Maroko: Fès a Středozemní moře

Poslední dva dny před odletem zpátky do ČR jsme strávili ve Fèsu, druhém největším městě Marockého království. 

Fes byl přesně tak zalidněný a špinavý, jak jsme se obávala, ale přesto se i v posledních dnech dovolené našly krásné momenty, třeba když jsme cestou do cílové destinace zastavili na krátké osvěžení ve Středozemním moři v letovisku Oued Laou.

Z pohádkového Chefchaouenu jsme vyjížděli v neděli brzy ráno, jen co jsem se podělila o vydatnou hotelovou snídani s partou koťat. Zamířili jsme dále na sever, přes hory směrem na Oued Laou, malé městečko poblíž Tetuánu. Krajina se opět proměnila a já jsem vzpomínala na rodinné dovolené pod chorvatským Biokovem, které mi tato část Maroka připomínala nejvíce.

Cestou jsme potkávali oslíky líně přecházející silnici i pasáčky, co v jedné ruce drželi hůl a ve druhé telefon. Stopař, postarší pán, jedoucí do sousední vesnice za synem, nám v horách ukázal rozpadlou španělskou elektrárnu, vodopády a ještě nám dal na cestu granátová jablka a mandarinky z vlastní zahrady. Za hodinu jsme byli na místě.

Oued Laou působilo jako běžné evropské přímořské letovisko, mimo sezónu ztichlé a opuštěné. Snad jen s tím rozdílem, že zde nebylo divné pást ovce hned vedle moderních apartmánů.

Oued Laou

Prázdné pláže v kombinaci s teplým počasím lákaly ke koupání, a ačkoliv se psala polovina listopadu, voda byla mnohem teplejší, než jsem čekala. Až jsem váhala, zda neskočit do moře celá, jenže před námi byl ještě dlouhý den a já jej nechtěla absolvovat vysušená od soli. I tak na nás místní rybáři koukali jako na blázny.

Oued Laou

V moři jsem se nekoupala, ani nepamatuji, a tak jsem si tuto zastávku užívala, sbírala mušle a vychutnávala si písek pod nohama.

Oued Laou

Brzy jsme však zamířili nazpět k Chefchaouenu, tentokrát do národního parku Talassemtane, o kterém jsem psala v předchozím článku, a odpoledne pokračovali jihovýchodně na Fes.

Vskuvka - historka z benzínky: Na severu země byly na pumpách časté kabinky s evropskými záchody, které mě vždy velmi potěšily. Důsledně jsem se i tentokrát zavřela... a po chvíli zjistila, že dveře z druhé strany nelze otevřít. Zatímco jsem se snažila dovolat pomoci, Maťo v klidu natankoval a poobědval, aniž bych mu jakkoliv chyběla. Nakonec se objevil jeden ze zaměstnanců benzínky a po delším zápase dveře vyrazil. Záchrany ze záchodů zde zřejmě byly na denním pořádku.

Fes nás uvítal až navečer, a to vskutku dramaticky. Spěchali jsme, abychom stihli otevřenou autopůjčovnu, a dostali tak první marockou pokutu za překročení rychlosti, a o dvě hodiny později nám auto před branou do města odřel bezohledný taxikář. Naše malá Hyundai prokodrcala 2.000 km přes hory i poušť bez jediného škrábance, aby byla potupně nabořena 50 metrů před cílovou stanicí, achjo. Autopůjčovnu jsme nakonec stejně nestihli a auto vraceli až následující den ráno.

Fes, Morocco

Zbytek večera už naštěstí probíhal dobře. Místní děti nás za pár drobných dovedly na riád, kde na nás čekal pokoj vybavený přímotopem a teplou sprchou. Zašli jsme si na zaslouženou večeři a u konvice mátového čaje si večer povídali na terase s naším hotelovým manažerem, ze kterého se vyklubal hovorný student islamistiky Abdul. Za dva večery, které jsme ve Fesu strávili, jsme s ním probrali vše od knih a cestování až přes kulturní odlišnosti, politiku, náboženství a vzdělávací systémy. Byla jsem z této otevřenosti překvapená, protože Maročani bývají vůči cizincům s podobnými tématy dost nedůvěřiví. Král zde stále má velký respekt, výzdoba v národních barvách je prakticky všudypřítomná a fotografie panovníka visí v každé kavárně. 

Vsuvka - marocké zvyklosti: Abdul pochází z malé berberské vesnice, kde se stále dodržují tradiční zvyky. Jeden z nich mi utkvěl v paměti, ačkoliv prý jde jen o lokální vesnickou záležitost. Každý rok se na zvláštní seznam zapíšou všichni muži, kteří se přejí oženit, a všechny vdavek chtivé dívky. Ty jsou v určitý den seřazeny do jedné řady a muži si z nich, pod dohledem ostatních obyvatel, vybírají svoje nevěsty. Dnes už se samozřejmě zvyk dodržuje jen na oko a páry se předem znají. Zamyšlení pro čtenáře - o kolik je to "horší" tradice než naše klasické pojetí Velikonoc? :)

V pondělí nás čekalo objevování města. Fes je s 1,4 mil obyvateli druhým největším městem země a zároveň nejstarším a nejvýznamnějším ze čtyř sídelních královských měst. Založen byl v 8. století n.l., přičemž hlavní rozkvět zaznamenal ve století 13. za vlády Marínovců.

tržiště ve Fezu

Hlavní zajímavostí Fesu je rozsáhlá a mimořádně nepřehledná medina, za kterou se označují úzké  středověké uličky, kterých je ve Fesu údajně na 9.000. Většina z nich se nepředvídatelně klikatí, zahýbá a mizí na neočekávaných místech, takže se zde ztrácejí i ostřílení cestovatelé. Zhruba třetina ulic v medině je zcela slepých a většina bezejmenných. GPS mezi vysokými zdmi nechytá signál, na což spoléhají místní děti a nezaměstnaní, kteří turisty z labyrintu uliček za peníze odvádí zpět k hotelům. Ne neprávem je medina zapsaná na seznam dědictví UNESCO, jde o opravdu zajímavý relikt středověké architektury.

Auta do mediny neprojedou, na což je vhodné myslet už při výběru ubytování, hlavně s ohledem na vaše zavazadla. Zaujaly mě dřevěné trámy, zapřené mezi domy, aby se nezhroutily. V méně frekventovaných částech mediny byl tento statický prvek velmi častý:

medina ve Fesu 

Do Fesu se dnes jezdí hlavně za nákupy. Celá medina je jedno velké tržiště, souk, s menšími obchody i pouličními krámky. Zajímavé je, že i v dnešní době jsou jednotlivé ulice věnované různým řemeslům, stejně jako tomu bylo za středověku. Zde jsme se například ocitli na náměstí, kde se vyráběly pouze kovové hrnce:

Fes

Pověstné je zejména zpracování kůží. Ve Fesu se nachází tři velké koželužny, tzv. tanneries, celé soustavy budov s centrálním dvorem, kde se kůže barví ve velkých kádích. Na prohlídku koželužny a do přilehlého obchodu vás budou místní hnát div ne násilím. Výsledné výrobky jsou krásné, ale zápach, vznášející se nad celou medinou, si raději moc nepředstavujte.

Osobně mi nabídka koženého zboží ve Fesu přišla výrazně slabší než v Marrakéši, zato byly produkty dražší, špinavé a celkově nižší kvality. Možná jsme jen neměli štěstí, ale měla jsem dojem, že zdejší tanneries mají na kůži monopol, a tak všichni obchodníci nabízí to stejné. Z tohoto důvodu byli prodejci extrémně otravní - nejvíce prodal ten, kdo se turistům vnucoval nejvíc.

tanneries

Nákupy tedy za mě nic moc. Ačkoliv jsem si chtěla koupit boty nebo kabelku, vlastně mě tu nic neuchvátilo, a sehnat koření a nějakou pozornost pro rodinu byl také celkem oříšek. Co se mi naopak líbilo velmi, byly všudypřítomné stánky s jídlem - sekaný turecký med, šlehačkové zákusky, čerstvé džusy z datlí i cukrové třtiny, cizrna na milion způsobů. Jen kdyby mi nebylo bývalo zle! Ve Fezu si mě za svoji oběť vybraly breberky, kterých jsem se nemohla zbavit ještě měsíc po příjezdu, a tak jsem si poslední dva dny dovolené jídla moc neužila.

Z architektury bych vyzvedla krásně zdobené vstupní brány do mediny. Muzeí je ve Fesu hned několik, ale  my se mimo medinu vlastně vůbec nedostali, takže konkrétní doporučení poskytnout nemůžu.

brány do mediny

Fes je svérázné město, které vás přivítá kakofonií zvuků, vůní a zápachů. Přelidněné, špinavé a přesto ve své ošklivosti zajímavé, a to hlavně díky tradičním řemeslům, která jsou ve Fesu stále živá. Z větších marockých měst, které jsme navštívili, se mi ale určitě líbily více Marrakéš a Meknes.

V úterý jsem už zůstala na riádu a v klidu sbalila, zatímco Maťo vyběhl do mediny pro poslední drobnosti. Kolem poledne nás taxík odvezl na letiště ve Fesu, odkud jsme pokračovali do belgického Charleroi. Přestup, ač velmi těsný, jsme stihli, a v deset večer jsme se po téměř dvou týdnech na cestě ocitli zase v Praze. Konec dobrý, všechno dobré! A tímto bych celou marockou sérii ráda uzavřela.

Maroko mě uchvátilo a rozhodně se sem chci vrátit, protože jsme nestihli projet zdaleka vše. Pestrá města, pohostinní obyvatelé, nádherná krajina, pouště, hory, moře i oceán. Pokud vás Maroko zaujalo a přemýšlíte o návštěvě, doporučuji své první články s praktickými tipy na cestu - 1. díl a 2. díl. 

Související články:

předchází: Modré město Chefchaouen

Maroko - všechny články