cesta na Horu, která ke 30. 9. 2021 skončila. Těžké téma nejzásadnější bitvy českých dějin bylo zpracované velice poutavě. Výstava přinesla jak detailní pohled na okolnosti, které bitvě předcházely, tak i průběh bitvy jako takové a následnou "dobu temna". Nechyběl ani přehled vojenské techniky, Rudolfův majestát, který na pouhých 11 let zajistit náboženskou toleranci v Čechách, 4 popravčí meče Kata Mydláře nebo "propaganda" 17. století (namířená vůči katolíkům, Němcům i vídeňské vládě - skoro jako dnes!).
Není to tak dlouho, co jsem se procházela kolem obory Hvězda v pražské Liboci, když jsem si uvědomila, že právě tady se nachází ona Bílá hora, místo, co zahýbalo našimi dějinami: důvod pro třicetiletou válku a germanizaci českého národa, opětovná náboženská nesnášenlivost, ale i důvod, proč jsme po následujících 300 let spadali pod Habsburskou monarchii a proč u nás dosud převládá katolictví.
 |
| Rudolfův majestát, 1609 |
Za mě asi nejlepší expozicí byly Dějiny 20. století, která velmi nápaditě a interaktivně pojímají nejdůležitější záblesky českých dějin od 1. světové války až po vstup ČR do Evropské unie. Nejsilnější byla určitě část věnovaná 2. světové válce, zejména 3 kufříky povalující se po podlaze, demonstrující ironii osudu, že deportováni byli ze svých domovů shodně židé, Češi i Němci. Začátek expozice je truchlivý, ale výstava od válečných událostí hladce přebíhá k Expu 58, úspěchům na olympiádách, běžnému vybavení bytů v 80. letech, prvním počítačům i Sametové revoluci.
Vynikající expozice vtáhne do atmosféry zásadních okamžiků nedávných českých dějin, je doplněná o množství předmětů denní potřeby, filmových a jiných interaktivních materiálů, jakožto i hernu, kde je možné vyzkoušet staré počítačové hry nebo si zahrát deskovky, které si sama pamatuji z dětství.
Zázraky evoluce je zbrusu nová přírodovědecká expozice představující rozmanitost zvířecí říše a přinášející příběhy nejzajímavějších druhů a způsobů, jakými se v průběhu evoluce adaptovaly na život. Zajímavosti jsou doplněné o zvířecí modely včetně obří krakatice a kostry plejtváka myšoka. Věděli jste, proč jsou ptáci žijícími dinosaury a že za nejbližší příbuzné mají krokodýly? Nebo že i savci mohou klást vejce, gepard dosahuje rychlosti až 104 km/hod a paúhoř elektrický si sám vyrábí elektrický proud, kterým dokáže omráčit potravu? Tato překrásná expozice bude bavit i děti a je dost rozsáhlá; za návštěvu stojí i samostatně.
 |
| Zázraky evoluce |
Velmi se mi líbil Sál minerálů, kde si můžete prohlédnout více než 4000 zajímavých kamenů. Na této trvalé expozici je zajímavé, že je to jedna z úplně prvních, co v muzeu vznikaly, a průběžně je doplňována už více než 200 let (k vidění je jen zlomek všech kamenů). Dokonce je stále vystavována ve vitrínách, které navrhl sám architekt staré budovy Národního muzea.
 |
| Sál minerálů |
Asi největším překvapením pro mě byly Poklady numismatických sbírek, od kterých jsem toho příliš nečekala. Sbírka obnáší kolekci mincí a medailí od antiky až po 20. století. Prohlédla jsem si první mince ražené ženou, kněžnou Emmou na přelomu 10. a 11. století, úplně nejstarší známé mince z Malé Asie, pocházející z období lýdských králů 7. století př.n.l., nechyběly ani mé oblíbené mince keltského kmene Bójů a penízky extrémní tloušťky - tlustý pražský groš ze 14.-15. století byl pořádný macek!
 |
| tlustý pražský groš, stříbro, Kutná Hora (?) |
Výstavy se stále obměňují, doplňují a i já jsem jich prošla ještě několik, jen k těm ostatním toho nemám tolik co říct. Věřím, že v Národním muzeu si každý najde to svoje, a sama už se těším, až se sem za pár měsíců či let vrátím a překvapí mě úplně nové expozice.
Základní vstupné do hlavního komplexu Národního muzea vychází na příjemných 200 Kč. Pouze pro některé výstavy pořádané soukromými subjekty (např. každoroční Czech Press Foto) je nutné koupit lístky samostatně.
 |
| Národní muzeum v Praze |
Navštívili jste v poslední době Národní muzeum? Pokud ano, jaká z výstav nejvíce zaujala vás?
Související články:
Galerie a výstavy
Výlety po Praze
Národní muzeum vnímám jako jeden ze svých velkých kulturních dluhů. Sice vím, jak a kdy se zakládalo, co za tím bylo a jaký poprask to vyvolalo, a jezdím kolem něj každou chvíli, ale vevnitř jsem ještě nikdy nebyla. Inu, ostuda :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak... Sama jsem v Praze bydlela tři roky, než jsem se sem poprvé vypravila, a zpětně to hodnotím jako velkou škodu, protože ač jsem muzeí navštívila hodně, to naše Národní je jedno z nejkrásnějších vůbec.
VymazatJá jsem zatím po rekonstrukci okukovala NM jen zvenku, když jsem šla přes Václavák. Vypadá teď po rekonstrukci nádherně. Určitě bych se tam chtěla podívat - lákají mne minerály a taky kopule :)
OdpovědětVymazatRozhodně! I kdyby to mělo být jen na chvilku omrknout historickou budovu.
VymazatČistě praktický dotaz - kdy jsi tam byla (který den v týdnu a čas) a jak moc tam bylo plno? Když teď po deseti letech otevřeli, nebo po kolika, rád bych tam vzal potomka.
OdpovědětVymazatA nerad bych, aby to tam bylo jak na Václaváku. Oh, wait... :)
Obě návštěvy proběhly o víkendu, celé odpoledne až do zavíračky. Návštěvnost se liší v závislosti na konkrétních výstavách. Někde jsme byli téměř sami, ve větších expozicích otvíraných teď v srpnu/září bylo lidí více, ale nikde jsme se nemuseli mačkat nebo čekat, až se exponáty uvolní. Za mě úplně v pohodě i s dětmi. Užijte si to! :)
VymazatJe to rozhodně krásná a velkolepá budova, byla jsem tam kdysi jako celkem malá s maminkou a dodnes si na to pamatuji.
OdpovědětVymazatRozhodně ale, bude-li příležitost, se tam moc ráda podívám znovu. Tyhle věci mě prostě baví, nejvíce času bych strávila asi v tom sálu s minerály a kameny, ty prostě fakt můžu.
Věřím, že minerály by se ti moc líbily, sama bych zde dokázala strávit půlku dne. :)
VymazatTak mineralogická sbírka je top - strávila jsem v ní minimálně 2 hodiny a to jsem ke konci už dost spěchala, abychom stihli ještě něco dalšího. Opravená budova je nádherná a vyhlídka z kupole také stála za to.
OdpovědětVymazatAno, vzpomněla jsem si na Tebe, když jsem minerály procházela, jaký to pro Tebe musel být zážitek.
VymazatV Národním jsme byli docela nedávno, využili jsme státní svátek, což na jednu stranu byla trochu chyba. Bohužel jsme nestihli ani kupoli, ani Zázraky evoluce, což náš hodně mrzelo., protože se na ně stály obrovské fronty.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu - ta budova je sama o sobě nádherná, mohla bych se tam posadit nebo opřít o zábradlí a kochat se architektonickou stránkou muzea. Věřím, že bych tím dokázala pár hodin strávit. A hrozně ráda bych si vzala skicák a něco i zachytila tužkou. Numistická sbírka hodně potěšila přítele, já byla u vytržení ze šutrů. Opět - v tom jednom sále bych mohla chodit klidně dvě tři hodiny, mají tam nádherné kousky :D Moc pěkná byla i světelná projece spojující obě budovy nebo vizuální část Dějin 20. století. Ale pořád umě vyhrávají šutry na plné čáře!
To mě překvapuje, že bylo v muzeu tolik lidí. My jsme jej navštívili v obou případech o víkendu, takže jsem také očekávala nával, a přitom tam bylo poloprázdno, v některých místnostech jsme byli dokonce úplně sami. Tak snad jste si aspoň zbylé výstavy užili!
VymazatJé, tam jsem byla už hrozně dávno, ale sbírku minerálů si pamatuju dobře, ta mě uchvátila. Tou dobou jsem ještě jako dítě drahé kameny sbírala. Z pozdější návštěvy se Sargo a miniJášou si pamatuju akorát to, že tam měli dobré atrakce pro děti, které muzeum nebavilo :)
OdpovědětVymazatKoukám, že minerály mají zatím největší odezvu u všech. :) Souhlasím, že zastavení pro děti bylo v muzeu hodně, také jsem tím byla mile překvapená. Prakticky každá větší výstava měla dedikovanou dětskou část.
VymazatSkvelý nápad, kam vyraziť za dobrodružstvom blízko Prahy. :) Už pred pár dňami som rozmýšľala, kam by sme mohli zájsť, preto ďakujem za inšpiráciu.
OdpovědětVymazatVěřím, že v pršavém zimním počasí, kdy se navíc brzy stmívá, je muzeum super způsobem trávení volného víkendu.
Vymazat