Pravidelný knižní příspěvek zaměřený na přečtenou beletrii.
- Lolita - Vladimir Nabokov
- Tiché roky - Alena Mornštajnová
- Pokání - Ian McEwan
------------------------------------------------------------
Lolita
autor: Vladimir Nabokov 
zařazení: psychologický román
čtené vydání: Odeon, 1991
poprvé vydáno: 1955
čtené vydání: Odeon, 1991
poprvé vydáno: 1955
původní název: Lolita
překlad z angličtiny: Pavel Dominik
překlad z angličtiny: Pavel Dominik
Kontroverzní dílo o lásce čtyřicátníka ke dvanáctileté nymfičce.
Démonickým románem provází Humbert, jehož slabostí jsou mladé dívky. Do Dolores Hazeové se zamiluje, když si u její matky pronajímá pokoj, a aby se k sotva dospívající holčičce dostal, je připravený udělat naprosto cokoliv. Lolita je tragickou zpovědí muže, který si nemohl pomoct, a mladé dívky, jež zůstává sama v nepřátelském světě, který ji spolu s Humberem nutí až příliš rychle dospět.
Knihu jsem četla s odstupem 13 let podruhé. Při prvním čtení jsem byla fascinovaná zdařilými metaforami i kontroverzním tématem, dnes jsem ale s hodnocením střídmější. Ve druhé části knihy se má totiž tendenci opakovat stále tentýž motiv - troufám si říct, že místy až záměrně, aby si čtenář mohl vychutnat hloubku Humbertovy viny až do samého dna. Je těžké číst Lolitu bez odsouzení, ale přesto si toto společensky těžko přijatelné dílo přečtěte, jestli na něj máte žaludek.
Poznámka na závěr: Nabokov byl původem Rus a angličtina, ve které Lolitu napsal, tudíž nebyla jeho prvním jazykem. Mimo angličtinu ovládal perfektně i francouzštinu, což je ostatně znát i v Lolitě. Vzhledem k vytříbenosti knihy je autorova vícejazyčnost naprosto obdivuhodná.
ukázka:
Ty jednodenní migrény v kalném vzduchu vězeňské kobky jsou neodbytné, ale já se nedám. Popsal jsem už více než sto stránek, a ještě jsem se nikam nedostal. V kalendáři se mi začíná všechno plést. To muselo být někdy kolem 15. srpna 1947. Myslím, že už dál nemohu. Srdce, hlava - všechno. Lolita, Lolita, Lolita, Lolita, Lolita, Lolita, Lolita. Sazeči, opakujte tak dlouho, dokud stránka nebude plná.
------------------------------------------------------------
Tiché roky
autor: Alena Mornštajnová
zařazení: rodinný román
čtené vydání: Host, 2019 (1. vydání)
čtené vydání: Host, 2019 (1. vydání)
Intimní rodinná sága, která pozvolně plyne.
Bohdana je tichá, zakřiknutá dívka, která vyrůstá se svým mrzoutským otcem Svatoplukem a nevlastní matkou Bělou na maloměstě 70. let. Bohdana, připomínající strom bez kořenů, neukotvená a nepovšimnutá, jako list za listem postupně odkrývá rodinnou historii, která jí byla zatajena. Kdy přesně se z hluboce milujícího Svatopluka stal morous a proč vlastně přišla na svět Bohdana?
Tiché roky, to je příběh bez velkých dějových zvratů. Právě uvěřitelnost hlavních postav mě na něm ale bavila a dělala z románu výjimečné čtení. Děj tiše plyne a ponouká čtenáře, aby si namísto čekání na drama užívali propracovanost textu a komplikovanost obyčejných mezilidských vztahů. Kniha vyniká laskavostí, s jakou je napsána, a z knížek, co jsem od Mornštajnové četla, se mi líbila nejvíce.
ukázka:
Barvy z naší předzahrádky se pomalu vytrácely, jako kdyby se tajně, vždy v noci pod příkrovem tmy, stěhovaly za ženou, která o ně léta pečovala.
Běla mi sice dala přesné pokyny, jak se o levanduli na záhoncích, v truhlících a květináčích starat, řekla mi, jak ji mám zalévat, a poradila mi, abych květy stříhala těsně před rozkvětem, ale nafialovělé odstíny bledly a stříbřité keříky usychaly.
Běla mi sice dala přesné pokyny, jak se o levanduli na záhoncích, v truhlících a květináčích starat, řekla mi, jak ji mám zalévat, a poradila mi, abych květy stříhala těsně před rozkvětem, ale nafialovělé odstíny bledly a stříbřité keříky usychaly.
------------------------------------------------------------
autor: Ian McEwan
zařazení: psychologický román
čtené vydání: Euromedia Group, 2008
poprvé vydáno: 2001
čtené vydání: Euromedia Group, 2008
poprvé vydáno: 2001
původní název: Atonement
překlad z angličtiny: Marie Válková
překlad z angličtiny: Marie Válková
Kniha o dětské chybě, hledání odpuštění a celoživotním pocitu viny.
Příběh parného letního odpoledne v Surrey roku 1935. Briony je talentovaná třináctiletá dívka, lačnící po dráze spisovatelky. V hlavě spřádá příběhy a sepisuje divadelní hry, které jí pomáhají vyrovnat se samotou venkovského panství, kde většinu času přebývá jen se svou nemocnou matkou.
Příjezd starších sourozenců, širšího příbuzenstva a známých je proto velkou událostí, na niž se Briony patřičně připravuje. Brioniny plány naruší až rychlý sled příhod, které, dílem představivosti malé dívčiny, rozcupují vztahy v celé rodině. Domov utichá a pro Briony přestává být domovem. Dívka vyrůstá, za války se stává zdravotní sestrou, ale i nadále ji trápí výčitky. Odpustí jí někdy sestra její dětskou fantazii?
Láska, vášeň, falešné obvinění, nepochopení, beznaděj. Pokání je silná kniha s melancholickým nádechem, která mi však, ačkoliv mám psychologické romány ráda, příliš nesedla. První, výrazně lyrická část, se místy vlekla jako to parné letní odpoledne, ale zároveň mě fascinovalo, jak dokázala vtáhnout do dusivé atmosféry jako vystřižené z antického dramatu. Zbylé tři části mi ale přišly natolik nevyvážené, že prakticky neutkvěly v paměti. Oceňuji psychologii hlavních postav, výborný překlad i propracovanost textu. Stejnojmenný film z roku 2007 každopádně hodnotím lépe než jeho knižní předlohu.
ukázka:
Jak tak stála v dětském pokoji a čekala na sestřenici a bratrance, nabyla dojmu, že by dokázala napsat takový výjev, jaký se odehrál u fontány, a že by mohla přidat pozorovatele, skrytého jako ona. Dokázala si sama sebe představit, jak spěchá dolů do své ložnice, k čistému bloku linkovaného papíru a mramorovanému bakelitovému plnicímu peru. Přímo viděla ty jednoduché věty, to hromadění telepatických symbolů, probuzených k životu na špičce pera.
------------------------------------------------------------
Mně se za poslední měsíce líbilo nejvíce Heřmánkové údolí, Občanský průkaz a Kde zpívají racci :)
OdpovědětVymazatHeřmánkové údolí bych si přečetla ráda, básnila jsi o něm ty i kamarádka, tak mu chci dát šanci. Občanský průkaz se mi moc líbil jako film, ani jsem nevěděla, že má i knižní předlohu! :)
VymazatOd Mornštajnové jsem četla Slepou mapu a Hanu, obě se mi líbily. Tiché roky si určitě příležitostně přečtu taky. Přiznám se ale, že mne moc neláká Listopád.
OdpovědětVymazatJá jsem naposledy přečetla detektivku Chyť mne a musím říci, že se mi fakt líbila (ostatně mám článek na blogu).
Na Listopád se teprve chystám, ostatní knihy autorky jsem už četla. Myslím, že Mornštajnovou je potřeba dávkovat pozvolna a jen jednou za čas, jinak mají tendenci knížky splývat do jedné. Na Listopád jsem ale zvědavá, ten je prý hodně odlišný.
VymazatRecenzi na Chyť mne jsem četla, škoda, že já ty detektivky tolik neocením. :)
Epona: Já četla od Mornštajnové všechny čtyři knížky, tedy i Listopád, a opravdu je tato kniha odlišná a v podstatě trošku děsivá. Je to sice jen fikce, ale i tak....Každopádně se mi ale líbily všechny.
Vymazat@Epona: Jéé, a máš ji doma, prosím? Že bych si ji půjčila, jak dočtu Šikmý kostel?
VymazatJá četla všechny knihy od Mornštajnový a mám je všechny ráda. Nejvíce Hanu :-) Ostatní knihy neznám.
OdpovědětVymazatJá se ještě chystám na Listopád, ale snad i na něj brzy dojde. :)
VymazatMornštajnová je pojem, tak si připadám trochu zaostale, že jsem od ní zatím nic nečetla. Jednou na ni ale určitě dojde :-) Já jsem nedávno zhltla kouzelnou knížku Pavla Hoška Sloužím Tajnému ohni. Je o duchovním rozměru tvorby J. R. R. Tolkiena a myslela jsem, že to bude taková celkem normální a ničím nevyčnívající knížka, ale byla super a vážně mě nadchla :-)
OdpovědětVymazatMornštajnová má samé milé odpočinkové příběhy. Myslím, že bys u ní mohla ocenit, jak jsou její knihy jazykově bohaté a laskavé. :)
VymazatMoc děkuji za tip!
Ahoj Baru, já jsem z Tvé ukázky četla jen Tiché roky. Od A. M. jsem přečetla všechno, nejvíc se mi líbila Hana, chtěla bych na ní jít v Hradci do divadla. Opatruj se. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, Hanu hrají i v Brně a také se na ni už dlouho chystám. Ve formě dramatizace musí příběh dostat úplně jiný rozměr... Děkuji a krásný den!
VymazatLolitu mám na seznamu k přečtení a Pokání jsem kdysi viděla a líbilo se mi, ale i tak mě překvapuje, že ho napsal Ian McEwan, to jsem vůbec nevěděla. Od něj jsem několik knížek četla, všechny znepokojivé a velice dobré. Asi si to taky budu muset zařadit na seznam.
OdpovědětVymazatJá ve víru práce a školy jako odpočinkovou četbu rozečetla Emmu. Usoudila jsem, že číst Pýchu a předsudek častěji než dvakrát za rok už by bylo moc, a tak jsem si postahovala další knížky, i když třeba Rozum a cit mě filmově moc neoslovil. A zatím dobrý. Sice mě hlavní hrdinka štve, ale i tak se to čte dobře :)
Emma je skvělá! Od Austenové moje nejoblíbenější. :)
VymazatJá se přiznám, že u Pokání příliš nechápu to vysoké hodnocení. První část je výborná, ale pak se to celé divně pocuchá a jako celek mi kniha prostě neseděla, ale asi nejsem ten správný literární kritik, že ji neumím docenit. Jsem zvědavá, jaký bys na Pokání měla názor ty.
Až ho přečtu, dám vědět :)
VymazatDej, budu se těšit. Díky. :)
VymazatČetla jsem jen Lolitu a teda ta druhá část mi přišla hrozná, taková jazyková masturbace Nabokova, kde kdesi na pozadí je jakobyže děj. Epika nikdy nebyla moje. Ale první část je dobrá - tedy v tom, jak používá nevěrohodného vypravěče a jak je z ní na zvracení.
OdpovědětVymazatJo, druhá část Lolity i mně přišla průměrná. Přitom ta první půlka je fakt vynikající, škoda toho.
VymazatZ tvého výběru jsem četla pouze Lolitu, a stejně jako ty víckrát, přijde mi, že jde o dílo, ke kterému člověk musí dozrát a jako dospělý v něm najde zase něco jiného. Mohu doporučit i filmové adaptace, pokud jsi neviděla, zejména ta z roku 1962 je zajímavá, byť pochopitelně mírnější než knižní předloha.
OdpovědětVymazatFilm z roku 1962 je podařený, hodně se mi ale líbil i ten z roku 1997, kde jsem obdivovala skvělou módu konce 40. let a herečka mi přišla uvěřitelnější (Lolita měla mít 12 let, na což byla Sue Lyon už dost vyspělá).
VymazatLolitu jsem četla pár let zpátky a je to, jak píšeš knížka velmi zajímavá i po jazykové stránce. Ráda bych si ji někdy přečetla v originále.
OdpovědětVymazatOd Aleny Mornštajnové jsem zatím nic nečetla, ale říkám si, že bych to měla zkusit, ačkoliv tématicky knihy nejsou to, po čem bych normálně sáhla.
Na Lolitu mám v originále taky spadeno. Dlouho jsem se klasice v původním znění bránila, ale třeba teď čtu Austenovou a je to úplně jiný zážitek.
Vymazat