London calling! 1/2

Londýn. Ohromné město překypující historií, uměním, kulturou, pestrou gastronomií, ale taky davy turistů.

Druhá část zážitků z loňské jarní návštěvy Anglie s mojí sestrou. Po poklidném dni stráveném v malebném Brightonu (článek zde) jsme se přesunuly zpátky do Londýna a jaly se prozkoumat první z památek - Tower a Tower Bridge a čtvrti Temple a Southwark.

Do Londýna je sice levná doprava, ale o to více se prodraží ubytování. Když zcela pominu lepší hotely v centru, zbývají dvě možnosti - trvat na ubytování blízko památek, ale za cenu nízkého komfortu sdílených sociálních zařízení, proleželých matrací a hluku diskoték, nebo se ubytovat na předměstí. Pak je ale dobré pohlídat, ať se bydlení nachází poblíž některé ze stanic metra a na správné straně od vašeho letiště, těch má totiž Londýn hned šest. Město je to ohromné, celá aglomerace čítá téměř 10 milionů obyvatel, a co na mapě působí jako kousek, může být hravě vzdáleno dvě hodiny jízdy.

My jsme si na Bookingu vybraly příjemný apartmán ve čtvrti Enfield (či spíše už městě, tak daleko od centrálního Londýna se nacházel). Klidné sousedství v zástavbě řadovek z červených cihel, přes silnici výborná řecká kavárna, kam jsme každé ráno zašly na čerstvé panini a kávu k snídani, a zastávka autobusu hned před domem, který nás během pár minut dovezl k metru. Systém MHD je v Londýně propracovaný a přívětivý i vůči turistům. Vystačily jsme si s běžnou platební kartou, kterou jsme při vstupu do autobusu nebo prostoru metra odpíply průchod a systém nám na konci dne strhl denní jízdné. Odpadá tak shánění drobných a nově i vyřizování předplacené Oyster Card, kterou jsem při minulé návštěvě Londýna potřebovala.

divadlo Globe

Páteční večerní let probíhal klidně a na ubytování jsme se ocitly už lehce po deváté. Hned v sobotu ráno jsme s Týnkou vyrazily vlakem do Brightonu, užít si krásného jarního dne na pláži. Duben v Anglii bez deště, to bylo pomalu na oslavu! Večer jsme se z Brightonu vrátily dříve a vydaly se prozkoumat jižní břeh Temže, konkrétně Southwark. Prošly jsme přes Borough Market, obří tržnici, kde už sice většina stánků balila, ale pořád se jich našlo pár otevřených, takže jsem mohla na večeři ochutnat několik asijských specialit. Týnka chtěla vidět slavné divadlo Globe, kde byly uváděny Shakespearovy hry. Na místě atypicky kulatého divadla z 16. století stojí soudobá replika obsypaná turisty, no já jsem si více užívala výhledy na Temži, procházku přes Millenium Bridge a kontrast historické a moderní architektury.

pohled z Millenium Bridge

Na protějším břehu řeky jsme pokračovaly přes moji oblíbenou čtvrt, totiž Temple. Své jméno nese po templářích, rytířském řádu založeném ve 12. století, aby chránil poutníky na cestě k Božímu hrobu. Řád od počátku disponoval velkým bohatstvím a právě ve zdejší lokalitě nechal vystavět rozsáhlý chrám s přilehlými budovami, které řádu sloužily jako hlavní sídlo. Kostel se sice zachoval, pro návštěvníky je však těžké se do něj dostat a mně se to ani jednou nepoštěstilo. Když totiž templářský řád ve 14. století zanikl, celý areál připadl právnickým kolejím. I proto je dnes Temple čtvrtí advokátních a notářských kanceláří, a když se sem vydáte o víkendu nebo ve všední den navečer, celý tiše usíná. Šedivé viktoriánské domy jakoby vypadly z Olivera Twista, malebné dvorky a tichá zákoutí, to vše tvoří příjemnou protiváhu k rušným hlavním třídám, na kterých se míhají jeden double decker a černý taxík za druhým.

podvečerní Temple

Templem, resp. návštěvou tamější prodejny potravin, kde jsme si koupily salát a sušenky k večeři, jsme zakončily úspěšný pátek. Spát jsme šly brzy, uchozené a natěšené na víkend. 

Na sobotu jsme původně doufaly v návštěvu Harry Potter studií, které se nachází kousek za Londýnem, ale dva měsíce před termínem, kdy jsme začaly výlet plánovat, už jsme nesehnaly lístky. Jako malou náplast jsme se tudíž vydaly aspoň na nádraží King's Cross, kde na nástupišti 9 ³/⁴ na malé čaroděje čekával Bradavický express. My jsme se parního vlaku nedočkaly, proháněl se po Skotské vysočině, zato jsme si zašly do čarodějnického obchodu a okoukly vozík na nástupišti, u kterého stála nekonečná fronta na ikonickou fotku s vlající šálou. Cestovatelský protip: vlaková nádraží v Londýně mívají veřejné záchody zdarma a King's Cross není výjimkou.

Týnka s mašlí Havraspáru

Hlavním důvodem, proč Týnka toužila Londýn navštívit, byl Tower of London, pevnost na břehu Temže, figurující snad v každém příběhu ze středověké Anglie. Aby ne, vždyť právě tady se psaly britské dějiny. Počasí se v sobotu nejevilo nijak přívětivě, čili ideální podmínky na schování se do muzea, galerie či právě Toweru. Podobný nápad s námi sdílely další stovky turistů, takže jen čekání na lístky se protáhlo na pekelně deštivých 45 minut, ale stálo to za ten čas i za drahé vstupné, toho času 33 GBP na dospělého.

Tower of London

Zvenčí se to nezdá, ovšem Tower je skoro jako město samo o sobě. Těch věží, schodišť, nádvoří a sklepení! Pět hodin nám na prohlídku nestačilo. Expozice hodnotím jako velmi pestré, obě jsme byly z množství historických perliček nadšené. Také mě překvapilo, kolik jsme tu potkaly Čechů; Tower je u našinců zřejmě populární.

Tower začal vznikat už koncem 11. století za vlády Viléma Dobyvatele na místě původního římského opevnění. Do 16. století fungoval jako královský palác, později jako vězení, a to až do konce druhé světové války. Vězněna zde byla například budoucí královna Alžběta I. nebo Guy Fawkes. Kamenné zdi hradu jsou na mnoha místech zdobené rytinami s podpisy a vzkazy vězňů. Mně přišel fascinující do detailu propracovaný astrologický nákres se znameními zvěrokruhu, na fotce níže, který vytesal roku 1561 Hew Draper of Barstow, sám obviněný z čarodějnictví. 

 

Tower byl svědkem mnohých šlechtických poprav. Ty probíhaly přímo v pevnosti, aby nedošlo k pošpinění koruny a zamezilo se veřejným protestům. Vězně do Toweru dokonce nepřiváželi hlavní branou, ale pod rouškou tmy na lodi po Temži, která ve středověku z jedné strany vytvářela přírodní příkop. Významný historický moment byla poprava Anny Boleynové, druhé ze šesti žen Jindřicha VIII., na malém vršku přímo v Toweru. 

S pevností jsou neodmyslitelně spojená zvířata. Kdysi zde panstvo pro zábavu chovalo divoké šelmy včetně lvů a ledních medvědů, dnes zde potkáte krkavce, o kterých koluje legenda, že opustí-li Tower, zanikne celé britské království. 

zvěrokruh na stěně a jeden z krkavců

Víte, kdo je to "beefeater"? Já si až donedávna myslela, že se jedná jen o značku ginu... Stejně se však přezdívá i hradní stráži Toweru, oficiálně Yeomen Warders. Ti střeží nejen hrad jako takový, ale i britské korunovační klenoty. Označení beefeater zřejmě pochází ze zvýšených přídělů hovězího masa, na které měli elitní gardisté nárok.

Pokud jde o korunovační klenoty, Britové nejsou žádní minimalisté. Snad každá ze zemí Commonwealthu má svou vlastní korunu. Vidět vše pohromadě, tak z diamantů a zlata až oči přechází. U klenotů se nesmí fotit a ani delší dobu zdržovat, vstup je však  součástí běžné vstupenky. Byl to zážitek, ačkoliv tu nejdůležitější korunu, kterou na hlavě nosila Alžběta II., jsme s Týnkou neviděly. Zrovna se totiž upravovala na korunovaci prince Charlese, dnes již krále Karla III.

Konec vzdělávací vsuvky. Ke konci prohlídky už jsem se netěšila na nic jiného, než až konečně odpočinu nohám a zakousnu něco k snědku. Na jídlo jsme se zastavily v Subway přímo u Toweru a přemýšlely, zda se nám chce ještě někam jít, nebo už to pomalu otočíme na ubytování. Nakonec zvítězila radost, že se po celém dni na chvíli protrhaly deštivé mraky.

Na mostu Tower Bridge, nacházejícím se hned vedle hradu, zrovna končil londýnský maraton (a ano, jeho trasa vedla naprosto všude a dostat se z jedné strany ulice na druhou byl už ráno pěkný oříšek) a do konce otvírací doby zbývala hodina, což bylo tak akorát na prohlídku expozice, kterou mi doporučila kolegyně.

Tower Bridge

Tower Bridge je slavný visutý a zároveň zvedací most, jehož výstavba započala roku 1886 a dokončena byla o 8 let později. Představte si, že jen návrhů se sešlo více než 50! Technicky unikátní řešení umožňující průjezd nákladních lodí zůstává funkční až do dnešních dnů.

Systém zvedání mostovek byl původně řízen parními stroji, přičemž pro pěší zůstávaly přístupné zvýšené spojovací lávky. Dnes je zvedání automatické, probíhá zhruba 2x denně, a na lávkách se nachází povedená výstava přibližující historii mostu, jeho technické zázemí a v neposlední řadě si odsud lze užít velmi pěkný výhled na Londýn. Navštívit lze dokonce i původní strojovnu! Prohlídka mostu mi přišla perfektně zpracovaná, dostatečně interaktivní, aby zabavila i děti, a zároveň nezabrala příliš času. I při krátké návštěvě Londýna moc doporučuji.

Tower Bridge z vnějšku a zevnitř

Po prohlídce jsme si užily ještě posezení v kavárně, nakoupily si dobroty k večeři a vydaly se na nepříliš úspěšný lov pohledů a suvenýrů, než jsme zcela uchozené nasedly na metro směr Enfield. Na další den nás čekalo pokračování po londýnských památkách a návštěva divadla na Piccadilly, o tom však ale až v dalším pokračování.

Navštívili jste Londýn? Které památky se nejvíce líbily vám? Já moc ráda vzpomínám i na návštěvu národní galerie a přírodopisného muzea při první dovolené v roce 2010.

Související články:

předchází: Jaro v Brightonu

následuje: Londýn, 2. část - doplním