Las Vegas, město hříchu a radosti

Casina a zářící neony kontrastující s vyprahlou Mohavskou pouští, obklopující město neřesti. Po delší pauze další část loňského amerického putování.

Las Vegas, dnes největší město Nevady, bylo založeno roku 1905 jako malá osada při stavbě železnice mezi Los Angeles a Salt Lake City. Když ve 30. letech započaly práce na blízké Hooverově přehradě, pro dělníky se osada stala příjemným místem povyražení od práce, a jelikož byl hazard v Nevadě čerstvě zlegalizován, casina zde začala růst jako houby po dešti. 

Překotný rozvoj města pokračoval do 90. let, kdy byl otevřený komplex luxusních hotelů na ulici The Strip, které na nás vyskočí ve většině amerických filmů. Větších casin je na území města kolem šedesáti, hazard však zdaleka není to jediné, co může Las Vegas nabídnout. A tak jsme sem zamířili i my, zažít americkou opulenci na vlastní kůži.

Do Vegas jsme se vydali z kalifornského Exeteru. Šest či sedm hodin cesty bylo únavných ani ne tak kvůli řízení, u kterého jsme se poctivě střídali, ale kvůli natolik vysoké teplotě vzduchu, takže klimatizace nestíhala. Nevada je nejsušším státem USA, užít si zde v létě můžete až 50 °C a před žhavým sluncem se není kam schovat. Silnici míjející nehostinnou kamennou pláň lemovala jen líně se pohybující kladiva na povrchovou těžbu ropy.

těžařské zařízení

První odpoledne v Las Vegas bylo poněkud zakalené zklamáním. Protože jsme tušili, že Grand Canyon, nacházející se jen kousek za hranicemi Nevady, navštívit nestihneme, po dlouhé diskuzi jsme se rozhodli nad ním aspoň proletět vrtulníkem nebo malým letadlem, což je z Vegas velmi rozšířený a finančně relativně dostupný půldenní výlet. Bohužel, než jsme přijeli na místo, tak už měla jediná společnost vlastnící licenci i pro přistání v kaňonu všechny sloty vyrezervované. Přičtěme si únavu z vedra a řízení v kombinaci s hustou dopravou, rozpálenými ulicemi, opilci válejícími se v jakoukoliv denní dobu v ulicích, všudypřítomným zápachem marihuany, přeřvávající se hudbou z různých podniků a dlouhými vzdálenostmi mezi jednotlivými komplexy, což dělá z Vegas pro pěší prakticky neprůchozí město.

První den tak byl čistě sondovací, co vlastně od Vegas čekat, a v prvé chvíli mě ani ty megalomanské stavby nijak neuchvátily, ačkoliv některé z nich jsou fakt zajímavé - ve Vegas lze vidět nejen Eiffelovu věž, ale i kanály v Benátkách, Cheopsovu pyramidu, Sochu svobody, kopii Treviho fontány v Římě nebo třeba vybuchující umělou sopku. Dokonalý Disneyland pro dospělé.

první večer ve Vegas

V nadcházejících dvou dnech už jsme byli poučení, a ačkoliv jsme bydleli v centru, více jsme plánovali, do které části Vegas zavítáme, na delší přesuny si volali taxíky (v rámci Stripu lze využít i tramvaj monorail), nosili s sebou pořádnou lahev vody a hlavně vždy předem věděli, kam jít na jídlo - kupříkladu náš casino hotel Ellis Island nabízel skvělou jídelnu, levnou pizzu a vlastní pivo za 2 USD, zatímco o blok ulic dál na venkovním posezení za stejně velkou sklenici piva účtovali 18 USD. Ceny se extrémně liší, i pokud se bavíme o obchodech se základními potřebami, za které se nám nechtělo zbytečně utrácet. Jeden den jsme si dopřáli luxus pořádné restaurace, kde jsem poprvé ochutnala humra na másle. Byl naprosto famózní, asi nikdy jsem nic tak dobrého nejedla. Populární jsou i steaky, které ve Vegas umí připravit špičkově, alespoň Radek z nich byl nadšený.

humr k večeři

Druhý večer jsme strávili na ikonickém molu The Strip, které samo o sobě měří 7,2 km. Na první pohled zaujme maketou obří Eiffelovky a velkou fontánou, která každý večer překvapí vizuálně povedeným přestavením. Představení jsme viděli dvě a obě se mi moc líbila.

Las Vegas Strip

Dvě nejznámější casina na Stripu se jmenují Caesars Palace a Bellagio. Jsou to ty z filmů jako Pařba ve Vegas, kde prezidentské apartmá stojí částku, o které si můžeme nechat jen zdát, a kam jezdí smetánka rozhazovat miliony. Vnitřní prostory jsou částečně přístupné veřejnosti a stojí za návštěvu. Neplatí zde žádný dress code a obzvláště v casinech je k vidění opravdu ledacos - od turistů baťůžkářů, přes pařící babičky na automatech, hecující se kravaťáky i novomanžele slavící svatbu. Vegas nezná hranice! 

interiéry casin - džungle i klasická elegance

V casinech převažují hrací automaty, i když nám přišla zajímavější ruleta a poker. Automatům jsem na chuť nepřišla, zato ruletu jsme hráli i v domácím Ellis Island a vzhledem k tomu, že u ní lze aspoň trochu taktizovat, tak jsem si ji i já užila. Místo výhry automaty tisknou voucher, se kterým se lze buďto přesunout k další hře, nebo si jej nechat proplatit. Sázky začínají na 20 centech, část člověk získá nazpět, takže se ani při celovečerním klikání nemusí jednat o žádný velký gambling. Casina jsou otevřená dnem i nocí a celkově se rozdíl mezi denními dobami ve Vegas smazává. Druhý večer se nám docela dařilo, tedy dokud jsme v zápalu boje výherní voucher neztratili. Snad někomu udělal radost. :)

New York Casino

Třetí den jsme se přesunuli do míst, kde celé Las Vegas vzniklo. Čtvrť se dnes nazývá Downtown s hlavní ulici Fremont Street a já jsem konečně pochopila, proč Radek chtěl Vegas jednou za život zažít. Jako mávnutím kouzelného proutku jsme opustili město plné kýče, místo kterého na nás dýchla příjemně uvolněná atmosféra. Na Fremont Street se nachází casina s původními mechanickými automaty a obsluhou, co nosí pití zdarma jen za to, že zde posedíte a občas něco zahrajete.

ikonický Downtown

Celá Fremont Street však je, zejména po setmění a pár drincích, ohromná. Hudba, světla, videoprojekce na stropě uměle vybudované pasáže, díky které zde i v horkém dni panuje příjemný stín, létající lidé na zip line přímo nad vámi, příjemné obchody s více i méně kýčovitými suvenýry, rozumné ceny a hlavně množství uměleckých představení, od malých buskerů až po větší stage s koncerty nebo tanečními vstupy, díky kterým se Fremont proměňuje na jednu velkou party. A tak jsme i my poslouchali, tančili, potkávali se se stále stejnými lidmi a bavili se až do rána. Fremont žije a my jsme žili s ním, jako bychom se ocitli v jiné dimenzi na povedeném festivalu.

Přitom jsme se sem dostali prakticky omylem. Vegas je velké a nabízí plno možností, zároveň je ale město s 650.000 obyvateli celé postavené na zábavním průmyslu, takže bez přípravy se návštěvník mezi reklamním smogem rychle ztratí, jako se to stalo první večer i nám. Mimo námi navštívené si na své přijdou milovníci horských drah, bazénů, je zde jedno z největších vyhlídkových kol na světě, marocké a japonské lázně, několik galerií, muzeum neonů, botanická zahrada a hlavně spousta kulturního vyžití. Velmi populární jsou divadelní show, my se třetí večer chystali na Cirque de Soleil. Nejednalo se však o levnou záležitosti, a když na mě při placení vyskočil ještě dodatečný "convenience fee" 30 USD, tak jsme se rozhodli místo na show vyrazit na Fremont Street, kde jsme bez jakéhokoliv očekávání nakonec zažili ten nejhezčí večer.

Fremont Street

Co mě překvapilo, že naopak svatební průmysl zde není zdaleka tak rozšířený, jak bych čekala. Svatební kapličky jsou ukryté v hotelových komplexech, prodejnu se šaty jsem za celé tři dny zahlédla jen jednu. Možná jsou všechny schované v jiné části města? Jak jsem si vždycky říkala, že moje ideální svatba by byla právě ve Vegas (bez příprav a bez lidí), tak jsem byla ráda, že na nic podobného nedošlo. Vegas mi na svatbu přišlo, i přes venkovní teplotu, jako velmi chladné a neosobní.

Ubytování je ve Vegas relativně levné. Vzhledem k ohromnému množství ubytovacích kapacit jsou i větší komplexy poblíž Stripu dobře dostupné a lze se dostat i pod 50 USD za pokoj. Na Ellis Island mě překvapilo, že pokojská služba fungovala výhradně na vlastní žádost. Tím, že město žije dnem i nocí, nikdo si nedovolí vyrušovat hosty s úklidem v pevnou hodinu.

A v neposlední řadě, z Vegas můžete vyrazit na spoustu výletů - národní park Grand Canoyn se nachází 5 hodin jízdy, Death Valley dokonce jen necelé 3 hodiny. Nám se moc líbila přírodní rezervace Valley of Fire, která leží zhruba hodinu od hranic města a lze tak stihnout během půldenního výletu i v horkém létě. Las Vegas bylo zajímavé vidět a zažít, ale mnohem více než neony a automaty mě uchvátily právě pouštní oblasti v jeho okolí. O Valley of Fire a městě duchů Calico chystám další článek, tak si jej nenechte ujít!

Související články:
předchází: Národní parky Sequoia & Kings Canyon
následuje: V pustinách Nevady (doplním)
všechny články z USA