Miřenka Čechová: Baletky

Baletky otevřou oči a osloví odzbrojující upřímností. Jak drsný může být boj o přežití na taneční konzervatoři?

Druhá kniha české taneční umělkyně Miřenky Čechové mě zaujala hned po svém vydání před dvěma lety. Nakonec jsem se k ní dostala až letos a shodou okolností jsem měla ten samý měsíc možnost zhlédnout i divadelní inscenaci Baletek v pražském divadle Palác Akropolis.

Obraz mladé tanečnice, co se přes každodenní bolest snaží dosáhnout perfektních výkonů v nekonečném drilu klasického baletu na pražské státní konzervatoři, zatímco po večerech utíká před vlastním životem ke drogám, alkoholu a flámování. Deníková zpověď puberťačky, která dospívá v neúprosném gangu dívčího internátu s vědomím, že každým dnem můžou kteroukoliv z nich ze školy vyhodit. Náhled do života dívky, jíž je odmalička vtloukáno do hlavy, že je i přes svoji předpisově muší váhu příliš tlustá a ošklivá, že není nic než tělo.

Na studium baletu Miřenka nastoupila v divokých devadesátých letech. Nakolik jsou Baletky autobiografií, popisující tehdejší stav na nejprestižnější taneční konzervatoři, a nakolik fikcí, snažící se čtenáři brnkat na city?

Í raz, í dva, í tři, í čtyři, korepetitor neomylně buší do černýho Petrofa a je mu úplně jedno, že každým milimetrem svýho těla právě prodáváš svoji duši, dáváš ji všanc nepřítomnýmu pohledu mistrový, otevíráš skořápku, vpouštíš démony a odstřeluješ mysl za horizont. 

Pořád hraje ty stejný odrhovačky, jako kdybyste byly cvičený opice, a je mu jedno, že právě cituje motiv ze Spící krasavice druhého dějství anebo teď za chvíli z Giselle. 

Výsledná kniha je autentická, nekonzistentní a tak trochu neotesaná, jakoby nám Miřenka předala jen štos neučesaných poznámek, proložených útržky tajného deníčku desetileté dívenky, co hrozně touží v Labutím jezeře tančit sóla. Místy je to kniha nepříjemná až hrubá, jindy nutí k úsměvu a fandění. V každém případě však vyvolá emoce a vychází z hlubin autorčiny duše.

Jen si představte ten kontrast dřiny, bolesti a krve vylévané z baletních špiček, ve srovnání s ladným éterickým pohybem v záři reflektorů, který vidí diváci. Dlouhé roky jsem sama tančila, ačkoliv na nižší úrovni, co se s baletem nedá vůbec srovnávat, přesto jsem v Baletkách intenzivně nacházela střípky prožitého. Tanec opravdu bolí. Do dilemat předčasně vyspělé holčičky se dalo vžít, ani jsem nevěděla jak.

Ještě silnější bylo stejnojmenné představení v Paláci Akropolis, odehrané 15.3.2022, které si Miřenka sama napsala i ztvárnila. Realizováno bylo ve spolupráci s domácí uměleckou skupinu Spitfire Company.

Baletky na prknech jsou silně kontroverzní, pracující s nahotou, vizuálními efekty a emočně náročnými scénami. Přesto si představení udrželo nadhled, bylo výborně koncepčně poskládané, na rozdíl od knihy bralo jednotlivé časové úseky chronologicky, příjemně gradovalo a celé uběhlo mrknutím oka. Překvapilo mě, že celé Baletky odehrála Miřenka sama. Takzvané fyzické divadlo, kterému se umělkyně věnuje, není jen klasické herectví, ale zaměřuje se na prožití konkrétních emocí, osobnost tvůrce, využití tance, zpěvu a multimediálních prvků. K Baletkám to sedělo.

Nevím, zda představení může dávat smysl divákovi, co nečetl knihu ani její recenze. Dohromady je to však silné kombo. To málo, co kniha postrádá, nahradí představení ve velkolepém měřítku. Společně se obě formy, samy o sobě trochu rozporuplné, báječně doplňují. Skousnete-li poněkud netradiční podání, tak oboje Baletky vřele doporučuji!

Kniha byla vydána v nakladatelství Paseka, první vydání v roce 2020

Plánovaná divadelní představení najdete na webu Spitfire Company