V dnešním literárním okénku vám představím dva klasické příběhy a jednu moderní jednohubku připomínající fenomény nového tisíciletí.
- Manon Lescaut - Antoine François Prévost
- Sense and Sensibility - Jane Austen
- Milénium! - Johana Fundová
------------------------------------------------------------
Manon Lescaut
autor: Antoine François Prévost
zařazení: milostný román, francouzská klasika
zařazení: milostný román, francouzská klasika
čtené vydání: Garamond, 2019
poprvé vydáno: 1731
původní název: Histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut
překlad: Jaroslava Votrubová-Koutecká

Milostná novela z počátku 18. století líčí vzplanutí mezi mladým rytířem a lehkou dívkou.
Nesmrtelným příběhem provází mladý rytíř des Grieux, který se zamiluje do překrásné, avšak rozmařilé Manon Lescaut. Ačkoliv je Manon přelétavá až blázen, mladík kvůli ní zanechá studií, zadluží se a nakonec skončí ve vězení. Když je pro své chování Manon vyhoštěna do daleké Ameriky, neohroženě se vydává za ní, aby aspoň zde společně zkusili žít v počestnosti.
Kontroverzní novela z počátku 18. století byla po svém vydání zakázána, protože podněcovala k životu v hříchu. Dílo je to opravdu přesycené vášní a nezodpovědností, ale zároveň se jedná o krásný klasický příběh, se kterým abbé Prévost předběhl svoji dobu. Příběh, který dokazuje, že milostné patálie bývaly před 300 lety stejné jako dnes, stejně jako lidské povahy.
Moc ráda bych někdy Manon viděla zdramatizovanou. Věřím, že na jevišti její půvab vynikne ještě o kus více než na papíře.
ukázka:
Ulehl jsem s těmito rozkošnými myšlenkami, které proměnily mou chatrč v palác hodný nejmocnějšího krále na světě. Amerika se mi nyní zdála rájem. "Je třeba jít do Nového Orleansu," říkal jsem často Manon, "chceme-li okoušet pravé slasti lásky. Tady se miluje bez zištnosti, bez žárlivosti, bez nestálosti. Naši krajané sem přicházejí hledat zlato; nedovedou si představit, že jsme tu nalezli poklady mnohem vzácnější."
------------------------------------------------------------
Sense and Sensibility
zařazení: rodinný román, anglická klasika
čtené vydání: CRW Publishing Limited, 2003
poprvé vydáno: 1811
v češtině vyšlo jako: Rozum a cit
v češtině vyšlo jako: Rozum a cit
Nestárnoucí román plný propletených mezilidských vztahů.

Paní Dashwoodová a její tři dospívající dcery jsou po smrti manžela a otce nuceny vzdát se života v pohodlí panského domu a odstěhovat se do malého domku ve vzdáleném hrabství. Nejstarší z dcer, rozumná a klidná Elinor, musí opustit svého milého, inteligentního a nesmělého Edwarda. Prostřední Marianne je zpočátku stěhováním zdrcená, ale rychle se otřepe a začne překypovat emocemi k novému domovu i k gentlemanům, se kterými se brzy po stěhování seznamuje, zejména k šarmantnímu panu Willoughbymu. Podaří se Elinor i přes velkou vzdálenost najít zpátky cestu k Edwardovi? A kdo z mužů nakonec získá srdce naivní Marianne?
Austenovou zbožňuji od svých čtrnácti. Rozum a cit jsem od té doby četla několikrát, až teď poprvé však v originále. I když český překlad hodnotím jako vynikající, až v angličtině mi zážitek přišel kompletní, vskutku dokonalý. Je to čtení nadčasové, laskavé, plné trefných glos, nadhledu a citů - nejen hořících vzplanutí, ale i lásky k mamince, sestrám a rodnému domovu. Rozum a cit je možná méně svižný než známější Pýcha a předsudek, ale na to, že se jedná o autorčinu první vydanou knihu, je pořád naprosto vynikající.
Poznámka pod čarou: Stále mě fascinuje, jak k sobě příbuzní a přátelé, vesměs představitelé vyšší střední třídy, jezdili na měsíční návštěvy. Kdy stíhali spravovat svá panství?!
ukázka: Little had Mrs Dashwood or her daughters imagined, when they first came into Devonshire, that so many engagements would arise to occupy their time as shortly presented themselves, or that they should have such frequent invitations and such constant visitors as to leave them little leisure for serious employment. Yet such was the case.
------------------------------------------------------------
Milénium!
zařazení: moderní dějiny
čtené vydání: CPress, 2022 (1. vydání)
Jak jsme žili první roky nového tisíciletí?

Po bestselleru Devadesátky! přišla Johana Fundová s další vzpomínkovou knihou, tentokrát přibližující roky 2000 až 2005. Milénium! pokrývá snad všechny oblasti života na přelomu tisíciletí, od módy a rozmachu internetu až po první reality show nebo rozvoj nákupních center. Zároveň mapuje i události zásadní pro Českou republiku, jako byl vstup do EU nebo povodně v Praze. Příjemná oddychovka je plná fotek, krátkých sloupků a rozhovorů s lidmi, kteří tehdejší dobu formovali.
Autorku již několik let sleduji na Instagramu, kde svoji vzpomínkovou misi začala, a velmi mě těší, že se jí podařilo obě kompilace vydat i knižně. Milénium! potěší určitě hlavně ty, kteří na přelomu tisíciletí vyrůstali. Pro mě to byly vzpomínky opravdu koncentrované a velmi milé. Na čem by se dalo ještě zapracovat, bylo typografické zpracování, kvůli kterému strhávám jednu pomyslnou hvězdičku.
ukázka: Hakysák
Populárním předmětem, se kterým si v miléniu tehdejší děti a dospívající užili spoustu zábavy, byl takzvaný hakysák (Hacky Sack). V podstatě šlo o zcela obyčejnou věc - barevný háčkovaný míček naplněný kuličkami. A jak už to tak bývá, rychle se potvrdilo rčení o zlatých českých ručičkách. Matky a babičky zjistily, že napodobeninu hakysáku dokážou svým dětem snadno vyrobit samy. Stačilo uháčkovat jakýsi malý balonek a vyplnit ho sypkou náplní, třeba rýží nebo čočkou.
------------------------------------------------------------
Četli jste některou z knížek? Pokud ano, jaký dojem ve vás zanechaly? Budu se těšit na vaše postřehy!
Manon Lescaut jsem viděla kdysi na jevišti (a to tedy hodně kdysi, protože to bylo myslím za mých studentských let nebo těsně po nich) a líbila se mi. A musím přiznat, že pokud jde o J. Austen mám mezery ve čtenářském vzdělání - od této autorky jsem nic nečetla.
OdpovědětVymazatHezký den
Stáni, tak Manon trošku závidím, ale věřím, že jak nám maličká odroste, tak za kulturou zase začneme chodit. A tohle je zrovna klasika, co se hraje stále dokola. :)
VymazatTo je ovšem náhoda - o hakysáku jsme se zrovna nedávno s manželem (prvně v životě) bavili. Zjistila jsem, že jsem nevěděla, jak se to jmenuje, ale věc jako takovou samozřejmě znám. Kdo by ji z naší generace neznal!
OdpovědětVymazatTo je dobrá náhoda. Ano, u nás na školních chodbách frčely hakysáky neskutečně!
Vymazat