Roadtrip Istrií 2/3 - Bale

Pokračování z cest po chorvatské Istrii. Výlet do historického Bale a neplánovaný urbex v bývalé vojenské pevnosti. 

Ačkoliv se nám Rovinj líbila, celý další den bychom se v ní nezabavily. Na následující ráno proto Edita vymyslela výlet do Bale, kamenného městečka plného ibišků, vzdáleného asi půl hodiny jízdy z Rovinje. Odpoledne jsme chtěly lenošit na pláži a zajít si konečně zaplavat, nakonec jsme jej však strávily pochodem k bývalému vojenského opevnění. 

Bale, historické město ve střední Istrii, bylo založeno již za časů dávných Ilyrů; později jej staří Římané přestavěli na pevnost Castrum Vallis, střežící obchodní stezku. Dnešní vzhled pochází z benátského období, které započalo ve 14. století. Město se honosí nádherným kamenným středem. Značná část centra je vlastně jedna velká pevnost, palác Soardo Bembo, pojmenovaný po rodině, jež jej ve středověku vlastnila. 

Bale

V samém středu pevnosti se nachází kostel sv. Alžběty (Parish church of Visitation of Blessed Virgin Mary to St. Elisabeth), vedle kterého stojí samostatná zvonice. Kostel byl dostaven roku 1882 na základech baziliky z 9. století. Nakoukly jsme i dovnitř, ale probíhal zde úklid, tak jsme nechtěly rušit. Kostelů je ve městě více, v některých se dochovaly středověké fresky nebo románské kříže. Zvonice, na kterou bych si ráda vyběhla, byla bohužel zavřená.

Bale - vlevo kostel sv. Alžběty

Z měst, které jsme během roadtripu navštívily, nás právě Bale uchvátilo nejvíce. Přijely jsme v čase, kdy se městečko teprve začínalo probouzet. Ticho, všeobjímající klid, časné ranní paprsky deroucí se mezi uličkami a klapání našich bot po 300 let staré kamenné dlažbě. Nepotkávaly jsme nikoho, ale o to více jsme si užívaly pohledy na staré kamenné domy, obtěžkané dřevěnými okenicemi, po kterých se plazily popínavé ibišky. 

Bale není žádným letoviskem, na to leží moc daleko od pláže, disponuje však slušnou ubytovací kapacitou. Moře je vzdálené 5 km a autem je u něj člověk raz dva. V samotném městečku je pak mnoho restaurací a milých kaváren. V jedné jsme chvíli poseděly, abychom si vychutnaly dozvuky ranní procházky. Měla jsem hroznou chuť na něco studeného, a přestože žádné ledové kafe nebylo v nabídce, ochotný pan číšník mi jej ochotně vykouzlil za pomoci vanilkové zmrzliny. 

Bale

Okolí Bale, stejně jako většina Istrie, je zarostlé olivovými háji a vinohrady, mezi kterými vedou cyklostezky. Docela se v této oblasti nabízí agroturistika, ubytování v zemědělských usedlostech, nákup dobrot od výrobců a výlety na kolech. Istrie je známá sběrem vzácných bílých lanýžů, které rostou v kopcích vnitrozemí kolem Motovunu. Většina místních restaurací proto nabízí nějaké lanýžové menu (ač obvykle z levnějšího černého lanýže), hlavně těstoviny nebo noky s krémovou omáčkou - kdo tuto dobrotu neznáte, vřele doporučuji ochutnat!

Tato oblast je také známým paleontologickým nalezištěm. Přímo poblíž Bale byly nalezeny kosti dinosaura Histriasaurus boscarollii. V Bale je dinosauří muzeum a ve Funtaně o 30 kilometrů dál stojí dinopark.

Po prohlídce Bale jsme sedly do auta a přesunuly se směrem k vesnici Barbariga, která nám slibovala hezké a prázdné pláže. Přímo u Barbarigy je několik kempů, čím dále jsme však pokračovaly, tím méně lidí jsme potkávaly. Ač se to na první pohled nezdá, i k vzdálenějším plážím lze dojet autem a v klidu zaparkovat, jen se nenechat odradit prašnou úzkou cestou. 

Voda nás sice lákala, ale bylo deset dopoledne a proležet celý den na pláži jsme nechtěly. Když jsem tedy na mapě objevila značku pro hrad o pár zátok dál, bylo o dalším programu rozhodnuto. Prozíravě, aby si to Edita náhodou nerozmyslela, jsem nezkoumala, kolik kilometrů nás čeká, a rovnou zavelela k odchodu. Trasa byla dlouhá, kamenitá a vedrem jsme začaly umírat, ještě jsme nebyly ani v polovině.

Již cestou jsme potkávaly oplocené oblasti s vojenskými bunkry a zákazem vstupu. Občas jsme si přes nějakou zkrátily cestu, jako to udělalo mnoho lidí před námi, a mohly si je zblízka prohlédnout. Brzo mi došlo, že ten náš hrad asi nebude tak docela hrad, jako spíše bývalý vojenský objekt. A taky že ano.

cestou necestou

Fort Forno je pobřežní pevnost z roku 1904 a součást rozsáhlého opevnění, postaveného rakousko-uherským námořnictvem na přelomu století pro obranu Fažanského průlivu a souostroví Brijuny. Dovnitř se oficiálně dostat nedá, ale se zabezpečením si Chorvati hlavu nelámou a lidí sem chodí dost (během hodiny jsme potkaly tři další skupinky). Proklouznout dovnitř přes částečně povalený plot byla hračka. 

Fort Forno

Pevnost se sice rozpadá, ale hlavní část ještě stojí. Podařilo se mi vylézt na střechu se zajímavými kruhovými nádržemi na vodu, ze kterých byl krásný výhled na moře, zatímco Edita odpočívala ve stínů zázemí. Neplánovaný urbex byl hodně dobré zpestření dovolené! 

Fort Forno

Když jsme se odpoledne konečně dovlekly na pláž, vděčně jsme sebou plácly na lehátka. Pláže na Istrii jsou převážně oblázkové, moře bylo koncem srpna teplé a čisté. Na večer jsme původně plánovaly výlet lodí za delfíny, ale slunko a pochodování nás natolik zmoklo, že jsme si lenošení na pláži protáhly a po večeři se už jen krátce prošly po Rovinji, kde jsme zůstávaly ubytované.

Související články:
předchází: Roadtrip Istrií - Rovinj
následuje: Roadtrip Istrií 3/3 - Pula

pláž u Barbarigy