Národní parky Sequoia & Kings Canyon

Lesy plné obřích sekvojí, nejmohutnějších stromů naší planety, rozeklané vrcholky v pohoří Sierra Nevada, kaňony s jeskyněmi a sytě zelené louky, na kterých při troše štěstí potkáte baribaly. 

Dvojice sousedících národních parků Sequoia a Kings Canyon pro mě byly nejkrásnější částí Kalifornie. Mohutnost a unikátnost amerického západu zanechala silnou stopu a tři dny strávené v hájemství zdejší přírody i městečka Exeter jsem si neskutečně užila.

Do NP Sequoia a Kings Canyon jsme vyrazili z národního parku Yosemite, kterému jsem věnovala předchozí článek. Oba "sekvojové" národní parky zabírají rozsáhlé území, pročež je náročné vybrat ubytování, aby cesta na plánované traily nezabrala další 2,5 hodiny autem. Z Exeteru, kde jsme na následující tři noci zakotvili, jsme to měli docela z ruky.

Exeter se mi ale moc líbil. Městečko o 10.000 obyvatel nabízelo nejen dobré zázemí (obchody, restaurace a další služby), ale zejména bylo krásně opečovávané, plné staveb z počátku 20. století, co svým laděním odkazovaly na divoký západ. Bavilo mě courat po centru a obdivovat nástěnné malby s výjevy z historie města, které dlouho dominovalo pěstování mandarinek.

Exeter

Tato zastávka byla také povedeným vhledem do amerického života na kalifornském maloměstě, osekaná o turismus a pompéznost větších měst. Snad každý dům měl vyvěšenou americkou vlajku a naleštěné Tesly zde nahradily "trucky", obří nepraktické kolosy. Muži všichni do jednoho nosili sepranou kšiltovku, holky zařízlé džínové kraťasy, mnohdy v kombinaci s kovbojskými kozačkami. Byli to pohodáři a my jsme s chutí trávili večery v centru, přičemž nejvíce se nám líbil městský pivovar The Exeter Brewery, kolem kterého to příjemně žilo.

exeterský vozový park

Spokojení jsme byli i s ubytováním, kde nám paní domácí nabídla k dispozici luxusní bazén, u kterého jsme strávili první odpoledne po příjezdu. Město, nacházející se na pomezí hor a pouště, se v odpoledních hodinách dovedlo pořádně rozpálit.

Následující ráno jsme vyrazili do Sequoia National Park, který je druhým nejstarším americkým národním parkem hned po Yellowstone a jeho součástí je i nejvyšší hora USA bez Aljašky, Mount Whitney (4.417 m.n.m). Výletování jsme po hodině a půl jízdy zahájili lehkým výšlapem na skálu Moro Rock (2.050 m.n.m.), působivý žulový dóm, ze kterého se otevírá krásný pohled na pohoří Sierra Nevada.

Moro Rock

Důvodem ochrany však nejsou pouze hory, ale i stromy, které jejich svahy pokrývají: sekvojovci obrovští, Sequoiadendron giganteum, nejmohutnější dřeviny na Zemi. Obří sekvoje dosahují výšky až 85 metrů a v obvodu bychom jim naměřili i přes 30 metrů. Běžně se dožívají 2000 - 3000 let. Sekvojovci obrovští jsou endemitním druhem a jediní přeživší rodu sekvojovců, prosperujících ve druhohorách. Od vykácení v 19. století, kdy je objevila naše západní civilizace, je uchránila pouze špatná kvalita dřeva.

V národních parcích Sequoia a Kings Canyon se nachází celé lesy, které působí, jako bychom je vystřihli z Cesty do pravěku - obří stromy, obří přesličky, dokonce i obří vosy! Když se tu člověk prochází, čeká, kdy se mu za zády vynoří stegosaurus, triceratops nebo aspoň pořádný medvěd.

obří sekvoje

Více než medvědů jsem se ale bála požárů, které Kalifornii v létě sužují a národní parky jsou kvůli nim často zavřené. Za naší návštěvy nehořelo nic, ovšem některé části lesa byly celé zčernalé. Až ze vzdělávacích tabulí jsem se dozvěděla, že požáry jsou pro sekvoje životní nutnost, protože jen díky produkovanému horku šiška sekvojovců pukne, dovolí semenům se vysypat a v požárem pohnojené půdě dát život novému stromu. Mladé sekvoje vypadají jako neduživé smrčky, jen se světlejší barvou jehličí. Vůbec bych neřekla, jací obři z nich můžou vyrůst!

Nejvýznamnější ze sekvojí mají svá vlastní jména: General Sherman, General Grant, President, Lincoln... a vedou k nim vyasfaltované chodníky, po kterých můžou vyrazit i vozíčkáři nebo rodiny s kočárky. Právě General Sherman je na objem dřeva (odhadem 1.487 kubíků) největším stromem na světě. Většina návštěvníků zamíří jen na otočku za nejslavnějšími stromy, takže mimo hlavní cesty jsme moc lidí nepotkávali. Vzhledem k rozloze národního parku jsme vždycky vybrali zajímavý bod z mapy, naplánovali si kolem něj kratší okruh některou ze zarostlých pěšin a pak zase pokračovali autem za další zastávkou. 

napravo General Sherman

Ačkoliv Kalifornii za naší návštěvy sužovala horka, vysoké stromy nabízely příjemný chládek. Při procházkách jsme narazili na několik popadaných obřích sekvojí: jedné jsme vyšplhali na kořeny a z výšky dobrých 5 metrů mávali na další turisty, jiná byla uprostřed dutá, takže jsme jí procházeli sem a tam, a velmi známý je také Tunnel Log, průjezd, který dělníci v roce 1935 vysekali do stromu, co spadl přímo na cestu.

Tunnel Log

Z celého národního parku se mi nejvíce líbila okružní trasa Crescent Meadow Loop, vedoucí na pohádkovou mýtinu ve tvaru půlměsíce. Ačkoliv to na fotkách nevynikne, lemují ji právě obří sekvoje - jsou to ty s kulatými špičkami. Vzrostlé smrky a borovice vedle nich vypadají jako lesní školka.

Crescent Meadow

Následující den jsme vyrazili do sousedního parku Kings Canyon, o kterém téměř nikdo neví a který mě nakonec z navštívených národních parků uchvátil úplně nejvíce. Kings Canyon nabízí od každého něco - nachází se zde mnoho obřích sekvojí, nádherné výhledy na hory, jeskyně, strmý kaňon s řekou Kings River a krásné louky v jeho údolí. Nevýhodou je větší vzdálenost od civilizace, takže jsme na cestě strávili téměř 3 hodiny, výhodou pak naprosté minimum návštěvníků.

Začali jsme v části se sekvojemi, která přímo sousedí s NP Sequoia, a po ní se vydali do kaňonu. Úplnou náhodou jsme na občerstvovací zastávku zaparkovali přímo u jedné z jeskyní, a protože prohlídka začínala za 10 minut, přidali jsme se k výpravě. Hodinová prohlídka Boyden Cavern byla příjemným zpestřením, i když krápníková výzdoba mi přišla přinejmenším srovnatelná s českými jeskyněmi.

Boyden Cavern a Grizzly Falls

Za nejkrásnější část kaňonu bych označila určitě Zumwalt Meadow Loop, zhruba hodinový trail kolem řeky Kings River, která svou čistou vodou lákala ke koupání. Až kýčovité výhledy na okolní skalní stěny, sytě zelené louky, jeden medvěd přes cestu a stezka, co v poslední části náhle končila. Abychom se nemuseli vracet nebo si cestu razit vysokou ostřicí, která nás oddělovala od mostu vedoucího na druhou stranu řeky, rozhodli jsme se ji přebrodit. Voda byla osvěžující, ale mnohem hlubší, než ze břehu vypadala. V polovině řeky jsem si byla jistá, že vykoupu nejen sebe, ale i baťoh, foťák a boty, ale nakonec se mi s Radkovou pomocí podařilo úspěšně dostat na druhý břeh a z brodění zůstala jen vzpomínka na malé letní dobrodružství.

Zumwalt Meadow

V Kings Canyon bychom rádi dali i nějakou delší túru, avšak vzdálenost od Exeteru byla odrazující, abychom se sem vraceli i následující den před plánovanou šestihodinovou cestou do Las Vegas. A tak jsme si zde užili aspoň krásné odpoledne a podvečer, zašli se podívat ještě na dvoje vodopády (Roaring River a Grizzly Falls) a až s příchodem tmy uháněli zpátky do Exeteru. Nádhernou přírodu jsem opouštěla jen velmi nerada...

Kings Canyon

Na závěr praktické informace: k oběma národním parkům přiléhá ještě Sequoia National Forest, přičemž vstupné je za všechny tři chráněné oblasti společné, 35 USD za auto, a platí na 7 dnů. Rezervace na vjezd nebyly v roce 2022 nutné, doporučuji však zkontrolovat situaci na oficiálním webu kvůli požárům a dalším omezením. Plánujete-li pouze NP Sequoia, přidejte si den navíc Kings Canyon a nebudete zklamaní. Pokud to není možné, preferovala bych spíše druhý zmiňovaný NP. Jídlo a pití si vezměte s sebou, občerstvení zde mnoho nenajdeme, a trochu jsme narazili i s absencí benzínek, pročež jsme se druhý den u vjezdu do NP otáčeli a vraceli do Squaw Valley natankovat.

večerní Sierra Nevada

Související články:

předchází: Yosemite, hory a medvědi
následuje: Las Vegas, město hříchu a radosti
všechny články z USA