Wellness v Harrachově

Začátkem září jsem si vzala dva týdny dovolené. I když už bylo cestování dosti omezené, dovolenkovala jsem jako o život, až z toho ani nestíhám sepisovat články.

Jedním z výletů byl i třídenní wellness pobyt v Harrachově, na který mě vytáhla kolegyně Danča. Takticky jsme se rozhodly nikoliv pro víkend, ale pro středu až pátek, abychom se vyhnuly davům. Vychytaly jsme krásně teplé počasí, úplné babí léto, a užily si tři dny příjemného odpočinku v Krkonoších.

Ubytované jsme byly v hotelu Svornost, který už má nejlepší časy za sebou a mezi německými důchodci jsme výrazně snižovaly věkový průměr. Obsluha však byla milá a hotel má obstojně velký bazén, kam jsme si chodily zaplavat před večeří. Měly jsme polopenzi a výběr jídel se sice omezoval hlavně na tradiční českou kuchyni, ale co jsem zkusila, to mi chutnalo, takže spokojenost. 

Ve středu jsme využily krásného počasí a hned po příjezdu jsme vyrazily na Mumlavský vodopád. Vodopád, dosahující 10 metrů na šířku i výšku, je jedním z největších vodopádů v Česku. Známý je zejména díky své dobré dostupnosti, protože leží jen asi kilometr od Harrachova.

Mumlavský vodopád

Po okolí vodopádu vede několik nápaditě udělaných naučných stezek. Zajímavý je celý tok řeky Mumlavy, která ve svém korytě vytváří "čertova oka", nazývané také "obří hrnce" - prohlubně vybroušené vodou do žulového podkladu. Symetrická kamenná jezírka lákala ke koupání, voda je tu však ledová a z hrnců se musí špatně dostávat ven, jak jsou kameny dokonale vyhlazené.

Kochaly jsme se barevnými lesy, houbami, které jsme cestou nacházely, i malebným okolím Mumlavy. Kolem řeky jsme pokračovaly po modré značce až ke Krakonošově snídani, budce s občerstvením, u které se trasa větví směrem na Labskou a Voseckou boudu. Zatímco ke kiosku vede asfaltka s pozvolným stoupáním, dál už začíná pořádný výšlap. A protože už bylo pozdě odpoledne a my chtěly ještě stihnout bazén a večeři, tak jsme to po pivu otočily zpátky na hotel. I tak jsme ušly přes 15 km.

Na čtvrtek jsme měly naplánovanou prohlídku harrachovské sklárny, pivní koupele a masáž. Sklárna Novosad a syn je nejstarší dosud fungující sklárnou v Čechách, dost možná i na světě. Založena byla roku 1712 hrabětem Harrachem a od samého počátku je zaměřená výhradně na ruční výrobu, dnes zejména nápojového skla. Sklárna nabízí komentované prohlídky, při kterých je možné sledovat skláře v akci. Hlavně foukání skla bylo fascinující, vydržela bych na něj koukat celé hodiny. Žasla jsem, jak skláři zvládají pracovat jen v sandálech, triku a s pivem nalitým v číši na víno. Celé Čechy bývaly sklářskou velmocí a je úžasné, jak Harrachov pokračuje v této tradici.

Hlavní pec topí 24 hodin v kuse. Křemičitý písek se dováží z blízkého Českého ráje. Barvení skla v případě zakázkové tvorby probíhá oxidy kovů. Ve sklárně dodnes funguje 100 let stará brusírna, poháněná původní vodní turbínou. Dneska už ale broušené sklo tolik neprodává, a tak dílna, kde dříve pracovalo 50 brusičů, zaměstnává už jen dva pány.

provoz sklárny Novosad a syn

U sklářských dílen dříve běžně stávaly pivovary. Muži pracující u výhně rychle ztrácejí minerály, které se právě slabým pivem nejlépe doplňují. I dnes proto existuje výjimka v zákoníku práce, že dělníci ve slévárnách a hutích mohou při práci konzumovat tzv. "ochranný nápoj" na snazší doplnění tekutin a minerálů (typicky sklářská osmička). Sklárna Novosad v roce 2002 vaření piva přímo v hlavním areálu obnovila a otevřela zde minipivovar a pivní lázně.

Prohlídka byla docela zběžná (vzpomínám, že když jsem tu byla před lety poprvé, tak výklad byl o dost podrobnější), ale součástí je i expozice v přilehlém muzeu skla, sleva do obchodu a poukázka na čerstvě navařené pivo zdarma, takže jsme si rozhodně nestěžovaly. Podobným exkurzím do výroby moc fandím. Nadšené jsme byly i ze sklářské cukrárny s pořádnými zákusky, kam jsme se šly schovat před zimou, co pomalu vytahovala drápky.

sklárna zvenku

Odpoledne nás čekaly pivní lázně, které jsou také součástí areálu sklárny. Na podobné procedury si moc nepotrpím, a tak jsem neměla žádné větší očekávání a byla o to více mile překvapená. S Dančou jsme dostaly každá svoji vanu s vířivkou, do které bylo napuštěno pivo s trochou drceného chmele, a zhruba 40 minut jsme se cachtaly v úžasně voňavé lázni (vůbec bych nevěřila, že pivo bude tak hezky vonět!), načež jsme se přesunuly do odpočinkové místnosti na relaxaci a skvělou masáž. Milý pán nám v mezičase nosil skleničky s vynikajícím tmavým pivem, které je součástí procedur, neb léčit je třeba i zevnitř. Můžu potvrdit, že uváděné zvláčnění ponožky bylo po koupeli znatelné. Detoxikaci organismu takto od boku nevyhodnotím, ale vcelku bych jí věřila. Na hotel jsme šly z lázní rozesmáté a s pořádně těžkýma nohama.

Ve zbytku dne jsme ještě pořádně prošly celý Harrachov a podívaly se ke skokanským můstkům. Překvapilo mě, že se původně nejednalo o jedno městečko, ale několik dodatečně propojených osad (vlastní Harrachov, Nový Svět, Ryžoviště a Mýtiny). 

V pátek nás čekal odjezd do Prahy. Ačkoliv mě lákalo podniknout pořádnou túru po Krkonoších, ležela před námi dlouhá cesta domů, a tak jsme se shodly jen na kratší zastávce v Českém ráji. O tom však až zase jindy.

Které lázně byste doporučili na příště?