Tři pražské poklady

Staroměstská radnice, Vyšehrad a Petřín. Tři klenoty, které Pražané vnímají jako zcela samozřejmou součást své metropole.

Když za mnou do Prahy v červenci přijeli na víkend rodiče a vydali jsme se po památkách, cítila jsem se trochu jako turista ve vlastním městě. Díky doprovodným výstavám a komentovaným prohlídkám jsem si však odnesla plno nových postřehů a památky i pro mě získaly úplně jinou tvář.

Staroměstská radnice

Staroměstská radnice stojí za návštěvu nejen kvůli orloji, ale taky pro prohlídku interiérů, podzemí a možnosti výstupu na radniční věž. Zatímco do interiérů a na věž lze jít i samostatně, na podzemí je třeba zarezervovat komentovanou prohlídku (více na Prague.eu).

Radnice byla sice založena už roku 1338, vznikala ale postupným vykupováním měšťanských domů a jejich propojováním do jednoho celku. Plný rozsah se do dnešních dnů nedochoval. Po 2. světové válce byla radnice natolik poničená, že došlo k jejímu částečnému stržení.

mozaika od Mikuláše Alše a ozdobné dveře

V nejstarší, raně gotické části se nachází krásná kaple z roku 1381 z dílny Petra Parléře. Když si představím, že tu v takřka dnešní podobě stála již za Lucemburků! Zde je také unikátní možnost prohlédnout si zblízka apoštoly na orloji. Řadově již třetí figurky ze dřeva vyřezal sochař a loutkář Vojtěch Sucharda po roce 1945. Orloj jako takový vznikl kolem roku 1410 pod rukama hodináře Mikuláše z Kadaně.

gotická kaple a apoštolové

Interiéry Staroměstské radnice byly zajímavé - gotické sály vykládané tmavým dřevem, Brožíkův zasedací sál, mající půdorys celého jednoho domu, krásné fresky i křížové klenby. Nejvíce jsem se však těšila na podzemí. 

Dnešní románské a gotické sklepy ve své době žádným podzemím nebyly. Kvůli častým povodním docházelo již od 13. století k postupnému navyšování ulic, a tak se dřívější obchody a předsíně středověkých domů postupně "propadly" o 2-6 metrů do podzemí. Procházeli jsme starými místnostmi, viděli vchod do bývalé pivnice, vězení i starou studnu. Na Starém Městě je zmapováno na 70 domů, které mívaly přízemí dnes na úrovni sklepů, z nichž větší část je propojená. Za druhé světové pak podzemí sloužilo jako lazaret. Prohlídku moc doporučuji!

podzemí staroměstské radnice

Na závěr jsme ještě vystoupali na 70 m vysokou radniční věž ze 14. století, odkud je krásný výhled na celé centrum Prahy.

výhled z věže

Vyšehrad 

Podobně jako Staroměstská radnice, i Vyšehrad nabízí hned několik komentovaných prohlídkových okruhů. Míst nebývá mnoho, a tak doporučuji předem zarezervovat na Praha-vysehrad.cz. Vyráží se vždy od infocentra Špička. My jsme si vybrali okruh Královský hrad.

Vyšehrad v dějinách mnohokrát změnil svoji podobu - na čas se stal královským hradem, panovnickým sídlem i barokní vojenskou pevností. Již za starých Slovanů býval svatoborem, posvátným hájem. První doložené osídlení pak pochází z 10. století.

rotunda sv. Martina a Leopoldova brána

Prohlídková trasa Královský hrad se zaměřuje na období Přemyslovců (10-16. století), kdy Vratislav II. přesunul své sídlo z Pražského hradu na Vyšehrad a kolem roku 1070 zde založil samostatnou kapitulu, podřízenou přímo Vatikánu. Praha se tak stala jediným hlavním městem se dvěma kapitulami! Ještě za Karla IV. se Praze říkalo Mezihradí, město dvou hradů.

Přes Vyšehrad vedla bohatá kupecká stezka, díky čemuž vyšehradská kapitula rychle bohatla a svým významem brzy převýšila samotný Pražský hrad. Vznikla zde mincovna i množství sakrálních staveb, z Vyšehradu se stalo samosprávné město. Bohatství kapituly však vedlo k opakovanému rabování a po husitském tažení z města zbyly jen ruiny. V 17. století byl Vyšehrad přestaven na pevnost ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku s pěticí bastionů. Na čas odsud byla odsunuta i kapitula. Po prohrané válce s Pruskem roku 1866, kdy se ukázala zastaralost městských pevností, bylo opevnění zrušeno a Vyšehrad byl předán pražskému magistrátu. V následujících desetiletích zde vznikl současný park, byly přistaveny nové budovy pro potřeby kapituly a opraveny památky, které se podařilo dochovat.

Z původních 7 kostelů zůstaly jen dva - bazilika sv. Petra a Pavla, původem z 11. století, dnes však přestavená do novogotického slohu, u které se nachází hřbitov významných českých osobností, a rotunda sv. Martina, mající původ ještě za Přemyslovců (na fotce výše). 

bazilika sv. Petra a Pavla s hřbitovem

Zajímavé byly i fragmenty základů předrománského kostela sv. Vavřince, který se rozkládal naproti vstupu do tehdejšího paláce, ze kterého se nic nedochovalo. Kostel s netradičním kruhovým půdorysem byl inspirovaný byzantským uměním. Nacházejí se zde první pálené kachle na českém území, vyrobené v 11. století.

dlaždice s motivy mýtických zvířat.

Po vynikající prohlídce jsem ještě samostatně pokračovali k vyšehradskému podzemí, konkrétně do největší z kasemat, zvané Gorlice. Zde jsou umístěny originální sochy z Karlova mostu od Matyáše Bernarda Brauna a Jeronýma Kohla z 18. století. Gorlice dříve sloužila jako shromaždiště vojáků, zásobárna munice a jídla.

Gorlice

Vyšehrad má krásnou energii a je zde plno zajímavých zákoutí, soch a památek. Již za první republiky zde probíhal čilý archeologický průzkum, neb je bezesporu jedním z nejvýznamnějších míst českých dějin, už jen kvůli návaznosti na pověsti o prvních Přemyslovcích, kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi, kteří zde, možná, měli svůj domov.

Petřín

Na Petřínu jsem byla již několikrát, přesto jsem však neměla tušení o existenci krásné zahrady s růžemi a planetária. Poprvé jsem se také vyvezla nahoru lanovkou. Milým překvapením bylo, že na ni platí běžné lístky MHD. 

Petřín

Vyšplhali jsme i na rozhlednu, vystavěnou spolu s lanovou dráhou v roce 1891 při příležitosti Jubilejní výstavy. Stavba nezapírá pařížskou inspiraci - když totiž členové Klubu českých turistů na světové výstavě roku 1889 uviděli Eiffelovku, zatoužili po podobné dominantně i ve své domovině. Petřínská rozhledna má 63,5 m a nahoru vede 299 schodů. 

rozhledna a lanovka zevnitř

Ve spodní části rozhledny se nachází výstava líčící průběh stavby i původní význam Petřína. Vzhledem k pískovcovému podloží byl využíván pro těžbu kamene, tzv. opuky, ze kterého v Praze vznikla řada staveb včetně prvních kostelů na Pražském hradě. Začátkem středověku poblíž dokonce stálo i popraviště. Mně se však nejvíce líbily dobové fotky z přelomu 19. a 20. století.

výhled z Petřína

Navštěvujete i památky v docházkové vzdálenosti, nebo raději jezdíte na výlety do nových míst?

Související články: Praha neznámá