Když jsme se loni přestěhovali na Vysočinu a já od základu nakupovala veškeré čistící prostředky, kosmetiku i zásoby do špajzy, konečně jsem se dostala k realizaci myšlenky, kterou jsem si v hlavě nosila dlouhé roky - začala jsem hledat cesty, jak se chovat ekologicky nejen v péči o sebe samotnou, ale i vůči domácnosti, ať už se jedná o běžné nákupy, vaření nebo zejména úklid.
Do článku jsem sepsala nejen moje zkušenosti s ročním hledáním nejedovaté drogerie, ale i veškeré postřehy z dřívějších let ohledně přírodní kosmetiky a bezobalového fungování. Až mě překvapilo, kolik jsem toho měla na srdci, a tak jsem článek nakonec rozdělila na dva samostatné. Budu ráda, pokud moje myšlenky najdou ohlas i u vás.
V posledních letech vnímám dva hlavní směry, kterým se snahy o udržitelnost ubírají. Zpravidla se doplňují, někdy jsou proti sobě.
- zero waste - omezení odpadu, typicky tedy eliminace jednorázových produktů, hledání nového využití věcem namísto jejich vyhození, bezobalové nákupy, nošení si vlastních tašek a sáčků do obchodů a cílené vybírání produktů bez přebytečného obalového materiálu.
- non toxic - využívání pouze takových produktů a surovin, které mají netoxické složení, neuvolňují do ovzduší výpary ani mikroplasty, neznečišťují odpadní vody, zkrátka neškodí tělu ani životnímu prostředí. Toxické mohou být nejen plastové předměty, ale třeba i teflon na pánvičkách, nábytek z dřevotřísky nebo samozřejmě drogerie.
Umývání nádobí je jedna z oblastí, na které se dá skvěle zredukovat použitý odpad a aplikovat koncept netoxické domácnosti.
- jednorázové houbičky na nádobí → pratelné houbičky
- papírové utěrky → látkové utěrky a hadříky
- konvenční mycí prostředky → netoxický jar nebo prášek do myčky
- plastové kartáče a drátěnky → dřevěný kartáč
Pratelné houbičky už používám roky a jsem z nich nadšená. Nejlepší jsou ty od české značky Green Smile, jejichž výroba probíhá v chráněné dílně. Houbičku na fotce vpravo používám víc než rok, zvládla minimálně 15 praní a stále není potrhaná. Sedí do ruky, nedrolí se, rychle schne a po pár dnech používání ji odložím do koše na prádlo, kde ji čeká praní spolu s ručníky na 60 °C. Z mé zkušenosti stačí 4 kousky, které se tak akorát prostřídají.
Životnost houbičkám prodlužuje kartáč na nádobí, který smyje hrubší špínu a přitom je dostatečně jemný, aby nepoškrábal ani citlivé nádobí nebo pánvičky. Když hlavice zajde nebo se roztřepí, lze ji dokoupit samostatně, na fotce vlevo. Můj kartáč od značky Ecodis je po roce denního používání tak akorát zralý na výměnu.
 |
| pratelné houbičky Green Smile a dřevěný kartáč na nádobí |
Ruku v ruce s houbičkami jde i používání látkových utěrek a hader na úklid. Stejně jako se my neutíráme do jednorázových ručníků, generují i papírové utěrky na nádobí nesmyslný odpad. Čisté nádobí lze přeci utřít do bavlněné utěrky a nehody v kuchyni zase vyřeší namočená hadra. Hadříky mám ráda z mikrovlákna, skvělá je např. Vileda, kterou mají snad v každé drogerii. Používám je i na veškerý další úklid, protože se dobře ždímají a schnou. Peru je jednou za čas na vyvářku, až se jich sejde dostatek, a v mezičase skladuji suché v oddělené tašce.
V neposlední, vlastně spíše nejdůležitější řadě, je pak výběr prostředku na nádobí. Kvalitního "jaru" stačí malá kapka, neobsahuje jedy a lze používat nejen na nádobí, ale i na umývání rukou a smývání postřiků z ovoce. Spokojená jsem se značkami FeelEco a bezobalovým Yellow & Blue od české značky Tierra Verde. U obojího mi při denním užívání litrové balení vydrželo zhruba 10 měsíců, nejde tedy o žádnou investici navíc. Šetrný jar vnímám v eko drogerii jako zásadní, přeci jen případné neumyté zbytky se nám z nádobí s jídlem dostávají přímo do těla.
S mytím v myčce nemám moc zkušeností, na předchozím bytě jsem ji používala sporadicky. Lepší než tablety do myčky je z hlediska non-toxic prášek na mytí nádobí, ovšem manipulace s ním je trochu nešikovná. Ve složení je pak vhodné se vyhnout fosfátům. Ty sice změkčí vodu, aby bylo nádobí lépe umyté i za použití nižší teploty vody, ale znečišťují odpadní vody.
Třídění bioodpaduTřídíte? Určitě. Ale třídíte správně? Plast, papír, elektroodpad, kov, textil, oleje, léky vrátit do lékárny... Každé třídění má svoje pravidla, která se navíc mohou místně odlišovat. Typicky nápojové kartony (tetrapaky) mají někde vlastní oranžový kontejner, někde si je třídírny přejí vyhazovat do plastu a jindy do papíru.
Věděli jste, že do kovového odpadu patří i prázdné tuby od kosmetiky, ale naopak obaly od sprejů a další tlakové lahve sem nesmí? A naopak, že pokud není po ruce kovový odpad, ve většině měst můžete plechovky vyhodit do žlutého kontejneru na plast? Třídění je věda a sama kolem sebe vidím, že odpadky často končí jinde, než by měly. Přitom stačí sledovat značky na obalech nebo proklepnout Google, šikovný je např. web TříděníOdpadu.
Když jsme se přestěhovali na Vysočinu, mile mě potěšila přítomnost hnědých popelnic na bioodpad, které se zde nachází i před každou bytovkou. Začala jsem je využívat a nestačila se divit, jak moc nám ubylo směsného odpadu. Nezdá se to, ale bioodpad ve směsném odpadu zabírá cca 20%.
Jen ze zbytků zeleniny a ovoce vynesu každý druhý den plnou misku. Do bioodpadu patří i zelený odpad ze zahrady, kávová sedlina, papírové čajové sáčky, někde jsou žádoucí i skořápky od vajíček, peří, vlasy a chlupy, staré pečivo nebo třeba piliny z chovu zvířat, záleží na následném zpracování. Zakázané jsou naopak zbytky živočišného původu a tuky. Nashromážděný bioodpad třídírny využijí na výrobu humusu, přitom by jinak úplně zbytečně skončil ve spalovně nebo na skládce. Vyšší ligou je pak domácí kompostování, které je dnes díky vermikompostérům dostupné i pro byty.
 |
| bioodpad |
V pokračování článku se podíváme na bezobalové nakupování, šetrnou drogerii a tipy, jak snížit odpad při péči o tělo a pleť. Jak šetříte přírodu vy? Předem děkuji za vaše postřehy, doporučení i případnou diskuzi.
Ekologické balení dárků
My myslím dost poctivě třídíme. Tedy kromě bioodpadu doma, protože popelnici máme z ruky a skladování bioodpadu není úplně příjemné; na chalupě máme samozřejmě kompost. Teď u nás ale přidali kontejner na olej od smažení, tak jsem začala třídit ten. Snažím se nakupovat s rozmyslem (a tak odpad vůbec nevytvářet), balenou vodu kupujeme jen na chalupu a chatu, protože ani na jednom místě není vhodná k pití bez převaření). V článku mne zaujaly ty pratelné houbičky, ty jsem ještě neviděla, používám klasické molitanové, co je jich deset asi za dvacku. Jar, se přiznám, moc neřeším a papírové utěrky doma máme a občas po nich ráda sáhnu (naposled, když jsem stírala bílek z vejce, co mi spadlo na podlahu :)).
OdpovědětVymazatMimochodem - u nás je na kontejnerech na kov napsáno, že tam patří i prázdné nádobky od sprejů.
Jsem zvědavá na reakce od ostatních.
Stáni, to je fajn, že vaše kontejnery na kov berou i spreje. Díky za doplnění. Přijde mi, že se s modernizací třídících linek každý rok nabídka přijímaných odpadů zvětšuje, což je super. Ty popelnice na oleje jsou taky pěkným příkladem, donedávna vůbec neexistovaly. Já jsem začala třídění řešit, když jsem se před lety přestěhovala z Brna do Prahy a zjistila, že třídím blbě, protože místní třídírny mají u některých odpadů docela rozdílné požadavky.
VymazatNaprosto souhlasím, že nejvíce pomáhá zbytečně nenakupovat. Typicky ta balená voda je něco, co ve městech, kde teče pitná, odmítám chápat. Na vylepšení chuti stačí filtrovací konev, není nutné hned kupovat balenou... Já si třeba vozím láhev s filtrem i na dovolené, ale uznávám, že to není vždy úplně praktické řešení.
Totálně moje téma! :-) Řešila jsem to fakt hodně několik let zpátky (jak netoxičnost, tak obaly), dnes už jedu v kolejích, které jsme si tehdy nastavili. I tak jsi mi ale článkem rozšířila obzory: kupříkladu to, že i když nejsou k dispozici specializované kontejnery na plechovky, jdou plechovky vytřídit, jsem netušila! (My šedé kontejnery máme, ale budu šířit osvětu :-) Díky za to!
OdpovědětVymazatMaruško, díky moc. Co se týče úklidu, tak jsem stále v procesu hledání přijatelného kompromisu, aby byla čistidla dobře dostupná, netoxická a zároveň opravdu čistila, takže u příštího dílu budu ráda i za konkrétní tipy :). Měla jsme tyto snahy již před lety, ale v Praze nám chodila paní na úklid, která měla svoje preferované přípravky, takže opravdu po hlavě jsem se do toho pustila až loni po stěhování na Vysočinu. Ty ostatní body tedy řeším taky dlouhodobě, podobně jako ty.
VymazatMy doma tedy taky třídíme. Bioodpad tedy bohužel ne. Ale jak píše Stáňa - olej třídím poctivě a to nemáme ani tu popelnici. Dovážíme to vesnice, kde má přítel barák. Ale snažíme se, co to jde. Používám i znovupoužitelné sáčky, látkové tašky... na úklid používám kyselinu citronovou, ocet a sodu. Někde tedy hřeším, ale myslím, že aspoň to málo je krokem kupředu :-)
OdpovědětVymazatJani, to je moc fajn. K úklidu pouze za užití kyseliny citronové, octu a sody bych se taky jednou chtěla dopracovat. Děkuji za motivující komentář!
VymazatSuper článek! Také se snažím omezovat, na plné třídění se chystám do baráku, protože tady na to není místo, kam to skladovat, ale až na to bude místo, tak se na třídění vlastně těším. Z jaru mi nejvíc zatím vyhovoval jar od Method. Skvěle odmašťuje, náááádherně vonííí a je prostě skvělej. Celkově úklidové prostředky na otírání povrchů jedu od Method, peru v Tierra Verde gelech a prášcích a stejně tak pomocí Tierra Verde čistím wc. Co se týče bioodpadu, tak se chystám na vlastní kompost, protože mi přijde hrozná škoda vyhodit to do popelnice na bioodpad, když to potom můžu využít na zahradě.
OdpovědětVymazatKáji, Method jsem neznala, děkuji za tip. Proklepla jsem složení a pokud mají parfém a barvivo přírodní, tak se opravdu jedná o non-toxic. Mně vyhovuje i ten gel od Tierra Verde, navíc se mi líbí, že je to česká značka, takže podporujeme domácího výrobce a drogerie k nám neputuje přes půl světa. :) Chtěla bych k nim postupně přejít i s dalšími čistidly.
VymazatDomácí kompost budeme určitě časem taky zavádět. V bytovce mi každopádně přišla skvělá i ta popelnice před vchodem. Když se denně vaří, tak i byt má produkci bioodpadu slušnou...
Ahoj Barunko, zdravím. Taky se snažím šetřit přírodu, často o tom přemýšlím, co se vyprodukuje obalů... Doma důkladně třídíme a nosíme do kontejnerů co se dá, vnučkám sbírám plíšky od jogurtů, smetany atd., odevzdávají to ve škole. Co se týká mytí nádobí, dřevěný kartáč používám stejný jako Ty. Houbičky neznám, to je výborný nápad píšu si a objednám, abych to omrkla. Určitě by se to dalo doma za pár korun ušít... Do myčky místo drahého leštidla sypu kyselinu citronovou s octem, nekupuju tablety ale prášek. Slupky od banánů, zbytek kvasnic, lógr z kafe využívám jako hnojivo na zahrádku. Je toho plno co jde zužitkovat - suším i slupky z oloupaných jablek na čaj apod. Vím, že já svět tím nezachráním, ale kdyby se snažil každý... Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, přesně jak píšeš - věřím, že každý krůček pomáhá. A v prvé chvíli často pomůže už jen zamyšlení nad tím, co dělat jinak. U nás je největší propagátorkou udržitelnosti babička, která všechno recyklovala a znovu přetvářela, co si pamatuji. Jako malá jsem nechápa, proč odmítá plastové pet lahve a raději na výlety vozí lahev skleněnou s domácí šťávou, a vida, dneska je to trend. :)
VymazatHoubičky by se doma určitě ušít daly, jen to chce správnou šířku molitanu, a na něj jutu nebo froté, aby houbička něco vydržela a hezky drhla.
Vzhledem k tomu, že vlastní domácnost úplně nemám, mé ruce jsou v mnoha ohledech docela svázané. Na kolejích bylo super, že se mi spolubydlící podařilo přemluvit na třídění prakticky všeho, co šlo (na druhou stranu jsem byla trošku v šoku, že přemlouvat je třeba, když žijeme ve 21. století a třídění mi přijde docela automatické - aspoň to základní papír, plast, sklo... myslím, že k tomu člověk učebnici raketové vědy nepotřebuje, některé jiné oba "z kombinovaného" materiálu naštěstí člověka zachrání třídíc weby), doma jsme začali uklízet pomocí jedlé sody, octa,.... strašně to člověku navzdory očekávání usnadnilo práci.
OdpovědětVymazatHadry se u nás používají taky na všechno možné, opakovaně se perou...obecně se daří spoustu věcí používat tak dlouho, dokud to jenom jde. Ale nahradit Jar a další mycí a prací prostředky - na tom se snažím pracovat. Mamku to taky zajímá, ale informace si dohledávat nechce, tak se snažím zprostředkovávat, co jde a zároveň testuju, jak moc to funguje a jak moc uplatnitelné to bude pro mě do budoucna. Inu je to nidky nekončící cesta a proces.
Ale zatím se mi daří pomalinku, ale jistě odbourávat přebytečnosti u sebe, ale domácnost jako takové je velký krok. Ještě mě napadá -kávové sedliny a zbytky čaje většinou putují jako hnojivo kytkám doma. A docela super je i přemýšlení nad spotřebou vody při vaření - často se ta voda z oplachování dá pak ještě použít na zalévání (slévám si ji do kýble bokem), anebo je-li solená, k podlití masa, dochucení, do polévky apod...
Šetření vodou je v Česku celkově málo akcentované. Přijde mi jako úlet splachovat WC pitnou vodou. Velice toužím po zařízení na zachytávání a čištění šedé vody (odpadní vody ze sprchy a kuchyně), kterou by se dalo následně právě splachovat WC nebo ji zužitkovat na zahradě. Bohužel je instalace dost náročná - museli bychom v relativně novém domku nechat udělat komplet nové rozvody vody, i když stávající jsou plně funkční. Zatím teda hledáme řešení, jak začít efektivně zachytávat a využívat aspoň dešťovku, ale jednou, jednou i ta šedá voda bude.
VymazatŽe lidé automaticky nerecyklují je zcela normální, přítel je taky lenoch. Žádám, prosím a stejně občas lovím jeho plechovky ze směsného. Co naděláme. :)
Super téma a moc pěkný článek, už se těším na další :)
OdpovědětVymazatSmile Thess
Děkuji, Thess. Pokračování právě vyšlo. :)
VymazatVědomě fungovat v kuchyni se snažím už pár let a kdykoliv přijdu na nový způsob, jak omezit odpad a plýtvání, snažím se ho zařadit. Od loňska bydlím u přítele, kde mám také možnost kompostovat bioodpad, to se mi líbí hodně. Směsného odpadu máme minimum, ale chtěla bych snížit plastový odpad. Co jde, to kupujeme bez obalu, igelitové pytlíky doma nepoužíváme vůbec, ale i tak si člověk z obchodu doveze hodně plastu...🪶
OdpovědětVymazatS plastem, konkrétně s obaly z jídla, bojuji taky hodně. Denně vařím a kvůli histaminové intoleranci se vše čerstvé musí kupovat po malém množství a co nejčerstvější, jinak mám problém, takže se plastu nevyhnu. Snažím se co nejvíc zamrazovat, ale i tak toho vyprodukujeme hodně. Na druhou stranu, pořád výrazně méně, než kdybychom si domů nosili meníčka. Igeliťáky osobně používám, ale recykluji je, dokud se nerozpadnou nebo nezašpiní. :)
VymazatMoje prostředky na uklízení jsou jedlá soda, ocet, peroxid vodíku a esenciální olejíčky a nedám na to dopustit! Pratelné utěrky používala už moje mamina, takže to se se mnou drží nadále. Nejvíce mě štve právě bioodpad, občas přemýšlím, zda se třeba neodstěhovat na vesnici se slípkami, hah. :D Ve spolubydlení ve městě to moc nejde.
OdpovědětVymazatMíšo, děkuji za povzbuzení, že to jde i bez chemie! :)
VymazatMě štve, že nemáme popelnici na bioodpad, protože by pro mě byla nejcennější. (Ale vermikompostér na balkón fakt nechci.)
OdpovědětVymazatPratelné houbičky, menstruační vložky a podobné věci mi ale připadají jako moc úsilí za malý zisk. Raději se zadřu tím, že budu méně používat auto, (hodně využívám spolujízdy s kolegou, jezdím na kole nebo v létě i městskou dopravou,) než abych někde skladovala tyhle špinavý věci.
Jo, to úplně chápu. Já třeba nedám dopustit na menstruační kalíšek. Látkové intimky, co k nim používám jako doplněk, jsou už jen pojistka, takže neřeším odmáčení, předepírání apod. Stejně tak i pratelné houbičky na nádobí nebo odličovací tamponky, skladuji je (suché) normálně v koši na prádlo, peru spolu s ložním/ručníky/utěrkami na 60 °C. Samostatně držím pouze hadry na úklid, ty tedy peru zvlášť na vyvářku a přidávám dezinfekci, ale zase jich mám tolik, že mě neomezuje čekat, než se naplní pračka. Mám teď dilema ohledně dětských plínek, ráda bych látkovala, ale to skladování, předepírání a samostatné praní mě taky trochu děsí...
Vymazat