Junktown festival 2019

Pustinou se prohání hrstka přeživších. Lidé se sdružují do kmenů, kabaret v malém městečku večer praská ve švech. Svět po nukleární apokalypse je docela jiný, než jaký jej známe dnes.

Vítejte na festivalu Junktown, čtyřdenní open air akci v postapokalyptickém duchu. Od klasických letních festivalů se Junktown více snad ani lišit nemůže. Každý účastník je nejen konzumentem zábavy, ale sám ji aktivně vytváří. I my jsme byli součástí těžko popsatelné atmosféry fiktivního města, které přežilo pád civilizace.

Příběh každoročně začíná již dlouhé týdny před samotnou akcí. Pro festivalovou crew v podobě stavění kulis města, pro řadové účastníky vytvářením postapo kostýmu, který je na festival nutností. Junktown jsem zažila již před 3 lety, do tehdejšího kostýmu bych se ale už nevlezla, a tak jsem vyrabovala second hand "vše za 15" a ze starých halenek si ušila dva nové postapokalyptické oblečky. Dva, protože trávit čtyři horké dny v jednom kostýmu jsem nechtěla.

Preferujete stylizaci do role děsivého válečníka, lehké děvy anebo tuláka pustinou? Postapo tématika neklade hranice. Zatímco moje kostýmy byly vcelku střízlivé, množství lidí postapem žije a jejich oblečení bylo vyladěné do nejmenších detailů, včetně dýmovnice v brnění nebo perutýna připevněného na holi:

Junktown je akce od fanoušků pro fanoušky. Zájem o festival je veliký, zato kapacita limitovaná, hrubým odhadem cca 1.000 účastníků. Vstup si každý musí buďto odpracovat na brigádě, nebo mít štěstí a vyklikat si jednu z mála placených vstupenek. Ty každým rokem mizí v řádu vteřin, a tak jsme byli s Matěm oba rádi, že se nám je podařilo koupit.

Akce se koná na bývalé raketové základně v Bratronicích. Těžko hledat lepší místo pro podobný festival! Betonové bunkry, dnes sloužící jako kryté stage pro koncerty, panelové cesty, po kterých poskakují rozhrkané postapo káry, staré kasárny, nyní "hotel" pro ty, co nemají kam složit hlavu. Potěšily mě dva autobusy, které pražské účastníky svezly až na místo, aniž by museli řešit spolujízdu nebo komplikované parkování před areálem.

Ačkoliv jsem od minula již tušila, co čekat, stejně jsem po vstupu do města zůstala koukat, kolik novinek za ty tři roky přibylo a kam se Junktown za naší nepřítomnosti posunul. Vznikla třeba i festivalová pošta! Nejvíce mě ale překvapilo množství "kmenů", organizovaných skupin, které si v areálu postavily vlastní stylová ležení. Ta byla nejenže volně přístupná, ale každý kmen navíc nabízel nějaké rozptýlení pro návštěvníky, od stanu s vodními dýmkami nebo deskohernu až po retro jukebox s hracími automaty z 90. let. Přímo na Junktownu jste se mohli nechat i ostříhat nebo potetovat.

Koncerty, přednášky, workshopy, fireshow, množství uměleckých představení a scének. Festival toho nabízí více, než kolik lze stihnout, součástí je dokonce i kino v jednom z krytů. Většina programu se drží postapo tématiky, ale já se třeba zúčastnila výborného workshopu první pomoci, jehož obsah je aplikovatelný i ve světě před apokalypsou. A taky jsem si zastřílela:

Moc mě bavila úniková hra, kdy jsme se při chabém svitu baterky snažili utéct z vojenského podzemí, kde na nás čekaly různé úkoly, připomínající pevnost Boyard. Pořádný nával adrenalinu jsem zažila hned v první místnosti, ve které nás uvaděči kovovými pouty přicvakli k železným trubkám, zhasínající baterku položili doprostřed místnosti a odešli. Vskutku intenzivní zážitek, zvlášť v kontrastu s "civilními" městskými únikovkami.

Maťo se zúčastnil celofestivalové role play hry, a tak se z něj stal velký renegát Čong. Za každou ulovenou oběť nám do společné kasy získával místní měnu, tzv. "zetka". Zatímco občerstvení a merch se daly koupit za peníze dnešní doby, na nadstandardní aktivity mimo hlavní program už byla potřeba zetka. Zetka se dala získat v casinu, výměnou za nález krystalů (další ceněné komodity) nebo plněním všelijakých drobných questů. Asi nikoho nepřekvapí, že většina zetek byla po večerech utracena v No Future klubu, místním kabaretu. :)

Taky jsme se za zetka mohli svézt na autě, protože k postapu patří i vytuněné mašiny. A že se bylo letos na co koukat!

Zde je Maťo řidičem jednoho z vozítek:

Program vygradoval v sobotu zápasem v juggeru (divácky vděčným postapo rugby) a povedenou večerní ohňovou show, kterou zakončil velký ohňostroj nad městečkem. Marně přemýšlím, který moment letošního Junktownu bych ohodnotila jako nejsilnější. Večerní party? Pohodová odpoledne strávená v deskoherně u vodní dýmky? Atmosféru davů na Plácku, atomovou mši, ježdění v postapo autě? Noční prohlídka základny se Světlonoši? Nevím.

Bylo to celé báječně a těžko popsatelné, protože jsme se na pár dnů přenesli do úplně jiného světla, kde se čas měří jinak a platí jiná pravidla. Stačilo jen tak se potloukat městečkem a vychutnávat si, jak jsou všichni naladění na jedné vlně. Junktown je jeden z mála festivalů, kam může jet člověk i bez doprovodu a ani na okamžik se nebude cítit sám. Užívali jsme si, i když počasí bylo všelijaké a po sobotním lijáku se z městečka stala jedna velká blátivá skluzavka. Bavila mě i festivalová kuchyně. Ke snídani kávu s kardamonem, k obědu Kasteel rouge, na večeři irský stout zajezený vynikajícím burgerem. Když se rozpršelo, chodila jsem se zahřát masalou s rumem do místní čajovny.

Junktown je totální únik od reality. Instagramová já starého světa jsme rituálně spálili na popel a nazpátek do dnešní doby se pak vracelo jen těžko. Další šance zúčastnit se svérázné atmosféry postapokalyptického světa bude až za 2 roky, příští ročník bohužel festival vynechá. A mně se na mysl vkrádá otázka - když nebude příští rok Junktown, co se vydat do Ameriky na Burning Man, ha?

Tak schválně, jakou nejulítlejší akci jste zažili vy?