Roadtrip Istrií 1/3 - Rovinj

Z Plitvických jezer jsme se s Editou přesunuly směrem na severní pobřeží Chorvatska. V prvních dnech jsme navštívily historické město Rovinj a malebnou vesničku Kotli ve vnitrozemí.

Proč zrovna Istrie? Pro množství historických památek i menší koncentraci turistů. Neznám nikoho, kdo by sem cíleně jezdil, a zatímco jih Chorvatska mám prozkoumaný z rodinných dovolených, Istrie pro mě byla neznámá. Mnozí možná budou mít Istrii zafixovanou jako region s betonovými moly, německými nudaplážemi a studeným mořem. Pach devadesátek už ale odvál čas a z Istrie je perla.

Z Plitviček jsme vyrazily v úterý dopoledne s cílem zastavit se ve vnitrozemí a navečer dojet do Rovinje. Navigace ukazovala 3 hodiny cesty k prvnímu záchytnému bodu, reálně to ale bylo o dost více. Waze nás místo po dálnici táhl po úzkých horských silnicích, které jsem místy projížděla třicítkou a trnula, kdy se v protisměru vynoří auto. Teorie násobit výpočet navigace *1,5, kterou jsme s Editou praktikovaly loni ve Skotsku, se nám osvědčila i pro Chorvatsko. Roadtripy jsou ale hlavně o potěše z cestování jako takového a my jsme si řízení auta i poznávání nové země užívaly plnými doušky.

Namířeno jsem měly do Kotli poblíž města Motovun, ztraceného v zalesněných kopcích. Jen jsme zabrousily dál od pobřeží, ztratily jsme se i my. Nejprve nám zmizel signál na telefonech, pak i GPS navigace. Kotli jsme našly jen díky místním, kteří nás ochotně nasměrovali. Ať žijí papírové mapy a podobnost slovanských jazyků! 

Kotli (administrativně spadající pod Buzet) je vesnička o zhruba 15 domech, která dýchá starými časy. Domy jsou zde větší a honosnější než v sousedních vesnicích, dokládající význam Kotli v 18. a 19. století, kdy byli místní známí pro svůj řemeslný um. Potichu jsme procházely poloprázdnou vesnicí a snažily se nerušit pár starousedlíků, odpočívajících před domky na lavičkách.

Kotli

Podobných vesnic jistě bude v okolí více. V čem je Kotli jedinečné, je hříčka přírody vytvořená řekou Mirna: malá kaskádová jezírka, v nichž se dá koupat, což přitahuje turisty i místní. My jsme přijely až na samém konci léta, a tak byla řeka spíše vyschlá a jezírka poněkud zakalená, i tak to však byl hezký pohled.

Kotli

Korytem řeky lze přes kameny projít níže, kde se nachází vodopád a starý mlýn, využívaný do roku 1964. Zřejmě bychom zde strávily více času, ale údolí se začalo stahovat v předzvěsti blížící se bouřky. Hromy, zvedající se vítr, černé mraky a první padající kapky. Měla jsem obavu, abychom v případě silnějšího deště vyjely po nezpevněné cestě nazpátek na silnici, a tak jsme výlet po hodině a půl raději zabalily.

Kotli - vodopád a mlýn

Dobře jsme udělaly! Bouřky jsou ve Středozemí prudké a intenzivní, naštěstí však netrvají dlouho. Jen jsme dojely k Motovunu, musely jsme odstavit auto a počkat, až se to nejhorší převalí a my budeme moct pokračovat - tentokrát už do Rovinje, kde jsme měly domluvené ubytování na další dvě noci. 

Ubytované jsme byly v nové zástavbě dál od centra, což byl dobrý tah, protože do starého města bychom s autem stejně nemohly. Po příjezdu jsme s Editou zašly na typicky chorvatskou večeři, sestávající z čevapčiči, opečených brambor a místního piva. Musím se přiznat, že jídlo jsme na dovolené dost flákaly. Restaurace jsou v celém Chorvatsku drahé a neslibují takový gastronomický zážitek, jaký bych za ty ceny očekávala, takže jsme se většinou spokojily jen s čerstvým pečivem a ovocem ze supermarketu. 

čevapčiči

Rovinj je nejkrásnějším městem Istrie a druhým nejnavštěvovanějším letoviskem v celém Chorvatsku, hned po jižanském Dubrovníku. Možná se setkáte spíše s italským přepisem Rovigno - až do roku 1947, než se zformovala Jugoslávie, spadala Istrie pod Itálii.

Rovinj

Menší město je unikátní pro svou pulzující atmosféru. Dominuje mu zvonice katedrály sv. Eufemie, kolem které se rozrostlo historické jádro. Na věž se dá vylézt, pokud teda máte štěstí a trefíte ji otevřenou. Kostel však zve poutníky až do pozdních večerních hodin. Vznik katedrály se datuje již do raně křesťanského období, přestavba do 18. století. Svatá Eufemie, jejíž tělo leží v sarkofágu napravo od vstupu, byla umučená císařem Diokleciánem pro svoji křesťanskou víru. Dnes je patronkou města a její zlatá socha zdobí vrcholek zvonice.

Katedrála v Rovinji

Když večer Edita odpadla, vyplížila jsem se z apartmánu a jala se prošmejdit historickou část města. Rovinj je překrásná a příjemně živá. Jak normálně nemám ráda davy lidí, zde mi návštěvníci nevadili. Ve starých domcích se nachází prodejny suvenýrů a dárkových předmětů, galerie, restaurace i bary. Ve vnitřních prostorách sice bylo nutné nosit roušky, ale venkovních posezení se žádná větší koronavirová omezení v srpnu ještě netýkala. 

Rovinj, historické centrum

Za západu slunce zde z malých bárek můžete vyjet pozorovat delfíny, mlsat vynikající zmrzlinu, posedět s míchaným drinkem za poslechu šumění moře nebo si koupit ručně šité polobotky přímo od jejich návrháře, milého postaršího Chorvata.

Rovinj

Strávily jsme zde dva večery a moc se nám tu oběma líbilo. Rovinj doporučuji těm, kteří mají rádi historická města se silnou atmosférou. Jen je třeba počítat, že pláže jsou odsud z ruky a ty hezčí navíc dostupné jen autem, my jsme ale na koupání nijak nepospíchaly.

Související články: 
předchází: Plitvická jezera
následuje: Roadtrip Istrií 2/3 

Rovinj za soumraku