Opera: Lazebník sevillský

Kdy jste naposledy zašli do divadla na operu? Obvykle navštěvuji spíše muzikály a činohry, příležitostně nějaký balet, ale opery, to nejvyšší divadelní umění, nějak zanedbávám. Letos jsme to s kamarádkou napravily a vyrazily spolu na Lazebníka sevillského. Představení se konalo 28. června v brněnském Mahenově divadle.

Shodou okolností šlo o poslední představení sezóny 2016/2017, a tak bylo divadlo nacpané až k prasknutí. Do Mahenova divadla chodím velmi ráda - je honosné, celé pozlacené a s obrovskými zrcadly v předsálí. Na výpravu náročnější představení se však hrají spíše ve funkcionalistickém Janáčkově divadle ze 60. let, které je aktuálně v rekonstrukci.

Lazebník sevillský je příkladem italské opery belcanto z počátku 19. století. Jde o nejznámější dílo skladatele Gioacchina Rossiniho, přičemž libreto sepsal Cesare Sterbini. Opera se odehrává v Seville 17. století, kde se bohatý hrabě Almaviva zamiluje do krásné Rosiny. Rosinu si však plánuje vzít její poručník, starý doktor Bartolo. Almaviva spolu s Figarem, vychytralým lazebníkem, kterému Almavivo tučně platí za pomoc, společně vymýšlejí, jak přelstít Bartola, proplížit se za Rosinou do přísně střeženého domu a přesvědčit ji o hrabětově lásce. Více na stránkách NDB zde.

zdroj: Národní divadlo Brno

Opera má za cíl být hlavně zábavná, čemuž odpovídá množství komických scének. Brněnská inscenace zachovala dobový ráz opery, a to včetně kulis a kostýmů. Tato "klasická" představení mám nejraději, a tak mě brněnské zpracování ve stylu comedie dell’arte velice potěšilo. Zachována byla i italština, český překlad se zobrazoval formou titulek na světelné tabuli nad jevištěm. V Lazebníkovi obecně není příliš textu, a tak mě nutnost čtení titulek nijak nerušila a v ději jsem se i bez předchozí znalosti postav zorientovala dobře.

Představení trvá téměř 3 hodiny a zejména první dějství bylo opravdu dlouhé. Na pauzu se těšili snad všichni, hlediště totiž bylo neskutečně vydýchané a přehřáté - venku zrovna panovaly tropy a klimatizace se ve staré budově nejspíš nenachází. O to více jsem obdivovala všechny herce, s jakým nadšením zpívali dál. Všichni do jednoho působili, že si hru užívají, a nešlo se tím nadšením nenakazit. Zejména T. Kořínek jako hrabě Almaviva, A. Široká jako Rosina a S. Sem jako lazebník Figaro byli neskuteční.

Docela mě mrzelo, že jsem si operu kvůli panujícímu dusnu a pracovním trablům, které jsem zrovna musela řešit, neužila více, protože jde o vynikající počin. K opeře se rozhodně budu vracet, příště mám na seznamu Carmen. Jako student budu mít až do příštího léta lístky za polovinu, škoda nevyužít.

A co vy? Na co chodíte do divadla nejraději?