Wrocław 2020 - 2. část

Vratislav (polsky Wrocław) není jen historické centrum města, ale naleznete zde i plno moderních památek: mimo lanovku přes řeku třeba i Halu století, zapsanou na seznam UNESCO. Pokračování cestopisu ze září 2020.

Neděle přišla hned. Ráno jsem posbírala po pokoji rozvěšené svršky, které naštěstí stihly přes noc uschnout, fénem dosušila stále vlhké boty a kolem deváté vyrazila na snídani. Hlady jsem rozhodně netrpěla, neboť polští kolegové mi naposílali nepřeberně gastro tipů, kam ve Vratislavi na jídlo.

Zatímco v sobotu jsem na večeři zašla do typicky polského podniku Setka na bramborák s dušenou zeleninou, který po náročném dni stráveném v promočeném oblečení přišel vhod, v neděli jsem na snídani vyrazila do mléčného baru Różowa Krowa, který v seznamu doporučení chyběl, zato však měl příhodnou polohu a vtipný název. Nabízel levná snídaňová menu a Hilton to sice nebyl, ale nacpala jsem se solidně. Během víkendu jsem navštívila i několik dalších podniků, z nichž bych doporučila kavárnu Jolie ve středomořském stylu, kterou najdete kousek od hlavního náměstí.

Setka a Jolie

Neděli jsem se rozhodla zasvětit širšímu centru. S povděkem jsem kvitovala, že je pěkně a neprší, takže jsem mohla pořádně protáhnout nohy. Při poznávání nových míst mám pěší pochůzky nejraději, protože vždycky narazím na plno drobností, které v průvodcích nenajdete, a přitom jsou to často právě ony, co dávají každému městu svůj osobitý ráz. Ve Vratislavi to byla v prvé řadě zajímavá architektura: 

stavby, co mi padly do oka

A také trpaslíci! Malých bronzových sošek trpaslíků, zvaných krasnale, jsou ve Vratislavi stovky. Každý je jiný, každý dělá něco jiného, někteří splývají s okolím, jiní naopak překvapují svojí činorodostí. Celé město jakoby mělo ještě další obyvatele, co občas nechají lidské kolemjdoucí nahlédnout do svého světa. Jak se trpaslíci do Vratislavi dostali? V 80. letech se stali právě trpaslíci symbolem neformálního odboje proti komunismu a místní je malovali na zdi nebo plakáty. Ti současní, bronzoví, vychází z nápadu sochaře Tomasze Moczka, který začátkem tisíciletí navrhl a umístil první stovku soch.

vratislavští trpaslíci

Kochala jsem se krajinou, trpaslíky a budovami, až jsem dorazila ke kabinové lanovce přes Odru. Lanovka se jmenuje Polinka a provozuje ji Vratislavská polytechnika. Nejsem si jistá, zda se jedná spíše o praktickou záležitost, nebo zábavu pro turisty, každopádně podobnou lanovku jsem ještě ve městě neviděla, a tak jsem se i já svezla, i když to přes řeku není až takový zážitek jako v horách.

Polinka

Fotku s výhledem na Odru a most Grunwaldzki jsem fotila právě nedaleko cílové stanice lanovky. Po nábřeží vede hezká procházka, kde potkáte jen minimum lidí. Všude se linou cyklostezky a narážela jsem na plno možností půjčit si elektro koloběžku. Sama jsem však pokračovala pěšky.

Odra, most Grunwaldzki

Mířila jsem na okraj Szczytnického parku, největšího parku ve městě, u kterého stojí již z dálky viditelná stavba Haly století (Hala Stulecia). Budova postavená v letech 1912-1913 podle návrhu architekta Maxe Berga připomíná 100. výročí od vítězství nad Napoleonem v bitvě u Lipska. Od roku 2006 se nachází na seznamu UNESCO.

Hala století

Hlavní kopule je dnes využívaná převážně na kulturní a sportovní akce. Dovnitř jsem se nepodívala, zato jsem si užila velkou multimediální fontánu z roku 2009, dle všeho vůbec největší v Evropě, která každou celou hodinu spouští vodní show s hudbou a za tmy i se světelnými efekty. Fontána funguje pouze v letním období, od začátku května do konce října, a ačkoliv se nachází stranou od centra města, a tak jsem sama zvažovala, zda se mi k ní vůbec chce chodit, pěší výlet k Hale století za představení stál. 

Představení jsem stihla hned dvě, každé bylo jiné a obě moc pěkná, s délkou kolem 15-20 minut. Překvapilo mě, kolik lidí se přišlo podívat. Před kopulí stojí ještě vysoký železný kužel pojmenovaný Jehla, který byl vztyčen v roce 1948 jako symbol opětovné industrializace a resocializace po 2. světové válce. Celý komplex mi silně připomínal brněnské výstaviště, které vzniklo v témže stylu o 15 let později než Hala století.

Zpívající fontána a Jehla

Jako památka na světovou výstavu v roce 1913 na areál s kupolí navazuje japonská zahrada. Neměla jsem žádné lepší plány, tak jsem zaplatila 8 PLN za vstup a šla se kochat japonskou estetikou. Zahrada je výjimečně zpracovaná a je zřejmé, že ji vytvářeli lidé s obrovským citem a darem vnímat vyváženost energií mezi veškerými prvky. Malebná zákoutí, metrové ryby a množství zamilovaných párů, pro které je zahrada krásným místem, kam vyrazit na rande.

japonská zahrada

Japonská zahrada se stala poslední zastávkou celého víkendu. Cestou na nádraží jsem se už jen zastavila na pozdní oběd, nakoupila si polské dobroty a doběhla vlak do Prahy, který jsem k mé značné úlevě stihla.

 

Stejně jako předešlý výlet do Krakova, i z Vratislavi jsem odjížděla spokojená a plná zážitků. Polská města jsou kulturně bohatá, plná atrakcí a památek, zatím se z nich však nestaly žádné turistické skanzeny. Příchozím nabízí klid, příjemnou atmosféru a výbornou kuchyni. Ráda se budu do Polska vracet! 

Jaké máte dojmy z Polska vy?

jedna ze samospouště

Související články:
1. díl z Wrocławi
Kraków - první část