Rujána: poklidný Sassnitz

Přímořské městečko Sassnitz, počeštěně "Sasnici", najdeme na největším německém ostrově Rujáně. Pokračování cestopisu z léta 2021.

V původně rybářské osadě během 19. století vznikly přímořské lázně, které sice již nefungují, nicméně za klidem a odpočinkem se do Sassnitze jezdí dodnes. Mimo to je skvělým výchozím bodem pro výlety do blízkého národního parku Jasmund a sám nabízí také několik zajímavých památek - prohlídku rybářské lodi Havel a válečnou ponorku HMS Otus.  

Desetitisícový Sassnitz mě překvapil hned v několika ohledech. V prvé řadě, to ticho! Ač jsme byli ubytovaní uprostřed staré zástavby v historické vile, ráno nás budilo jen šumění stromů a chechot racků. Rujána slouží jako dovolenková destinace zejména pro starší ročníky, a celé centrum města proto bylo vlídně ospalé, s poloprázdnými promenádami i podniky. V červenci se zde stmívalo až kolem půl jedenácté, pročež jsme si ten bohovský klid, tak báječný na vyčištění hlavy, užívali až do pozdního večera.

Sassnitz

Na městu samotném mě velmi bavila architektura gründerzeitu, pojmenovaná po období německého hospodářského zázraku 70. let 19. století. Bílé natřené domky působí čistě a útulně. Mnoho z nich je obrostlých opečovávanými růžemi a další vegetací, které dělá zdejší deštivé počasí dobře. Ráda jsem se po těchto uličkách procházela, kochala se a vdechovala čerstvý mořský vzduch. 

napravo naše vilka z r. 1876

O něco méně mile Rujána překvapila službami. Se základy němčiny jsme se domlouvali jen těžko, anglicky nepochodili vůbec, a navíc je zde draho. Ubytování začínalo na 90 EUR za noc a hlavní chod v restauraci na 15 EUR. V blízkosti města se nachází i několik kempů, což by byla výrazně levnější alternativa, ale počasí je u Baltu vrtkavé až bída. Při cestě autem je navíc třeba počítat s tím, že Sassnitzi chybí veřejné parkování. 

V místní gastronomii převládají ryby se smaženými bramborami a řízky na všemožný způsob. Nejvíce nám chutnalo ve španělsko-německé restauraci König Gustav.

König Gustav

Ze stánkového prodeje jsou populární nejen obligátní klobásy bratwurst a currywurst, ale také ryby v housce (fischbrötchen), na různé způsoby připravované makrely, sledi, lososi a jiné za 4 - 5 EUR. U přístaviště je podobných stánků plno a rádi jsme sem mířili namísto drahého oběda či večeře. Jen pozor na racky, kteří jak zahlédnou rybu v housce, neznají bratra. Útočí zákeřně zezadu a nic netušící turisté jsou vděčným cílem.

Na popíjení jsem si užívala místní ovocná prosecca a Insel Baltic stout, který moc doporučuji! Na Rujáně se hojně pěstuje rakytník (sanddorn) a sirupy nebo marmelády z něj můžou být i hezkým suvenýrem. Před odjezdem do Prahy jsme vykoupili skoro celou Edeku, kolik dobrot jsme vezli domů.

Pláž je v Sassnitzi pouze jedna a nepříliš zajímavá, město však sousedí s národním parkem Jasmund, do kterého lze během půl hodiny dojít pěšky a užít si koupání s výhledem na ohromné křídové útesy. A protože Jasmund stál za to, výletům do přírody věnuji příští článek.

molo v Sassnitzi

Není to však jen blízkost národního parku, která dělá ze Sassnitze místo, kam při návštěvě Rujány zamířit. Přímo v městečku se nachází rybářské muzeum, zpřístupněná rybářská loď a spojenecká ponorka. Využili jsme deštivých odpolední a navštívili všechny tři památky.

Muzeum rybářství funguje od počátku 90. let a je více než pravděpodobné, že expozice se od dob založení vůbec nezměnila. Přibližuje život rybářů, přírodní zajímavosti a osobní předměty námořníků z Rujány. Veškeré popisky byly v němčině, a tak jsme si jen prohlédli exponáty a dlouho se nezdrželi.

Co mě zaujalo? Konečně jsme se dozvěděla, že ten kousek zvláštně omletého skla, co jsem našla na pláži, není vůbec sklo, ale schránka belemnita - prehistorické olihně žijící před 70 miliony let. Mimo pozůstatky olihní lze na plážích Baltu najít i jantary, které moře vyplavuje, a lidé pak po každé větší bouřce vybíhají na pláže zkusit štěstí, zda mezi oblázky nenajdou i zkamenělou pryskyřici.

Belemniten-Rostren

K mořskému muzeu patří i rybářská loď Havel z roku 1957, která se nejmenuje po našem bývalém prezidentovi, ale stejnojmenné německé řece. Lodí nás provázel starý rybář, který na Havlovi dlouhé roky sám sloužil. Z ošlehaného mořského vlka sálalo nadšení z života na moři i předávání zážitků další generaci, a tak, přestože jsme se místy domlouvali jen přes Google překladač, jsme odcházeli nabití novými poznatky i skvělou náladou.

Dozvěděli jsme se, že se tato kocábka plavila až ke břehům Afriky, prohlédli si veškeré vybavení od kajuty až po mechanickou lednici z 50. let a pumpovací záchod, vyzkoušeli si zatočit kormidlem, prošli technické zázemí včetně strojovny, nastudovali rozpisy směn i jídelní lístek. Věděli jste, že kuchtíci na rybářských lodích nebyli žádní kuchaři, ale losem vybraní členové posádky? Perfektní prohlídka! 

rybářská loď Havel

Výborná byla i návštěva ponorky U-boot, konkrétně britské HMS Otus (S18) z roku 1963. Devadesátimetrová ponorka byla jednou z největších bojových ponorek své doby a využívána byla ještě v 90. letech. Sloužilo na ní 68 mužů a uvezla 21 torpéd nebo 50 min.

ponorka HMS Otus

Prohlídka byla vysoce autentická, protože až uvnitř jsem si dokázala představit, jak náročná služba zde musela být. Naprostá absence soukromí, totální využití každého centimetru místa, všude jen bezútěšný kov, neustálý hluk. Návštěva ponorky je bez průvodce, popisky však byly tentokrát i v angličtině. K vidění jsou torpéda, řídící centrum, navigační systémy i dosud funkční periskopy.

Bylo mi záhadou, jak se spojenecká ponorka ocitla zrovna v bývalé NDR, ale vysvětlení je vskutku prozaické - když ponorka dosloužila svému účelu a skončila na vrakovišti v Portsmouthu, koupil ji německý podnikatel, odtáhl ji na Rujánu a zde z ní udělal plovoucí muzeum. Na to, jak je Sassnitz malý, nabízí díky oběma technickým památkám zajímavé rozšíření obzorů.

šestice torpéd

Dlouho jsme hledali, kde se na Rujáně ubytovat, abychom mohli podnikat výlety po celém ostrově a zároveň nemuseli každý den přejíždět autem. Sassnitz se pro tyto účely ukázal být naprosto ideálním výchozím bodem. Navíc mě mile překvapila pestrost možností, kterou poklidné městečko nabízelo. Vás by zaujaly spíše technické památky, blízkost národního parku, nebo lázeňská architektura?

Související články:

Předchází: Arkona a dávní Slované

Následuje: NP Jasmund a Prora