Baletky otevřou oči a osloví odzbrojující upřímností. Jak drsný může být boj o přežití na taneční konzervatoři?
Druhá kniha české taneční umělkyně Miřenky Čechové mě zaujala hned po svém vydání před dvěma lety. Nakonec jsem se k ní dostala až letos a shodou okolností jsem měla ten samý měsíc možnost zhlédnout i divadelní inscenaci Baletek v pražském divadle Palác Akropolis.
Obraz mladé tanečnice, co se přes každodenní bolest snaží dosáhnout perfektních výkonů v nekonečném drilu klasického baletu na pražské státní konzervatoři, zatímco po večerech utíká před vlastním životem ke drogám, alkoholu a flámování. Deníková zpověď puberťačky, která dospívá v neúprosném gangu dívčího internátu s vědomím, že každým dnem můžou kteroukoliv z nich ze školy vyhodit. Náhled do života dívky, jíž je odmalička vtloukáno do hlavy, že je i přes svoji předpisově muší váhu příliš tlustá a ošklivá, že není nic než tělo.
Na studium baletu Miřenka nastoupila v divokých devadesátých letech. Nakolik jsou Baletky autobiografií, popisující tehdejší stav na nejprestižnější taneční konzervatoři, a nakolik fikcí, snažící se čtenáři brnkat na city?
Í raz, í dva, í tři, í čtyři, korepetitor neomylně buší do černýho Petrofa a je mu úplně jedno, že každým milimetrem svýho těla právě prodáváš svoji duši, dáváš ji všanc nepřítomnýmu pohledu mistrový, otevíráš skořápku, vpouštíš démony a odstřeluješ mysl za horizont.
Pořád hraje ty stejný odrhovačky, jako kdybyste byly cvičený opice, a je mu jedno, že právě cituje motiv ze Spící krasavice druhého dějství anebo teď za chvíli z Giselle.
Nevím, zda představení může dávat smysl divákovi, co nečetl knihu ani její recenze. Dohromady je to však silné kombo. To málo, co kniha postrádá, nahradí představení ve velkolepém měřítku. Společně se obě formy, samy o sobě trochu rozporuplné, báječně doplňují. Skousnete-li poněkud netradiční podání, tak oboje Baletky vřele doporučuji!
Kniha byla vydána v nakladatelství Paseka, první vydání v roce 2020
Plánovaná divadelní představení najdete na webu Spitfire Company
Tahle kniha mě zaujala, hned jak jsem se o ní dozvěděla. Ještě se mi tedy nedostala do ruky a mám z ní taky trochu strach, protože tanec miluju, je mi už dlouho milovaným koníčkem (který skoro nikdy nebolel, takovou mám kliku) a na jevišti se na něj vždycky s radostí podívám. Takže... smíšené pocity a to jsem to ještě ani neotevřela.
OdpovědětVymazatKaždopádně - neviděla jsi film Pina? Pokud ne, tak vřele, ale opravdu hodně vřele doporučuju. Naprosto úchvatné orgie moderního scénického tance.
Maruško, neviděla, děkuji moc za tip! Píšu si jej do seznamu ke zhlédnutí. Myslím, že mě bude bavit. Filmů z tanečního prostředí není nikdy dost. :)
VymazatO knize jsem slyšela, ale do ruky se mi zatím nedostala. Že je stvárněna i scénicky, jsem netušila.
OdpovědětVymazatJá taky dlouho ne. A přitom se to k tématu skvěle hodí.
VymazatKnihu si čtu přečíst od té doby, co jsem s autorkou viděla rozhovor na DVTV. Děkuji za připomenutí a motivaci.
OdpovědětVymazatKáji, jsem zvědavá na dojmy po přečtení.
Vymazat