Čtenářský deník IX

Tentokrát to stojí za to! Nepamatuji si, kdy se mi naposledy sešel tak krásný výběr, aby byly všechny knihy ohodnoceny pěti hvězdičkami.

• Alchymista - Paulo Coelho
• Škola milostných chutí - Erica Bauermeisterová 
• Smrt krásných srnců - Ota Pavel

---------------------------------------------------------------------------

Alchymista

autor: Paulo Coelho
zařazení: magický realismus
překlad: Pavla Lidmilová
poprvé vydáno: O Alquimista, 1988, Brazílie
čtené vydání: Argo, 2005

Brazilský Malý princ a jeho Osudový příběh.

Alchymista je příběhem španělského pastýře Santiaga, který se rozhodne vydat v ústrety egyptským pyramidám ze svého snu. Opouští rodnou vesnici, prodá stádo ovcí a následuje znamení, díky kterým se seznamuje s množstvím lidí, od bohatého starého krále až po Angličana, který věří, že se jednou stane alchymistou. Po cestě je Santiago okraden i zbit, přesto pokračuje za svým snem až do srdce pouště a ještě dál.

Kniha má jednoduchý děj, nadchla mě však z filozofického hlediska. Coelho se věnuje těžkostem při vykročení ze známého světa, hledání sebe samotného uprostřed prázdnoty, následování vlastních tužeb i změnám, které podobná putování obvykle doprovází. Příběh malého pasáčka u mě hravě strčil do kapsy všechny seberozvojové magazíny.

ukázka:

Kráčel tiše. Ničeho nelitoval. Zemře-li zítra, bude to proto, že Bůh nechce budoucnost změnit. Zemře však až poté, co se přeplavil přes průliv, co pracoval ve sklářství, poznal mlčení pouště i oči Fátimy. Od té doby, co odešel z domova, prožívá naplno každičký den. Zemře-li zítra, nic už se nezmění na tom, že jeho oči viděly mnohem víc než oči jiných pastýřů, a Santiago na to byl pyšný.

---------------------------------------------------------------------------

Škola milostných chutí 

autor: Erica Bauermeisterová
zařazení: současná beletrie pro ženy
překlad: Sabina Čechová
poprvé vydáno: The School of Essential Ingredients, 2010, New York
čtené vydání: Jota, 2011

Milá novela, která se stane nejen balzámem pro duši, ale navíc po ní dostanete ohromnou chuť si něco dobrého uvařit.

Kurzy vaření u Lillian nejsou jen o přesně navážených ingrediencích, ale především o léčení a zklidnění duše. Lidé, kteří se v Lillianině restauraci schází, jsou tak různorodí, jak to jenom jde - maminka, co přes péči o rodinu zapomněla na sebe samotnou, postarší manželský pár, Italka, co si nemůže zvyknout na život v Americe, Tom, který se nevyrovnal se smrtí své ženy i roztržitá mladá Chloe. Jejich příběhy na sebe při společných kurzech vaření naráží a pod laskavou péči Lillian se i dlouhodobé rány zacelují, stejně jako Lillianino vlastní pošramocené dětství.

Na Školu milostných chutí vzpomínám zejména když kuchtím. Příprava jídla je totiž v knize popsaná tak barvitým způsobem, že dodává této všední činnosti nádech něčeho úplně magického.

ukázka:

Nahoru dej šlehačku pro zjemnění. Naservíruj to mamince.

   "Co to tady tak úžasně voní?" zeptala se matka, když jí Lillian přinesla hrníček do pokoje.
   "Kouzlo," odpověděla Lillian.

    Matka se natáhla pro hrníček a zvedla ho ke rtům, lehce pofoukala povrch a vdechla páru stoupající nahoru. Opatrně usrkla, na tváři se jí objevil trochu zmatený výraz, vzhlédla od knihy a zadívala se někam do dálky, tváře jí zčervenaly. Když dopila, podala hrníček zpátky Lillian. 

   "Kde ses tohle naučila?"

---------------------------------------------------------------------------

Smrt krásných srnců 

autor: Ota Pavel
zařazení: česká klasika
poprvé vydáno: 1971
čteno na čtečce, vydání neznámé

Hořkosladké vzpomínky na dětství za 2. světové války.

Ota Pavel v povídkové sbírce vzpomíná na své dětství. Zábavné historky z doby před válkou se prolínají se smutným osudem chlapce, jehož otec a starší bratři byli deportováni do koncentračních táborů. Jsem moc ráda, že jsem se k této školní četbě vrátila. Zatímco některé povídky mi přišly úsměvné, u jiných jsem při čtení stěží zadržovala slzy, natolik opravdové a smutné to je čtení, manifest těžké a neférové doby konstrastující s pokorou k přírodě i úctou k člověku.

ukázka:

My tři kluci jsme do toho kraje za hrad Křivoklát ohromně rádi jezdili. Tenkrát jsem nevěděl proč, ale dnes to vím. Můj tatínek pochopil už tenkrát, že jednou můžu uvidět bulváry Paříže a mrakodrapy New Yorku, ale už nikdy nebudu moct týdny bydlet v chalupě, kde voní v peci chleba a v máselnici se tluče máslo, protože u těch chalup budou jednou zastavovat embéčka, uvnitř budou blikat televizory, podají vám špatnou kávu a vybledlý chleba. 

Co jste naposledy četli vy? Bavil vás Alchymista, zaujal Ota Pavel?