V posledních dvou týdnech jsem v Praze navštívila hned dvě výstavy věnované mému nejoblíbenějšímu uměleckému směru, impresionismu.
- Francouzský impresionismus: mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard
- Impresionismus od úsvitu do soumraku: slovinské umění 1870-1930
Impresionismus, mezi jehož zástupce řadíme velikány jako byl Monet, Degas nebo Renoir, se rozvinul ve 2. polovině 19. století ve Francii. Na strnulou ateliérovou malbu reagoval jejím přesným opakem, tvorbou přímo v plenéru, zachycováním emocí a ztvárněním drobných prožitků. Impresionismus se stal předstupněm k modernímu umění jak jej známe dnes.
 |
| Impresionismus od úsvitu do soumraku |
Francouzský impresionismus
mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard
kdy: 29.6.2019 - 13.10.2019
kde: Palác Kinských
web: NGprague.cz
Vystavovaná sbírka byla zapůjčena z dánského státního uměleckého muzea Ordrupgaard. Zapůjčení podobně komplexní sbírky je ojedinělým jevem, i proto má výstava poměrně krátkou dobu trvání. Ordrupgaard přináší ochutnávku tvorby od každého ze známých francouzských malířů období přelomu 19. a 20. století. Zastoupeni jsou impresionisté (Claude Monet, Edgard Degas, Pierre Auguste Renoir, Alfred Sisley, Camille Pissarro) a post-impresionisté (Paul Cézanne a Paul Gauguine), zároveň však výstava mapuje i přesah k realismu (Gustave Courbet a umělci barbizonské školy) a romantismu (Eugène Delacroix).
Výstava je maličká. S kolegyní jsem zde strávily jen asi 40 minut, a to jsme četly veškeré texty a díla spolu konzultovaly. Palác Kinských se nachází přímo na Staroměstském náměstí, takže se na výstavě pohybovalo velké množství zahraničních turistů. Cena 280 Kč za vstup (navíc s nutností doplácet zvlášť za toalety!) mi ve výsledku přišla vysoká a z výstavy jsem odcházela spíše rozpačitá, ačkoliv se zde našlo několik zajímavých obrazů, které zmíním i tady.
Častým námětem impresionistů byla Paříž a hemžení života v ní. Takto ji na přelomu století zachytil můj oblíbenec Camille Pissarro:
 |
| Camille Pissarro, Ranní slunce na ulici Saint-Honoré, 1898 |
Ačkoliv malířství bylo spíše výsadou mužů, i v tomto odvětví se našlo několik talentovaných a odhodlaných žen, kterým se podařilo prorazit. Toto je obraz od jedné z nich, malířky Berthe Morisot:
 |
| Berthe Morisot: Dívka v trávě, 1885 |
Paul Gauguin strávil část života v Tichomoří, kde zobrazoval domorodé obyvatele v obrazech plných exotiky a barev. Takto ztvárnil tahitského Adama a Evu:
 |
| Paul Gauguin: Adam a Eva, 1902 |
Poznali byste dílo Edgara Degase? Akt nebyl v secesní společnosti tolerovaný, přesto si intimní prožitky našly cestu na plátno. Degasův obraz je navíc zajímavý experimentováním s barvami.
 |
| Edgar Degas: Česající se žena, 1894 |
Impresionismus od úsvitu do soumraku
Slovinské umění 1870-1930
O slovinském výtvarném umění jsem do okamžiku, než jsem vstoupila na výstavu, netušila zhola nic. O to více jsem byla překvapená, kolik mi toho expozice předala - nejen základní povědomí o Slovinsku na přelomu století, ale také několik postřehů o malířství, které mi zatím unikaly. Na výstavě jsem strávila asi dvě hodiny, je docela rozsáhlá.
Celá expozice byla zapůjčená ze sbírek Národní galerie Slovinska. Slovy průvodce, "Impresionismus Ivana Grohara, Riharda Jakopiče, Matiji Jamy a Mateje Sternera pozvedl výtvarné umění z téměř folklórního způsobu malování obrázků mezi svobodná umění, sekularizoval je, obohatil je o fotografii a první amatérské filmy a Slovince uvedl do moderní doby". Výstava navíc přibližuje i sochařství, architekturu a fotografii, zaujaly mě také části věnované karikatuře a knižním ilustracím. Zajímavá je provázanost s českými zeměmi, mnoho slovinských umělců totiž studovalo v Praze.
I zde bylo několik obrazů, ke kterým si odložím pár poznámek. Když se řekne impresionismus, vybavím si jako první přesně tento typ portrétu mladé ženy, zachycené na procházce parkem v krajkových secesních šatech. Inspirace Renoirem je u obrazu od Mateje Sternena značná:
 |
| Matej Sternen: Červený slunečník, 1906 |
Matej Sternen podruhé. Akty byly ve Slovinsku (toho času Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) zlegalizované až roku 1914, do té doby bychom se s nimi setkali pouze v ateliérech umělců.
 |
| Matej Sternen: Ženský půlakt zezadu, 1902 |
Častým námětem malby byly krajiny nebo zátiší, které umělcům sloužily jako praktický zdroj příjmu. Barevná krajinka s modřínem pochází od Ivana Grohara:
 |
| Ivan Grohar: Modřín, 1904 |
Fotografie dlouho nebyla považovaná za samostatné umělecké médium, malířům však plnila funkci snadného zachycení předlohy pro chystaný obraz. Část z nich s fotoaparátem již koncem 19. století uměla zacházet a aktivně jej používala; mnohdy si i malíři pózovali navzájem, aby ušetřili za modely. Zde je obraz od malířky Ivany Kobilcy a jedna z částí fotografické předlohy.
 |
| Ivana Kobilca: Léto, 1889 |
Mezi Slovinci byl populární venkovský žánr, zachycující život na vesnicích i tradiční krojové oblečení. Zaujala mě slovinská madona od Maksima Gaspariho. Obraz na první pohled působí jako z úplně jiného období.
 |
| Maksim Gaspari: Slovinská Madona, 1918 |
A zde ještě ukázka užitého umění z části výstavy věnované architektovi Jože Plečnikovi, který se na pozvání T. G. Masaryka podílel na úpravách Pražského hradu.
 |
| Jože Plečnik |
Od obou výstav jsem měla vysoká očekávání, nadšená jsem ale odcházela jen ze slovinského umění. Tato výstava je komplexní, skvěle řazená, je se na co koukat a hlavně jsem si mohla vystavovaná díla dosyta vychutnat. V polovině září bude končit, pokud vás tedy zaujala, na návštěvu už nezbývá mnoho času.
Sbírka Ordrupgaard je oproti tomu vhodná spíše pro fajnšmekry, kteří se v honbě za vzácnými chef-d'oeuvre přenesou přes množství návštěvníků a vyšší vstupné. Pro návštěvu Paláce Kinských určitě doporučuji zvolit nějakou méně frekventovanou hodinu, nikoliv středu navečer jako my. Pak bude umělecký prožitek nejspíš vyšší.
Sbírka Ordrupgaard je oproti tomu vhodná spíše pro fajnšmekry, kteří se v honbě za vzácnými chef-d'oeuvre přenesou přes množství návštěvníků a vyšší vstupné. Pro návštěvu Paláce Kinských určitě doporučuji zvolit nějakou méně frekventovanou hodinu, nikoliv středu navečer jako my. Pak bude umělecký prožitek nejspíš vyšší.
Já se přiznám, že v tomhle směru jsem kulturní barbar, v galerii jsem nebyla už strašně dlouho. Ale tyhle obrazy jsou moc krásné.
OdpovědětVymazatPřelom 19. a 20. století je vděčné období i pro ty, co do galerií nechodí pravidelně. Na jednu stranu pestré náměty a práce s barvami, která ve starších obdobích nebyla častá, na druhou mají stále obrazy jasné poselství a snadno se trefí do vkusu, ne jako u mnohých moderních děl. Alespoň to tak vnímám já ze svého laického pohledu. :)
VymazatImpresionismus mám docela ráda (tím nechci říci, že jsem jeho znalec ;-)). Takže díky za upozornění na výstavy, které mám jako Pražák takřka pod nosem, ale nevím o nich.
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda! Jen pozor, to slovinské umění, které se mi líbilo více, bude za 2 týdny končit. Já jeho návštěvu plánovala už od začátku léta, ale stihla jsem to taky až teď na poslední chvíli.
VymazatObrazy jsou moc pěkné. :) Já do galerií nechodím a v umění se nijak moc nevyznám, tohle jde nějak mimo mě, ale párkrát jsem uvažovala, jestli do nějaké galerie nezajít.
OdpovědětVymazatMůžeme zajít spolu, v Praze jsem ještě zdaleka nestihla projít vše. :)
VymazatTo by bylo fajn, tak když se najde nějaký čas, můžeme es domluvit. :)
VymazatDíky za pěkný článek. Slovinci mi utekli, na Frantíkách jsem byl, ale nějak mi nesedli. Dokonce tam zrovna začínala komentovaná prohlídka a já si ji nechal ujít!!! Prostě ten den mě nějak nebavili. Některé ty krajinky mi přišly až banální. Líbily se mi asi jen dva obrázky, bohužel si nepamatuju ani malíře ani název: jeden byla krajinka se se sytými barvami ve chvilkovém slunci pod temným mrakem a jedno byl roztomilý francouzský kamenný dům.
OdpovědětVymazatKoukám, že jsme měli podobné dojmy. Je to škoda, na tuto výstavu jsem se hodně těšila. Mně nejvíce zůstal v paměti menší světlý sál s obrazy od žen-malířek a netradičními portréty.
VymazatDíky za tenhle článek - málem jsem se na Francouzský impresionismus vypravil a asi bych byl zklamaný.
OdpovědětVymazatJestli můžu nabídnout alternativu, tak se mi hodně líbila expozice "1918-1938: První republika" ve Veletržním paláci. Jsou zde vystavena i francouzská impresionistická díla ze sbírek, které inicioval TGM.
VymazatBez mučení přiznám že jsem ta co na výstavě nebyla nikdy. V národním jen jednou a po muzeích nechodím Jsem kulturní barbar já vím. Ale fotky v článku se mi líbí Asi není na škodu se jít podívat poprvé ����
OdpovědětVymazatVěřím, že není nikdy pozdě začít. Já dnes chodím běžně po výstavách a galeriích i sama bez doprovodu a jsem tam schopná strávit celý den. Tak kdo ví, třeba tě to nakonec taky chytne. :)
VymazatMně se hrozně líbí ten název výstavy, pro impresionismus dobře zvolený. :)
OdpovědětVymazatJo jo, ten slovinský impresionismus byl celkově skvěle promyšlený, názvem a reklamou počínaje až po samotné řazení a doplňkové testy přímo na výstavě.
VymazatNejoblíbenější umělecký směr... páni, cítím se jako naprostý ignorant - vůbec netuším, co by měl být v umění můj nejoblíbenější směr. (Ale v literatuře bych si vybrala, tak to se mnou třeba není tak hrozný...?)
OdpovědětVymazatČlánek jsem si ovšem s chutí prolétla, takhle pozvolna dávkované jsou ty obrazy i docela zajímavé :-)
Jsem ráda, že se obrazy líbí. Věřím, že není povinnost mít svůj nejoblíbenější umělecký směr. V případě literatury bych si vybrat neuměla zase já, mám ráda skoro všechno. :)
Vymazat