První měsíce s naší holčičkou byly natolik hektické, že i víkend u mých rodičů se stal vrcholnou logistickou záležitostí. Na první pobyt mimo zázemí jsme si tak troufli, až když měla dcerka půl roku. Psal se červenec 2024, když malá opička vyrazila na svou první dovolenou. Vyjet s miminkem hned, nebo počkat, až bude trochu starší? Má to vůbec smysl? A co vlastně od dovolené s takovým mrňousem očekávat? Tolik mi toho vrtalo hlavou.
Kdy je ten správný čas?
Vím, že spousta rodičů nedá dopustit na cestování s opravdu malými miminky, a to i do zahraničí, protože ještě nejsou mobilní a stačí jim mateřská náruč a mléko. My měli první měsíce co dělat, abychom vůbec nějak fungovali, a tak jsme dovolenou začali řešit, až se situace doma stabilizovala.
Cestování s půlročním dítkem se nakonec ukázalo jako skvělé. Dcerka se ještě moc nehýbala, a tak jsme nemuseli řešit zabezpečení postele nebo nábytku. Stále byla kojená, takže na výletech místo chystání příkrmů stačilo vyhrnout tričko. Zároveň už ale měla pevný režim, podle kterého se dalo odpíchnout při plánování aktivit, a dva denní spánky, které jsme využívali na delší přesuny autem.
Co mě mile překvapilo, jak moc si užívala objevování světa z nosítka a do jaké míry interagovala s lidmi i novými podněty. Tvrzení, že "malé dítě z toho nic nemá", může vypustit jen někdo, kdo nikdy žádné neměl. Na druhou stranu, prckovi bude nejspíš jedno, zda zkoumá svět za humny, nebo cestuje přes půl planety.
Do Česka, nebo do ciziny?
Každé děťátko a každá rodina jsou jiné. My do zahraničí z vícero důvodů nechtěli, i když pro mě bylo zprvu těžké skousnout, že se teď delší dobu nikam nepodíváme. Místo toho jsme jeli někam, kde to známe, cítíme se tam doma a zhruba víme, co čekat. Kdybychom první měsíce tolik nelítali po doktorech, třeba bychom bez mrknutí oka letěli k moři, kdo ví.
Za cílovou destinaci jsme zvolili městečko Zlaté Hory - za prvé mám tuhle odlehlou výspu Jeseníků nejraději, za druhé jsme tu s Radkem trávili dovolenou už v roce 2021. Ubytovaní jsme byli v soukromí, v apartmánu Gray House, vhodným tak akorát pro pár nebo rodinu s miminkem. Chtěla jsem přízemí kvůli kočárku, vlastní kuchyňský kout, posezení venku na zahradě, ale hlavně, aby dcerka nikoho nerušila a nikdo naopak nerušil nás. V Gray House jsme byli jedinými hosty. Nachází se stranou od hlavní třídy města, ale stále v docházkové vzdálenosti od obchodu i skvělé kavárny Mevan's Coffee, kde jsme byli pečení vaření. Dobře nám ve Zlatých Horách bylo.
TIP! Přečtěte si článek, co vše vidět ve Zlatých Horách
 |
| Rejvíz |
Jak na cestu kolem světa
Co všechno sbalit s sebou? Snad ne celou domácnost?! My, co zvládli dvoutýdenní roadtrip Amerikou každý jen s malou příruční taškou, jsme měli najednou u auta plný kufr i sedačky. Náš obrovský retro kočár, protože malý skládací by v terénu neobstál. Cestovní postýlka, monitor dechu, dečka na spaní. Zásoba kojenecké vody a příkrmů, lékárnička se dvěma teploměry. Hromada oblečení na všechny varianty počasí. Zábava do auta i na ubytování. Několik balení plenek a podložek. Divím se, že jsem nakonec nesbalila i koupací vaničku, nad kterou jsem váhala... Shrnuto a podtrženo, jeli jsme nabalení jako na cestu kolem světa.
Potřebovali jsme samozřejmě úplné minimum. Dcera se většinu času nosila v nosítku, spala s námi v posteli, namísto večerních kašiček se kojila a oblečení jsme využili snad třetinu, protože celý týden panovalo horko. Bude to příště s balením lepší? Pochybuji. Jak to dělají rodiny s vícero dětmi? Netuším. 😀
Rejvíz
Výlety po Jeseníkách
Snažili jsme se střídat náročnější celodenní výlety, při kterých byla dcerka v nosítku, s lehkými procházkami po okolí, kde mohla víc pást koníky. Zlaté Hory se ukázaly být příjemné i s kočárkem, restaurace a kavárny jsme zvládali každý den i s maličkou, nicméně bez auta bychom se asi neobešli. Skoro každý den jsme někam popojížděli.
Moc jsem si užila výlet do blízkého Rejvízu, kde jsme se šli povinně podívat na Velké mechové jezírko, prošli celou horskou osadu až k Černé Opavě a zase zpátky, a den završili ve vyhlášeném Penzionu Rejvíz na haluškách s brynzou a svíčkové.
Jeden den jsme strávili v okolí Červenohorského sedla, odkud jsme mezi sjezdovkami vyrazili na Klínovec. Výhled na ČHS byl odsud krásný!
 |
| Červenohorské sedlo |
Samostatný článek chystám na Karlovu Studánku, kde jsme obdivovali lázeňskou architekturou, prošli si naučnou stezku městem a podívali se na vodopády.
Nezklamaly ani Velké Losiny, kde jsme se zastavovali cestou do Brna. Počasí nám úplně nepřálo, celý den bouřilo, a tak jsme jen prošli zámecký park a namísto památek se zaměřili na gastro scénu - Velkolosinské pralinky jakožto již tradiční zastavení, Pizzeria Istria na oběd a výborná kavárna Bianco Caffé na povzbuzení před návratem domů.
Karlova Studánka a Velké Losiny
První jesenická hřebenovka
Highlightem celého týdne se rozhodně stala první hřebenovka naší holčičky - poněkud neplánovaná, to když se ze zamýšlené vycházky vyklubala regulérní túra. Autem jsme vyjeli ze Zlatých Hor na Ramzovou, odkud vede lanovka na Šerák. Měla jsem trochu obavy, jak postarší lanovku (resp. dvě za sebou) s miminkem zvládneme, ale nakonec byla cesta nahoru fajn.
Ze Šeráku vede krásná stezka na Červenohorské sedlo, moje oblíbená "borůvková hřebenovka". Ambice dojít až na ČHS jsme neměli, výlet jsme plánovali jen na Keprník, zde se otočit zpátky na Šerák a lanovkou sjet zase dolů, i když jsem v duchu koketovala s myšlenkou, že kdyby zbylo dost času, mohli bychom na Ramzovou pěšky. Boudicco, pozor na to, co si přeješ!
 |
| pohled na Šerák z Keprníku |
Výstup na Keprník jsem si pamatovala jako příjemnou, lehce stoupající cestu. Tentokrát tomu tak úplně nebylo, s 8 kg živého závaží na břiše jsem intenzivně vnímala každý půlmetr převýšení. Keprník jsme nakonec dobyli, výhled na vysokohorské louky stál za propocená trika, dcerka v nosítku budila příjemné pozdvižení a já byla vděčná, že můžeme i s miminkem podniknout něco z našeho "starého" života.
Zpátky na Šerák se už šlo rychleji. Zde jsme si na Chatě Jiřího za odměnu dopřáli pořádnou pauzu na protažení a ty nejlepší borůvkové knedlíky. Čas rychle utíkal, restaurace se pomalu vylidnila. Pobalili jsme se, došli k lanovce a bum, obsluha pobaveně hlásí, že poslední odjela před 10 minutami. Jak jako odjela? Panika! Člověk by řekl, že s příchodem dítěte zmoudřím a začnu výlety lépe plánovat, a já nám zase nechala ujet poslední lanovku?!
Dolů na Ramzovou jsme to z důvodu úspory času vzali traverzou po sjezdovce, pochod i tak zabral přes dvě hodiny svižné chůze. Dcerka ho naštěstí celý prospala, ta z nás měla rozumu nejvíce, a já si jen gratulovala, že se nám podobný výdrb s miminkem nestal v Alpách. Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem před lety v podobné situaci, akorát v zimě a v lyžácích, stopovala po skončení lyžovačky z ledovce. Budiž naše jesenická hřebenovka pro Radka poučením, ať po mně veškeré plány na výlety kontroluje, a pro mě trestem, to když jsem se následující dva dny skoro nepostavila na nohy, jak mě bolely. I přesto bych hned šla znovu, bylo to skvělé!
Závěrem
Jeseníky opět nezklamaly. Vypadli jsme ze stereotypu, do kterého naše rodičovství trochu sklouzlo, užívali si nových restaurací a kaváren, věnovali se jeden druhému, spřádali plány na další měsíce, ale hlavně spolu trávili čas jako rodina, vědomě a naplno. Dovolená s miminkem rozhodně má smysl, přesto jsem zpětně ráda, že jsme na ni zbytečně nespěchali.
Kam jste s dětmi poprvé vyrazili vy? Vzpomenete si na vaši první dětskou dovolenou?
 |
| Šerák |
Báro, hezky jste si dovolenou užili. A já jsem si tu tvého článku připomněla ty naše jesenické :).
OdpovědětVymazatJinak my jsme se synem, když byl miminko, jezdili hlavně na chalupu mých rodičů nebo na chatu manželových rodičů. Mělo to své výhody (možnost využít občas babičkovské hlídání, nízké náklady) i nevýhody (museli jsme se trochu přizpůsobovat).
Měj se krásně
Od rodiny, kde jsme s maličkou trávily skoro týden, jsme se akorát vrátili. Jak píšeš, na hlídání je to úplně parádní. Je velké štěstí, když prarodiče fungují... Díky a ať se daří!
VymazatKdyby se na výletech vždycky všechno povedlo podle plánu, o čem by se pak vyprávěly vtipné historky? :-) Zní to moc hezky. Jen houšť a větší kapky!
OdpovědětVymazatDěkuji, Maruško! Od léta jezdíme pravidelně (pravda, jen na víkendy) a je to čím dál snazší, jen balit jsem se stále nenaučila. :D
VymazatTak já, jak víme, děti nemám, ale moje první dětská dovolená v roli dítěte byla do Harrachova (v zimě). Doma máme video, jak jsem zabalená v kombinéze, nemohu se hýbat a vezu se na sáňkách. Byl mi rok. :-D
OdpovědětVymazatAž nějaké dítě budu mít, vidím to taky na Harrachov. Proč? Protože to tam znám jako své boty. Máme tam i vytipované soukromé ubytování v garsonce v normálním bytovém domě, už jsme tam s Mikulášem byli. To soukromí, ta svoboda... to je nejvíc. S dítětem si to tam dokážu velmi dobře představit. Okolí je na menší výšlapy taky dobré - člověk sice musí vědět, kam jít, ale protože tam jezdím odjakživa, mám to v oku. Lidi s dětmi v nosítkách tam potkávám taky běžně, takže to jde. I když jsem na sebe tedy zvědavá, teď se mi to kecá, ale až to přijde, budu mít jistě nervy v kýblu. :-) :-D
Já si myslím, že malé děti z výletů jistě něco mají - jsou s rodiči, jsou venku, vnímají okolí... Ale taky si myslím, že je jim jedno, jestli se nesou na Říp nebo někam na alpský vrcholek. Důležité je vyrazit. Ať si zvykají (hlavně tedy rodiče :-D).
Tu vaši eskapádu s ujetou lanovkou si pamatuji, a vzpomněla jsem si na nás s Mikulášem, kdy jsme z túry v Tatrách dorazili v deset večer. Na parkovišti nám nechali závoru nahoře, naše auto tam zůstalo úplně samotné. :-D Do Tater s malým dítětem určitě nevyrazím, protože na to očividně nemám odhad. Ani já, ani Mikuláš, protože tohle jsme plánovali společně, a ani jednoho z nás nenapadlo, že zdolání slovenských kopců prostě trvá delší dobu... Zcela objektivně na to nemáme odhad, takže české luhy a háje to jistí.
Jee, děkuji za komentář! V Tatrách jsou túry náročné, to už chce mít s nosičkou něco nachozeno. Navíc bych se bála medvědů. :D Myslím, že jet někam, kde to člověk zná, je na první dovolenou ideální. Snad se vám bude v Harrachově líbit i s budoucími drobečky!
VymazatZaujal mě ten krásný kočárek. :-) Ono to balení s více dětmi je taky rozdílné v tom, že ty děti taky rostou a pokud s sebou člověk nebere sportovní vybavení, tak bych skoro řekla, že čím větší dítě, tím menší věci potřebuje. A my jsme se KONEČNĚ dostali do fáze, kdy s sebou nevozíme žádný kočárek. Ale je pravda, že když někam přijedem třeba na víkend, tak máme s sebou věcí, jak kdybychom se stěhovali. Jinak to vypadá, že dovolenou jste měli moc hezkou, to je fajn, že jste spolu mohli i komunikovat. Úplně jsem zapomněla na to, že s miminky je sice hodně složitostí, ale aspoň furt nemluví. :-)
OdpovědětVymazatLeni, děkuji! Kočárek je sice krásný, ale je to teda tank... Se třemi dětmi si přesuny nedokážu představit. Uklidňuje mě, že to lze. :)
Vymazat