Srí Lanka: Nuwara Eliya

Nejvýše položenému srílanskému městu se přezdívá "Malá Anglie". Nuwara Eliya se nachází v nadmořské výšce 1868 m.n.m. a průměrná teplota zde dosahuje pouhých 16,3 °C.

Právě zdejší klima, tolik připomínající britské ostrovy, dalo v polovině 19. století vzniknout oblíbené prázdninové destinaci Britů. Důstojníci sloužící na Cejlonu se sem s celými rodinami začali sjíždět za rekreací, odpočinkem od tropů panujících na pobřeží, ale hlavně načerpat pocit, že jsou zpátky v Anglii. Do dnešních dob se dochovaly jejich honosné vily, hotely, golfové hřiště i koně popásající se na dostihové dráze nebo jen tak volně v ulicích. 

Nuwara Eliya však skýtá ještě další důvod, proč ji navštívit. Přes srílanskou vysočinu se táhne jedna z nejkrásnějších panoramatických železnic světa. Zajímavý je zejména úsek, který začíná za Kandy, pokračuje přes Nuwaru a končí v Elle. A protože cesta mezi Kandy a Ellou zabere i 7 hodin, nabízí se vyhlídkovou jízdu rozdělit na dva dny a na jedno odpoledne se zastavit právě v Nuwaře.

vlak Ella - Nuwara Eliya

Z horské Elly jsme vyráželi ve čtvrtek ještě za tmy. Modré vlaky směrem na Nuwaru Eliyu (pozor, zastávka se jmenuje Nanu Oya!) jezdily jen dvakrát denně, po půl šesté ráno a pak až navečer. V sezóně je údajně těžké chytnout místo, ale my cestovali na podzim a ještě navíc v opačném směru než většina turistů, takže jsme na nástupišti s baťohem čekali přesně čtyři. Koupili jsme lístky do druhé třídy, což byla fajn varianta - vůz byl poloprázdný, zároveň jsme však nepřišli o interakci s místními. V modrých vlacích existuje předražená turistická první třída (klimatizované vozy, ve kterých ale nelze otevírat okýnka, za cca 250 Kč), druhá s rezervací místa či bez něj a pak třetí třída pro místní, která ale bývá často přecpaná (lístek za cca 35 Kč).

čajové plantáže za Ellou

Ačkoliv vstávání za tmy bylo krušné, byla jsem vděčná, že jsme se odhodlali, protože jízda s výhledy na kopce, vodopády a čajové plantáže, to bylo něco, na co mě čtení průvodce nepřipravilo. Poslouchala jsem poskakování vagónu po kolejích, kochala se neustále měnící krajinou a z otevřeného okna mávala sběračkám čaje v barevných sárích, zatímco další cestující seděli přímo ve dveřích a vesele se vykláněli z pomalu drkotajícího vlaku ven. Na snídani jsem si koupila čaj a čerstvé ovoce od pánů, co občas vlakem procházeli a nabízeli občerstvení. Nejkrásnější zážitek z celé Srí Lanky!

sběračky mávající vlaku

Před obědem jsme už byli v Nuwaře. Nádraží Nanu Oya se nachází stranou od města, a tak je nutné popojet autobusem nebo využít služeb tuk-tukářů. Od jednoho jsme si rovnou nechali doporučit ubytování. Cena byla nižší, než kolik pro daný apartmán avizoval Booking.com, a dokonce zde tekla teplá voda (na Srí Lance poprvé a naposledy).

Nuwara Eliya

Nuwara Eliya, to je zábavný kontrast dvou světů. Žije zde jen asi 30.000 obyvatel, a tak je městečko na asijské poměry velmi klidné a navíc roztáhlé do širokého údolí. Koloniální vily se střídají s buddhistickými chrámy, tu a tam anglický klub, kostel, golfové hřiště nebo dostihová dráha, a mezi tím vším srílanské krámky a tržnice. Za městem se nachází uměle vybudované jezero Lake Gregory, které vzniklo kvůli závodům ve veslování - v 19. století se v Británii jednalo o velmi populární sport.

Lake Gregory

V Nuwaře bylo pošmourno a chladno, ale nepršelo. Půjčili jsme si skútr a celé město i s jeho okolím si pořádně projeli. Nejkrásnější výhled na Nuwaru si užijete z kopce Single Tree Hill, který se zvedá hned za městem:

Single Tree Hill

Zhruba v jeho polovině se nachází několik buddhistických staveb - pár chrámů, zvonice, svatyně. Zde taky končí zpevněná cesta. Zatímco Maťo se snažil na skútru zdolat i druhou část, já jsem si udělala kondiční trénink a vyběhla to nahoru po svých.

Single Tree Hill

Navštívili jsme několik památníků ve městě, park, projeli se kolem golfového hřiště (na celé Srí Lance jediného) a zavítali i do krásné botanické zahrady, ze které však nemám žádné fotky, protože se už stmívalo a po 15 minutách nás z ní správce vyhnal. A samozřejmě, co by to bylo za srílanskou vysočinu bez kopců obsypaných čajovníky. Nuwara Eliya je nejvýše položenou pěstitelskou oblastí Cejlonu. Právě v těchto končinách se pěstuje čaj třeba pro značky Dilmah nebo Mackwoods. Osobně mám lehké a vzdušné aroma místních černých čajů velmi ráda.

Dilmah plantáže

Když už jsme se ocitli v zajetí čaje a britského imperialismu, zatoužila jsem po ryze anglickém zážitku, totiž čaji o páté, známém jako high tea. Jedná se o odpolední sedánek, při kterém se servíruje čaj a několikapatrový podnos s chlebíčky a zákusky. A protože nejsme žádní troškaři, dopřáli jsme si jej rovnou na zahradě pětihvězdičkového Grand Hotelu.

high tea v Grand Hotelu

Zajeli jsme se podívat i k pánskému klubu Hill Club z roku 1867. Prvních sto let existence byl povolen vstup pouze mužům cizincům, dnes je otevřený i pro ženy a místní. Sranda tip: do klubu se můžete zaregistrovat i jen na jediný den a do historických koloniálních prostor si tak lze zajít na oběd nebo večeři, nutný je však oblek (dámy šaty). Protože většina cizinců tuto podmínku nesplňuje, smoking si včetně večerních bot lze zapůjčit přímo na místě. Já bych se tam ale necítila dobře, vzhledem k tomu, že můj cestovní šatník zdaleka neodpovídal požadavkům na dress code, a tak jsem lobbovala za méně formální podnik na večeři. 

Hill Club

Kam tedy zajít? Dali jsme na recenze a vydali se do The Sackville, kde měli nejen famózní jídlo, ale hlavně mi utkvěl v paměti jejich lehce pálivý chilli koktejl. Jestli jsem si na Srí Lance něco opravdu užívala, tak to byla báječná kuchyně a fakt, že několikahodinová večeře v 5* hotelu tam i s pitím vyšla cenově nastejno jako návštěva McDonalda v Česku.

Zde ještě pár fotek z typické srílanské tržnice, kde jsme si byli koupit ovoce na ráno:

Nuwara Eliya, tržnice 

V pátek nás čekalo pokračování vlakem do Kandy. K nádraží jsme se svezli autobusem za pár drobných (přesněji 35 Rs., v přepočtu 4 Kč), a když už jsme byli v té baťůžkářské náladě, rovnou jsme se v jednom z domků zastavili na typickou dělnickou snídani - chlebové placky paratha, namáčené v omáčce z čočky a pálivého curry, to vše zapíjené milk tea, slazeným kořeněným čajem s mlékem. Pokud by měl někdo podobný nápad na ďábelskou snídani těsně před odjezdem, lze říct, že záchody ve srílanských vlacích jsou plně srovnatelné s těmi našimi. :)

Den jako vymalovaný a cesta krásnější než krásná... Vlak poskakující po kolejích, mangostany ke svačině, výhledy na nekonečné čajové plantáže, sluníčko a příjemné teplo, jak jsme pomalu začali sjíždět z hor do nížin. Tak na viděnou v Kandy!

trať Nuwara Eliya - Kandy

Související články:
Předchází: Ella a mlžné hory 
Následuje: Rušno v Kandy
Všechny články ze Srí Lanky