Pokračování z podzimního víkendu v Kutné Hoře. V neděli jsme se sestrou navštívily kostnici, sedlecký klášterní kostel a empírový zámek Kačina. První díl z Kutné Hory najdete zde.
Slavná kutnohorská kostnice, což byl hlavní cíl našeho výletu, se nenachází přímo v centru města, ale pár kilometrů severovýchodně v okrajové čtvrti Sedlec. Malý nenápadný kostelík, celý názvem Podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých, patří mezi nejnavštěvovanější památky v Česku.
Kutnohorská kostnice byla vystavěna ve 14. století jakožto podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých. Ten se již od samotného zbudování těšil velké oblibě. Dle pověsti byla na kostelním hřbitově rozprášena svatá hlína z Jeruzaléma, díky čemuž měli věřící velký zájem být zde pohřbení. Když byl hřbitov v 15. století zrušen, byly kosti zesnulých přesunuty do podzemní kaple, kde je slepý mnich seskládal do obrazců a pyramid.
Dnešní výzdoba interiéru pak pochází z roku 1870, kdy byla podzemní kaple (tzv. karner) v držení Schwarzenberků. František Rint pokračoval v dílu slepého mnicha a vyzdobil interiér kostelíka pomocí kostí a lebek z více než 60.000 pozůstalých ve stylu barokní pompéznosti. Zepředu se kostnice opravovala a uvnitř se vůbec nesmí fotit, a tak přikládám aspoň oficiální záběr ze Sedlec.info.
 |
| Sedlec.info |
Kostnici jsem navštívila se sestrou antropoložkou, a tak jsem měla postaráno o odbornou přednášku: jak rozeznat pánev mužskou od ženské, která kost má jaký latinský název, ovšem nejvíce ji bavilo konstatovat u poničených kostí, jaké zranění bylo smrtelné a kdy dotyčný po úraze ještě žil (nejzajímavější v tomto ohledu byly nálezy z husitských válek). Mě zase fascinoval ohromný kostěnný erb Schwarzenberků a lustr poskládaný z čelistních kostí. Pořád se nemůžu rozhodnout, zda je taková výzdoba morbidně krásná, nebo prostě jen děsivá.
Po kostnici jsme navštívily ještě sedlecký klášterní kostel, celým jménem Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Stejně jako kostnice, i blízký kostel spadal pod cisterciáckého opatství v Sedlci, nejstarší cisterciáckého opatství v českém království, založené již roku 1142. Původní středověký kostel byl v 18. století obnoven v duchu barokní gotiky jedním z našich nejvýznamnějších architektů, Janem Blažejem Santinim, který se mimochodem postaral i o exteriér kostnice. Kostel od roku 1995 figuruje na seznamu památek UNESCO. Sedlecký klášter zanikl roku 1783 a již o 30 let později v jeho prostorách vznikla továrna na tabák, konventní kostel se však podařilo zachovat.
Líbila se mi jeho vzdušnost, přirozené prosvětlení a vysoké stropy, jejichž výši ještě umocňovala jednoduchá výmalba. Je zajímavé srovnat sedleckou katedrálu s blízkou katedrálou sv. Barbory, která působila jako z jiného světa. Dvě tak krásné a přesto rozdílné stavby jen pár kilometrů jedna od druhé.
vstup a interiéry sedleckého kostela Nanebevzetí Panny Marie
Poslední nedělní zastávkou se stal zámek Kačina, který se nachází asi 10 minut jízdy autem z Kutné Hory. Kačina je jeden z nejvýraznějších českých empírových zámků. Jako svoje letní reprezentační sídlo si ho nechal postavit Jan Rudolf Chotek v letech 1806-1824. Zajímavostí je, že již o mnoho let dříve, než se začalo s výstavbou zámku, se započalo s úpravou budoucí zahrady a rozsáhlého parku, díky čemuž zámek ihned po vybudování plně zapadl do okolní krajiny. Zámek vyprojektoval dražďanský architekt Ch. F. Schuricht.
 |
| panoramatická Kačina |
Jan Rudolf si zámku příliš neužil, dokonce jej ani nestihl dostavět, v práci však pokračoval jeho vnuk Jindřich a nakonec jen zámecká kaple zůstala rozestavěná až do dnešních dnů. Rod Chotků žil na Kačině do roku 1911, kdy panství zdědil vzdálený příbuzný Quido Thun Hohenstein. Ten zámek z finančních problémů prodal.
Kačina - interiéry
Na Kačině jsme absolvovaly hned dvě exkurze - základní prohlídku reprezentačních prostor a pokojů hraběcí rodiny a prohlídku Chotkovské knihovny, nacházející se v levém pavilonu navazujícím na zámek. Architektonicky překrásná knihovna obsahuje více než 40.000 svazků literatury z 16. až 19. století a procházka touto nádherou byla dechberoucí. Se sestrou jsme měly štěstí na vynikající průvodkyni, původně správkyni celého objektu, která dokázala o rodině Chotků a jejich lásce ke knihám krásně povídat a na závěr nás vzala i do zámeckého divadla. Už jen kvůli knihovně stojí Kačina za návštěvu!
Chotkovská knihovna
Z Kačiny jsme se přesunuly do Kolína, kam jsem odvezla Týnku na vlak do Brna a sama pokračovala do Prahy. Před odjezdem jsme si ještě udělaly krátkou procházku po městě a zašly si na oběd, čímž jsme slavnostně zakončily celý výlet, který se nakonec i přes nepříznivou předpověď parádně povedl.
Zážitek z kostnice s takovým doprovodem musel být, troufám si říct, dvojnásobný! A upřímně řečeno je to asi to jediné, co by mě na takové místo nalákalo. Jinak mi to připadá prostě fakt jenom morbidní.
OdpovědětVymazatJe to jedno z těch míst, které stačí vidět jednou za život. Na jednu stranu světový unikát, na druhou mi tam rozhodně nebylo příjemně.
VymazatJak už jsem psala k minulému článku o KH, tak její návštěva je u nás už delší dobu v plánu. Loni nám do toho hodil vidle covid, který ve svém záškodnictví pokračuje. Ale doufám, že to časem vyjde a díky za tipy (i když mám pochybnost, zda do empírového zámku dotáhnu manžela ;-))
OdpovědětVymazatHezký den
Kačina nabízí i komentovanou prohlídku zámeckého parku a oranžerie, možná by to mohlo manžela nalákat? Nebo knihovna a divadlo, pokud jej baví kultura? Jsem si nicméně jistá, že společný program, který vás bude bavit oba dva, v Kutné Hoře snadno najdete. Děkuji a krásný víkend, Stáni!
VymazatKomentovaná prohlídka by ho odradila zcela zaručeně :D. Ale možná park bez komentáře by byl dobrá volba (manžel pracuje v metru, je celý den mezi lidmi a poslední po čem touží, je posunovat se ve volném čase někde s davem)
VymazatKostnice, tam jsem byla před delší dobou. Ale teda musím říct, že jsem z toho neměla dobrý pocit.
OdpovědětVymazatKostry, lebky mi nevadí, ty jsou kolikrát vystavěné i jinde, ale tady šlo spíše o to, jakým způsobem tu vše bylo vystavené.
Taky jsem se uvnitř cítila stísněně. Jak je kostnice vystavená jako podzemní kaple, se ten pocit ještě umocňuje...
VymazatNa Kačině jsme byla s našima taktéž. Je to tak tři léte zpět, ale hrozně ráda na ten zámek a jeho blízké okolí vzpomínám. My jsme byli na té třetí prohlídce - kuchyň, prádelna, stáje a i ta prohlídka stála za to. Moc se nám líbilo, že byly v místech udělané zvukové kulisy, v prádelně vyselo prádlo a vše bylo připravené tak, jako kdyby si jen na chviličku odběhli. Prostě skvělé :-)
OdpovědětVymazatMě docela lákala i prohlídka zámeckého parku a oranžerie, ale dva prohlídkové okruhy nám nakonec docela stačily. Ráda bych se tam ovšem znovu zastavila a prošla si i tu zbylou část. Kačina je krásná a měla jsem dojem, že ji spravují lidé, co zámkem doslova žijí :).
VymazatNa Kačinu mám moc hezké vzpomínky, bydlela jsem před x lety ve Starém Kolíně a na Kačinu jezdila s nejmladším synem často. V Sedlci klášterní kostel se mi taky líbil, když jsem tam byla. Kostnici jsem navštívila a už tam jet nechci. Necítila jsem se tam vůbec dobře, ten večer jsem nemohla ani usnout. Každopádně děkuji za připomenutí zajímavých míst. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Děkuji za krásný komentář, Lenko. Souhlasím, že kostnice stačí vidět jednou za život. Na jednu stranu je to unikátní památka, na druhou pocit, který návštěvník zažívá, může být krajně nepříjemný. Také jsem byla ráda, když jsem kostnici opustila...
VymazatOpět se opakuji ale jsem ráda, že se vám u nás takhle líbilo:)
OdpovědětVymazatDíky! Ráda se zase do Kutné Hory někdy podívám, jakmile bude možnost.
Vymazat