V pustinách Nevady

Pojďme nakouknout do pouštních oblastí nejsuššího státu USA. Nevada je relativně řídce zalidněná, přičemž největším (avšak nikoliv hlavním) městem je Las Vegas. Ačkoliv se zde nachází i horské oblasti s vrcholky po většinu roku pokrytými sněhovou peřinou, značnou část území zabírá Mojave desert, Mohavská poušť, kde v létě teploty stoupají až k 50 °C. Na hranicích Nevady a Kalifornie se nachází slavné Death Valley, Údolí smrti, místo s historicky nejvyšší naměřenou teplotou v USA, a v Nevadě leží také zakázané vojenské území Area 51, údajně využívané na simulace přistání na Měsíci. 

My jsme Údolí smrti, kde je možné smažit vajíčka na kapotě auta, nenavštívili. V srpnovém horku jsem se obávala, že by se nám zde dříve rozpustily podrážky bot, avšak vypravili jsme se alespoň do Valley of Fire, drsně krásné přírodní rezervace kousek od Las Vegas, a cestou zpět do Kalifornie jsme nahlédli do skanzenu v bývalém hornickém městě Calico.

Valley of Fire je pro svou polohu populární turistickou destinací, leží totiž jen asi hodinu jízdy autem od Las Vegas, na americké poměry doslova za humny, a právě z Vegas jsme si sem vyjeli i my. Tato přírodní památka je označená jako state park, nelze na ni proto uplatnit slevy na vjezd do národních (national) parků. Poplatek 15 USD za auto se platil na místě v hotovosti, na platební karty zde nebyl signál. Zhruba v polovině cesty jsme potkali několik indiánských casin a benzínku, kde bylo možné dokoupit zásoby, dále pak už nic. 

Příroda se zde pořádně vyřádila! Oranžovo-červený pískovec, po kterém údolí získalo své jméno, kontrastuje s šedivo-hnědými tóny vápence. Skalní útvary se vlní, vytváří krásné reliéfy a při západu slunce prý působí, jako by opravdu hořely. Ohňové údolí je geologicky zajímavé i díky nálezům zkamenělých prehistorických stromů.

Valley of Fire

Celým údolím se vine vyhlídková silnice se spoustou odpočívadel, u kterých začínají kratší i delší traily. Až mě překvapilo, jak moc tu krajina dokáže po pouhých pár set metrech vykouzlit nové nádherné pohledy. Blankytná obloha, ten nejjemnější červený písek, který jsme po příjezdu na hotel vytřepávali z oblečení ještě po dalších dvou dnech, zdánlivě nekonečné prérie, skály ohromným tlakem vytlačené do jemných oblých tvarů připomínajících včelí úly i mohutné rozervané kaňony.

Valley of Fire

Představa, že na některý z trailů v srpnovém horku vyrazíme, byla naivní. Pár minut na přímém slunci, před kterým se v poušti nelze schovat, zcela stačilo, aby z nás místní podnebí začalo doslova vysávat vláhu. Vzduch byl tak suchý a horký, že jsem si v prvních okamžicích myslela, že si spálím plíce, a co mě trochu překvapilo, na poušti jsem vůbec nebyla zpocená, pot se totiž rovnou odpařoval. Zpravidla jsme proto jen na chvíli zastavili, prošli se na pár minut po nejbližším okolí a zase pokračovali v hájemství klimatizace auta dále. Část trailů byla zcela zavřených, jinde na nás čekala "heat warning" avizující, že zdejší údolí může být posledním výletem, co člověk podnikne.

Valley of Fire

Ohňové údolí ale nebylo vždy tak nevlídné, v dávných časech se naopak vyznačovalo úrodnou půdou. Z doby před 2000 let se na některých skalách dochovaly indiánské petroglyfy. Musím přiznat, že tady moje zvědavost převážila a vydala jsem se o kousek dál mezi skály, zatímco Radek čekal v autě. Stačilo sestoupat z dohledu silnice a jako první mě pohltilo absolutní ticho. Nikde se nehnula ani větvička keře, jen zpod jednoho kamene vyskočil vyplašený leguán. Prohlédla jsem si první ze skal s petroglyfy a raději se vrátila zpátky. Písek i přes boty pořádně žhnul a poušť budila až posvátný respekt.

petroglyf nalevo, schovávající se leguán napravo

Následující den jsme v Las Vegas končili pobyt a vraceli se zpátky do Kalifornie. Už cestou do Vegas mě zaujala odbočka do "města duchů", kterou jsme míjeli v Mohavské poušti. Nažhavila jsem Google a o přestávce na sedmihodinovou cestu zpátky bylo rozhodnuto. 

Calico ghost town je skanzenem vybudovaným na základech zaniklého hornického města. Nachází se na okraji Mohavské pouště u města Barstow v Kalifornii. Historie města duchů připomíná jízdu na horské dráze a jeho návštěva byla zajímavým náhledem do americké historie. Vstupné loni vycházelo na 8 USD na osobu.

Calico ghost town

Stříbro bylo v horách obklopujících Calico objeveno koncem 70. let 19. století. Během několika let v rozpálené pustině vyrostlo celé hornické město s vlastní poštou, školou, hotely a veškerým zázemím. V letech 1883 - 1885, kdy byla těžba stříbra na svém vrcholu, zde žilo 1200 obyvatel. Calico už tou dobou obklopovala síť zhruba 500 důlních šachet. 

Když se těžba rozšířila i o minerály (boráty borax a kernit?), počet obyvatel se téměř ztrojnásobil a z Calica se stalo multikulturní město, kam se ve velkém stěhovali nejen rodilí Američané, ale i přistěhovalci nejrůznějších národností. Kola osudu se však už neúprosně točila. V roce 1896 se cena stříbra na burze prudce propadla, doly přestaly být výnosné, Calico se z roku na rok vylidnilo a v prvních letech 20. století z něj zbylo už jen opuštěné město duchů.

Calico, vláček a kostel

O 50 let později využila příležitosti rodina místních farmářů, která začala Calico dle fotografií i vzpomínek pamětníků restaurovat do původní podoby a dostavovat chybějící domy, které majitelé rozebrali a převezli na jiná místa. Dnes tak Calico působí jako westernové městečko, avšak na rozdíl od nich zde dřevěné domky stojí na původních základech a několik z nich je původních zcela. Uvnitř se nachází malé obchody, restaurace, expozice a zázemí pro návštěvníky, mezi nimiž pózuje obsluha v historizujících kostýmech. Ani jsme všechny domky nestihli projít, kolik toho v celém skanzenu bylo!

interiér domu lazebníka

V Calicu se dokonce pořádají prohlídky stříbrných dolů, nicméně do šachet jsme se už nedostali. Od zevrubnější návštěvy nás odrazovala nejen teplota přes 40 °C, ale hlavně blížící se bouřka, které jsme se v poušti báli. Z Calica jsme proto vyrazili rychleji, než bych byla ráda. I tak jsem však zastávku ocenila, svým rozsahem mě město duchů velmi překvapilo. Pokud budete mít cestu kolem nějakého "ghost town", kterých je americký západ plný, určitě u něj zastavte!

Jak místní zvládali před 130 lety letní horka, je mi každopádně dodnes záhadou...

pohled na Calico a přilehlé doly

Dalšími zvažovanými destinacemi na výlety v okolí Mohavské pouště byly národní parky Death Valley a Joshua Tree (ten nese jméno místního typického stromu, juky krátkolisté). Nakonec jsme se ale rozhodli opustit nehostinné pláně a strávit poslední dny v Americe lenošením na plážích Pacifiku. Musím říct, že po třech dnech v rozpáleném Vegas jsem se na mírnější oceánské klima už velmi těšila.

Bonusová fotka z cesty - ten kouř uprostřed je písečný vír. Podobné úkazy vznikají na přehřátých nebo teplotně nestabilních místech, na rozdíl od tornád ale zpravidla nepůsobí škody. Zatímco Radek řídil, já jsem pohybující se trombu pozorovala dobré minuty, než mi zmizela z obzoru.

písečný vír

Související články:

předchází: Las Vegas, město hříchu a radosti
následuje: Monterey a Silicon Valley (doplním)
všechny články z USA