Yosemite, hory a medvědi

Naším prvním národním parkem v USA se stal Yosemite, po jehož návštěvě jsem toužila snad od dětství. Jeden z ikonických yosemitských výjevů mi totiž dlouhé roky visel jako plakát nad postelí. 

Yosemite nabízí hned několik lákadel - 900 m vysokou skalní stěnu El Capitan, jednu z největších horolezeckých výzev současnosti, Yosemite Falls, nejvyšší vodopád v Kalifornii, luxusní zázemí ke kempování a hlavně nesčetně výletů různé náročnosti.

Do Yosemite, který se správně čte jako [josemitý], jsme vyrazili přímo ze San Francisca. Cesta přes Merced a Mariposu autem zabrala lehce přes 4 hodiny. Zatímco okolí San Francisca charakterizuje mírné zvlnění krajiny, stačí vyjet východním směrem a hned za městem začnou přibývat kopce, ze kterých se postupně stávají mohutné hory. Yosemite se nachází v pohoří Sierra Nevada, které drží prvenství největšího žulového masivu na Zemi. Rozsáhlé horské pásmo protíná celou Kalifornii a jeho součástí je i Mount Whitney, se svými 4.421 metry nejvyšší hora Spojených Států, pokud tedy počítáme USA bez Aljašky.

Sierra Nevada

Ubytovaní jsme byli v Ahwahnee, které mělo být městem, ale připomínalo spíše několik usedlostí poházených podél hlavní silnice. Nepotkali jsme jediný obchod, jen čerpací stanici, i když školu a fitko zde měli. Domy stály tak daleko od sebe, že mnohdy zabíraly celé ulice, s poštovními schránkami na každé z odboček, aby se doručovatelé nezdržovali zajížděním. V jednom takovém domě jsme bydleli, k dispozici jsme měli pěkný pokojík ve spodním patře. Paní majitelka, rodilá Angličanka, nám každé ráno připravovala výborné snídaně. Musím říct, že Ahwahnee byla celkem divočina. Večer jsme z domu vyháněli netopýry a když jsme ráno snídali na terase, pozorovali jsme poletující kolibříky a srnky pasoucí se jen několik metrů od nás. Občas se prý přijde ukázat i rys nebo medvěd baribal.

podvečer v Ahwahnee

Ahwahnee znamená v řeči Miwoků "rozevřená ústa". Budu si jej pamatovat jako místo, kde jsem poprvé ochutnala sušené bizoní maso a které jsem přejmenovala na indiánskou rezervaci, protože tolik indiánů jsem nikde dříve ani později už neviděla. Moje desetileté já, vyrůstající na románech Karla Maye, by tady skákalo radostí. Za nákupy a jídlem jsme jezdili do blízkého města Oakhurst, které bylo vybavené obstojně - pár restaurací, supermarket, dokonce i obchod se sportovním oblečením. Do srdce národního parku je to z Oakhurstu lehce přes hodinu jízdy autem, blíže už se žádné větší osídlení nenachází.

V úterý, den našeho příjezdu, už jsme se nechtěli nikam honit, a tak jsme si po nákupech v Oakhurstu udělali na doporučení paní domácí jen menší výlet k blízkému jezeru Bass Lake. Čekala na nás krásná liduprázdná pláž, prázdninové chaty, několik pěkných posezení a hlavně koupání v čisté vodě. Líné odpoledne v přírodě bylo balzámem na duši a přípravou na další dny strávené na túrách.

Bass Lake

Ve středu už jsme vyrazili do národního parku. Do Yosemite National Park je přes sezónu nutná rezervace k vjezdu (vyřídíte zde) a místo vstupného si lze rovnou koupit roční permanentku America the Beautiful (více info), která se od 2-3 navštívených národních parků vyplatí více než platit samostatné vstupy. Ten v případě Yosemite stojí 35 USD.

Národní parky v USA fungují jinak než u nás. Co mohu soudit z Kalifornie, tak nabízí výborné zázemí včetně kohoutků na pitnou vodu, záchodů (v odlehlých částech aspoň suchých latrín) a odpadkových košů zabezpečených vůči zvěři. Parkování je možné pouze ve vymezených částech, na kempování se vyřizuje registrace. Pro nás netypické je i značení tras, nabízející všehochuť od krátkých okruhů, co neměří ani míli, až po několikadenní pochody. Kratší trasy bývají zpravidla vyasfaltované a jsou hojně frekventované, protože vedou k nejikoničtějším částem parků. Při vjezdu do NP dostanete mapu s vyznačenými zajímavostmi a samozřejmostí jsou také kontroly správci parku, kteří Yosemite objíždí na koních.

správa národního parku

Yosemite tvoří nevelké údolí, ledovcem rozervanou průrvu mezi horami, z nichž nejznámější jsou vrcholy El Capitan a Half Dome na opačných koncích údolí. Jeho srdcem je Yosemite Village, osada jako vystřižená ze snímků focených v časech zlaté horečky. Právě tady začíná svůj výlet většina návštěvníků. Najdeme zde veškeré zázemí včetně indiánského muzea, ranče, několika občerstvení, kempů a půjčovny kol, které bych se příště nebála využít - celým údolím se totiž vine asfaltka vybízející k pohodové cyklistice. Koncept "organizovaného" národního parku byl v prvé chvíli nezvyklý, ale naštěstí Yosemite limituje počet návštěvníků, takže jsme většinu dne pochodovali sami.

Yosemite Village

Ideálním časem návštěvy je jaro, kdy bývá celé údolí plné vláhy a zeleně. My jsme přijeli v polovině srpna, což znamenalo, že ze slavných vodopádů Yosemite Falls zbyly jen tenké čůrky. Vyschlé bylo i jezírko Mirror Lake, které není skutečným jezerem, nýbrž sezónní nádrží, co se na jaře naplní vodou z tajícího sněhu a v polovině léta vysychá. Yosemitským údolím celoročně protéká řeka, která se rozlévá do lužních louk, ale krajina dále směrem na Ahwahnee byla opravdu suchá. Ač to z fotek nevypadá, protože se ve středu nebe celý den kabonilo, teplota oscilovala kolem 30 °C a v úterý večer jsem naměřila dokonce 37 °C. Celé Yosemite Valley se přitom nachází v nadmořské výšce kolem 1.200 metrů, zhruba jako vrcholky našich beskydských kopců.

vyschlé vodopády a spodní jezírko

Naší hlavní trasou se stal Valley Loop Trail, lemující po obou stranách údolí, který jsme obohatili o několik zacházek k vodopádům, řece a po vesnici, takže jsme nakonec ušli přes 20 km. Výlet neobnášel žádné větší převýšení a naopak nám dal možnost prozkoumat různé části Yosemitského údolí. Nejkouzelnější bylo rozhodně výše zmiňované Mirror Lake, které je s výhledem na Mount Watkins krásné i v pozdním létě. A co více, vypadalo úplně stejně jako na plakátu, co jsem měla před 15 lety v dětském pokoji! Napravo od jezírka se tyčí slavný Half Dome, jehož vrchol od zbytku údolí dělí 1.444 metrů.

Mirror Lake, v pozadí Mt. Watkins

Velmi mě bavilo pozorovat zdejší přírodu. Ještěrky, housenky, nezvykle zbarvení ptáci, spousta srnek, z nichž některé se vesele promenádovaly mezi auty, a dokonce i dva medvědi! 

V Kalifornii hnědí grizzly vyhynuli před více než 100 lety. Medvědi, které zde lze potkat, jsou baribalové - menší, černě zbarvení, všežraví a v zásadě neagresivní. Spíše než lidé je zajímají jejich svačinky, pročež se krmit nesmí, aby se toto nebezpečné chování neučili. Používání pepřových sprejů je v Yosemite zakázané, stačí se držet v dostatečné vzdálenosti a nenechávat nikde jídlo nebo odpadky, a to ani v autě. V celém národním parku se nachází kovové odpadkové koše, které jsou proti medvědům zabezpečené, a při kempování se jídlo ukládá do speciálních skříněk.

medvěd pod stromem, srnec v trávě

Prvního medvěda jsme potkali, ještě než jsme pořádně vyšli z Yosemite Village, dalšího jsme slyšeli lámat větve asi po půlhodince chůze, a jak jsme se vzdalovali od vesnice, trnuli jsme, kdy na nás nějaký chlupáč vyskočí ze křoví. Báli jsme se rozdělat si svačinu i se jen nastříkat kokosovým opalovacím krémem. Nic se ovšem nestalo, další den už jsme byli klidnější a ke konci pobytu jsem nebezpečí medvědů ani nevnímala, i když nám jeden doslova sklouzl pod auto.

Mimo Mirror Lake se mi moc líbily lužní louky kolem Cook's Meadow, odkud se otevíral krásný výhled na Glacier Point. Za ním se nachází slavný El Capitan (2 308 m.n.m.), ale až k němu jsme nešli, mám jen pár fotek z auta. Ony ty skály jsou si zespodu všechny dost podobné.

Cook's Meadow, v pozadí Glacier Point

Celý národní park je samozřejmě rozsáhlejší než jen Yosemitské údolí, ovšem ty "nej" se nachází právě zde. Protože jsme údolí ve středu prošli skoro celé a do náročného trailu na některou ze skalních stěn se nám pouštět nechtělo, rozhodli jsme se, že ve čtvrtek rovnou vyrazíme směrem k dalšímu národnímu parku, totiž k obřím sekvojím. Jak mi Yosemite přišel krásný, tak Sequoia a Kings Canyon mě úplně uchvátily...

Doufám, že vás americké putování zatím baví a sama se těším na sepsání dalšího dílu.

jelen vedle parkoviště

související články:

předchází: Dojmy ze San Francisca 
následuje: Sequoia a Kings Canyon
všechny články z USA