pondělí 27. června 2022

Čtenářský deník XXIII

Letošní třetí přehled přečtených knížek, které budou tentokrát všechny zasazené do českého prostředí. Zaujme vás některá?

  • Cesta - Cecilia Sternberová
  • Petrolejové lampy - Jaroslav Havlíček
  • Údolí včel - Vladimír Körner 

------------------------------------------------------------

Cesta - Paměti české aristokratky

autor: Cecilia Sternbergová
zařazení: autobiografie
čtené vydání: Paseka, 2002
poprvé vydáno: 1977
původní název: The Journey
překlad z angličtiny: Eva Kondrysová

Náhled do života české šlechty v průběhu 20. století. 





Vynikající memoáry přibližují život hraběnky Cecilie Sternbergové (1908 - 1983), manželky Leopolda Sternberga (1896 - 1957). Cecilia byla Britka, proto vyšla kniha v originále anglicky. S Leopoldem měla jedinou dceru, Dianu, která po smrti své matky nechala vydat její knihu vzpomínek, původně určenou pro rodinu.
 
Paměti začínají v roce 1948, kdy Sternbergovi ukvapeně opouštějí Československo a odjíždí do Paříže, odkud se jim podaří emigrovat do Ameriky. Jejich rodinný majetek je zabaven, zámky zestátněny a oni se snaží zorientovat ve světě daleko od domova a najít si v cizině uplatnění. Pendlují mezi New Yorkem, Floridou a Jamajkou.

Vzpomínky se však neomezují jen na divoké poválečné období, ale naopak popisují i dětství a dospívání Cecilie a jejího milovaného bratrance Eddieho, školní roky, plesy a večírky z doby před válkou, názory a majetkové poměry vyšší společenské vrstvy, milostné pletky i rodinnou soudržnost. Kniha je napsaná čtivě, s dávkou jemné ironie, nadhledu a lásky. Podařená historická sonda, u které jsem si užívala každou kapitolu,  je navíc doplněná o zdařilou fotografickou přílohu. Cesta se četla jedna báseň! 

ukázka:
   Spokojeně se natáhl, popíjel a poslouchal, zatímco jsem mu dopodrobna vylíčila, jak jsme sem přijely, nastěhovaly se do Veverkových chaty, jak to má Honorka lišácky vymyšleno, jak jsme koupily Margaret a pak o ni přišly a jak jsme si pronajaly obchod. 
   Leopold se vždycky rád zasmál lidským pošetilostem, včetně svých vlastních, ale zřídkakdy se nasmál tolik jako onoho dopoledne.

------------------------------------------------------------

Petrolejové lampy

autor: Jaroslav Havlíček
zařazení: psychologický román
čtené vydání: Leda, 2013
poprvé vydáno: 1935 (přepracováno 1944)

Silné drama o ženě, která se narodila do špatné doby.





Jilemnice, malé podkrkonošské městečko na konci 19. století. Štěpka Kiliánová by se ráda usadila, avšak ani s bohatým věnem se jí nedaří najít manžela. Je příliš svérázná, halasná, toužící po vzdělání i pozornosti. Nedbá na názory úzkoprsých obyvatel města a oni ji za to odsuzují. Štěpka zprvu dospívá, pak stárne a čím dál více utíká na rodný statek Vejrychovsko, kde na ni jednoho dne čeká dávno ztracený bratranec, hejtman Pavel Malina. Aby uhradil své dluhy, nabízí Štěpce možnost manželství, avšak za jakou cenu?

Vynikající, postupně gradující kniha, líčí přerod rozmařilé dívky v životem těžce zkoušenou ženu, která hledá štěstí aspoň v malých radostech; ženu, která je překvapivě zranitelná, a přesto příliš silná, aby do denního koloběhu městečka zapadla. Její bolest bolí i čtenáře, zvlášť, když si představíme, že kdyby se narodila o 50 let později, snadno by mohla využít svého potenciálu, odjet z Jilemnice a najít štěstí jinde. Román překvapí nejen propracovaností postav, ale baví mě i zasazení do závěru 19. století, období velkých změn - rozvoje železnice, nových zábav i postupného přerodu společnosti, který však byl na maloměstě stále příliš pomalý. Někomu může přijít román rozvláčný, ale já se k Petrolejovým lampám vracela již podruhé a stále mi přišly výborné. Skvělé je i filmové zpracování z roku 1971 a ráda vzpomínám také na představení brněnského Národního divadla - jediné, které mě kdy v divadle dovedlo k slzám.

ukázka:
Čím více se Štěpka stávala slečnou na vdávání, tím častěji bylo možné pozorovat, jak se úsudky o ní podstatně rozcházejí. Jeden hlas pravil: Je nevkusná, je hrubá, je hloupá, raději s ní nic nemít! Druhý poučoval svá mláďata: Jen se podívejte na tu Kiliánovou, jak se nese, jak se dovede uplatnit, jakou umí dělat dámu, učte se od ní! A tento dvojí názor šel se Štěpkou až do konce jejího života. Vysmívali se jí a obdivovali ji.

------------------------------------------------------------

Údolí včel

autor: Vladimír Körner
zařazení: historická novela
čtené vydání: Plus, 2012
poprvé vydáno: 1975

Útlé poetické dílo z prostředí středověké Evropy.

Kniha napsaná dle filmu Františka Vláčila z r. 1967 s prvky silných kontrastů, křesťanství, symbolismu, hledání životní cesty a přijímání rolí. Příběhem zasazeným do středověku provází Ondřej z Vlkova, který je jako dítě přislíben řádu pruských křižáků. Jako dospívající od rytířů utíká a hledá cestu zpět do rodného Vlkova. Až sem jej ale následuje starší řádový bratr Armin, jeho přítel a průvodce, odhodlaný Ondřeje za každou cenu dovézt zpět. 

Četba je to poetická, lehká a rychle ubíhající, avšak přibližující spíše atmosféru než děj. Inspirace filmovými scénami byla tak očividná, až mě místy mrzelo, že nebyl příběh rozveden podrobněji, nevyhrál si s dobovými kulisami.

ukázka:
Armín von der Heide se rozhlížel po dvoře, všechno, co tu viděl, bylo nějak nesrozumitelné. Křesťanská země, žádné pohanské symboly a značky, a přitom neomylně cítil, že je tu v lidech něco pohanského, zurčícího jako voda pod povrchem. Dveře chýše byly rovněž otevřené, středem hnojiště protékala voda, žádné zábrany, ani závory a pasti. Ten klid byl přespříliš jasný, aby mohl být skutečný.

9 komentářů:

  1. Nečetla jsem žádnou - já jsem spíš na víc odpočinkovou literaturu, takže mým žánrem jsou hlavně detektivky a thrillery

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonym = Stáňa :)

      Vymazat
    2. Stáni, je pravda, že v četbě se příliš nepotkáváme. Detektivky a thrillery zase úplně míjejí mě, raději mám poklidné romány.

      Vymazat
  2. Já jsem si říkala, že je mi to Údolí včel nějaké povědomé a jestli to náhodou nebyl film, a ono jo! A ty Petrolejové lampy znějí skvěle. Připisuju na seznam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem Údolí včel jako film ještě neviděla, nechávám dojmy z knihy zaležet, abych neměla tak silné srovnání... Petrolejové lampy můžu půjčit, až se příště uvidíme, mám je doma. :)

      Vymazat
  3. Už je to dávno, co jsem četla Petrolejové lampy, ale byla to fajn kniha :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že se líbila! Já ji četla poprvé na maturitu a teď znovu.

      Vymazat
  4. Z těchto knih jsem četla Petrolejové lampy a hrozně ráda na to vzpomínám. V septimě jsem nejela na vodácký kurz, tak nás pár odpadlíků spojili s jinou třídou a měli jsme relativně volno. Četla jsem tedy ve škole jakési vydání z knihovny a pamatuju si, že mě překvapilo, jak dobře se mi knířka od začátku četla, přestože se na prvních stránkách vlastně řeší jen rodokmen a hrobka. :-D A pak jsem šla domů, bylo nádherně, a já jsem myslela na to, že tohle je poslední takový čeren, protože za rok maturuju. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tlapičko, to je krásný příběh! Petrolejové lampy mám ráda, i při opětovném čtení jsou pořád stejně hezky plynoucí a propracované. Mám teď na čtení nachystanou Vlčí kůži, tak jsem zvědavá, jestli z ní budu stejně nadšená.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu!