Jubilejní dvacátý díl knižního výběru. Jakou z knížek jste už četli nebo vás zaujala?
- Směšné lásky - Milan Kundera
- Sophiina volba - William Styron
- Hastrman - Miloš Urban
Směšné lásky
autor: Milan Kundera
zařazení: povídky, česká klasika
čtené vydání: Atlantis, 2015
poprvé vydáno: uceleně 1968, samostatně od r. 1958
Vynikající sbírka sedmi povídek, které propojuje věčné téma lásky a ironie osudu. Slastný požitek čtenáře zaručen!
Na Kunderu jsem se chystala delší dobu, ale Směšné lásky mi nakonec padly do ruky spíše náhodou. Při čtení jsem se nemohla rozhodnout, zda se spíše nemůžu odtrhnout, nebo zda si naopak povídky chci šetřit a vychutnávat, jak moc se mi líbily. Skvěle vypointované a rezonující i v dnešní době, plné lehké nadsázky, osudovosti, vtipného ohýbání mravnosti a detabuizace erotična. Propracovaný každý řádek, každá nitka děje, to vše naservírované s košatostí jazyka pro Kunderu tak vlastního. Úplně nejvíce se mi líbil Falešný autostop, užila jsem si však všechny.
ukázka: Zlaté jablko věčné touhy
Tomu Martin říká "registráž". Vychází ze svých bohatých zkušeností, které ho dovedly k názoru, že není ani tak obtížné dívku "svést", jako je obtížné, máme-li v tomto směru vysoké kvantitativní nároky, "znát" vždy dost dívek, jež jsme dosud nesvedli.
Proto tvrdí, že je třeba stále, kdekoliv a při každé příležitosti, provádět širokou registráž, tj. zapisovat si do zápisníku či do paměti jména žen, jež nás zaujaly a jež bychom mohli jednou "kontaktovat".
------------------------------------------------------------
čtené vydání: Euromedia Group, 2017
původní název: Sophie's Choice
poprvé vydáno: 1979, USA
překlad z angličtiny: Radoslav Nenadál
původní název: Sophie's Choice
poprvé vydáno: 1979, USA
překlad z angličtiny: Radoslav Nenadál
Mnohovrstevný román z New Yorku 50. let.
Příběhem provází začínající spisovatel Stingo, který přijíždí z rodného amerického jihu do New Yorku. Jeho novými sousedy se stávají mladá Polka Sophie, do které se okamžitě platonicky zamiluje, a šarmantní vědec Nathan. Stingo brzy poznává, že poklidná společnost milých sousedů není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled tváří, a že připomíná spíše italskou domácnost plnou frustrace a manipulací. Sophie se intelektuálnímu mladíkovi postupně otvírá a líčí mu svoji pohnutou minulost: dětství v polském Krakově ve vážené profesorské rodině, krátký pobyt ve válečné Varšavě a zejména deportaci do Osvětimi.
Sophiina volba je známá zejména ústředním dilematem, které dítě zachránit, může-li se hlavní hrdinka v nacistickém řádění rozhodnout pouze pro jedno z nich. To je však velmi omezené zjednodušení, neboť v Sophiině světě byl každý krok balancováním mezi životem a smrtí. Problémy mladých Američanů v kontrastu se zážitky Sophie působily až úsměvně.
Stingo mi v knize hrozně zavazel. Nebavilo mě číst o jeho tvůrčích blocích při psaní knihy, ani o explicitně popsaných sexuálních zkušenostech. Zajímalo mě, co bude se Sophií, utrápenou duší, která se učí zapomenout a znovu žít. Dějová linka Sophie je vynikající, už jen proto, že líčí nejen hrůzy války, ale i problémy s opětovným začleněním do společnosti. Oproti tomu zbytek knihy hodnotím jako zbytečnou výplň.
ukázka:
Pak jsem slyšela, jak Höss říká: "Vstaňte! Tohle předvádění mě uráží. Zvedněte se!" Ale když jsem vstávala, jeho hlas jaksi změkl: "Jistě, svého synka můžeš vidět, Sophie." Uvědomila jsem si, že mi poprvé tyká a říká křestním jménem. A pak, panebože, Stingo, pak mě skutečně znovu objal a já slyšela, jak mi říká: "Sophie, Sophie, jistěže, svého synka uvidíš." A dodal: "Copak si myslíš, že bych ti to mohl odepřít? Glaubst du, dass ich ein Ungeheuer bin? Copak si myslíš, že jsem nějaký netvor"?
------------------------------------------------------------
autor: Miloš Urban
zařazení: současná česká próza, ekologie
čtené vydání: e-kniha podle vydání Argo, 2014
poprvé vydáno: 2001
zařazení: současná česká próza, ekologie
čtené vydání: e-kniha podle vydání Argo, 2014
poprvé vydáno: 2001
Rozporuplná inspirace Kyticí v moderním zeleném kabátě.
První část knihy nás přenese o 200 let zpět do Staré Vsi pod Vlhoští, kam se ze svých cest navrací baron de Caus, jenž je ve skutečnosti hastrmanem - obávaným démonem i ochráncem svých rybníků a poddaných. Do oka mu padne mladá Katynka a její pohanské rituály. Křehké propojení místních obyvatel s přírodou, na kterém je celá vesnice závislá, se po příchodu hastrmana začíná narušovat. Silná symbolika, boj pohanských zvyků s křesťanstvím, zápas přítomnosti s ozvěnou dávných časů, to celé v krásném jazykovém podání.
Druhá kniha vypráví příběh ze současnosti. Komunita zelených ekoteroristů se snaží o záchranu poddolované hory Vlhošť. Do byrokratického boje vstupuje zuřivý baron de Caus, aby svoji krajinu za každou cenu ochránil.
Z knihy jsem rozpolcená, jako by se jednala o dvě zcela odlišná díla, která mimo postavu hastrmana nic nespojuje. Krásně vykreslené dobové zvyky, odkazy a alegorie, jakožto i netradičně kličkující děj první knihy, se bijí s nudnou druhou částí, která připomíná ponejvíce průměrnou detektivku. Jak společně ohodnotit vynikající 5* dílo a nezáživnou novelu? Ačkoliv mi Hastrman utkvěl v paměti, filmová adaptace z mého pohledu knihu předčila. Jsem každopádně zvědavá na další Urbanova díla.
ukázka:
Za pohoršeného dívčího křiku jsem se vytratil a spílal si, že jsem se nechal nachytat. Ale snad jsem si to i zasloužil, možná mi naznačovala, že nechám-li se ovládnout citem, může toho někdo zneužít. Pokud tomu tak bylo, viděla do mě líp než já do ní a rozeznala má slabá místa. Pochopil jsem, že začít si s touto ženou je jako zahrávat si s ohněm - buď z toho bude užitek, nebo katastrofa. Že si Katynka naopak nebezpečně zahrává s vodou, to jsem v tu chvíli netušil ani já, slepá voda sama.
Nečetla jsem ani jednu. Sophiinu volbu jsem si přečíst chtěla, ale netušila jsem, že je kniha postavená tak, že se tam prolínají dvě roviny. Trochu si mne nahlodala, jestli ano nebo ne.
OdpovědětVymazatJá to taky nevěděla a byla jsem při čtení dost zaskočená, protože jsem měla ze střední Sophii zafixovanou jako román o holocaustu, a ona je přitom první část spíše americká jižanská próza. Není to špatné čtení, ale ta kombinace je dost zvláštní a úplně mi nesedla.
VymazatBoudicko, zdravím. Směšné lásky od Milana Kundery jsem četla. Poprvé když jsem chodila na gympl, znovu po letech, když už jsem měla více odžito mě povídky zaujaly ještě víc. Obdivuju jeho práci s jazykem. Hastrmana jsem viděla jen film. Líbil se mě hlavně výkon Karla Dobrého a hudba. Podle mě rozhodně zajímavý film s poselstvím. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Hastrman se mi ve filmovém podání taky velmi líbil, dokonce jsem na něm byla před lety v kině. Je dobře, že filmově zpracovali jen první část knihy.
VymazatŽádnou z knih jsem bohužel nečetla a jediná, kterou znám je právě Sophiina volba, ale ani na film jsem neměla odvahu, jelikož nemám ráda knihy nebo filmy z válečné doby, mám z toho pak šíleně nepříjemné pocity, málokdy to zkousnu :/
OdpovědětVymazatV tomto je Sophie "snesitelnější" než jiné válečné romány, protože většina děje se odehrává v Americe v 50. letech a příběh Sophie je vylíčený formou malých střípků a útržků vzpomínek. Nebála bych se dát jí šanci.
VymazatSophiinu volbu mám ráda, super článek :)
OdpovědětVymazatSmileThess
Díky, Thess! :)
VymazatKundera je velkolepý, nejradši mám jeho staré věci ze 60. let. Právě "Směšné lásky" a úplně nejvíc "Žert".
OdpovědětVymazatFilmový tip: hned dvě povídky ze Směšných lásek byly v šedesátkách stylově zfilmovány: "Nikdo se nebude smát" a "Já, truchlivý bůh".
"Velkolepý", ano, to je ten správný výraz, který jsem při psaní článku hledala. Žert si musím také přečíst, zatím mi pořád utíká. Moc děkuji za tipy na filmy. Neznala jsem je.
VymazatSophiinu volbu jsem četla na střední a hrozně mě tam taky nebavil ten spisovatel, ale taky mě nebavila její současnost a vztahové problémy. Prostě to není kniha pro mě a Šokovala jsem učitelku literatury, když se ptala, co já na to, když jsem jí řekla, že je to nudný :D
OdpovědětVymazatTěší mě, že nejsem jediná, kdo má na Sophiinu volbu podobný názor. :)
VymazatTedy, tentokrát jsi vybrala skutečně těžkou tonáž! Četla jsem Kunderu i Styrona. Ze Sofiiny volby si toho už moc nepamatuju, ale Stingo byl teda fakt nechutná postava, které šlo v zásadě jenom o sex. Pokud byl autorský záměr, aby měl čtenář intenzivní chuť vypravěče po celou dobu nakopnout, pak vyšel dokonale.
OdpovědětVymazatA Kundera... inu, jak bych to řekla slušně? Asi jen těžko. Zkrátka, považuji ho za největší prase současné české literatury. Přečetla jsem Žert a tři povídky ze Směšných lásek a obojí ve mně zanechalo pocit intenzivního hnusu. I když to srovnám s Plechovým bubínkem nebo Sartrovou Nevolností, tohle vyhrává. Dělalo se mi z toho šovinistického cynismu úplně zle, a kdyby to nebyla povinná četba, nikdy, ale opravdu nikdy bych to dobrovolně nečetla. Neber si tyhle intenzivní pocity osobně, prosím, znám spoustu lidí, kteří mají Kunderu rádi - a sice to nechápu, ale snažím se to respektovat. Jen je to pro mě velmi emotivní téma, protože něco podobného se mi s žádnými knihami nikdy nestalo :-)
Naopak, toto chápu. Já mám podobný pocit slizkého šovinismu u Viewegha, takže i když se jedná o našeho nejúspěšnějšího současného spisovatele a párkrát jsem mu dala šanci, další knihu už striktně NE, protože proč si dělat násilí. Naopak Kundera mě bavil moc a toto jsem z něj nevnímala. Asi máme každá ten svůj "spouštěč" někde jinde. :)
VymazatŽádnou knížku z tvého čtenářského deníku jsem nečetla. Chtěla jsem si přečíst Sophiinu volbu ale myslím, že je to na mě moc depresivní čtení. Od Kundery se chystám si něco přečíst, ale teď mám tolik čtení že nevím na co se vrhnout dřív :)
OdpovědětVymazatKunderu určitě doporučuji více než Styrona, je to velmi pohodové čtení.
VymazatObdivujem ľudí, ktorí čítajú knihy. Ako ja to nedokážem. Teda pokiaľ to nie je kníha o móde, strihoch a tak :D
OdpovědětVymazatmôj blog je tuna >>> DISCOVERINGGLAM
Však knížky o módě se taky počítají! :)
Vymazat