London calling! 2/2

Pokračování z prodlouženého víkendu v Londýně, kam jsme se se sestrou vydaly na jaře 2023. První část najdete publikovanou zde.

V sobotu jsme zvládly Tower, Tower Bridge a krátké zastavení ve stopách Harryho Pottera. Z pobytu nám zbývala celá neděle a část pondělí, než nás navečer čekal odlet domů. Jaké památky jsme ještě navštívily a jak se vydařil muzikál v Piccadilly Theatre? 

Když jsme se v neděli na snídani zastavily v italském bistru přímo před ubytováním, pan majitel s milým přikývnutím šel rovnou chystat espresso a panini. Metrem jsme se následně přesunuly na Trafalgar Square a odsud procházkou k Buckinghamskému paláci, oficiálnímu sídlu britského panovníka, u kterého jsme tak akorát zastihly střídání stráží. Tento ceremoniál se tu skoro každý den (v zimě obden) odehrává již přes 350 let a jeho součástí je i krátká hudební přehlídka. Zajímavostí je, že gardisté mají na hlavě čepice z pravých medvědích kůží a jejich koně jsou vždy černí, aby budili patřičný respekt.

závěr výměny stráží

Pěšky jsme přes St. James's Park pokračovaly k Westminster Abbey, které na mě silně zapůsobilo již při první návštěvě v roce 2012. Podobně jako Tower of London, i Westminster je místem, kde návštěvník nasaje anglickou historii v té nejkoncentrovanější podobě. Ono není divu, po náhrobcích nejvýznamnějších osobností britských dějin se jen tak jinde neprojdete. Co třeba Charlese Darwina, Stephena Hawkinga, Charlese Dickense nebo Davida Livingstona?

katedrála ve Westminsteru

Ač se nad Temží první kaple tyčila již v 7. století, dnešní vzezření je novogotické. Od 11. století zde probíhají královské korunovace, svatby i pohřby. Najdeme zde spočívat Alžbětu I. nebo Marii Stuartovnu, brali se zde William a Kate. V květnu 2023 ve Westminsterském opatství proběhla korunovace krále Karla III., a protože jsme Londýn navštívily dva týdny před touto slávou, dovnitř jsme se kvůli přípravám tentokrát nedostaly. Komplex opatství je vskutku rozsáhlý a jmenuje se po něm celá městská čtvrť, jen koukněte na foto níže. Východní výspu paláce tvoří Big Ben, ikonická hodinová věž z roku 1859.

vzdušný pohled na Westminster

Protože se vyčasilo, využily jsme situace a vyrazily k London Eye, že si užijeme aspoň jednu turistolapku. Wikipedie udává, že je Londýnské oko nejvyhledávanější zpoplatněnou atrakcí v Británii a taky největším vyhlídkovým kolem v celé Evropě. Já bych k tomu jen dodala, že za pěkného počasí je to hlavně super zážitek! Výhled na celý Londýn jsme si moc užily. Určitě lze ale najít levnější alternativu, 30 liber za svezení není zrovna málo.

London Eye

Odpoledne jsme plánovaly strávit na mém nejoblíbenějším místě v Londýně, totiž v St. James's Parku, který nadchnul i Týnku. Je to paradox, překrásné hájemství přírody přímo v samém srdci rušného Londýna plného turistů. Pobíhají tu veverky loudící drobky od svačiny, přes chodníky se promenádují káčata a obdivovat můžete i divoké pelikány. St. James's Park byl prvním královským parkem otevřeným pro veřejnost. Jeho výhodou je blízkost památek, takže se tu zastavení na některé z laviček přímo vybízí.

St. James's Park

Veverky mi vždycky zlepší náladu, a protože jsem o těch londýnských věděla, koupily jsme jim ořechy a krmily je přímo z ruky. Těch procházejících dětí, kterým jsme udělaly radost!

londýnská veverka

Když navečer zesílil déšť, nezbylo než spojit příjemné s užitečným a zajít si na jídlo. Ačkoliv jsme kavárny a street food testovaly v průběhu celého pobytu, restauracím jsme se vyhýbaly. Ne nadarmo se traduje, že právě anglická kuchyně vyhnala muže na moře, pročež se Británie stala námořní velmocí. Londýn má ale v otázce gastronomie obrovskou výhodu oproti zbytku UK. Je tavícím kotlíkem všech možných kultur, a tak zde najdete autentickou kuchyni celého světa. Využily jsme této příležitosti a místo na fish and chips vyrazily na vynikající havajské poké.

Navečer už nás čekala perla celého výletu, totiž muzikál Moulin Rouge v Piccadilly Theatre. Jedná se o stálé představení, na které jsem dostala tip od kamarádky. Vybrat si z nabídky londýnských divadel byl docela oříšek, a díky záplavě představení ani nebyl problém s lístky, které jsem kupovala jen pár dnů předem. Londýn kulturou žije, a ohromné je nejen množství večerních show, ale i galerií, muzeí a festivalů. Odskočit si od památek do divadla byl každopádně skvělý nápad!

Muzikál Moulin Rouge barvitě zpracovával celý příběh, perfektně gradoval a pěvecké výkony byly tak ohromující, že jsem měla půlku času husí kůži. Týnka jej dokonce ohodnotila za nejlepší divadelní zážitek života. Velmi oceňuji, že bylo hercům skvěle rozumět, takže se dal děj sledovat i bez jeho předchozí znalosti.

Piccadilly Theatre

Co mě naopak zarazilo, byla úroveň hostů a zázemí celkově. Na rozdíl od barů, kam se Britky vyfiknou do minišatů a jehel, ať už venku leje nebo chumelí, se zde do divadla chodí podobně jako u nás do kina. Přidejme občerstvení z automatu a nevytopený sál... Korunu všemu nasadili vedle sedící Američané, co si divadlo spletli s baseballovým zápasem. Na jednu stranu bylo fajn, že jsme nemusely řešit lodičky a i v našem cestovním oblečení patřily mezi ty lépe oblečené, na druhou kšiltovka a šustění pytlíků od chipsů v divadle prostě kazí atmosféru.

Na ubytování jsme přijely až v noci, a protože nás ráno čekalo ještě balení, vyrážely jsme na poslední štaci celého výletu až dopoledne. Pro pondělí zastavení jsme vybraly čtvrť Greenwich, konkrétně nultý poledník, od kterého se počítá zeměpisná délka.

Cestu do Greenwiche jsem podcenila. Jituš ve svém článku píše, že sem z London Bridge jezdí loď, ale o té jsem nevěděla, a tak jsme se kodrcaly nejprve hodinu metrem a pak ještě autobusem, protože metro končilo u haly Millenium Dome, od staré čtvrti vzdálené několik kilometrů. Chyba plánování, stane se.

Greenwitch, nultý poledník

Greenwich (čteno grenič, nikoliv zelená čarodějnice) je krásnou čtvrtí, kam už tolik turistů nezavítá, a přece toho má tolik co nabídnout. Nejznámější je královská observatoř, Royal Observatory, v docházkové vzdálenosti se nachází National Maritime Museum, jeden z královských paláců, zážitková lanovka nad Temží, plachetnice Cutty Sark a mnoho dalšího. Navíc jsou památky umístěné v krásném parku. Tak krásně tam bylo a tak málo se nám chtělo domů!

V plánu byla prohlídka observatoře, ale už nás tlačil čas, takže jsme si místo rychlého proběhnutí interiérů raději sedly na kafe a zmrzlinu. Až příště pojedu do Londýna, budu hledat ubytování právě v Greenwichi. Je odsud dobré spojení na letiště Stansted, příjemné klidné prostředí, a co je hlavní, observatoř stále čeká! Tímto tedy doufám, že se sem jednou vrátím a splním resty.

milá londýnská zákoutí

Londýn není z měst, která by mě táhla. Je hlučný, upršený, plný turistů a dlouhých přejezdů metrem, a v neposlední řadě na naše poměry i dost drahý, ačkoliv některá muzea a galerie lze navštívit zdarma. Na druhou stranu, podobně jako Paříž nebo Řím, i Londýn řadím mezi cestovatelské must see pro každého milovníka historie, umění a památek.

Se sestrou jsme čtyři dny v Anglii (i přes dvakrát promočené boty) hodnotily jako vydařené. Díky zastávkám v Brightonu a Greenwichi se stal i ten turistický šrumec snesitelným. Celkově jsme se snažily nikam nehonit a spíše objevovat milá a méně známá zákoutí, užít si volno a pořádně podrbat.

Navštívili jste Anglii? Osobně se do Británie vracím vždy moc ráda.

Související články:
London calling - první díl

Jaro v Brightonu