O technice

12 days of grumpy v Boudicčině podání aneb zrad není nikdy dost. 

Out of topic článek, ale musela jsem se někde vyventilovat.

Před 3 lety jsem si pořizovala nový a výkonný notebook. Po mnohých doporučeních padla volba na Lenovo se skvělými referencemi. Milé zlaté Lenovo ovšem fungovalo přesně do chvíle, než jsem z Windows 8 (a to nechceš) přešla na Windows 8.1. Wifi připojení se v tu chvíli stalo značně ošemetnou záležitostí: někdy fungovalo, většinu času však ne. Však kdo by potřeboval internet, že.

Pomáhala jsem si různě: kabelovým připojením, ovladači zadanými přes příkazový řádek, přepnutím operačního systému do Ubuntu. Můj počítač zaměstnával mnohé IT známé i celé reklamační oddělení, kde mi sice zformátovali disk a vyměnili touchpad (ten totiž taky nejel), ale s wifi nezmohli nic. Pomohl až přechod na WIN 10. Zázrak, já měla plně funkční počítač!

zdroj

Letos v zimě mi začal systém padat. Neočekávané restarty a chvíle, kdy se při zapnutí OS vůbec nenačetl, exponenciálně přibývaly. Minulý měsíc jsem se konečně domluvila se svým technicky zdatným kamarádem a přenechala mu počítač na testování, zatímco mi půjčil notebook jeho. Očekávali jsme nutnost výměny harddisku, což mi ani nevadilo, aspoň bych měla SSD. Tolik k výchozí situaci.

Minulý týden to začalo. Prvně mi v práci vyměnili notebook za nový superrychlý ultrabook. Nestěžovala jsem si, ačkoliv jsme instalací programů zabili dvě odpoledne. Na čtvrtek a pátek jsem si vzala home office, sice s lehkou nedůvěrou, ale funkčnost vzdálených přístupů a bezpečnostní certifikáty jsem si přece v práci ověřila. To půjde.

Ráno jsem si nachystala domácí IT koutek: na jídelní stůl naaranžovala externí monitor, myš, klávesnici a konvici s čajem. Až v tu chvíli jsem zjistila, že monitor k ultrabooku nezapojím, neb má úplně jiný výstup na kabel. A že propojovací kabely mám sice na oba typy výstupů, ale nejdou mezi sebou vzájemně kombinovat. Uaaa!

Vztekle jsem se pobalila, posmutněla nad čajem, co chladl v konvici, převlékla se do pracovního a odfrčela do kanceláře. Odpoledne jsem strávila sháněním správné redukce, protože když nevíte, co přesně potřebujete, tak se hledá špatně. Nakonec se však zadařilo. A příště už to bude lepší.

Nebylo. O víkendu mi kamarád volal, že moje milé zlaté Lenovo nebude potřebovat vyměnit harddisk, ale celý chipset, a že na to si v domácích podmínkách netroufá, nehledě na vysokou cenu opravy. Převzala jsem si tedy počítač, že jej zanesu do servisu. Doma jsem zjistila, že mu jako bonus, hádejme co? Nefunguje wifi. (Jo a zase přestal fungovat ten už jednou měněný touchpad.)

zdroj

Opět nic nepomáhalo, zatímco ve mně pomalu kypěla žluč. V pondělí padlo rozhodnutí vyměnit celý počítač za nový a spolehlivý kus. Výběr jsem tentokrát nechala na tatínkovi, odsouhlasila nové krásné HP, nadiktovala si SSD disk a těšila se na nového společníka.

Ve čtvrtek jsem jela z města, četla si zprávy na telefonu, když najednou mobil zablikal a vypnul se - a už jej nikdo nikdy nezapnul. Mimo ztrátu veškerých nezazálohovaných dat jsem se tak najednou ocitla bez telefonu - a taky bez hodinek, přístupu k internet bankingu, bez map, jízdních řádů a hlavně bez budíku, takže jsem další ráno šla do práce na desátou, ehmm. Inu, připravit se o notebook i telefon v průběhu jednoho jediného týdne, tomu říkám umění.

Naštěstí Alza funguje svižně a v pátek už jsem měla na pobočce nachystaný nový Xiaomi. Sice jsem si plánovala za bonus v práci koupit boty, ale co už. Xiaomi je obrovský, ale jinak k němu nemám výtku, neb vydrží nabitý tři dny plného zatížení, z čehož jsem byla jako v Jiříkově vidění. Proč jsem o jeho existenci nevěděla dříve?!

Těšila jsem se, až mi taťka přiveze i nainstalovaný nový počítač a já budu mít konečně funkční výbavu. Nový telefon a nový notebook, vždyť kdo to má? No a teď ta perlička na závěr: nové krásné HP vydrželo být bezporuchové přesně 2 hodiny. Takže story pokračuje - a se vší reklamační parádou.

Díky za mé kamarády s erárními notebooky.

A jak se dneska máte vy?